Timeless love 13.

autor: Wind

*flashback*

Will sebou vyděšeně cuknul. Dlouhé hodiny trvalo nemilosrdné mučení a chlapcovo tělo se po dlouhé době raději oddalo mdlobám. Jenže to se katovi nehodilo, tak na bezvládně visícího černovláska chrstl škopek ledové vody.

Willovo tělo bolelo jako nikdy. Celá záda měl poseta krvavými rozšklebenými ranami, jak mu je kat devítiocasou kočkou zbičoval, a celou místnost naplňoval smrad spáleného masa. Will už ani neměl sílu plakat. Jen bezvládně visel a vyhaslýma očima pozoroval kněze, který se zvedl z křesílka naproti němu a opět přistoupil blíž.

„Zeptám se tě znovu. Jsi si vědom svých hříchů a přiznáváš se k čarodějnictví?“

Ve Willovi se ozvala ještě poslední špetka vzdoru a vzhledem k tomu, že neměl sílu mluvit, jen zavrtěl nesouhlasně hlavou. Kněz znovu pokynul a kat za Willovými zády chrstl do otevřených ran hrst soli. Will náhlou bolestí zakřičel a svíjel se jako had. Kněz ho chvíli pozoroval, než opět promluvil.

„Přiznáš-li se, bude s tebou mít Bůh slitování. Takže… Ptám se naposledy. Přiznáváš se ke svým hříchům, z nichž jsi obviněn?“

Will už nemohl. Byl zlomený, vyčerpaný… kývl. Přiznal se k něčemu, co ani zdaleka nebyla pravda. Kněz se spokojeně usmál a odešel. Teprve teď kat Willa odvázal a jak byl, tak ho hodil zpět do cely.
„Neboj se… brzy si pro tebe znovu přijdu, tentokrát poputuješ rovnou na hranici.“ Zasmál se, než úplně odešel. Musel ještě zařídit pár posledních úprav na již přichystané hranici.

Will tiše ležel na slámě a nechával ženu, která tady jako jediná zůstala, aby mu alespoň trochu ošetřila rány. Vzpomínal na Toma. Už mu nikdy neřekne, jak moc ho miluje. Nikdy mu nevysvětlí, jak to vlastně bylo… neměl utíkat. Měl tam zůstat a všechno vyřešit, ale on ne… utekl. A teď už je na všechno pozdě. Zemře tady.

Zadíval se ven malým zamřížovaným okýnkem. Slunce už bylo tak vysoko. Zřejmě ho mučili opravdu dlouho, ale Willovi se to zdálo jako několik let.
„Tome.“ Špitl skoro neslyšně a nechal slzy, aby mu stékaly po tváři.

Žena mu jemně opláchla rány vodou, která kapala ze stropu do malého kbelíčku. Když byla chlapcova zranění v mezích možností ošetřená, položila si jeho hlavu na klín a zpívala mu tichou ukolébavku. Věděla, co je oba čeká, a věděla, že mladík potřebuje něčí milý dotek a vlídné slovo.

Brzy… už brzy tento nespravedlivý svět ukončí život tohoto chlapce, který vlastně ani žít nezačal, a ona za sebou nechá dvě děti s milujícím manželem. Nahánělo jí to slzy do očí a taky že se opravdu rozplakala.

Tom vztekle zaklel. Ještě byl od hlavního města celkem daleko, ale už nemohl jet. Kůň by to už jistě nevydržel. Musel sesednout a dál jít pěšky, vedouce koně za ohlávku. Kdyby se to tak dozvěděl dřív… bál se. Bylo mu jasné, že stráže s Willem už dorazili do města, vždyť měli několik hodin náskok.

Bolelo ho srdce… proč jen byl k němu takový. Toužil ho opět sevřít v náručí. Líbat jeho rty a slibovat, že teď už ho nikdy neopustí. Modlil se, aby byl jeho maličký v pořádku, ale něco uvnitř mu říkalo, že jeho láska trpí. Bože a jak.

Dorazil do města až k podvečeru… pěšky trvala jeho cesta podstatně déle. Ve městě byl shon a proud lidí mířil k hlavnímu náměstí. Tom tam zamířil taky.

Na náměstí stála ohromná hranice a od žaláře k ní vedla ulička, po které právě vedli dva odsouzence. Vzhledem k tomu, že byl dav lidí opravdu velký a Tom stál až v zadních řadách, koho vlastně vedou, uviděl teprve ve chvíli, kdy kat vystoupal s odsouzenci na hranici, kde je uvázal ke kůlu.

„Wille!“ Zařval Tom, ale v hluku davu se to k černovláskovi nedostalo. Začal se prodírat dopředu, ale moc dobře to nešlo. Kněz začal.

„William a Gerta se přiznali ke zločinu čarodějnictví, a tudíž byli ve jménu Boha odsouzeni k upálení. Neboť jsou jejich duše posedlé ďáblem, budou se smažit v plamenech očistných. Nechť je k nim Otec i Syn i Duch svatý milosrdný.“

Po těchto slovech vhodil kat na hranici hořící louči. Vzhledem k tomu, že byly větve suché, a navíc bylo dřevo hojně prolito petrolejem, v minutě se ocitla hranice v plamenech. Než se Will s Gertou nadáli, vzedmuly se plameny až nad jejich hlavy. Oheň jim olizoval kůži a škvařil ji na uhel.

Tomovy uši zalil křik jeho lásky. Celé jeho tělo zůstalo ochromeno stát a z očí se mu vyřinuly slzy proudem.
„Wille!“ Křičel zoufale. Než se stačil byť jen přiblížit k hranici, dostal od stráže ránu do týla a upadl v bezvědomí k zemi.

*konec flashbacku*

„Bille! Prober se! Je to jen sen, nic to není! Vzbuď se!“ volala zoufale Liz. Uprostřed noci sebou najednou začal Bill házet a křičet jakoby nesnesitelnou bolestí. Liz se ho marně snažila probudit a křik přivolal i Simone, která přiběhla i s hrnkem vody, ze kterého chtěla původně dát Billovi napít, ale ve výsledku ho na něj chrstly, aby se vzbudil.

Bill se posadil na posteli a prudce dýchal. Liz vzala jeho hlavu do dlaní a snažila se upoutat pozornost jeho roztěkaných očí.
„Klid, Bille… co se stalo? No tak… mluv se mnou.“
„P-plameny… u-uhořel jsem.“ Vykoktal Bill po chvíli. Simone si k sobě svého synka láskyplně přitulila.
„To nic, Bille… byl to jen sen…“
„Cítil jsem to… hořel jsem. B-bylo to… hrozný.“

Nějakou chvíli trvalo, než se chlapec uklidnil. Liz to nedalo. Něco nebylo v pořádku. Tohle se Billovi stávalo v poslední době pořád častěji a častěji. Nebylo to normální. Měla o něj strach.

Tom vyletěl z postele, jako by ho pálila. Zprudka dýchal. Ben seděl vedle postele, hlavu nakloněnou na stranu. Tom ho podrbal za ušima.

„Už nemám čas, Bene… už nemám čas.“
Tom věděl, co ty noční můry znamenají. Všechno to bylo spojené s jeho nepodařeným rituálem. A teď už mu vážně docházel čas. Jestli rychle něco nevymyslí, tak…
Podíval se na hodiny. Neměl už moc času. Brzy musí do práce.

*odpoledne*

Liz se dnes vracela ze školy sama. Simone nechala Billa raději doma. Říkal sice, že už je v pořádku, ale starostlivá matka si chtěla být úplně jistá.

Liz byla tak zabraná do myšlenek, že si při přecházení silnice kousek od Billova domu ani nevšimla auta, které se zrovna vyřítilo ze zatáčky.

autor: Wind

betaread: J. :o)

13 thoughts on “Timeless love 13.

  1. a sakra……. to snad ne chudinka Liz. Jako mam ráda spolu Toma a Willa ale Bill a Liz byli hezký pár. Jinak ten sen musel bejt fakt desnej….. chudáček Bill.

  2. Wind 🙁 Tak u tohohle jsem brečela tak, jak už dlouho u ničeho! Od samého začátku 🙁 A to jsi říkala, že to nebylo bůhvíjak popsané..no mě stačilo bohatě tady tohle. Protože představa malého Williho 🙁 Achjo, to je strašné! A jak jsem doufala, že Tom neuvidí Williho umírat, tak se to přece jen stalo. Ne, nedivím se, že se tak moc snaží Williho opět oživit. Na začátku jsem za tohle Toma neměla ráda, ale postupem času, kdy jsem poznávala Willa i Toma, tak jsem Toma začínala chápat..a po dnešním dílu? Naprosto mu rozumím! Mít jeho schopnosti, tak se o tohle pokouším taky pěknou řádku let, dokud se mi to nepovede. Oba se rozešli ve zlém. Tom byl naštvaný a Will taky..oba si to moc vyčítají a proto věřím, že Willův konec byl i o to o maličko horší. Říkám jenom o maličko, protože i tak by to bylo nesnesitelné. Opravdu je mi po tomhle díle smutno. Tak nějak ze všeho. Vždycky jsem neměla ráda tuhle dobu, kdy bylo na denním pořádku mučení a následné upalování nevinných lidí. Ale když se člověk ještě zamiluje do jedné osůbky, která je součástí toho všeho, tak je ten můj odpor a smutek o hodně větší. Je mi líto zmařeného tak mladého života, taky i té ženy a vlastně všech, co se to dělo. Je mi i líto Toma, protože jeho láska byla očividně tak silná, že i po letech nemyslí na nikoho jiného než na Willa.
    Vím, že jsem strašná mrcha, když tohle napíšu! Ale já si vážně přeju, aby tu Liz to auto srazilo. Nebo ne, zas tak chladnokrevná nejsem, ale..Já nevím. Nevidím jiné východisko 🙁 Jasně, že mi bude Liz líto. Jasně, že mi bude líto Billa, který bude trpět. Ale rohodně víc je mi líto Williho a Toma..takže bohužel já fandím téhle dvojici za každou cenu. I kdyby se mělo stát cokoli…
    Jsem tak netrpělivá, jak tohle dopadne..Opravdu se bojím, že tohle skončí špatně. No vlastně ono to skončí špatně tak jako tak – buď pro Liz s Billem a nebo pro Toma s Willem. Opravdu tuhle povídku miluju. Moc Ti za ni děkuji, Wind ♥♥♥

  3. Osobně musím říct, že jsem šíleně zvědavá na vaše komentáře u posledního dílu. Řekla bych k tomu trochu obsáhlejší komentář, ale to by vám mohlo trochu napovědět, co se příště stane a to vážně nechci. Ale taky musím říct, že jsem za dnešní komentáře moc šťastná. I když všichni chcete odklidit ze scény člověka, který je zobrazením mojí první dobré kamarádky 😀

  4. Ale jednu poznámku si neodpustím. Zajímalo by mě, jestli alespoň jednu z vás konec překvapí. To jsem tedy vážně zvědavá.

  5. [1]: 😀
    I pres to, ze mam obvykle rada horory a hlavne krvaky, Willovo muceni se mi nelibilo, on si to chudacek nezaslouzi, je smutne, ze takhle skoncil. Dokonce jsem chvili verila, ze to Tom stihne.
    Ten konec me nuti premyslet. Ze by v tom aute sedel Tom? Jako je to dost pravdepodobne, ale ty casto necim prekvapujes 😀 Sice je mi Liz lito, ale jestli to k necemu bude, tak mi to moc nevadi 😀 Jenom by me vazne zajimalo, jak to chces zakoncit, kdyz uz do konce zbyva jenom jeden dil. Hele, jestli se Tom s Willem uz nesetka, najdu si te 😀
    Nadherny dilek. Na dalsi se tesim i zaroven netesim. Jsem napnuta, jak to skonci, ale na druhou stranu nechci, aby nejakej konec byl.

  6. [6]: Minimálně u mě si piš, že překvapená budu! 😀 Neumím ani odhadnout, jak jsi to nakonec zakončila..vážně, nemám ani tucha a po pravdě se děsím. Protože u téhle povídky jsem se naučila, že se vždycky může cokoli stát a nikdy jsem nevěděla, co od dalšího dílu čekat! 😀
    Tak doufám, že budeme ale mile překvapeny 😉 A už teď Ti řeknu, že mi tahle povídka bude chybět 🙂

  7. [8]: Musím přiznat, že mě moc těší, cos napsala. Vážně jsem se snažila, aby byla povídka co nejvíc nepředvidatelná a zdá se, že se to alespoň do určité míry povedlo. A moc mě těší, že si někdo oblíbil povídku natolik, aby mu pak po skončení chyběla. Tenhle fakt mi dodává odvahu dál pokračovat v psaní jiných povídek.

    Děkuju za podporu, všem kdo povídku čtete.

  8. Možná vám maličko ušetřím trápení a něco málo řeknu: Já sama nemam ráda smutné konce 😉

  9. Som úplne totálne mimo. Začiatok som preletela, pretože mučenie toho zlatíčka by som vážne nezvládla prežívať, a ja ani tej Liz neprajem aby umrela tak teraz absolútne netuším ako sa toto dá vyriešiť k celkovej spokojnosti. Ale jednoznačne chcem aby bol Tom zase s Willom aj za cenu, že sa Bill stratí, zlúči alebo ja neviem čo urobí. Hlavne aby nikto netrpel 🙂

  10. Nééééé jako je mi Willa hrozně líto ale prostě chci aby to bilo TomxBill a ne tom s willem já vím že will je vzhledově Bill ale prostě ten "pocit" ta představa prostě TomxBill je lepší musí to tak bejt jinka díly jsou krásný..:)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics