autor: Wind & Lady in Black
(B)Zdravím… Tak tu máte další dílek naší povídky. Trochu jsme se s Wind dohadovaly, jak to teda bude pokračovat, ale nakonec se nám podařilo dohodnout celou povídku až do konce. Já jen pevně doufám, že se vám naše verze příběhu bude líbit a budete komentovat 😀
Tak hurá do čtení
Vaše Wind a Lady in Black
Bill
„Domů,“ špitl jsem nesměle a dál pozoroval jeho milou tvář. Znovu se tak hřejivě usmál.
„Tak dovol, abych tě vyprovodil. Určitě jsi ještě dost vystrašený z toho, co se stalo.“
Měl pravdu. Pořád se mi klepala kolena. Jeho nabídku jsem mile rád přijal. Jen přikývnutím jsem mu dal najevo, že se mi jeho nápad nijak nepříčí.
„Viděl jsem tě už ve vlaku,“ vypadlo z Toma po chvíli ticha. Natočil jsem na něj hlavu a nechápavě nakrčil čelo. On se na mě taky podíval a obdařil mě dalším kouzelným úsměvem,
„Seděl jsem vedle tebe, teda ob uličku. Nikdy jsem tě v Magdeburgu neviděl… jsi tu nový?“
Zavrtěl jsem hlavou. „Ne, jen… nechodím moc ven.“ Jen co ze mě tato informace vypadla, vyletělo mu obočí vysoko do čela,
„Ne? Proč? O hodně přicházíš.“ Pokrčil jsem rameny.
„Nevím, kam bych měl jít a ani s kým.“ Tom se opět zářivě usmál, zastavil mě tím, že sám ustal v chůzi.
„No a… Nechceš si někdy někam vyjít se mnou? Já vím, že se moc neznáme, ale taková menší zábava je úžasná příležitost, jak se lépe poznat, nemyslíš?“ Mírně jsem se usmál.
„Možná…“
Ten kluk se mi začíná svým způsobem líbit. Nejenže je vážně hezký, ale taky z něj vyzařuje něco… něco, co mě hřeje u srdce. Cítím se volný, ale i svázaný zároveň.
„No… zítra je v klubu nějaká akce, nechceš tam se mnou jít? Bude to zábava. A kdyby ne, postarám se o to, aby ses nenudil.“ Tomovi z tváře nemizel úsměv… a to se mi na něm opravdu líbilo. „Prosím,“ dodal po chvíli a já se musel usmát.
„Tak dobře. V kolik?“ je to zvláštní. Ani ho neznám a už si domlouváme schůzku, ale je fakt, že jinak se asi poznat nemůžeme, než že se ještě někde sejdeme. Ale i tak… je to zvláštní. Já se většinou nových kontaktů bojím. Jsem poměrně hodně nedůvěřivý, proto je pro mě těžké navazovat nová přátelství, ale u Toma je to jiné. U něj cítím, že se nemusím bát, kdo ví, co by mi mohl udělat. I když bych možná měl. Něco uvnitř mě, jakýsi vnitřní hlas mi říkal, že bych si měl dávat pozor. Jenže on vypadá tak mile. Proto jsem mu kývl na jeho pozvání.
„To je fajn… tak zítra v osm večer?“ Tom zářil jako sluníčko. Jeho oči zářily, a dokonce jsem měl pocit, že navzdory mírnému chladu kolem nás z něj čiší teplo. Na jeho otázku jsem jen kývl na souhlas.
„Tak ujednáno. Budu na tebe čekat.“ Natáhl ke mně ruku a já mu ji stiskl. Má teplé… hodně teplé ruce. Příjemné na dotek. Celým tělem se mi rozlil zvláštní pocit skoro až zamrazení, což je divné, protože zase až taková zima není. Je polovina června. Prázdniny se blíží a dny prodlužují.
Tom
Ten klučina se mi líbí. Cítil jsem ho už v tramvaji. Tam to bylo cítit všelijak, ale on… on se lišil. Přitahuje mě jeho vůně. Vím, že mě neviděl. Seděl jsem na druhém konci tramvaje a pozoroval ho, jak pokukuje ven. Tvářil se velice zamyšleně. Měl jsem sto chutí jít za ním a něco udělat, ale nešlo to. Proto jsem byl nesmírně šťastný, když jsem ho znovu ucítil. Tentokrát ve vlaku.
Přičiněním osudu se posadil ob uličku vedle mě a já si ho tak mohl nerušeně dál prohlížet tentokrát z větší blízkosti. Jeho vůně tak byla ještě silnější. Nebudu lhát. Chtěl jsem ho. Pořád ho chci. Tvářím se sice děsně mile, ale to jen proto, že dokážu odhadnout, jakým chováním si koho získám. Nejsem tak klidný, jak se mu musím zdát. Jsem dravec. Predátor. Jsem divoký vlk. Chudáček Billi ani neví, s kým se zapletl.
Bill vypadá tak křehce… a to mě dostává snad nejvíc. Kluka jako je on jsem ještě nikdy neviděl. Už se nesmírně těším na naše další setkání. To si chlapeček užije. Ale já víc.
„Eh, Tome?“ Ozve se vedle mě po chvilce ticha. Otočím se na něj a znovu ho zahrnu zářivým úsměvem, který na něj určitě působí velmi pozitivně.
„Copak, Billy?“
Bill
Billy, takhle mi říkávala babička. Od nikoho jiného jsem to nikdy neslyšel. Až teď od Toma. Je tak milý. Mírně mi zrůžověly tváře. Cítil jsem, jak se mi horkost usazuje na lících. To je trapas, já tu ještě zčervenám!
„No… říkal jsi, že na mě počkáš… ale neřekl jsi, kde?“
Tom
Tak na to jsem vážně zapomněl. To je tím, že mě tak přitahuje. Mírně jsem se uchechtl. „To je fakt. Co třeba před tvým domem?“
„Dobře…“ kývnul Bill. Zbytek cesty jsme si povídali o všem, a zároveň o ničem. Vypadá to, že je to chytrý mladík. Bude ho škoda. Zanedlouho už konečně dojdeme před jeho dům. Fíha… pěknej barák.
Fuj tajbl! To jsem se lek! K plotu se přiřítil nějakej čokl a začal na mě štěkat. Byl jsem tak zabraný do nasávání Billovy vůně, že jsem nepostřehnul tuhle čubu. No jo no… psi poznají vlka. Ne že bychom byli nepřátelé, to ne… ale ty chlupatý potvory cítí, když máme s jejich páníčkem nekalé úmysly. Sorry, holka, ale s páníčkem se budeš muset rozloučit. Moc mi voní, a pokud mi někdo voní tak jako on, jako že se to snad ještě nikdy nestalo, nedopadne to s ním dobře, protože co chci, to dostanu. Fakt sorry.
Bill
„Sally!“ okřiknu svou čtyřnohou kamarádku. Co blázní? Tohle obvykle nedělá. Teda… jednou už to udělala… a to bylo tehdy, když mě chtěl ten chlápek zmlátit. Tehdy mě bránila a štěkala skoro stejně jako teď. Snaží se mi tím snad něco naznačit? Ne. Určitě to není kvůli Tomovi. Asi je jen šťastná, že mě vidí… ale to těžko. Má uši připlácnuté k hlavě a vůbec nevrtí ocasem, jako když má radost. Ne, ne… tady něco nehraje. Ale co? Možná, že Tom… ale ne. To určitě ne. I když… možná jsem zase přehnaně důvěřivý. Co když opravdu není takový, jaký se zdá být? Mají snad zvířecí instinkty mé chlupaté kamarádky pravdu? Ale Tom vůbec nevypadá a ani nepůsobí jako nebezpečný člověk. Sally jen určitě žárlí, protože jsem s ní dlouho nikde nebyl, a teď se tu procházím s Tomem. To bude ono. Sally je hrozně žárlivá. Nesmím si ani pochovat sousedovic kocoura, aniž by hned nezačala žárlit a vymáhat si mou plnou pozornost.
„Promiň… nevím, co to do ní vjelo.“ Omluvně se na Toma usměju.
Tom
Oh, já vím moc dobře, co do ní vjelo. Má o tebe strach, hošánku. A celkem oprávněně. Ale je jí to prd platný. Oh… já bych si hrál. Jako malý štěně. Dostal jsem chuť tu holčinu pozlobit. Je na ní vidět, že se nejen bojí, ale i žárlí. Že bych ji pozlobil? Proč ne.
„To je v pohodě, Billy. Je to pes a nejspíš se jí nelíbí, že jsi s někým jiným.“ Během této věty jsem mu položil ruku na rameno a po očku pokukoval po psisku. Yeah. Nejradši by mě na místě roztrhala, ale nejspíš by to dopadlo opačně. Mám sílu a jí bych se ubránil jako nic. Zato ona mně ne. Vrčí. Nelíbí se jí to.
autor: Wind & Lady in Black
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Holky, tak se musím přiznat, že jste mě naprosto dostaly 😀
Když jsem si minule v komentářích přečetla, že Tom je vlkodlak, tak jsem se samozřejmě potěšila 🙂 Protože vlkodlaky, to já můžu! 😀 Dokonce mám vlkodlaky ze všech fantasy stvoření nejraději 🙂 Ale nějak jsem očekávala, že všechno bude mít hladký průběh 😀 Že vlastně jediný problém bude, že Bill neví, že je Tom vlkodlak a tak..:D
A teď si čtu tento díl a valím oči! Tom ho chce zabít! Cože? 😀 Opravdu jste mě překvapily, tohle bych nečekala 😀 ..ale líbí se mi to! 😀 I když mám o Billa vážně strach!
Já jsem si myslela, jak bude Tom strašně hodný vlkodlak, bude zamilovaný až po uši a on ho Bill přitahuje jenom svou vůní a Tom se dokonce chová tak, jak ví, že to na Billa zabere 😀 😀 Noo, Tom je tady zatím za hodně velkého záporáka 😀 😀 I když se mi nelíbí to, že chce Billovi ublížit, tak se mi Tomova postava líbí 🙂 Věřím, že Billovi nakonec nic neudělá, ale časem se do něj určitě zamiluje 🙂 Musí! 😀
Děkuji za další část povídky 🙂 Musím říct, že se mi to zatím velice líbí! 🙂
[1]: Oh, hodný vlkodlak to rozhodně není 😀 to bylo jediný, na čem jsme se shodly hned 😀
Zato me se to libi hrozne moc 🙂 Doted jsem si myslela, ze Tom bude spis hodny, ale to nevadi, mam rada i zleho Toma 😀 Vypada to skvele, ale celkem dost mi vadi, ze to skoncilo uz ted. Do dalsiho dilu budu hrozne nedockava, ocekavam, ze se pak stane neco, co zmeni Tomuv nazor, treba se zamiluje do Billa nebo tak. Nevim, ale jsem hrozne zvedava.
Mam radost, ze jsem dobre odhadla, co je Tom ve skutecnosti zac. Tohle bude jeste zajimave. Skvele, holky 🙂 A moc dlouho nas nenapinejte 😀
[3]: Napínání je práce autorů 😀 jinak by nemělo smysl to číst 😉 Zatím se to teprve rozjíždí a v druhém díle jsme ještě nedošly k hlavní zápletce (bez ní by byl Bill mrtvý už asi ve třetím díle 😀 )
[1]: Měj strach, měj… 😛 máš k tomu důvod 😉
No dobre 🙁 tak zlý vlkolak 🙁 fňuk. Ak bude Billimu ubližovať, tak neviem čo urobím. Som zvedavá ako dopadne to ich rande. Je mi jasné, že Tomove plány sa neskončia úspešne, lebo potom by poviedka mala tri časti, ale aj tak mám strach.
No teda, snad mu Tom neublíži i když je vlk.