autor: KarlaSka & Dark Princess
Odsunul se kousek dál do stínu pod palmu a rozbrečel se. Jak… jak se tohle mohlo stát? Seděl takhle několik minut, aniž by věděl, že jej Tom z dálky pozoruje. Byl z toho stejně zničený jako Bill, nedovedl si představit, že by jej Bill někdy podvedl, nechtělo se mu tomu věřit. Najednou si všiml Bohlena kráčejícího k Billovi. Jakmile si ho blonďák všiml, vyskočil z písku a prudce zacouval, pak ale zakopl a upadl.
***
„Tak co, Bille, jak se ti líbila minulá noc?“ ušklíbl se Dieter.
„Nech mě! Jdi pryč!“ vyjekl blonďák vyděšeně a odsouval se po písku co nejdál od něj.
„Noták, Bille, nedělej scény, kdybys chtěl, tak by se ti to mohlo líbit, umím vyjít vstříc, jen musíš chtít a samozřejmě vědět, co je pro tebe dobrý,“ slizce se usmál a dotkl se Billovy ruky, že mu pomůže vstát, Bill se ale odtáhl dál. Pohledem bloudil všude kolem, když si všiml, že Tom na něj kouká z dálky. Hned k němu začal vysílat prosebné pohledy a myšlenky, byl si jistý, že i přes to nedorozumění jejich telepatie pořád funguje.
Tom by přísahal, že cítil Billův strach, ale zároveň si nebyl tak úplně jistý, jestli si to jenom nenamlouvá. Nejistě se kousl do rtu a přemýšlel, jestli tam má jít, nebo Billa nechat s jeho nejspíš druhým milencem o samotě, ale když si všiml Billova zoufalého pohledu, měl jasno.
„No tak Bille! Nevidím jediný důvod, proč by ses k tomu měl stavět tak negativně, není na tom nic špatného. Je to jenom sex.“
„Co se to tu děje?“ zeptal se Tom naštvaně a hrubě odstrčil Bohlena od Billa, aby ho sám mohl zvednout na nohy. Automaticky si ho schoval za záda, jako vždy když mu připadal v ohrožení, byl to už vrozený reflex.
„Nic se neděje, jenom si tu s Billem povídáme,“ pokrčil Bohlen rameny a pokusil se nasadit ten nejnevinnější úsměv, jakého byl schopen.
„Fajn, debata je u konce,“ zavrčel Tom, pevně stiskl Billovu dlaň a odtáhl ho pod nedaleký přístřešek z palmových listů.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se Tom mladšího bratra starostlivě, zatímco mu sklepával písek z kalhot, tílka a ramen.
„Jo, děkuju,“ zašeptal Bill tiše.
Najednou se znovu rozbrečel.
„Ach Tome, já měl takový strach!“ vzlykl. „Prosím, věř mi, já bych tě nikdy nepodvedl, nebyl bych toho schopný, ty to víš, dobře to víš!“ šeptal naléhavým hlasem, ale jen tak, aby jej nikdo kromě Toma neslyšel.
„Chci ti věřit, Bille, ale jak mi chceš vysvětlit ty modřiny, tamto s Mateem a-„
„Není žádné tamto s Mateem, Tome, vždyť jemu se líbí tamta číšnice, kdepak já?! Já jsem byl vždy tvůj a vždy budu. S Mateem si rozumíme, to je všechno,“ koukl na něj se slzami v očích. Jestli mu neuvěří teď…
„A co ty modřiny?“ nedal se Tom. Bill se trhaně nadechl.
„Tome… já… já… nemůžu,“ špitl a sklonil hlavu. Nemohl se bratrovi podívat do očí. V tom momentu jako by se Tomovi rozsvítila žárovka.
„Počkej, Bille, teď mi to dochází! Tobě někdo ublížil, že jo?!“ zeptal se tvrdým hlasem.
„T-Tome, nech to tak, já… já ti večer všechno řeknu, už se musíme vrátit.
„Bille, je to tak, že jo?!“ zopakoval Tom otázku. Ale Bill mu už neodpověděl. Vrátil se k porotcovskému stolu a sedl si na své místo. Bohlen tam už byl a projížděl jej lačným pohledem.
„Tak co, Bille, jak se ti líbí tady v teplíčku? Jiné kafe než Berlín, že jo?“
„Hmm,“ zamumlal Bill a byl hrozně rád, když se na něj Tom znovu usmál. Byl sice hodně znepokojený, ale řekl si, že brášku už nespustí z očí. Pak se mu nemůže nic stát… že ne?
***
„Takže padla,“ zavelel jeden ze členů štábu a Billovi spadl kámen ze srdce. Už by vedle Bohlena déle sedět nevydržel, ty pohledy a doteky ho přiváděly k šílenství, ale ne v tom dobrém slova smyslu. Tom to všechno pozoroval a skoro celé natáčení se kousal do vnitřní strany tváře, aby zadržel jakékoliv komentáře na Dieterovu adresu. Vlastně to byla ta samá situace jako tehdy s Bushidem – on Billa chtěl, ale Bill jeho ne a tehdy z toho taky nebylo nic víc než pár neopětovaných dotyků a hloupých narážek.
„Půjdeme do hotelu, Bille?“ zeptal se Tom a povzbudivě se usmál, i když měl z nadcházejícího rozhovoru strach. Bál se totiž toho, co mu Bill nakonec všechno vyklopí.
„Ehm, asi jo,“ přikývl nakonec Bill, který měl z návratu do hotelu ještě větší obavy než Tom. Nevěděl, jak mu to říct. Připadal si tak zlomený a použitý, a nechtěl, aby ho tak viděl i Tom, to by ho zničilo.
Jenže když přišli do pokoje, Bill vůbec nevěděl, jak začít mluvit. Dolehla na něj deprese ze vzpomínek na minulou noc a na dnešní den. Posadil se na postel a koukal z okna, nic neříkal, ani se nehnul. V očích se mu zaleskly slzy, ale i přes ně jen strnule hleděl do prázdna.
„Bille,“ řekl tiše Tom, bál se mluvit hlasitěji, jako by ho tím mohl vyděsit. Sednul si vedle něj a pohladil ho po tváři.
„Promiň mi ten ranní výstup. Důvěřuju ti, já jen… byl jsem v šoku a taky naštvaný, že mi nechceš nic říct. Ale… po dnešku, po tom, co jsem slyšel, co ti Dieter říká a co pak dělal… Bille… prosím, buď ke mně upřímný. Co se včera stalo? Nebudu křičet, neodsoudím tě, nebudu se na tebe zlobit, ani ti něco vyčítat. Jen mi to řekni,“ šeptal mu do ucha a pevně jej obejmul. Bill se v jeho náručí roztřásl pod nápory potlačovaných vzlyků.
„Ššš,“ zamumlal Tom a přitáhl si Billa do klína. Začal ho jemně hladit po zádech, měl čím dál tím horší pocit z toho všeho. Takhle vyvedeného z míry Billa snad ještě neviděl. Najednou se ozvalo tiché zaťukání na dveře.
„Můžu?“ zeptal se Mateo, když strčil hlavu do pokoje.
„Ale jen pokud náhodou víš, co se tady děje. Pochybuju, že mi to Bill řekne, koukni se na něj,“ povzdechl si Tom.
„Náhodou… náhodou to vím. A taky… slyšel jsem vaši ranní hádku,“ přiznal.
„Ty to víš?“ podivil se Tom. Cítil se zrazený tím, že jemu Bill nic neřekl, ale muži, kterého poznali před pár dny, se bez ostychu svěřil.
„Jo, no víš… vlastně jsem to z Billa dostal ještě v Berlíně,“ povzdychl si Mateo tiše a sedl si na postel vedle dvojčat. „To proto jsme spolu trávili tolik času.“
„Ale co se teda děje? A proč nešel za mnou?“ zeptal se Tom naléhavě. Byl z toho všeho čím dál tím víc zmatený.
„Víš, Bohlen-“ Mateovo vysvětlení bylo přerušeno několika hlasitými vzlyky z Billovy strany. „Bohlen si Billa vyžádal do poroty, protože… protože se mu líbil.“ Mateo těžce hledal slova a Tomův upřený pohled plný očekávání ho přímo spaloval.
„Tomu se ani nedivím, nebyl by první ani poslední. Navíc jsem si těch jeho nenechavejch rukou všimnul,“ poznamenal Tom a pohladil volnou rukou Billa po mokré tváři.
„Jenže ono nezůstalo jenom u dotyků,“ pokračoval Mateo a olízl si vyprahlé rty. „Pamatuješ, jak se nám tehdy Bill zdál divnej?“ počkal na Tomovo přikývnutí a pak pokračoval: „Tehdy… na záchodě ho Dieter donutil… donutil ho, aby mu… prostě aby mu vykouřil,“ rozhodil Mateo rukama. Žádný sofistikovaný opis ho v tu chvíli nenapadl.
Tom němě zalapal po dechu a chtěl něco říct, ale Mateo mu nedal šanci a pokračoval: „Všiml jsem si, stejně jako ty, že se s Billem něco stalo, a protože jsem neměl tu potřebu nepohádat se s ním jako ty, tak jsem to z něj nakonec dostal.“
„Tome, prosím, nezlob se že jsem ti to neřekl, já… já nemohl, on… on mi vyhrožoval, že… že o nás všem řekne a… a…“ vzlykal Bill a zoufale se tiskl k Tomovi.
„Ššš, nebreč broučku, nezlobím se, asi jsi neměl moc na výběr,“ povzdechl si, pak koukl na Matea.
„A Mateo… včera se stalo co? Bill má strašlivé modřiny na bocích.“
„Já… já…“ vzlykl Bill, „šel jsem nahoru a… byl tady B-Bohlen… a… prej mi chtěl něco ukázat… já byl sjetý, tak jsem šel za ním a on… on… on mě…“ nanovo se rozvzlykal. Byl z toho pořád ještě v hrozném šoku a pořád to ještě trochu bolelo. Kdyby neměl tolik zkušeností nasbíraných za ta léta s bratrem, tak by si teď při takovém zacházení nemohl týden sednout.
Tomovi najednou začalo všechno docházet. Proto se s Mateem tvářili, jako by měli tajemství. Proto s ním trávil tolik času. Proto se svému dvojčeti vyhýbal. Proto spal včera u Matea.
„Mateo… mohl… mohl bys nás nechat o samotě? Musíme si promluvit. A… promiň, že jsem tě podezříval. Děkuju za všechno, co jsi pro Billa udělal. Nemusel jsi, nikdo tě nežádal,“ pousmál se.
„Byla to samozřejmost,“ řekl jednoduše Mateo a odešel z místnosti. Na Billa najednou dolehl strach. Co když to Tom jen hrál před Mateem, a teď mu začne všechno vyčítat?! Ale nic takového se nestalo. Tom ho něžně položil na postel a políbil.
„Už ti nikdo neublíží, broučku. A Bohlenovi dám přes držku, kolik mu patří,“ řekl pevným hlasem.
„N-ne, Tome, on… on…“
„Nic, Bille. On neudělá nic. Vymyslím, jak zařídit, aby se o tom dozvěděli správní lidé, kteří dají věci do pořádku.“
„A jak to chceš asi zařídit?“ zeptal se Bill skepticky, „Bohlen má vliv, bez důkazů nezmůžeš nic.“
„No… jedna možnost by tu byla, ale to bych ho musel ještě s někým načapat, jak ti ubližuje. Ale… to po tobě nemůžu chtít. Ne, zapomeň na to,“ povzdechl si. Nevypadalo to moc růžově.
Billovi netrvalo rozhodování ani dvě vteřiny.
„Udělám to,“ přikývl rázně.
„Jsi si jistý, Bille?“ přeptal se Tom pro jistotu. Nechtěl Billa do ničeho tlačit, obzvlášť po takovém strašném zážitku. Nechtěl, aby se Billovi vzpomínky vracely více, než bylo nutné.
„Jestli to pak všechno skončí a my zase budeme moct normálně žít, pak udělám cokoliv,“ řekl Bill sebejistým hlasem a otřel si slzy z tváří.
„Všechno bude v pořádku, uvidíš, Bille,“ usmál se Tom povzbudivě a políbil bratra do koutku úst, aby mu tak dal najevo, že se na jeho postoji k němu vůbec nic nezměnilo.
„Ale jak to uděláme?“ zeptal se Bill, ale to už se v hlavě jeho bratra zrodil podle něj brilantní plán.
autor: KarlaSka & Dark Princess
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
díky bohu že to dopadlo takhle 🙂
Jujujuuuuj. To je úžasné..skvělé. Jsem nadšená.
Po pravdě jsem si myslela, že to Bill Tomovi neřekne, ale nakonec to z něj vylezlo. Divím se, že Tom nevyletěl dát Dieterovi hned pár ran, ale ten jejich nápad je skvělý. Jen aby vyšel a nic se Billovi nestalo. Je pravda, že kdyby to třeba natočili nebo vyfotili, tak by měl Bohlen po ptákách…po všech..:D 😀
Už se moc těším, jak to skončí, jste moc šikovné. Tahle povídka je dobře napsaná není to nic extra smutného, ale zase jsou tam dramatické zvraty, od všeho něco, ale není to nic přehnaného a je to prostě oddechovka, která se vždy zavděčí. 🙂
Super!
No Tome, hlavne at se ti ten tvuj velky plan neposere a nejvic trpet bud Bill ty na neco prijdes a chudak to nejvice odnese on .. :/
ale fandim vam kluci ..
Jsem rada, ze to Bill Tomovi rekl a doufam, ze jim ten plan vyjde. Mimochodem, uplne jsem si zamilovala Matea ^^
Konečně! 🙂 Já jsem tak moc ráda, že to Tom konečně ví! Taky jsem ráda, že Billa před Dieterem teď zachránil, konečně mu docvaklo, že se něco děje! Určitě se ulevolo Billovi, že to Tom ví, protože mě se ulevolo taky 😀 Jak říkám, Tom si na něj už dá pozor a věřím, že nedovolí, aby se Billovi zase něco stalo 🙂
Ovšem Tomova věta: "Počkej, Bille, teď mi to dochází! Tobě někdo ublížil, že jo?!" mě opravdu dostala 😀 😀 😀 Já se tu smála tak 5minut! 😀 😀 Konečně Tomovi došlo, že Billovi někdo ubližuje :))
A taky se musím přiznat, že s pomstou Dietrovi, jsem teda nepočítala 😀 A moc se mi to líbí! Vlastně mě to ani nenapadlo 😀 Já očekávala, že Tom mu tak maximálně vrazí a tím bude konec, ale tahle jejich pomsta se mi hooodně líbí! Ať má Dieter to, co si zaslouží! Tak teď klukům jenom držet palce, ať se jim povede Dietera pořádně zlomit a hlavně aby se něco nepokazilo, a nebylo Billovi ublíženo ještě více.
Těším se na další díl 🙂 I když pokud počítám správně, tak už bude poslední 🙁
Ďakujem, úúúplne najviac, že to dopadlo takto krásne. Presne ako som si želala 🙂 Tom si konečne všimol a konečne mu zasvietila žiarovka a Matheo je miláčik :)Všetko je úžasné. Akurát mám z toho plánu strach. Len dúfam, že to dopadne tak ako si to Tom naplánoval.
Doufám že ten plán neskrachuje.
hej jo Bohlen dostane na držkuuuu! Bohlen dostane na držkuuuu! Bohlen dostane na držkuuuu! :DD a jestli ne tak nevadí…ale Bohlen dostane na držkuuuu! :DDD yeeees já sem tak rád, že se do toho vložil mateo <3 hodnej Tom! bála sem se že na něj bude křičet ^^ dobře Karlasko možná tě nezabiju a tvoje místo na hřbitově někomu střelim :DDD
juchuu dúfam, že im to vynde 🙂