Timeless love 8.

autor: Wind

Tom si táhle povzdychl. Živě si vybavoval, jak ublíženě se cítil. Nejspíš… už tehdy cítil, že on a Will jsou pro sebe stvořeni, jen k tomu musel jeho malý chlapec vyrůst. Sáhl do šuplíku svého psacího stolu a vytáhl hadrovou panenku. Zlehka ji pohladil po hlavičce.

„Nevím jak tebe, ale mě by nikdy nenapadlo, že to všechno dopadne zrovna takhle.“

*flashback*

„Wille, co se tak tváříš… dneska je ti šestnáct, tak trochu radosti, ne? Už jsi skoro dospělý mladý muž.“ Usmíval se Tom na poněkud skleslého Willa. Musel uznat, že z malého roztomilého chlapce vyrostl opravdu krásný mladík. A Tom, ač nerad, musel uznat, že v poslední době se vedle Willa cítí nesvůj. Ale tak nějak… příjemně zvláštně. Jen ho mrzelo, že v den, kdy se měl radovat, se Will mračil.

„Wille, no tak… děje se něco?“
„Ne.“ Možná až příliš stručná odpověď. Pravda, Will toho sice nikdy moc nenamluvil, ale tohle…
„Hele, mladý muži. Něco tě trápí a mně přece můžeš říct, co to je, ne?“
„Můžu říct cokoli?“
„Jasně.“
„Dobře… tak třeba… jak to, že ses od mých šesti let vůbec nezměnil? Vypadáš pořád stejně. Co chvíli se stěhujeme. Jen si někde najdu kamarády, už je musím zase opustit. Tome, jsi jako moje jediná rodina… proč mi nikdy nechceš říct, kam čas od času v noci mizíš?“

Tom si táhle povzdechl. Tak nějak čekal, že se na tohle jednou Will začne ptát. Neměl tušení, co mu říct. Pravdu? Ne. To by neunesl. Z doby, kdy ho zachránil, si Will nic moc nepamatoval, a Tom si myslel, že je to dobře. Jen… bál se… jak bude Will reagovat na fakt, že je čaroděj? Nesmrtelný k tomu? Kvůli čarodějnictví přišel o celou rodinu a on sám málem zemřel v plamenech inkvizice. Tom se bál dne, kdy se Will dozví, co je vlastně zač. Bál se, že ho Will potom opustí, bude ho nenávidět… ne, to nemohl dovolit. Měl ho rád. Možná i víc než to. Miloval ho. Nemohl ho nechat odejít. Zlomilo by mu to srdce.


Když Tom dlouho nic neříkal, Will se s povzdechem vzdálil. Už toho měl dost. Všech těch tajemství, která Toma obestírala. Chtěl o něm vědět všechno. Chtěl… ani vlastně pořádně nevěděl, co přesně chtěl… jedno však věděli jistě. Tom pro něj znamenal opravdu hodně. Byl jako jeho bratr a možná… ne. To určitě ne. Will k Tomovi vždy choval… jistý druh speciální náklonnosti, ale… že by ho miloval jako druha? Ne. Nebo že by… Ne! Vyloučeno. Láska muže k muži byla něco nepřípustného, to Will věděl. Poručte ale srdci.

~o měsíc později~

Byla půlnoc a Tom se pomalu chystal na každoroční rituál. Byl říjen, měsíc, kdy si mohl umocnit své kouzelné síly. Will spal ve svém pokoji, takže se nebál, že ho uvidí. Posbíral všechno potřebné a vydal se do lesa na modlitební místo sloužící všem mágům po celá staletí. Ovšem… Tom rozhodně nepočítal s tím, že ho dnes v noci bude někdo sledovat.

Will se potichu vykradl za Tomem. Chtěl konečně zjistit, kam chodí. Někde ve skrytu duše ho hlodal červíček žárlivosti, že by Tom chodil za svojí milenkou. Každopádně byl pevně rozhodnutý dnes v noci zjistit pravdu.

Tom v klidu došel až na modlitební místo. Věděl, že je široko daleko jediný mág, takže neměl strach, že by ho vyrušil nějaký jiný. Vytáhl athame a kalich a rozsypal okolo pár bylin. Začal pomalu odříkávat kouzlo. Kolem něj se utvářel světelný vír znázorňující proudící energii kolem něj. Trvalo to asi deset minut, než byl rituál dokončený, ale Tom se pak cítil mnohem, mnohem silnější. Ovšem…

„Tome…“ Ozvalo se za ním nevěřícné vydechnutí. Tom se prudce otočil a uviděl opodál stojícího Willa.

„Wille, já…“ Tom vlastně nevěděl, co by měl říct. Teď je konec. Will to zjistil. Opustí ho. Bude ho nenávidět.

Tom udělal několik kroků přímo k Willovi. Natáhl pomalu ruku ve snaze ho vzít za paži, ale stalo se, co rozhodně nečekal. Will prudce vyrazil vpřed a než se Tom nadál, ležel na zemi se vzlykajícím Willem na sobě.

„T-Tome… musíš… musíme pryč. Je-jestli to někdo vi-viděl…“ Tom byl opravdu zaskočený, ale opravdu mile. Omotal ruce kolem Willova třesoucího se těla a otočil ho pod sebe.
„Proč?“ S lehkým úsměvem mu prohrábl černé vlasy.
„Oni… jestli to zjistí, že jsi…“ Will chudák nemohl ani mluvit skrz pláč. Tom se spokojeně usmál. Pomalu se sklonil k Willově tváři. Pár milimetrů od něj se zastavil, jako by čekal, jestli ho Will odstrčí nebo ne. Nic se však nedělo. Will s napětím očekával, co Tom udělá, ale ten se jaksi pořád k ničemu neměl. Nakonec to by Will, kdo nevydržel a spojil jejich rty v pomalém, zato procítěném polibku.

*konec flashbacku*

Bill se ze spaní lehce usmíval. Liz seděla vedle něj na židli a smutně držela jeho ruku v dlaních. Bill už dva dny za sebou spal. Doktoři neměli ponětí, co se stalo, že tak najednou odpadnul. Marně si lámali hlavu, co s ním je. Jen Tom to věděl. Bylo mu jasné, že za to může on. Chodil Billa pozorovat častěji, hlavně když tam byla Liz. Chtěl přijít na způsob, jak přerušit to pouto zamilovaných, ale pořád ne a ne na nic přijít. Vlastně… jedna věc ho napadla, ale… tu by provedl až jako tu úplně nejposlednější možnost. Navíc… kdyby to udělal, Will by mu to asi nikdy neodpustil.

Liz opět seděla u Billovy postele a mluvila na něj. Doufala, že ji slyší. Udržovalo ji to jakýmsi způsobem v klidu.

„Dneska se na tebe ve škole ptala Martha. Víš, přece… ta co se jí tak líbíš. Vzpomněla jsem si, jak o tebe bojovala. Taky si na to pamatuješ? Jo… byla to docela legrace. I když… dřív mi to tak nepřipadalo. Přiznávám, že jsem trochu žárlila… no dobře, hodně. Ale… jsem ráda, že sis vybral mě. Ona mi to asi nikdy nepřestala zazlívat. Jenže… mohlo jí to dojít, ne? Byli jsme spolu už přes rok a půl a pořád nám to klapalo. Mohlo ji napadnout…“ Liz se mluvilo pořád hůř a hůř skrz přicházející pláč. Po chvíli to už stejně nevydržela a rozplakala se jako malá holka.
„Koho by napadlo, že zrovna ty skončíš takhle… nikdy jsi nikomu nic neudělal, svoji maminku jsi miloval, s nikým jsi neměl problémy… vlastně si jen těžko dovedu představit někoho lepšího, než jsi ty… Bille, ty mě tu nesmíš nechat. Nesmíš. Já to tu bez tebe nevydržím… prosím. Bojuj a uzdrav se mi.“

„Liz?“ Ozval se tichý šepot. Liz se okamžitě zarazila a zvedla hlavu k Billově tváři.

„Bille…“ Vzlykla tiše. Než se Bill nadál, už ho objímala.
„Bille, tolik jsem se o tebe bála.“
„Lizie…“ usmál se Bill. „Neplač. Víš, že to nemám rád. Nerad tě vidím smutnou.“
„Bille. Co se vlastně stalo? Proč jsi na nic nereagoval?“
„To není pravda. Vnímal jsem. Slyšel jsem tebe, to mi dodávalo sílu. Neboj se, nenechám tě tady. Nikdy bych si to neodpustil.“ Liz se opět rozplakala, tentokrát však dojetím.

Po chvíli přišel za Billem doktor. Byl moc rád, že se jeho pacientovi už ulevilo. Dal Liz prášek na uklidnění a na Billovo přání ji nechal s ním v pokoji. I tenhle starý doktor cítil, že pokud bude Liz u Billa, uzdraví se rychleji. Ach, jak silná je láska.

A byla to právě jejich silná láska, co nedalo Tomovi spát. Nemohl za nic na světě přijít na jiný způsob, jak je jí zbavit. Neklidně se převaloval na posteli. Vlastně ani nespal, jen ležel a přemýšlel. V tom ho napadlo, že by mohl využít rčení od lásky krůček k nenávisti. Ano. Zkusí to. Zkusí ty dva nějak rozeštvat. To je ono. Lizina láska k Billovi se pak promění v nenávist a jemu pak už nebude nic stát v cestě za vysněným cílem.

autor: Wind

betaread: J. :o)

8 thoughts on “Timeless love 8.

  1. Já jsem zase tak napnutá! 😀
    Vím, že jsem to tady někde už určitě psala, ale prostě díl od dílu mě dostává víc a víc. Nejen, že si povídku čím dál víc zamilovávám, ale taky jsem víc netrpělivá na další díly a tak strašně moc zvědavá! Jsem napnutá jak kšandy, jak tohle dopadne. Jestli se to Tomovi povede. Co se stane s Billem? S Liz? S Willem? Ufff…já mám tolik otázek! 😀 Ne že bych chtěla, aby tahle povídka skončila, to rozhodně ne! Jenom jsem tak strašně netrpělivá a vždycky se nemůžu dočkat dalšího dílu 🙂
    Flashback mě OPĚT dostal 🙂 Jak jinak taky 😀 Pěkně se nám to pošouplo dopředu a stejně jako Tom jsem byla šťastná, že se Bill nelekl, že je Tom čaroděj..ale naopak o něj měl strach. Jak se mu vrhl do náruče, bylo prostě krásné!♥ Strašně moc jsem si zamilovala dvojici Will a Tom♥ Jsou prostě kouzelní 🙂 Nemůžu do dočkat okamžiku, kdy se Willova duše (a já opravdu doufám, že se to stane!)dostane do Billa. A na shledání po letech Toma s Willim. Jestli se tohle opravdu stane, tak u toho budu brečet jak malá, protože mi stačí to, když si to jenom představím 🙂
    Ovšem začínám se obávat lásky Liz a Billa. Jak jsem už psala, láska je mocná a já mám strach, že se Tomovi tu jejich lásku prostě nepodaří nijak zdolat 🙁 Ze začátku jsem byla opravdu naštvaná, že Tom bere Billa jen tak, jen jako tělo pro Willa. Ale momentálně jsem opravdu na té stejné úrovni jako Tom a Bill je mi celkem jedno 😀 Vím, že to ode mě není hezké, každý mám právo žít, ale když si představím Williho!♥ On je takový můj poklad 🙂 Strašně jsem se do něj v téhle povídce zamilovala a už jenom kvůli němu doufám, že Tom zabojuje a popvede se to!
    Moc děkuji za další nádherný díl!♥

  2. Pane Bože to je tak krásně dojemný! :')
    Akorát nevím, jestl je správné, že je chce Tom rozeštvat… :/ určitě Billa miloval, ale měl by se s tím smířit…
    Těším se na pokračování!! 🙂

  3. [1]: Tak, Mischulko… jestli budeš při jejich setkání v reálu plakat, připrav si krabičku kapesníčků. Já vím, že je vám všem nejspíš už putna, co bude s Billem (tak trochu to byl i záměr) … no moc dílů do konce už nezbývá, sama jsem překvapená, jak rychle to utíká. Užívejte dokud můžete, bude hůř 😀 každopádně doufám, že nemáte jasnou představu o konci. 😛

  4. [2]: Proč si myslíš, že to není správné? Většina z vás už se nemůže dočkat chvíle, kdy Bill Liz pustí k vodě, nebo to alespoň vyplývá z většiny komentářů.

  5. Ach, to byl krasny dil, flashback opet nezklamal, byl nadherny. To, jak se Will vrhl k Tomovi a mel o nej strach a jak mel naopak Tom strach z Willovy reakce.. Krasa.
    Jsem zvedava, jak Tom uspeje s rozestvanim tech dvou a snad mi tohle promines, protoze jsi v nejakem komentari psala, ze Liz mas jako postavu moc rada, ale vlastne Tomovi tak trochu drzim palce, aby se mu to povedlo a on by mohl byt opet s Willym.

    [3]: Ach, to snad ne, to uz se to blizi ke konci? Myslim, ze to asi obrecim, bude mi lito, ze uz to konci. A co se tyce me, nemusis mit obavy, nemam ani paru, co se bude dit dal 🙂

  6. [3]: Coooo? Už jenom pár dílů? Néééé 🙁 To bude chtít druhou řadu! 😀
    Jinak u mě můžeš být taky v klidu 😉 Tohle je jedna z mála povídek u kterých prostě nevím co očekávat a proto ani nevím, jak by mohla skončit, takže pro mě to bude všechno jedno velké překvapení! Jak říkám, těším se až budu vědět, jak to nakonec dopadne..ale představa, že mi tahle povídka skončí. Hmm, to už se mi teda moc nelíbí! 😀

  7. Podľa tohoto, nech sa to skončí akokoľvek, tak to bude pre niekoho smutný koniec. Ja samozrejme viac fandím Tomovi s Willom, ale Bill a Liz? Nemohol by Tom oživiť tú bábku, ale nie ako doteraz ale vložiť do nej normálnu Willovu dušu. Ja nechcem aby Bill zmizol kvôli Willovi a mrzelo by ma aj to keby sa Tomovi naozaj podarilo Liz a Billa rozoštvať. Ach jaj toto nemôže skončiť dobre. Bojím sa.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics