Dobrodružství ve světě povídek 6.

autor: Maddy

Město opaků a Město smíchu

Bill se stále zasněně usmíval, když se s Tomem objevil v jejich nové destinaci.

„Bože, to bylo… něco jiného…“ mumlal Bill, oči přivřené.

Ale naprosto je otevřel, když Tom udělal podivný zvuk. Viděl, že stojí v jejich domě v Německu. Bylo to konečně něco příjemného, takže Bill nechápal, na co Tom tak čumí.

„B-Bille? Na tohle nejsi připravený. Jen se zhluboka nadechni, ano?“

Bill si založil ruce a podrážděně se na Toma podíval.

„Už jsem líbal holky, debile. Samozřejmě, že budu připravený.“

Bill zmlknul, když si uvědomil něco zvláštního. Jeho ruce se opíraly o něco vyčnívajícího. Podíval se pomalu dolů a vykřikl. Měl kozy! No, falešné kozy, ale byly to kozy! Také na sobě měl blůzku s výstřihem a školáckou sukni.

„Co to… OH MŮJ BOŽE, TOME. CO JE TOHLE ZA ĎÁBLOVO DÍLO?!“

„Kriste, Bille, nedělej ze mě experta!“

Bill poskakoval kolem, křičel. Sukně mu nadskakovala. Tom odvrátil pohled, když zahlédl Billovo krajkové prádlo a vysoké podvazky.

„Kde je moje OPRAVDOVÉ OBLEČENÍ?!“

„Musím přiznat, že ti to sedne jako ulité. Chci říct, občas se přece snažíš vypadat jako holka, Bille? Ok, Bille. Uklidni se. Dej dolů tu botu. DEJ JI DOLŮ. AAAHHH!“

Tom utíkal od Billa, který ho honil, vrčel a v ruce držel botu na vysokém podpatku.

„Vypadáš sexy, Billo!“ zavolal Tom, rozhodl se, že tahle šance je až moc skvělá na to, aby se snažil zachránit si život.

Dopadl na zem a pusou se zabořil do koberce, když ho Bill povalil. Bill ho rozčileně mlátil do hlavy, pak se posadil, když byl Tom už málem v bezvědomí, a přemýšlel, jak se z téhle situace dostane.

„Jak tyhle příběhy obvykle končí?“ zeptal se Bill nahlas.

Podíval se na Toma.

„Musíme se muchlovat?“

„Bože, doufám, že ne. Ugh, Bille, sundej ze mě svůj tlustej zadek. Rozmačkáš mě.“

Bill vypadal raněně a jako by na všechno ostatní zapomněl.

„Opravdu v tom vypadám tlustě?“ zeptal se ustaraně.

Tom ze sebe Billa sundal a zvedl se.

„No, co musí obvykle dělat ti, co se převlíkají do jinýho oblečení?“ zeptal se Bill.

Tom se zamyslel.

„Um, nejsem si jistý, protože jsem to nikdy nezkoušel, ale jsem si jistý, že to nezahrnuje to, že by ses měl starat, jak v tom oblečení vypadáš.“

Bill si začal tahat za neuvěřitelně krátkou blůzku. Přestal se drbat přes podvazkové punčochy. Tak štípaly. A jeho nohy… měl je opravdu oholené?! Zhluboka se nadechl a přešel k zrcadlu.

„Oh…“ řekl, díval se na svůj odraz.

„Jo, vážně děsivý,“ řekl Tom a zakryl si oči.

„Ne, Tome. Víš co? Vlastně vypadám… celkem dobře…“

Bill se otočil, sukně mu levitovala.

„Vlastně si tenhle outfit katolické školačky celkem dávám,“ prohlásil, znovu se otočil a dal si ruce v bok. „Ty falešný prsa by se daly využít,“ řekl a nejistě do nich šťouchl.

Slyšel hlasitou ránu a všiml si, že za ním Tom omdlel. Se starostí si nad něj klekl.

„Tomi?“

Tom se pomalu probudil, ale oči mu málem vypadly z hlavy, když viděl, jak nad ním Bill klečí ve své mini sukni. Ale než mohl reagovat, svět se kolem nich zatočil a Billova dívčí uniforma byla pryč a měl na sobě své normální oblečení.

„Wow, to bylo krátké!“ řekl Bill, zkontroloval si nehty a usmál se vesele, když viděl, že jeho nohy jsou zase chlupaté.

„Jestli mluvíš o té šílené sukni a triku, tak máš pravdu,“ řekl Tom a zvedl se. „Měl jsem dojem, že jsem na tebe oblečeného jako holku musel koukat staletí.“

Bill našpulil rty a uhodil ho.

„No, alespoň jsem se choval dobře a dostal nás odtamtud. Co si dělal ty? Ty ses nemusel oblíkat jako princezna Jasmína.“

Tom neodpověděl. Nechtěl přiznat, že částí zkoušky bylo jeho přiznání, že jeho bratr v tom oblečení vypadal zatraceně dobře. V tichosti a ve své hlavě splnil úkol, a Bill o tom nic nevěděl. Když jejich dům zmizel, dopadli do tourbusu, Bill se chtěl dotknout svých dlouhých vlasů, ale namísto toho nahmatal špičatou čepici.

„Co? WOW!“

Málem zakopl o velkou hromadu růžových medvídků na cestě.

„Tome? Co to je? Kde jsme? Jsme rozhodně pryč z tamtoho města.“

Tom vypadal stejně tak zmateně, sklonil se a medvídka sebral. Také na hlavě měl barevnou párty čepičku. FifGeorg a FicGustav se jim najednou přihrnuli do výhledu, oba dva měli stejně směšné pokrývky hlavy.

„JSME BLÁZNI!“ vypískli ti dva a začali házet medvídky kolem sebe.

Bill a Tom na ně zděšeně zírali.

„Nejspíš jsme se dostali do Humorville,“ řekl Tom, to jméno řekl, jako by to bylo to nejsprostší slovo na světě.

„Pojď, Tomišánku! Zatanči si s námi!“

FicGeorg a FicGustav se drželi za ruku a tančili polku. Tom se na Billa bolestivě podíval, ale Bill mu dal ruce na pas a přikývl.

„Jen do toho, než se to zhorší.“

Tom tedy začal tancovat i s jejich kolegy. Zvedal nohy a mávala rukama. Po několika bolestivých minutách, během nichž začal Gustav zpívat písničku Gummy Bear, tančící maniaci přestali.

„Ok, Bille. Je na čase abys zazpíval!“

Bill vypadal zmateně.

„Pojď, Billabong! Máš být neuvěřitelně hyperaktivní a poskakující a otravný! A hyperaktivní! A zmínili jsme hyperaktivní?! Oh a máš se pořád chovat jako pětileté dítě! Nelíbí se ti tvoji medvídci?!“

Bill se zadíval do šílených očí svých fiktivních spoluhráčů ze skupiny, a pak se podíval do Tomových zoufalých. Zvedl dva medvídky a nejistě si je přitulil k hrudníku. Pak začal pomalu zpívat.

„Um… I’m staring at a broken door? There’s nothing left…“

„NE! VESELOU PÍSNIČKU!“

„Uh…“

„VESELOU PÍSNIČKU!“

„Uh… jsem malý hrníček, maličký a kulatý! Tady je moje ouško, mám ho krásně flekatý!“

„Jaj! Teď tancuj, Billy! Zatancuj hrnečkový tanec! Miluješ šílené tance!“

Bill na ně chtěl vyjet, aby mu přestali říkat, co má rád, ale viděl Tomův pohled, a tak poslechl. Pustil růžové medvídky a dal si ruku v bok. Aby vypadal jako hrníček. Pak se pustil do tance. Zavřel oči, když Tom vyprskl smíchy. FicGustav a GicGeorg se radovali a tleskali.

„Jaj! Blázen Billy!“

Bill zpíval a tančil, tiše nadávala na alkohol. Po tom, co se zdálo mnohem déle, než bylo potřeba, konečně otevřel oči a viděl, jak na něj Tom zírá. Znovu stáli ve vzduchoprázdnu.

„Jsme pryč, Tome?“

„Jop.“

Tomův obličej vypadal, jako by měl prasknout.

„Oh bože. Jsme pryč už dlouho, že?“

„Jop.“

„Tome….“

„AHAHAHAHAHAHA!“

Když Tom konečně popadl dech, zvedl pohled a utřel si slzy.

„Vypadal jsi, že se bavíš při tom AHAHAHAHA hrnečkovém tanci, tak jsem PWAHAHAHAHA nechtěl rušit! AHAHAHAHA!“

Bill založil ruce a otočil se pryč od smějícího se Toma. Rozhodl se, že až se odsud dostanou, rozešle do všech novin fotku šestiletého Toma převlečeného na karneval za ředkvičku.

autor: Maddy