My silence 11.

Bill ležel ve své posteli, když zrovna zazvonil domovní zvonek. Bill ale nevstával, stále jen ležel a dělal jakoby nic. Ale ten, kdo zvonil, měl pevné nervy a zvonil do té doby, než Bill vstal a otevřel. Povedlo se! Bill šel po schodech rovnou ke dveřím pomalu a unaveně.

„Dobrý den,“ ve dveřích se usmívali policisté.

„Stalo se něco?“ řekl vyčerpaným hlasem Bill.

„Máme pro vás nové zprávy. Můžeme dál?“ řekl.

„Jo klidně,“ Bill si stoupnul na bok a muži prošli okolo dovnitř. Následovali Billa, který šel do kuchyně.

„Tak? Co mi chcete říct?“ Bill dal ruce v bok a zvědavě ztichnul.

„Není to stoprocentně jisté, ale tělo, které se našlo, Toma nejspíš není,“ řekli Billovi s úsměvem na tváři.

„Co? Opravdu? To je nějaký žert, nebo mluvíte pravdu?“ Culil se Bill a poskakoval na jednom místě radostí.

„Myslíme to vážně,“ pokukovali po sobě.

„Páni, jupí, Tom žije…“ tleskal Billy, „ale moment,“ zarazil se, „ale kde je tedy?“ zamyslel se Bill nad Tomem.

„To je ten problém, to jsme ještě nezjistili.“

„Aha, ale zjistíte to, že?“ usmál se Bill. Policisté přikývli. U Billa si vypili kávu a za pár minut odešli.

Zrovna když odcházeli, ve dveřích se ukázala Rose, Billova psycholožka. Teď už kamarádka.

„Dobrý… teda ahoj,“ culil se na Rose.

„Ahoj,“ opřela se o futro dveří.

„Chceš dál?“ ukázal dovnitř. Rose přikývla a v podpatcích šla do domu.

„Takže… prášky beru pravidelně a mimoto, Tomovo tělo to není!“ skákal Bill a culil se.

„To je skvělý!“ objala ho Rose, stále se na sebe usmívali, ale chvilkami nevěděli, co říct.

„Jenže já tu nejsem jako tvoje psycholožka, tentokrát chci jít s tebou na kafe,“ pozvala Billa ven.

„Takže jako jít na veřejnost?“ zašklebil se Bill.

„Jo, měl bys, venku se začíná oteplovat a už svítí sluníčko. Je krásně! No tak…“ Rose chytla Billův kabát a podávala mu ho do ruky.

„No tak dobře, na chvíli můžu,“ usmál se a kabát na sebe dal. Ještě si nasadil boty, vzal klíče, mobil a peněženku do kapsy a hnal Rose ven.

„Projdeme se, ne?“ stála Rose na chodníku za Billem, když zamkl dveře od domu. Bill se zamyslel a po chvíli přikývnul.

„Mám takový pocit, že Tom žije a brzy ho uvidíš,“ usmála se Rose, když si sedala v kavárně.

„Snažíš se mě jen uklidnit,“ culil se Bill s pohledem do země. Objednali si kávu a pomalu ji popíjeli z hrnku.

„Chci o tobě něco vědět,“ mrkla Rose na Billa.

„O mně? Stačí si přečíst nějaký článek na netu,“ zachichtal se Bill a Rose se přidala.

„Teď vážně, něco mi řekni o sobě,“ zajímalo dívku.

„Je mi 23 let, jsem závislý na svém bratrovi Tomovi, mám kapelu Tokio Hotel, možná si o ní slyšela,“ zasmáli se oba, „zpívám tam. Máme psy, střídavě bydlíme v LA a v Berlíně, ale teď hodně času jsme v Německu.“ usmál se. „Teď ty,“ opřel si hlavu.

„Ehmm já? Ok, fajn…“ nadechla se Rose. „Je mi 28 let, jsem psycholožka, ale zatím to nedělám dlouho. Dlouho jsem byla ve škole. Doma mám pejska jménem Danny, a moje o 3 roky starší sestra bydlí v Kalifornii,“ nakonec přidala úsměv. „Spokojen?“

„Úplně.“

„Jsi mi víc sympatická, než ta psycholožka v nemocnici a ta, co ke mně chodila dřív,“ zasmál se Bill.

„To je úplně k tématu, ale díky za pochvalu,“ zasmála se dívka a podrbala se ve své tmavě hnědé a dlouhé hřívě. Její vlasy byly kouzelné a měla modrozelené oči, které zářily dobrou náladou.

„A jé…“ vykulil oči nenápadně Bill.

„Co?“ zděsila se brunetka.

„Někdo nás vyrušil,“ Bill naznačil pohledem do okna ven naproti jejich stolu.

„To jsou hajzli!“ šeptla pro sebe. Bill se zasmál Rose komentáři.

„Jdeme?“ Rose chytala kabelku.

„Radši jo,“ vstal Bill. Vzali si své věci a rychle se hnali domů k Billovi.

„Vítězství je na naší straně!“ Bill nadzvedl vítězně ruce nad sebe. Ze sebe sundali kabáty a sedli si do obývacího pokoje.

„Děkuju ti, žes mě vzala ven, bylo to hezký.“ Bill objal Rose.

„I pro mě to byl hezké posezeníčko,“ rychle zareagovala.

„To je hodin!“ Rose si povšimla času. „Už budu muset jít!“ vstala ze sedačky.

„Už?“ nasadil štěněčí pohled.

„Promiň, ale vážně už musím. Práce čeká!“

„No jo, to u mě je volno,“ zasmál se, ale pak si vzpomněl na to, že Tom tu není a Tokio Hotel i Aliens nemají jedinou možnost než čekat.

„Opravdu se nezlob. Rozhodně ti zavolám,“ nasadila si kabát, chytla kabelku a Bill jí otevřel dveře.

„To neva, když mi co nejdřív zavoláš, vše bude OK!“ culil se Bill.

„Určitě!“ Rose dala Billovi polibek na tvář, „tak ahoj!“ mávla rukou na rozloučenou a šla z domu.

Bill zavřel dveře a opřel se o ně. Zasnil se a usmíval. Po chvilce šel do svého pokoje a vytáhl si svůj deník.

Bill zavřel deník, položil si ho na hruď a pevně ho objal. Zavřel oči, zasnil se a usmál. Po chvíli deník schoval do krabice pod postel a šel dolů. Vzal psy, včetně Amy a šel s nimi na procházku. Procházel parkem a náměstím. Ale to, co viděl, ho šokovalo; v jednom německém časopise byli jeho a Tomovy fotky v moři. Článek se jmenoval „Dvojčata intimně v moři – co je mezi nimi?“. Byly tam fotky z jejich dovolené, jak se drželi za ruce a procházeli, ale také fotky, které se nikdy neměly dostat na veřejnost, jak se nazí koupali v moři a líbali. Ano, pro ně to byl skvělý moment, ale paparazzi to zjistit neměli!

„Proboha, to ne!“ šeptl pro sebe a vyděsil se.