autor: GossipGirl
„Jestli se nezapíšeš, skončil si u mě…“ prohlásil Andreas usmívající se v modrém okně Skypu. Mílius. Fakt, že mu tady vyhrožoval smrtí, je nepodstatnej. Rozchechtal se.
„To by si mi neudělal.“
„To si jenom myslíš. Jestli dojedeš hůř jak první, tak se zahrabu do laviny. Všichni by viděli, že sem tě nic nenaučil!“ úpěl Andreas hraně do kamery.
Tom zaklonil hlavu a dusil v sobě smích. „To nemám moc velký rozpětí možnejch výsledků. První od konce se počítá?“
„TY…! Radši vytáhni lyže a běž trénovat!“
„A na čem asi? Abys věděl, tady je momentálně devadesáti procentní bahno. My tu nemáme takový závěje jako vy ve vidlákově.“
Oba se odmlčeli. Tahle poznámka jim připomněla Kaye. Andreas ticho protrhnul až po několika minutách.
„Hele, někdo musí nahradit moje místo krále.“
„To jako já jo? Moment… ty nepojedeš?“
„No jako rider určitě ne, blbče, je to šest tejdnů, co mi sešroubovali nohu!“
Tomovi až teď v plném rozsahu došlo, co se s Andreasovým zraněním změní. Kay odmítal a Andreas nemohl. To znamenalo, že zůstal sám. Sklonil hlavu a pohled zabořil do vzoru na koberci.
Andreas vysledoval změnu jeho výrazu a pousmál se.
„Neboj, jako divák si to nenechám ujít. Hlavně se zapiš.“
Tom nepřítomně přikývnul. Rozloučili se, zaklapnul počítač. Neměl na nic náladu. Prošel bytem do kuchyně, prázdná jako obvykle. Čím dál víc si tu připadal jako na návštěvě. Pořád tu byl sám. Kay trávil dny ve škole, nebo se jen takhle vymlouval. To vyšlo nastejno. Vzal si něco k obědu, aby uklidnil žaludek bouřící se proti jeho rozhodnutí nesnídat, a obléknul se. Musel do práce. Jak se leden přehoupnul v únor, bylo jasné, že jejich těhotná kolegyně už nenastoupí. Minimálně rok ne. A George byl v takovém srabu, že vzal zpátky dokonce i jeho. Tom byl v pokušení smát se mu do ksichtu, ale nakonec to neudělal. Vyhovovalo mu pracovat blízko Billa. Nechtěl o tuhle příležitost přijít jen kvůli pocitu zadostiučinění.
„Zasraná břečka. To nemůže bejt jednu zimu v Berlíně pořádnej sníh?“ zanadával, když ze sebe stahoval promočenou bundu. Byl únor. A pršelo. Definitivně nenáviděl velkoměsta.
Bill se zasmál.
„No dobře, chtěl jsem ti vynadat za zpoždění, ale když tě vidím v takovýhle depresi, tak na to kašlu.“
Tom trhnul koutkem a vyklepával si vodu z dredů.
„Nech si to. Je to vážný. Jak mám asi trénovat?“
„Byly časy, kdy jsi říkal, že to nepotřebuješ…“ skousnul si Bill ret a stáhnul ze sebe zástěru.
Tom se zhluboka nadechl, ale stejně se neubránil připitoměnému úsměvu. „Neprovokuj.“
Bill zamrkal a věnoval mu malou pusu. Tom mu ji oplatil. V kavárně byly dva páry u vzdálených stolků a nikdo si jich nevšímal. I kdyby tu bylo plno… bylo by mu to jedno. Bill byl konečně… jeho. Vsál jeho spodní ret a prohloubil polibek.
Cvakly dveře. Bill se jedním okem podíval, kdo přišel. Rychle se odtáhnul a přejel si rukou na stranu sčesané vlasy.
„Zdravím,“ pousmál se a sklonil se pro svoji tašku.
Tomovi vyschlo v krku. Srdce se mu rozbušilo trojnásobnou rychlostí.
„Ahoj Kayi, hned jsem…“ vypravil ze sebe horko těžko. Klesnul do dřepu a dlaně si připlácl na tváře. Viděl dobře ten výraz v Kayově tváři a věděl, že to způsobil on. To on byl ta pěst, která kamaráda srazila naprosto neočekávaně k zemi. Ne. Tohle nechtěl.
Jednou bys stejně musel s pravdou ven.
Jenže ne takhle! To si nezasloužil.
A rozhoupal by ses, řekl bys mu to někdy jinak?
Kurva! Nevím! Určitě…
„Tome…“ Bill se nad ním skláněl. „Děje se něco?“
Stisknul ruku, která mu pohladila rameno. „Máme spolu…“ začal, ale musel polknout, aby větu dokončil. „…nějaký spory.“
„Mám je obsloužit?“
Tom zakroutil hlavou.
„Udělám to. A vysvětlím ti to… někdy. Teď běž domů, prosím…“ upřel na Billa smutné oči.
Bill jenom pokýval hlavou.
„Napíšu ti.“ Narovnal se, přehodil si tašku přes rameno a odešel.
„Nebo já tobě,“ dodal Tom do prázdného prostoru a neochotně vstal. Vykašlal se na zástěru, vzal tác a vydal se k malému kulatému stolku, který obsadil Kay s nějakou holkou asi v jeho věku.
„Zdravím. Máte vybráno?“ zeptal se, pohled upřený výhradně na Kaye. Věděl, že nebude stačit úsměv jako omluva, ale mohl aspoň… o co se vlastně snažil? Ospravedlnit se? Před Kayem, nebo sám před sebou? Podělal to.
„Já si dám čaj, zelenej,“ prohlásila ta holka a zářivě se na Toma usmála. Pokusil se jí úsměv vrátit, ale asi se mu to nepovedlo. Kývnul a obrátil se zpátky na Kaye.
„Co ty?“
„Třeba to samý,“ zamumlal Kay a opřel se do černě potaženého křesílka.
Tom se otočil na patě a rychle zmizel za barem. Zatmívalo se mu před očima. Ničilo ho to. Konečně byl šťastný s Billem a musí se podělat něco jiného. Konečně má zpátky Andrease… ale osud od něj odkopne toho druhého důležitého. Opařil si ruku horkou vodou, jak se mu klepaly ruce. Zanadával a překryl červený flek rukávem. Bylo to docela slušné rozptýlení, fyzická bolest ho aspoň udržovala v jasném vědomí.
Kay se zdržel až do sedmi. Povídal si s tou holkou, Tom je nenápadně sledoval. Kay se ani jednou nezasmál. Měl jen takový ten poloúsměv, který ale nedosáhnul k očím. Když odešli, Tom osaměl. A nevěděl, jestli má jít vůbec domů. Buď zůstane zírat na zavřené dveře od Kayovy ložnice a bude se cítit příšerně, nebo ho bude přesvědčovat, aby si promluvili, a budou se oba cítit ještě hůř. Hvězdný výběr. Jenže jinou možnost neměl.
Když vešel do obýváku, našel Kaye ležet zkrouceného na křesle. Spal. Televize byla zapnutá na hudebním kanálu, ztlumená na minimum. Usadil se na opěrku křesla a sledoval Kayův klidný obličej. Chtěl to urovnat. Chtěl zpátky svého kamaráda. A nechtěl mu takhle ubližovat. Jenže jak mohl… nedokázal nechat Billa, nedokázal změnit svoje city. Kay byl někdo, kdo mu byl vzácný, ale pouze jako nejlepší přítel. Jeden z nich. V matném světle zahlédnul napůl zaschlé cestičky od slz. Musel začít zhluboka dýchat, aby ovládnul nutkání do něčeho praštit. Nechtěl ho takhle týrat. Nesnesl to pomyšlení. Trhalo mu srdce ho takhle vidět.
Kay se pohnul a něco zamumlal. Tom odvrátil pohled – Kay se vždycky probudil, hned jak se na něj někdo upřeně zadíval – ale už to nepomohlo. Vzbudil se, a jakmile zhodnotil svoji situaci, oči zase zavřel. „Nemusíš tu sedět.“
„Omlouvám se,“ zašeptal Tom a sklonil hlavu. Prsty si nervózně kroutil látku kalhot.
Kay pootevřel oči. Tvářil se udiveně. „Ty se omlouváš?“
Tom pokýval hlavou.
„Já… nedokážu se změnit, ale měl jsem… měl jsem ti říct… co se děje.“
„Andreas mi to docela vyjasnil.“
Tom skoro spadnul z gauče. „Co tím…?“
Kay pomalu vydechl a narovnal se do sedu. Omotal kolem sebe deku, jako by ho snad mohla ochránit. „Když tu byl… když přišel… myslel jsem si, že jste… že si v Rakousku neviděl Billa, jak tě zklamal, ale Andrease, kterej… se neovládnul a tím ti ublížil. Že si s ním měl jinej vztah, než se mnou, jako… za ty roky…“ mluvil nesouvisle, přeskakoval od jednoho ke druhému, ale Tom perfektně rozuměl.
„Andreas je moje rodina. Stejně jako ty. Nikdy jsem kolem sebe neměl lepší lidi než vás dva. Ale…“
„Já vím,“ zamumlal Kay, hlavu skloněnou. „Nemusíš… nic vysvětlovat. Já to pochopil. Nechci ti stát v cestě, nebudu ti stát v cestě. Máš šanci konečně žít, Tome, tak jí nenech plavat.“ Mluvil potichu, nakřáplým hlasem plným smutku. Ale i odhodlání.
„Ale ty…“
Kay vstal, deku pořád kolem ramen. Rukávem si otřel oči a ani se to nesnažil skrývat. „Já jsem měl v životě už dost štěstí. Taky si nějaký konečně zasloužíš.“
><
Byl několikrát trénovat na horách. Jednou ho pozval J’s, podruhé Lucas. Neužil si to, neměl tam dva stěžejní cvoky. A když se vrátil, Kay ležel doma a nevypadal vůbec dobře. Zaběhnul mu do lékárny a usadil se s knížkou, kterou chtěl už dlouho přečíst, u jeho postele. Do práce stejně musí až po víkendu. Ještě napsal rychlou smsku Billovi, že se uvidí až v pondělí. Kay se jal ho slabým hlasem přesvědčovat, že je v pořádku, ale po pár hodinách to vzdal a klesnul do polštářů.
Uvařil horký čaj a hrneček opatrně odnesl Kayovi k posteli. „Ani nevstávej. Do tejdne to musíš vyležet.“
Kay nechápavě nakrčil čelo a malým úsměvem poděkoval za čaj. „Proč?“
„Jedeme do Rakouska. Za dva tejdny.“ Tom to řekl konverzačním tónem, ale uvnitř se modlil, aby Kay kývnul. Nedokázal si tu akci představit bez něj.
„Já myslel,“ Kay se rozkašlal. „Myslel jsem, že jedeš s Billem.“
Tom si povzdechnul. To bylo bolavé místo. Podal Kayovi skleničku s vodou a platíčko léků. „To je na ten kašel.“
Kay poslušně spolknul jednu tabletku a tázavě zvednul k Tomovi oči.
„No, já… nevím, neumím si představit jet na ledovec bez tebe, minulej rok… kdyby si tam nebyl, neodjel bych to. Nemůžu tě tu nechat jen tak…“
„Tak pojedeme,“ přikývnul Kay a zahrabal se víc do dek. Párkrát kucknul, než se zase uklidnil. V krku ho pálilo, hlas měl slabý, ale byl odhodlaný. „Billa můžeme vzít s sebou.“
Tom se otočil ve dveřích, skoro se praštil o futra. Prázdný hrnek se nebezpečně kýval na uvolněném prstě. „To…“
„No tak. Oba moc dobře víme, že je to přesně to, co chceš. Nebudu sobeckej…“
Ten den odešel Tom do práce se smíšenou náladou. Chtěl strávit týden s Kayem, ale chtěl strávit týden i s Billem. Byl jako chycený mezi dvěma mlýnskými kameny a nevěděl, jak z toho ven. A ta nabídka, kterou Kay vyslovil… znělo to tak lákavě. Pokušení bylo nejspíš příliš velké. Tušil, že nedokáže odolat.
„Ahoj Bille,“ pousmál se. Natáhnul se pro polibek a odložil si věci.
„Jak bylo na horách?“
Tom se zašklebil. „Ty kluci mi nesedí. A narazil jsem si zadek jako ještě nikdy.“
„Tak tomu nevěřím.“
„Bylo to celý ledový, jeden den!“
Bill se rozesmál. „A Kaulitz určitě jako jedinej musel zkusit skok, i když to bylo tvrdý.“
„No samozřejmě,“ prohlásil Tom pyšně a štípnul Billa do zadku. „Ale ty s ním nic nemáš, pokud se nepletu.“
Byl zatažen za závěs do jejich malého skládku, a přimáčknut na zeď vedle mrazáku. „Chyběl jsi mi.“
Tom chtěl odpovědět, že on jemu taky, ale nestihnul to, protože v puse se mu ocitnul cizí jazyk. Nelenil a polibek začal oplácet. Ztratil kontrolu nad svýma rukama a ty samovolně sjely na Billovy boky.
Někdo si odkašlal. Odtrhli se od sebe a zrudli. George se opíral o futra, závěs napůl odhrnutý.
„Nechte si to na doma. A běžte obsluhovat.“
Bill, rudý až na prdeli, zamumlal omluvu a vypadnul na plac. Tom zakroutil hlavou a zářivě se na šéfa usmál. George se jen zatvářil a zapadnul k sobě. Inspekce byla u konce.
„Je nějakej divnej,“ poznamenal si Tom pro sebe, odhodlaný zjistit v nejbližší době důvod. Než se vydal za Billem, potlačil malinkou výčitku, krčící se v rohu mysli, schovanou za Kayovým jménem.
Bill se sbalil a opřel se zadkem o bar. Založil si ruce. „Už jsi mluvil s Kayem o AFO’s?“
Pokýval hlavou. „Jo, vlastně… je nemocnej. Možná to má z tý horečky, ale řekl mi, že pojede a… že tě mám pozvat, ať jedeš s náma.“ Začal vytahovat čisté hrnky a ukládat je na poličku, aby nějak zaměstnal ruce.
Bill nadzvednul obočí. „Nechci se vám plést…“
„Nechci mu ubližovat,“ nenechal ho Tom domluvit. „Ale kdybych to přijal, dost by mi to usnadnilo život.“
„Aby to nezničilo ten Kayův,“ brouknul Bill. Tom ho zevrubně obeznámil se situací, rozhodně nezabíhal do podrobností. Jenže Bill si toho spoustu domyslel.
„Co jsi říkal?“ vzhlédnul Tom od kávovaru.
Bill trhnul rameny. „Ale nic.“
Zbývaly dva dny do odjezdu na AFO’s. Bill pracoval. Nebo se spíš flákal. V kavárně seděl jeden člověk a vypouštěl cigaretový kouř ke stropu. Bouchly dveře a vešel Kay. Zarazil se. „Ahoj, em… Tom tu není?“
„Ne, končil před chvilkou. Sedni si,“ nabídnul Bill prázdnou barovou židličku a odložil hadr. „Dáš si něco?“
„Dej mi kafe, prosím tě.“
Bill pokýval hlavou a bleskově před Kaye postavil velký hrnek kafe. „Mlíko, cukr?“
Kay zakroutil hlavou, usrknul z hrnku a obemknul kolem něj zmrzlé prsty.
Bill ho sledoval, ani se nesnažil předstírat, že něco dělá.
„Tom říkal, že si nabídnul, abych…“
„Jo, říkal jsem, abys jel s náma,“ pokýval hlavou a nehty bezmyšlenkovitě škrábal po barové desce.
„Jel bych rád, ale nechci vám kazit tradici a…“
„Nebudeš kazit nic, protože žádný tradice nemáme.“
Bill zamrkal. „Ne?“
Kay pokrčil rameny a místo odpovědi si loknul kafe. „Odjíždíme kolem desátý…“
„Ale já…“
„Tom bude šťastnej…“ prohlásil Kay, přerušil Billa v půlce věty. Vzhlédl a odsunul poloprázdný hrnek. „A přesně toho jsem chtěl docílit.“
autor: GossipGirl
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Dekuji za dalsi uzasny dil! 🙂
Vztah Toma s Billem se mi opravdu libi:) Jsem rada, ze k sobe konecne nasli cestu, slusi jim to a maji spolu krasny harmonicky vztah. Konecne taky muzu videt, jakou ma Bill povahu a musim rict, ze jsem z nej nadsena! Tom si nemohl vybrat lip 🙂 Strasne se mu libi, jak se Bill nevnucuje a chape, ze ma Tom i pratele a ne jen ho. Proste se mu libilo, ze Bill premyslel, jestlu s klukama na zavody jet. Vi, ze maji svoje tradice a taky se dokaze vcitit do Kaye. A to se mi vazne libi 🙂 To, ze mysli i na jine a neni sobec 🙂 Vubec se Tomovi nedivim, ze se do nej uz davno zamiloval 🙂 Ovsem Kaye je mi cim dal vic lito. Sama si nedokazu predstavit, jak presne se v tehle situaci musi citit. Ale urcite ne dvakrat prijemne. Kazdopadne ma muj obdiv za to, jaky je. Jak chce pro Toma jen to nejlepsi 🙂 Ale jak rekl Bill, aby ho to neznicilo. Opravdu se tesim na zavody, az tam bude i Andy. Je mu sice lito, ze Andy kvuli noze nemuze soutezit a podle vseho to vypada, ze ani Kay soutezit nechce, ale i tak se tesim 🙂 A doufam, ze pojede i Bill 🙂
Keya mi je veľmi ľúto, ale obdivujem ako sa dokažé obetovať. Som zvedava ako dopadne AFO. Je fajn,že
Andy sa príde poztieť na Toma.
Dúfam že vyhrá.
A dovolím si s Tomom nesúhlasiť sneh v meste je jedna veľká pohroma (minimalna v Bratislave určite):-D
Teším sa daľej.
Nikdy nič v živote nemôže byť len pekné. Som rada, že sa Tom s Kayom porozprávali a dali veci do poriadku, len mi je Kaya ľúto. Ale teším sa z toho vzťahu s Billom. Teším sa, že ho vezmú so sebou. A tiež mi vadí, že v meste nemáme sneh 🙂 ja ho milujem.
Achjo, Kay je tak hodnej, je mi ho moc lito. Ale taky me mrzi to s Andreasem, ze nemuze jezdit, ale podle me je to uzasny kamarad.
Ja ani nevim, jestli chci, aby byl Tom s Billem nebo s Kayem 🙁 Snad se na AFO's nic nepokazi.
Skvelej dil 🙂 Tesim se na dalsi kapitolu.
super díl! doufám že se nic nepokazí. těšim se na další díl 🙂
Je dobře že pojedou,ale mam obavu že tam bude ten hajzl.
Je skvělé, že kluci pojedou všichni. Od Kaye je to opravdu nesobecké gesto, je vidět, jak mu na Tomovi záleží a že chce, aby byl šťastný. I kdyby to mělo být na jeho úkor. A líbí se mi, že si s Billem nejdou po krku jako konkurenti v lásce, ale že vůči sobě mají respekt a toleranci.
Bill s Tomem jsou spolu dokonalí, jenom by se už mohli od toho věčného pusinkování v práci posunout někam do vážnějších sfér 🙂 Strašně ráda bych je viděla třeba ve společném bydlení, víkendu nebo aspoň na pořádném rande, takhle se vlastně ještě pořád jenom uťukávají a kde nic, tu nic 🙂
A bojím se, co ještě předvede Josh, vsadím se, že nějakou křivárnu určitě, frajírek.