Byla páteční noc, těsně před půlnocí a Tom seděl u počítače. Čekal, až se zapne, aby se mohl podívat, co je nového, tak jako to dělal téměř každou noc, než šel spát. Byl rád, že hodinový hovor s tou otřesnou fůrií Natalii, už má za sebou. Na facebooku měl novou zprávu, Bill Kaulitz psal. Nechápal, proč mu nenapsal na mobil, vždyť jeho číslo má a psal mu. I když to už je nějakou dobu. Otevřel zprávu a začal číst.
„Ahoj Tome, vím, že nemáš rád, jak ty říkáš ‚romány‘, ale jinak to nejde. Veřím, že si mě dobře pamatuješ po tom, co se stalo. Ale vzpomínáš na začátky? Ty procházky, smích, držení za ruce, ty polibky, u kterých jsme nevěděli, jestli neděláme chybu. Věřím, že to chyba nebyla. Mám to schované, to všechno mezi námi. I ty naše pády, které jsme přece dokázali zvládnout. Téměř všechny. Až na ten poslední, který mě úplně položil. Měl jsem chuť to kompletně vzdát. Raděj jsem jel pryč, abych tě nemusel vidět, protože tvé chování ke mně ten den bylo… nevím, doteď nechápu, co tě to vzalo. Čas, kdy jsem byl pryč, jsem se bavil a snažil se nemyslet.
Až jednoho dne jsi mi napsal. Srdce mi málem vyskočilo z hrudi, lekl jsem se, a přesto mě to potěšilo. Domluvili jsme si sraz. Nevyšlo to. A pak zas ne.
A pak jednou. Domluvili jsme se, že půjdem ven a vyšlo to! Byla sobota v noci a my se po tolika měsících zase viděli. Tvoje oči a úsměv, chtěl jsem to zpátky, ale bylo to její, bohužel. Povídali jsme si dlouho a ani jeden z nás nechtěl jít domů, ale museli jsme. Zničehonic jsi mě políbil. Kdybys věděl, jak mi v tu chvíli bylo. Nechtěl jsem tě už nikdy pustit. Přes týden jsme si psali smsky téměř jako dřív. Zase jsem se do tebe zamiloval, ne že bych tě někdy milovat přestal. Ale byl jsi s ní, chtěl jsem toho tolik udělat, ale nemohl jsem. Další víkend jsme se setkali znovu, měl jsi mi něco říct. Udělal jsi to dřív, čehož na jednu stranu lituju. Chtěl jsem to slyšet přímo od tebe.
‚Je mi to všechno líto, ty jsi pro mě dokonalý. Až s ní nebudu, chtěl bych to zkusit zase s tebou. Teda pokud chceš.‘, úplně mě to dostalo. Šance být s tebou znova pro mě šíleně moc znamenala. A v tu sobotu, kdy jsme se viděli znova, ty víš. Víš, co to pro mě znamenalo. Cítil jsem se zase šťastný. ‚Miluju tě!‘, řekl jsem a koukal ti do očí, když jsme spolu leželi, a ty? Koukl jsi na mě a řekl: ‚Já tě taky miluju.‘. Chtělo se mi brečet, když jsi to řekl…
Ale teď? Není to zase tak dávno, co jsme se viděli naposledy. Chováš se, jako bych byl vzduch. Já vím, řekl jsi, že je to s ní složité, že to nejde hned. Ale jak je to dlouho od doby, co jsi řekl, že jí dáš definitivní rozchod? Nevidíš, jak mě to ničí. Tvé chování mě donutilo se zamyslet. A já to vzdávám. Teď už opravdu. Jen mám zas zlomené srdce jako už tolikrát. Za to, že jsem věřil. Miluju tě a ty to víš. Udělám, co je nejlepší. Takže se měj.“
Tom to věděl. Věděl, co tímhle vším Bill myslel. Věděl, že mu ubližoval, i když nechtěl, neměl moc na výběr. Teď chtěl vrátit čas, aby se nic nepokazilo a tohle se vůbec nemuselo stát.autor: Luciana
A právě diky facebooku, jsou ty vztahy mnohem složitější a komplikovanější! :/ Občas by to bez něj bylo i lepší!
Nevím, ale vyznělo to jako by jsi to psala z vlastní zkušenosti…
Jinak… dojemné. 😉 :')
🙂 Hodně věcí mi to přípomíná a myslím si, že by si to měli přečíst ti, kteří něco takovýho udělali:) Je to super ;))
[1]:
Taky že ano, z vlastní zkušenosti.
jo bez facebooku se člověku žilo lépe 🙂 i já se ho snažím omezovat, takže 🙂
a nejlepší jsou ty fb vztahy, které trvají, tak dlouho jako mě vydrží nabitý telefon 😀
Dobře to se tu ais moc nehodí, ale Tome kdo pozdě chodí sám sobě škodí .. 😉
Tohle je ze života moc pěkně napsane.
Hezky napsane. Byt Billem, vykaslu se na Toma uz drive. Super 🙂
Krásná, i když krátká a smutná povídka. Opravdu mi byla celá ta situace strašně líto. Řekla bych, že to skončilo tak, jak to skončit mělo. Tom se nezachoval vůbec hezky a Bill měl tu hrdost mu znova nepodlehnout. I když jsem zastánce toho, aby spolu kluci přeze všechno nakonec skončili, tak musím říct, že u téhle povídky jsem ráda, že tak neskončila. Je to tak realistické, až mě z toho mrazí v zádech.
Děkuji Ti za tuhle povídku. 🙂 Člověk si při ní uvědomí spoustu věcí, které sice už dávno ví, ale občas na ně zapomíná. Moc se mi tahle povídka líbila 🙂
Užasná povídka nechceš napsat pokračování?? :DD