Vyvolení 9.

Probudili se do chladného rána. Venku se ochladilo a bylo znát, že o sobě dával podzim vědět. Všichni si hned po probuzení oblékali mikiny a někteří měli cestu hned do kuchyně. Bill s Tomem ale ještě v klidu spali. Nebylo divu, po tak krušné noci. Mazlili se k sobě a bylo jim bezvadně. Probudilo je až to, když se domem rozeznělo oznámení a příchozí poště. S úsměvem se probrali, popřáli si dobré ráno a oblékli se. Poté vyšli z ložnice do obýváku, pohledy všech se na ně otočily.

„To je dost, že jdete. Přišla pošta,“ řekl nepříjemně Eric.

„Taky si trhni, Ericu. Prostě jsme se chtěli prospat. To je takovej problém?“ vyjel po něm Tom a držel si černovláska u sebe.

„Nevím, kdo bude mít vítr v plachtách po dnešním vyřazování,“ ušklíbl se Eric a přečetl jim zprávu o tom, že bude vyřazování.

V tu chvíli jako by se vrátili do reality, se na sebe Tom s Billem podívali. V Billových očích ale byl vidět strach. Strach z toho, že se jeho milenec nemusí vrátit.

„Klid, Billy, nic se nestane. Zůstaneme spolu,“ řekl Tom uklidňujícím hlasem.

„A co když ne? Co tu pak budu dělat bez tebe?“ fňuknul Bill a přitulil se k dredáčovi.

„Zvládneš to, Billy. I kdybych tu nebyl, počkám venku na tebe. Slibuju,“ odpověděl Tom a hladil Billa po vlasech.

Bill byl v Tomově objetí a cítil se bezpečně jako ještě nikdy. On jediný věděl, jak ho uklidnit natolik, aby se nemusel ničeho obávat. Ale tentokrát se mu to nedařilo. Bill měl opravdu strach z duelu a celkového vyřazování.

Celý den se pak pohybovali po vile a přemýšleli. Nikdo neřekl ani slovo. Prostě to byl den, kdy každý měl plnou hlavu toho, koho asi označí. Bill s Tomem seděli na zahradě v bundách a v objetí, ale i tak mlčeli. Občas si dali malý polibek, jako by se ujišťovali, že tu jsou pro sebe.

Než se nadáli, nastal večer a s ním i vyřazování. Všichni se posadili v obýváku na pohovky a vyčkávali, až se na obrazovce objeví Terrensse. Nemuseli čekat dlouho. Pět minut potom, co se usadili, se opravdu objevila na obrazovce.

„Ahoj Vyvolení,“ pozdravila je moderátorka.

„Ahoj Terrensse,“ pozdravili ji obyvatelé vily.

„Určitě víte, co je dnes za den, takže bysme mohli přejít k věci, co říkáte?“ zeptala se jich a všichni ve vile jen přikývli. „Takže, jestli bych mohla poprosit Toma a Erica, aby došli pro tabuli,“ řekla ještě a Tom s Ericem vstali a šli ke garáži. Vytáhli vyřazovací tabuli a vzali i kufr s šátkem a palci. Odtáhli to do obýváku na určené místo, kufr položili na stolek a Tom vytáhl palce a rozdal je.

„Díky, kluci. Takže… dneska jsme vás s diváky průběžně sledovali a všimli jsme si toho, jak jste dnes zamyšlenější než obvykle. Co se stalo? Bille?“ řekla Terrensse a Bill se v tu chvíli jakoby probral z transu.

„No… myslím, že je to tím, že je nás tu čím dál míň, tudíž i to rozhodování je těžší,“ odpověděl klidně Bill a znovu se uvelebil v Tomově náruči. Ten ho konejšivě objal.

„Pěkně řečeno, Bille, ale doufám, že jste se rozhodli správně,“ usmála se na ně. „Takže první půjde k tabuli Lisa.“

Lisa vstala a přešla k tabuli. Chvíli si pohrávala s ‚palcem‘ a pak zvedla hlavu, aby se všem podívala do očí. Nadechla se a spustila.

„Já tentokrát označím Toma. Sice jako spolubydlící ujde, ale prostě se v jeho přítomnosti necítím tak jako u ostatních. Nic proti, Tome,“ řekla Lisa, dala ‚palec‘ na tabuli k Tomovu jménu a šla si sednout zpět.

Pak Terrensse vyzvala Martina, který taky označil Toma, stejně jako Eric a Emily s vysvětlením, že chce jen pomoct kamarádovi. Bill, který tušil, že to tak může dopadnout, se snažil udržet v klidu, ale moc mu to nešlo a u tabule se mu třásl hlas, když označoval Erica.

„Takže je rozhodnuto. Tome, uvaž si prosím šátek a já se s vámi loučím. Zítra se uvidíme při výzvě, kde si Tom vybere svého soupeře,“ řekla moderátorka a obrazovka ztmavla.

Všichni pak vstali a šli si po svých. Bill ani nečekal na Toma, než k němu dojde a rozeběhl se ke dveřím ložnice, aby na něm nebylo vidět, že brečí. Přesně toho se bál. Jenže Tomovi to hned došlo a rozeběhl se za ním.

„Billy,“ řekl do ztmavlé místnosti a odpovědí mu byl zoufalý vzlyk. „No tak, Billy, to bude v pohodě. Určitě se vrátím,“ řekl a poslepu došel k jejich posteli.

„A co když ne?“ vzlykal Bill, ale nechal se od svého milence obejmout.

„Nebuď tak pesimistický. Já to vidím tak, že si vezmu Martina, protože ten za chvíli za mnou přijde a řekne mi, že chce domů,“ Tom to opravdu bral pozitivně.

„A co když ne? Co když nad tebou Martin vyhraje a pošle domů tebe?“ ptal se dál černovlásek a zoufale se k němu tiskl.

„Nemysli na to, broučku. Prostě uvidíme, jak to všechno dopadne. Ale slibuju, že počkám, dokud odtud nevylezeš,“ dredáč ho políbil do vlasů a hladil ho po zádech, aby ho aspoň trochu uklidnil.

Několik minut tam seděli jen tak ve tmě, dokud se neotevřely dveře a neozval se Martinův hlas.

„Kluci? Jste tady?“ zeptal se chlapec.

„Jo jsme tady,“ odpověděl mu Tom a stále k sobě Billa tisknul.

„Já… mrzí mě, že to takhle dopadlo. Nevěděl jsem, kolik lidí tě odsud chce dostat. Jinak bych tě neoznačil,“ ospravedlňoval se Martin.

„Stejně bys to neovlivnil. Pořád by to byly tři hlasy proti dvěma. Myslím, že je to takhle lepší. Zítra si vezmu tebe, jak jsem slíbil, a pak už je to jen na divácích,“ odpověděl Tom a přitom se snažil uklidnit Billa, který se znovu rozvzlykal.

„Jsi fakt kámoš, Tome. A Bille, tohle je mi fakt líto. Kdyby to šlo jinak, udělal bych to, aniž bych ti musel takhle ublížit,“ řekl Martin, vstal a odešel z ložnice.

Když oba osaměli, rozvzlykal se černovlásek naplno. Tomovi jeho uklidnění moc nešlo. Nakonec si spolu lehli do postele a mazlili se. To Billa aspoň trochu přivedlo na jiné myšlenky. Po nějaké chvíli ale Tom uslyšel tiché oddechování a usoudil, že černovlásek vyčerpaný pláčem usnul. Chvíli u něj ležel, než vstal a šel za ostatními. V obýváku narazil na Martina s Emily.

„Jak mu je?“ zeptal se Martin, když ho uviděl přicházet.

„Usnul. Byl vyčerpaný od toho pláče. Bolí mě ho takhle vidět,“ odpověděl Tom a posadil se vedle nich.

„Bude to dobrý, uvidíš. Z duelu se vrátíš ty a bude to zase v pohodě,“ Martin si taky myslel, že má Tom vyhráno.

„Kdo ví, Martine, kdo ví,“ povzdechl si dredáč a dva páry očí se na něj podívaly.

„Jak to myslíš? Nevěříš tomu, že se vrátíš do vily?“ zeptala se ho Emily.

„Bill má strach, že ne. Já jen kvůli němu doufám, že se vrátím. Nevím, jak by to zvládl,“ odpověděl Tom.

„Pokud by se to stalo, pomůžu mu, dokud tu budu. Zvládne to, on je silnější než my všichni dohromady,“ odpověděla Emily a Toma objala.

***

Další den uběhl opravdu rychle a výzva byla jasná. Tom vyzval Martina, který přesně tohle očekával.

Všichni byli v den duelu opravdu napjatí a Bill doslova nevycházel z ložnice. Tom tam s ním byl a snažil se ho uklidňovat. Jenže to nepomáhalo. Buď Bill brečel, nebo byl ke všemu apatický. Nastal ale večer, tudíž i balení a loučení.

Terrensse se objevila na obrazovce a vyzvala Toma s Martinem, aby dali svoje kufry do garáže, a řekla Martinovi, aby se vydal ke dveřím vedoucím z vily. Všichni se s ním rozloučili a vyčkávali, než se zase objeví Terrensse.

„Billy, slib mi, že to vydržíš,“ žádal Billa Tom.

„To nedokážu slíbit, Tomi. Pořád mám strach, že se mi nevrátíš,“ šeptl Bill, který se k Tomovi doslova tiskl. Tom měl občas co dělat, aby se nadechl, jak ho Bill pevně objímal, ale nic neřekl.

Přibližně po půlhodině se objevila znovu moderátorka a vyzvala Toma k odchodu. Ten vstal, rozloučil se se všemi a s Billem se vydal ke dveřím z vily.

„Vrať se mi, prosím,“ šeptl Bill, objal Toma a přitulil se k němu.

„Nemůžu ti to slíbit, ale pokusím se vrátit, broučku,“ řekl Tom a políbil ho. „Už musím, počkej tu na mě,“ řekl, a když cvakl zámek u dveří, vyšel z vily do průchodové chodby. Tamtudy pak vyšel ven, kde ho ohromil dav lidí, který vysloveně jásal, když ho uviděl.

Pak byl za pomocí ochranky odveden do studia, kde čekala Terrensse s Martinem a diváky, mezi kterými uviděl i svého otce. Nebyl tolik nadšený, když ho viděl, protože nejspíš slyšel všechno to, co měl na srdci ohledně jeho postavení v otcově firmě. Ale nemohl nic dělat, pokud tu byl, tak už to muselo něco znamenat.

„Takže Tome, jak to zvládáš, být už poněkolikáté tady?“ zeptala se ho moderátorka. Když se usadil do křesla.

autor: T-KAY