autor: T-KAY
Hey Leutíci….. jaksi už mi pomalu končí dvě povídky, co zde mám. Tedy Vyvolení a Slave, tak vám posílám tuhle povídku, na kterou jsem už posílala trailer, který mi dělala Sisa. Stejně jako banner. Chci Sise moc poděkovat. Ale k věci. Tahle povídka je tak trochu inspirovaná filmem Žena v černém, ale pokusím se o to, aby se to moc neshodovalo. Takže pokud se to bude filmu podobat, tak mě prosím omluvte, budu se snažit, aby to tak nebylo. Takže vzhůru do čtení, a snad se to někomu bude líbit….
Zatím pa T-KAY
Po několika letech v rušném, uspěchaném městě se mladý Tom vracel do rodného městečka jménem Growville. Byl tam do svých dvanácti, a pak ho rodiče z neznámých důvodů odvezli k příbuzným do velkého města. Teď se ale konečně po dlouhých třinácti letech vracel zpět.
Nevybral si ale pro svůj návrat nejlepší chvíli. Městečkem procházel smuteční průvod směrem k hřbitovu.
„Georgu, co se stalo? Kdo to umřel?“ ptal se, když to vše pozoroval z kamarádova auta.
„Další mladej kluk. Zase…“ odpověděl Georg a sklopil pohled.
„Jak zase?“ divil se a překvapeně pozoroval tvář svého přítele.
„Ale to nic. Nezatěžuj si s tím hlavu,“ chvíli počkali, než se průvod vzdálí, a pak zamířili k Tomovu dřívějšímu domovu.
„Jak se mají moji rodiče. Už dlouho jsem od nich nedostal ani email,“ zeptal se zvědavě Tom a vyčkával.
„To mě mrzí, že se ti nedonesla zpráva o otci,“ povzdechl si brunet, když zastavoval u domu.
„Jaká zpráva? Georgu, mluv!“
„Tvoje mamka ti to všechno řekne, už stojí u dveří,“ usmál se smutně Georg a tak Tom vystoupil.
Ještě na rozloučenou zamával kamarádovi a šel vstříc náruči matky. Ta ho co nejradostněji, jak to v té chvíli šlo, vítala. Tom byl ale nesvůj ze všech zpráv, které se vlastně neúmyslně dozvěděl. Po chvíli ale oba zašli dovnitř a matka smutně povzdechla.
„Co se děje, mami? A co je s tátou?“ zeptal se hned Tom a posadil se v obýváku na pohovku.
„To nic, jen… neměl by ses tím zatěžovat,“ pohladila ho po tváři, jako to dělávala, když byl malý.
„Co je s tátou, mami?“ zeptal se znovu rasta a sledoval svou matku.
„No víš… sakra, Tome, je to tak těžký,“ povzdechla si zoufale. Vůbec nevěděla, jak mu to říct.
„To je to tak hrozný? Mami, chci vidět po těch letech tátu. Kde je?“ rasta na ni upíral svůj čokoládový pohled.
Žena si jen povzdechla a se slovy, aby šel za ní, vyšla ven a zamířila ke hřbitovu. Tom se rozhlížel všude kolem, kdyby náhodou svého otce uviděl, ale o to větší zděšení pro něj bylo, když vešli na pozemek hřbitova. Už už se mu v hlavě začaly vytvářet děsivé scénáře, kde vlastně jeho otec je.
Až po pár metrech od brány se oba zastavili a Tom se podíval dolů na náhrobek. Otevřel pusu, jako by chtěl něco říct, ale nic mu z úst nevyšlo. Do očí se mu nahrnuly slzy, a tak sevřel víčka, aby nezačaly stékat, ale marně. Jeho matka k němu přišla a objala ho.
„Jak?“ to jediné ze sebe rasta dostal, jak byl v šoku.
„Je to pár měsíců. Zachraňoval jednoho chlapce, ale bohužel tam umřel s ním,“ vzlykla jeho matka a ještě víc se k synovi natiskla.
„Chlapce? To proto říkal Georg, že pohřbívali dalšího?“ podíval se na ni.
„Tome, slib mi, že do toho nebudeš strkat nos. Slib mi to, nechci přijít i o tebe,“ objímala ho tak pevně, že si rasta začínal myslet, že ho asi udusí. Tolik chtěl vědět, co se tu děje.
„Slibuju, mami,“ hlesl rasta, ale přemýšlel o tom, že přijde na to, co se tu odehrávalo.
Oba odešli ze hřbitova o několik málo minut později. Tom celou cestu přemýšlel nad tím, co má tohle všechno znamenat. Nejprve Georg řekl neurčitě, že umřel další kluk. Pak mu matka oznámí, že mu zemřel otec při záchraně dalšího kluka. Nedávalo mu to smysl. Rozhlížel se kolem sebe a pak si všiml tmavé postavy mezi stromy v nedalekém lese. Veškerá jeho pozornost se upírala na tu postavu a rasta se zastavil. Jeho matka si uvědomila, že ji její syn nenásleduje a otočila se. Když ale viděla, že se její jediné dítě dívá směrem do lesa, zděsila se.
Jenže ona tu postavu neviděla. Její syn tu postavu ale viděl, a právě proto ho upoutala. Udělal jeden krok k postavě, ale zastavil ho matčin hlas.
„Tome, pojď. Nemám z toho dobrý pocit. Chci být co nejrychleji doma,“ řekla.
„Mami, kdo to támhle…“ jelikož byl otočený na matku, ukázal tím směrem, kde viděl postavu, ale když se otočil zpět, už tam nebyla.
Jeho matka se nepříjemně oklepala. Věděla, co nastane, a to ji děsilo ještě víc. Nechtěla, aby zrovna její syn viděl tu postavu, která byla příčinou všeho.
„Kam zmizela?“ podivil se rasta a došel ke své matce.
„Kdo prosím tě?“ zeptala se ho naopak matka, která ale věděla, na koho se ptal.
„No ta postava mezi stromy. Kam zmizela a kdo to byl?“ řekl Tom zmateně.
„Zlatíčko, nikdo tam nebyl. To se ti muselo něco zdát,“ zalhala.
Tom už nic nenamítal, protože věděl, že hádat se s matkou nemělo cenu. Vydali se tedy zpátky k jejich domu.
Ten večer ale Tom nemohl klidně usnout. Když už pořádně zabral, zjevoval se mu před očima obraz bledé tváře s čokoládovýma očima. Pokaždé se leknutím vzbudil, ale nikdy netušil proč. Pamatoval si z celého snu jen tu tvář.
Ráno vstal naprosto vyčerpaný, ale chtěl zjistit víc. Věděl, že od matky se nic nedozví. Největší strach mu ale naháněla domněnka, že nikdo v tomhle městečku nebude mluvit o tom, co se děje. Byl ale rozhodnutý zjistit, co se dá.
Unaveně vstal a oblékl se. Jeho matka už dole připravovala snídani. Unaveně se na ni usmál a posadil se ke stolu.
„Copak, zlatíčko?“ zeptala se ho mile.
„Špatné sny. Nic zvláštního,“ pokrčil rameny a pustil se do snídaně.
„Nikdy jsi neměl špatné sny. Jak je možné, že teď ano?“ nedávalo jí to smysl.
„Míval jsem je. Jako malý, než jste mě přestěhovali k tetě,“ odpověděl jí.
„Máš pravdu. Tenkrát jsi mi každou noc plakal v posteli,“ pohladila ho po hlavě.
„Mami,“ zaskučel rasta a protočil oči.
„Prosím tě, vždyť je to dávno, a navíc, nikdo tu není,“ zasmála se a odešla k lince.
V tom zazvonil telefon v předsíni. Tomova matka tam tedy zamířila. Tom se zase snažil poslouchat.
„Kdy? V noci?“ ozýval se matky hlas. „To je mi moc líto. Vyjádři jí mou upřímnou soustrast,“ zazněla poslední věta, než jeho matka přišla.
„Co se stalo, mami?“ zeptal se zvědavě rasta.
„Nic, čím by ses měl zatěžovat,“ odpověděla.
„No tak, mami. Už nejsem malej, tak mi prosím řekni, co se děje,“ podíval se na ni.
„Tome, opravdu není dobré, aby ses do tohohle míchal. Je to nebezpečné,“ řekla mu už naštvaně.
„Tak dobře, když mi to neřekneš ty, tak si to zjistím jinak. Georg už mi řekne, co se v tomhle městečku děje,“ řekl Tom naštvaně a vstal.
„Thomasi, zapřísahám tě. Nesnaž se zjistit, co se tu děje. Nechci, aby se ti něco stalo,“ řekla naprosto zoufale.
„Já to stejně zjistím a ty to víš,“ otočil se na ni a díval se jí zpříma do očí.
Jeho matce začaly stékat slzy po tvářích, protože znala své dítě až moc dobře. Věděla, že se bude pídit po objasnění toho, co se tu děje, a to ji děsilo. Děsilo jí to, že by mohla o svého syna přijít, jako přišla o manžela.
Tom rychle vyšel ze dveří a rozhodl se, že se projde po okolí. Čirou náhodou ho nohy zavedly na hřbitov, přímo k hrobu jeho otce. Jako by tam hledal odpovědi. Jenže tam žádné nebyly. Teda to si aspoň myslel. Sedl si na kraj hrobu a pohladil otcovu fotografii.
„Tati, kdybys tak byl naživu. Ty bys mi řekl, co se tu děje. Ty bys mi nic netajil a vysvětlil bys mi i to, proč jsem musel odjet od vás. Chci opravdu zjistit, co se děje v mém rodném městečku. Prý tu umírají kluci, ale já nepochopil proč,“ vydechl.
Připadal si divně, že si tu povídal s náhrobkem. Ani si nevšiml toho, že ho sleduje jediný žijící obyvatel tohoto ponurého místa.
„Neměl by ses tak urputně snažit přijít na to, co se tu děje,“ ozval se hrobníkův hlas.
Tom nadskočil, jak se lekl.
„Nejste první, kdo mi tohle říká,“ odpověděl Tom.
„Taky víme, proč do toho nešťourat,“ odpověděl hrobník svým děsivým hlasem.
„Ale víte, co se tu děje? Víte, co je to za osobu, kterou jsem viděl včera mezi stromy?“ podíval se na něj Tom.
„Jistěže vím. Díky němu mám práce nad hlavu,“ zašklebil se hrobník.
„Díky němu? Je to chlapec?“ vyzvídal dál.
„Chlapec, duch. Každý mu říká jinak. Jeho krvežíznivá msta vraždí všechny mladé kluky, co zde žijí,“ odpověděl mu.
„Msta? Za co se mstí? Říkáte duch? Ale ti se nemohou zhmotnit,“ Tomovi to opravdu nešlo na mysl. Nechápal, co to hrobník žvaní.
„On se zhmotnit nemůže, ale jeho vlivem na mysl umírá moc lidí. Chceš říct ten příběh?“ zeptal se hrobník a posadil se k němu na hrob.
„Příběh?“ podivil se rasta.
„O tom, co se tu děje,“ odpověděl hrobník.
„Něco takového existuje?“ zeptal se rasta a hrobník přikývl. „Tak tedy ano.“
autor: T-KAY
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Teda, v tom nejlepším to takhle utnout! 🙂
Zatím je to pořádně tajemné a strašidelné, tak uvidím, jak se bude příběh dál vyvíjet. Vzhledem k tomu, že tím duchem je nejspíše Bill, můžeme se těšit na zajímavou povídku 🙂
no zatim se to hodne podoba na film ale uvidime jak to bude dal;-):D zajimava povidka:)
A jéééééjda zase jedna z povídek, která mě bude neustále zdržovat od učení, protože ji budu číst pořád dokolečka, než se dočkám dalšího dílu 😀 😀
Páááni, tak tohle začíná opravdu velice slibně. Taková tajemná a i trošku strašidelná povídka. Opravdu mě velice potěšila a já se moc těším na další díly. Vůbec si nedokážu představit, kam se bude příběh ubírat dál. Film Žena v černém neznám a proto nemůžu vůbec posuzovat, ale i kdyby to bylo stejné, tak mě to nevadí 😉 Napřed jsem si říkala, že bych se na ten film koukla, ale teď vím, že rozhodně ne! Nechci dopředu vědět, co bych mohla očekávat a jak by se příběh měl ubírat 😉
Opravdu je to velice tajmené a já si nedokážu představit proč a co se tam přesně děje. A hrozně moc mě to zajímá!! 🙂 Že by ten duch byl Bill? Oj, ale jak by se pak kluci moli dát dohromady? Jsem plná otázek a moc se těším až se budu všechno postupně dozvídat v dalších dílech. 🙂
Ten konec mě opravdu dostal, utnout to v tom nejlepším! 😀 Já teď budu muset pořád přemýšlet nad tím, co to je za příběh, co se stalo a proč to ten duch dělá. A nechci, aby se Tomovi něco stalo!
Vážně se moc těším na další díl 🙂
[1]:
[2]:
[3]:
[4]:Holky moc mě vaš komenty potěšili a já se budu snažit aby se to filmu moc nepodobalo a pokusím se napsat další díl co nejdříve. U téhle povídky je to těžsí něž u jiných.
Mně to nic nepřipomína ja ten film neviděla,ale povídka bude asi zajímava.
Jooo a ještě jsem zapomněla dodat! Sice jsem film neviděla, ani nevím o čem a ani to nechci zjišťovat. Počkám si na vývoj povídky, ale doufám, že se nakonec z Billa stane např. Tomovou láskou zase člověk. Mohli by třeba provést nějaký tajemný rituál nebo něco 😀 Fakt by mě mrzelo, kdyby povídka skončila tím, že Bill byl ten duch, sice přestal vraždit, ale zůstal duchem…láska mezi duchem a člověkem, je taková divná 😀 😀 ale je to samozřejmě na autorce 🙂 Těším se na další dílek 🙂
Wow, tak ten film jsem neviděla, ale asi se na něj podívám jak tak vidím .. Sice já a duchové .. Doteď z toho nemám dobrý pocit ale .. 🙁
tesim se na pokracovani 🙂
A Tome musim ric,t ze my dva sme v tomhle stejni 😀 vzdycky musim vedet co se deje 😀