Our REDhead darling 7.

autor: S & LilKatie

Druhý den se Bill vyhrabal z postele v odpoledních hodinách, třásl se. Chyběla mu dávka antidepresiv. Ne že by měl nervy, ale fyzicky mu bylo špatně. Cítil úzkost a motala se mu hlava. Seběhl schody do kuchyně.

„Ahoj Bille, dobré odpoledne,“ pozdravil jej Tom a podíval se na hodiny. „Půl čtvrté.“

Bill něco neurčitýho zamumlal a mávnul rukou. Zabořil se hlavou do ledničky a snažil se najít něco, z čeho by se mu neudělalo špatně. Nakonec se rozhodl pro lasagne ze včera, a tak si s nimi sedl ke stolu.
„Co ti přeletělo přes nos, Bille? Vstávals prdelí napřed?“ kouknul na něj Tom od svého časopisu.
„Hm…“ zamručel Bill a dál se věnoval svému jídlu. Dnešek bude vážně na prd. „Kde je Ria?“ musel něco sníst, prášky na lačno nesměl.

„Dnes zůstane někde u sestřenice, mají oslavu.“
„A kdo?“ Bill zvedl jedno obočí.
„Malá Jurella, je jí pět.“
„Uhm, a proč jsi nešel taky?“
„Hm, nevím… prostě jsem nešel,“ odložil časopis. „Klepe se ti ruka, víš o tom?“

Bill trochu zavrtěl hlavou a zadíval se na svoji ruku, Tom měl pravdu, bylo to sice nepatrné, ale bylo to tam.

„Asi jsem si ji přeležel…Víš jaký jsem, vždycky když vstávám, tak občas neudržím ani lžíci…“ pousmál se trochu nuceně a zazíval. Tom se na něj nedůvěřivě díval. „Nekoukej tak, je to pravda…“
„Neumíš lhát…“
„Umím lhát, tak zmlkni. Navíc ti nelžu…“ zabručel nespokojeně a promnul si rty.

„Dobře, však ty mi jednou řekneš pravdu.“

„Hm,“ Bill položil prázdný talíř na stolek a vstal. „Jdu se zkulturnit, pak přijdu,“ a přímo odběhl do kuchyně, vytáhl z lednice lahvičku Coca Coly a běžel zpět nahoru do svého pokoje, kde z kabelky vyhrabal svůj prášek a zapil ho.

Tiše vydechl a prohrábl si vlasy, zašklebil se, měl by se opravdu osprchovat a zkulturnit. Takhle nemůžu nikam jít. Zalezl si do koupelny, osprchoval se, umyl si hlavu a zastřihl to něco, co mu rostlo na obličeji. Chvilku se prohlížel v zrcadle, a pak se triumfálně usmál.
Šel zpátky dolů.

„Tome! Chci nový piercing!“ zavolal ještě ze schodů, zastavil se na nich a čekal na Tomovu odpověď. „Co kdybychom zajeli do města, hm?“

„Piercing?“ Tom se odebral před schody a zapřel se o zábradlí. Bill k němu skočil a pověsil se mu kolem krku.
„Jo,“ políbil jej něžně. Tom kulil oči, ale záhy na to si jej za zadek přitáhl k sobě.
„Mhm… a kam chceš piercing, bráško?“ promnul jeho půlky, rty natiskl na laní krk.
„Do rtu, chci mít dva…“

„Dva?“ ušklíbl se Tom. „Ale ale…To bude těžký se do něčeho nezaseknout…“
„Jako do čeho?“ nakláněl hlavu na stranu, aby mu mohl Tom polibky na krk pokládat i dál.
„Já nevím, kdybys ho třeba kouřil někomu, kdo na něm má piercing…“
„Naznačuješ tím, že bych ti ho měl vykouřit?“

Tom se zakoktal, i když vlastně nevydal ani hlásku.
„Chceš, takhle se tváříš, když chceš,“ odpověděl si Bill. „A navíc, vidím ti do hlavy. Asi bych tě měl vykouřit dřív, než si dám ty piercy, pak nebudu tak pět dní k použití.“

Tom cítil, jak se mu vaří krev v žilách, ne vztekem, ale vzrušením. „T-To bys udělal?“ vykoktal ze sebe nakonec.
Bill se tiše zasmál a tajemně se na něj zadíval. „Co myslíš, udělal?“

„Tak… zahrajeme si takovou hru, pojď se mnou do mého pokoje nahoru,“ Bill jej vzal za ruku a táhl po schodech nahoru. V hlavě se mu zrodil úžasný plán. Dvojitý.

Tom překvapeně zamrkal a klopýtal za ním.

„Co blbneš?“ trochu se bál. Bill měl občas opravdu šílené nápady. „Jakou hru? Bille!“ Pochyboval, že to bude Člověče nezlob se.

Bill zavřel dveře a Toma strčil na postel.

„Zatím si udělej pohodlí,“ přešel ke svému pracovnímu stolu, vytáhl dva papíry, dvě propisky a nějaké dvě tvrdé podložky. „Já budu psát, jak ti to dělám, prostě jak jsem ti to vždycky dělal. Myslím kuřbu. Prostě tak, jak si myslím, že to máš rád. A ty mi napíšeš, jak ti to dělá Ria. Pak si to přečteme a řekneš, kdo to dělá líp.“

Tom se na něj nechápavě podíval a zasmál se.

„Cože? Co je tohle za psychopatickou hru?“ nechápal. „Chceš porovnávat, jak mi to dělá moje přítelkyně a jak si mi to dělal ty kdysi dávno? Nemyslím si, že z toho vyjdeš dobře, Bille… Ona… je zkušenější, než ty si tenkrát byl…“

Jelikož byl Bill v rozpoložení, kdy mu stačí maličkost, aby se rozplakal, kdy jeho nervy visí na krajíčku, tohle bylo jako praštění kladivem po hlavě.
„Nenávidím tě!!!“ zlomeně vykřikl. Hodil všechno na Toma, propukl v pláč a utekl.

Tom zamrkal. „Do háje, Bille!“ Vyběhl za ním. „Co blbneš, proboha?! Ježiš, to se urazíš kvůli takový krávovině?!“ zalomcoval s klikou od pokoje pro hosty. „Otevři ty dveře, Bille. Nechovej se jak malej fakan.“

Jenže to ho už Bill nemohl slyšet, zavřel se v koupelně, sedl si do rohu k vaně a zacpal si uši. Nechtěl slyšet svůj pláč, nenáviděl jeho zvuky. Celý svět se mu sesypal během pár vteřin. Tohle byla nejhlubší rána, jakou mu kdy Tom zasadil.

Tom silně bouchal do dveří.

„Počítám do tří, pak tam jdu!“ zavrčel rozčileně „Jedna, dva, tři! Bille! Jdu tam!“ vyrazil ramenem dveře a zamrkal, když viděl prázdný pokoj. „Bille?“ nakrčil čelo, koukl se pod postel. „Tohle není prdel, kde seš?!“

Bill ho neslyšel, ač mohl, jenže on nemohl, byl naprosto ponořen ve své depresi. Odejde odtud, nebude tu s Tomem.

Starší z dvojčat protočil oči a odešel z prázdného pokoje.

„Zlato, no tak! Neblbni… nemyslel jsem to zle, všechno si hned strašně moc bereš… No tak…“

Napadlo ho vejít do koupelny, tam vždycky trucoval, a byl si jistý, že ho najde uraženě sedět na míse záchodu a kouřit.

Mýlil se.

Kytarista šokovaně zamrkal. „Bille…“ vydechl. Srdce se mu stáhlo, stejně jako žaludek, do kterého spadlo. „Bille, zlato…“ vydechl a hned se k němu posadil, přitáhl si ho do náruče. „Neplakej, no tak…“ hladil ho po třesoucím se těle.

„Nech mě!!! Vůbec na mě nesahej!!!“ Bill se mu vzepřel a vší silou ho od sebe odstrčil. „Ty nikdy, říkám ti, nikdy, na mě nesáhneš!!! Jsi jen hajzl, sprostý hajzl! Ona je proti tobě zlatá!“ Bill chtěl odejít, motala se mu hlava.

„C-Co to povídáš?“ Tom nekřičel, bylo mu špatně. Bill se na něj díval s takovou zlostí a nechutí jako ještě nikdy. „No tak, Bille… Co jsem udělal…?“ koukal na něj nechápavě, raději mu uhnul z cesty, když se Bill vyškrábal na nohy a chystal se opustit koupelnu.

„Když jsi neměl do čeho píchnout, byl ti dobrý nezkušený bratr, co? Tvrdil jsi, jak ho miluješ, bohužel… před týdnem jsi si to zkusil znova, já debil ti podržel, uvěřil. Ale říká se, že člověk nezná ani sebe, jak bych pak mohl znát své dvojče? Na tohle existuje snad jen…“ zavřel oči a polkl. „Du bist wie’ne Maschine, dein Herz schlägt nicht mehr für mich… Und warst nie wirklich hier. Automatisch…“

Tom se za ním rozčileně díval. „Nechápu, o čem to tu mluvíš… Nechápu, opravdu…Víš, že tě miluju, jsi moje druhá půlka, no tak… jak si můžeš myslet, že tě nemiluju?“ I když jako bratra. „Nevyužil jsem tě… To si opravdu nemysli.“

„A co to teda bylo, Tomi?“ Tom jej zlomenějšího nezažil. Výpadek hlasu nepočítal. „Proč jsi se mnou spal? Kdyby se ti v cestě objevila zkušenější, nechal bys mě taky. Ale já vím, jsem pro tebe jen milovaný bráška. Tvoje srdce patří někomu jinému,“ a s těmito slovy odešel.

Tom si povzdychl a složil si obličej do dlaní. Nemělo smysl se s Billem hádat, vždycky musel mít poslední slovo. Paličák.

***

Bill se rozvaloval na posteli, tulil se k peřině a vzlykal. Roztřeseně oddychoval a snažil se překonat tu bolest.

Natáhl se pro mobil a rozhodl se vylít si srdce. Na internetu během minuty našel citát o lásce, který vystihoval jeho pocity. Otevřel BTK app.

„Koho milujeme, toho nejsme nikdy pevně rozhodnuti opustit, i kdyby nám sebevíc ublížil.“ – Sidonie Gabrielle Colettová

Odeslal a pocítil potřebu kafe. Cítil se slabý, nízký tlak. Mobil nechal na polštáři a vpustil dovnitř psy.

Tom ucítil, jak mu v kapse zavrněl telefon a stopl video, na které se díval a vytáhl ho. Nakrčil čelo, když viděl, co jeho bratr v depresi poslal na jejich povedenou aplikaci.

Nějaká slečna si hned o Billa dělala starosti, ptala se, jestli je vše v pořádku, a že je ten citát opravdu moc krásný. Tom protočil oči, nechápal, proč to musí ventilovat mezi lidi. Jako by nestačilo vyříkat si to doma.

Tom @Chimn Bill má poetickou chvilku, rozhodně mu nic není! 😀

Bill si uvařil kafe a opatrně si ho odnesl do pokoje, kde mu blikal mobil. Položil hrnek a sedl si mezi čtyři psi.
„Ha, Tom psal na app?“ řekl pro sebe a okamžitě se podíval. Idiot! Musí pořád všem lhát! Bill párkrát přemýšlel, že by napsal pravdu, když nemá náladu.
Pročítal komentáře, vesměs byly stejné, měli o něj strach, ptali se, zda někoho má a podobně.

Minchan: @Tome, řekni Billovi, že jsme s ním! Buď na něj hodný a dávej mu spousty lásky, prosím! Miluji vás, nemůžu se dočkat nového alba! :*
Bill se rozhodl odepsat.

Bill: @Minchan: Také se nemůžu dočkat, chybí mi stát před vámi všemi @aliens…

Tom se na to zadíval. Jo, Bill měl pravdu. Až budou mít zase šňůru, Bill se bude moct ventilovat trochu jinde a nebude tak zapšklý. Zase bude mít fanynky, groupies, všechno to, co kdy chtěl, a to, co ho tolik posilovalo.

Bill čekal, kdy Tom znova odepíše. Musí napsat!!! Prosil o to. Navíc fanoušci to měli rádi.

Tom se nadechl a psal…

Tom: @Minchan: Samozřejmě mu to povím! Jsem na něj hodný! Vždycky jsem hodný ;DD

Bill okamžitě datloval odpověď, aniž by si uvědomil, jakou radost slečně způsobili, když měla odpověď od obou dvojčat a jak ostatní aliens naštvali.

Bill: @Tom: hahahahaha… lháři!!!!!!

Tom se zamračil, ne, na tohle nebude odpovídat. Nechtěl se s ním tam dohadovat, fanoušci si nezasloužili vědět, jak na prd teď všechno je. Odhodil telefon a dál se věnoval svému počítači, psal si s Andreasem, samozřejmě, že si mu nezapomenul postěžovat.

autor: S & LilKatie