autor: S & LilKatie
Dvojčata se spokojeně rozvalovala na prostorném koženém gauči. Všude kolem nich se vále popcorn, v televizi bojoval akční hrdina o život a Bill se natahoval po další jahodě a zmrzlině. Konečně byli spolu sami.
„Tohle mi tak ztraceně chybělo…“ zabroukal Bill a hodil si do pusy obří jahodu, která se mu sotva vešla do pusy, on ji tam ale narvat musel, ať to vypadalo sebe hůř.
„Ty máš ale velkou hubu, Bille,“ zasmál se Tom a strčil do sebe mega porci zmrzliny, načež začal kňučet. Jeho zuby!!!
Bill pozvedl obočí. Rychle sežvýkal jahodu a polkl. Zakašlal.
„Uhm, mám, ale jahoda se mi tam nevejde,“ nacpal si tam další, ještě větší.
Tom honem spolkl ledovou pochoutku.
„Ale pták jo.“
Bill se málem zadusil obří jahodou, vykulil oči a totálně zrudl v obličeji, mohl té jahodě v barvě konkurovat. Když dokašlal a polkl, zadýchaně se na bratra podíval.
„C-Co si to říkal?“
„Že se ti do držky nevejde jahoda, ale pták jo,“ odpověděl jednoduše a soukal do sebe hrst popcornu.
„To byla řečnická otázka, demente!“ zamračil se nevraživě Bill. „Takže se mi do pusy vejde pták, hm? Že si to ty tak dobře pamatuješ…“ ušklíbl se ironicky. Sebral hrst popadaného popcornu a hodil ho po bratrovi. Zasmál se, když se mu nějaké ty malé drobky zachytily na neoholené tváři.
Tom si jich ale nevšiml.
„Hm,“ jen zamručel. „Radši koukej na film, teď tam bude ta zajímavá scéna, a pak si pustíme Zápisník jedné lásky.“
„Nebo si můžeme pustit Zápisník neoholeného drobku!“ Smál se Bill pořád, pak mu ale úsměv zatuhl a radši si rychle oprášil bradu, nechtěl, aby se Tomovi smál a sám vypadal stejně. „Ehm, no…“ odkašlal si trochu, složil si pod sebe nohy a vydechl. „Takže…“ Protáhl si krk. „Nedáš si jahodu?“
Najednou si připadal trapně. Takovou trapnost snad s Tomem nikdy nezažil. To trapné ticho, které poslouchal. Trapný rozhovor. Svůj trapný vtípek. Oh, bože, celé to bylo trapné!
„Hm, za chvilku, až dokoušu ten popík,“ strčil si prst do pusy a honil slupku z kukuřice. „She mi hepí na hásně.“
Bill si povzdychl a podíval se na něj, zkoumavě. Pak se ale zvedl a odešel do kuchyně pro něco k pití, za chvíli se vrátil se svou hýčkanou whisky a posadil se zpátky vedle Toma. Nalil do dvou skleniček, velkou dávku, a napil se, potřeboval něco na získání odvahy a tak trochu doufal, že by se tento večer mohl vyvrbit v něco víc, než v jen dívání se na televizi na film, který viděl už asi stokrát.
„Přijde mi, že se, uhm, docela nudíš,“ řekl po chvilce.
„Proč bych se nudil, Bille?“ Tom odpoutal pozornost od televize a podíval se na Billa nechápavě. „Hrabe ti?“
„Ne, ale…“ svěsil ramena. „Přijde mi-„
„To jsi už řekl.“
„Nech mě mluvit, Tomi!“ Bill na něj vykulil netrpělivě oči. Tom mlčel. Bill si dodával odvahu.
„Mám pocit, že jak jsme spolu nebyli dlouho, tak… že nevíme, jak se spolu… teda… ehm, no… jak se… o čem si máme povídat, jak se chovat, je to trapné jak nějaké první rande!“
Tom na něj trochu nechápavě nakrčil čelo. „Nevím, o čem tu mluvíš… Prostě se díváme na film… Nic víc, nic míň… A navíc, něco jsem ti slíbil, hm?“ ušklíbl se na něj a pohladil ho prstem po stehně, pak se začal smát. „Bože, tohle je absurdní…“
Novopečený blonďák zamrkal.
„Und ehm, co je absurdní?“ obočí si udělalo výlet k peroxidu.
Tom protočil oči. „Co asi? To že… tě tu hladím po noze, jako by se nic nedělo…“ pokrčil rameny. „Nebo tobě to přijde v pohodě? Mám holku, nemůžu už s tebou dělat všechny tyhle věci, který jsme občas dělávali… Už nejsem sám, Bille.“
Kdyby se jednalo o normální situaci, Bill by po Tomovi vystartoval a seřval by ho, možná by se seřezali jak koně, rozbil by mu o hlavu všechny talíře, mlátil pánvičkami, třeba by jej přetáhl židlí, popelníkem… Ale ne, Bill zůstal klidný, na oko. „Já vím, Tomi, respektuju to. Jsem šťastný, že máš skvělý vztah,“ ne, nejsem šťastný!!!
Tom nakrčil nejistě čelo a pousmál se. „Opravdu, zlato?“ chytl ho za ruku a stiskl mu dlaň. „Oh, myslel jsem, že žárlíš…“
„Že žárlím? Nežárlím, jasně že ne…“ mávnul Bill nonšalantně volnou rukou a pousmál se. „Proč bych měl…? Nejsem přeci sám, ne? Pořád jsme spolu, nic se nezměnilo… Stejně jako jsme vždycky říkali, že budeme… Že se mezi nás nikdy žádná holka nepostaví, tak jsme to říkali, nebo ne?“
„Jistě, Billy…“ Tom odložil všechno to jídlo a pití a posunul se k Billovi. „To, že mám přítelkyni, neznamená, že na tebe nějak… kašlu. A pokud jsem to dělal a cítil ses odstrčený, tak tě žádám, abys mi odpustil.“
Billovi se zalily oči slzami. V Tomových větách bylo tolik pravdy… Ale nemohl to přiznat, pokud ho chtěl zpátky. Bude o něj bojovat.
„Já vím, Tomi,“ podal mu skleničku a sobě též. Na hrudi jej tlačila bolest srdce. „Připijeme si na nás a… na to, abys byl s Riou šťastný.“
Tom se pousmál a pozvedl sklenku.
***
Romantika sršící z televize by se dala krájet. Whisky byla skoro celá pryč a Bill ležel opřený hlavou o Tomovo rameno, spokojeně vrněl, zatímco ho jeho starší bratr hladil po prstech na ruce.
„Ještě se ti nechce spát?“
„Nein,“ zavrtěl hlavou Bill.
„Ale vypadá to tak, ty ani nebrebtáš,“ Tom se tiše zasmál a vtáhl si Billa do náruče. „Myšičko.“
Bill se roztekl. Rozlilo se mu do celého těla teplo. Po dlouhé době ho zahřálo u srdce a cítil se u Toma v bezpečí, snad i… svým způsobem milovaný. „Vypadáš takhle opravdu sladce…“ zasmál se přiopile Tom, mumlal a trochu si šlapal na jazyk. „Jsi takový ňufík…“ smál se tiše „Jak jsi neoholený… jako můj malý medvídek…“ Tom vždycky když byl opilý, tak byl mazel. Nebyl ten typ člověka, který by byl agresivní, právě naopak.
„A ty jsi moje roztomilé miminko,“ Bill mu zabořil obličej do hrudi. „Můj Tomi, moje miminko Tomi,“ objal jej. Oba byli mazlíčci.
„Škoda, že už nemáš ty svoje křivé zoubky,“ Tom ho začal líbat do vlasů. „Prostě budeš moje malá myšička navždycky.“
„Moje zuby jsou perfektní!“ ohradil se naoko dotčeně Bill, Tom zažíval deja vu. Tohle už jednou slyšel, to ještě byli spolu, to se na něj Bill ještě smál, byl šťastný.
„Tolik si mi chyběl…“ vydechl Tom a políbil ho na čelo. „Tak moc… Tohle mazlení… To všechno…“
Billovi se chtělo plakat, Tom se choval jako dřív, akorát s velkým rozdílem. Už mu nepatřilo jeho srdce. Bill byl ten typ člověka, co se po alkoholu smál jako šílenec, postupně přecházel v útlum a depresi.
„Taky mi to chybělo, moc chybělo,“ mumlal.
Tom mu jemně přejel palcem po bradě a přitáhl si ho k sobě, políbil ho něžně na rty a odtáhl se. „Chutnáš pořád stejně… Akorát teď trochu víc po jahodách…“ přitáhl si ho k sobě blíž a položil se na záda, položil si ho na hrudník, laskal ho ve vlasech. „Umm… Proč ses obarvil takhle na bílo? Jsi snad sněhová královna…?“ zasmál se tiše.
„Já nevím… Víš, že nemám rád stereotyp, prostě jsem se chtěl změnit… Pro tebe,“ zašeptal se zavřenýma očima a položil dlaň na Tomovu tvář. „Všiml sis, že si nelakuju nehty? Mám je krátké.“
Tom mu vzal ruku a podíval se, nakrčil čelo. „Nevšiml.“ Zavrtěl hlavou a pousmál se. „Kvůli mně? Proč by ses kvůli mně chtěl měnit? Nejsi snad zastáncem toho, že se nikdy v životě nebudeš nikomu přizpůsobovat…?“ políbil ho na špičku nosu a spokojeně se usmál.
„Jenže ty nejsi někdo…“ opáčil Bill a přitiskl rty na Tomovy. Něžně se o ně otřel. Ještě jednou. A znova. „A tvé rty chutnají po mandlích, stejně jako po mandlích chutnalo tvé tělo…“ šeptal. Způsoboval dvojčeti husí kůži. „Používáš pořád mandlový olej? Už jsi dlouho nechtěl, abych ti ho koupil.“
Tom se tiše zasmál a polibek mu oplatil. Přikývl. „Tak nějak… si dokážu do obchodu dojít sám, víš? Teď když jsme tady a nikdo mi neleze za zadkem…“ hladil ho po zádech. Rukou sjel až nebezpečně nízko a zkusmo konečky prstů zajel pod gumičku jeho tepláků, přejel přes jeho zadek. „Ty nenosíš spodní prádlo?“
Bill se ušklíbl. „Občas ne, doma nikdy.“
„Ty divochu!“ zasmál se Tom a štípl ho do holého zadku. Kalhoty mu trochu stáhl a plácl ho po něm. „Jsem rád, že tě mám, opravdu, bráško…“
Bill na to nereagoval a neměl chuť řeč zavést do vtipu. Vyhovovala mu jejich dvojčecí bublina. „Nevidím na tom nic divokého, Tomi, ale pohodlnost.“
Tom se ušklíbl, byl v náladě. „To já bych nemohl, vadilo by mi si do něj kopat…“ zatančilo mu nad očima obočí.
Bill se zasmál. „Tak já nenosím takový plachetnice jako ty.“
„Tady ale nejde o oblečení, tady jde o to, že bych si ho třeba přišlápl a to by bolelo…“ culil se pořád, líbal ho jemně motýlími polibky na obličej, čelist a krk, hravě mu trochu mručel. Okusoval ho.
Bill vrněl jako kočka. „Nemám chobot jako ty,“ a zaútočil na jeho ústa. Mocněji. Prodral si cestu dovnitř a vyhledal jeho jazyk.
„To nemáš, křivo ocase,“ zasmál se mu zase Tom a překvapeně zamrkal, když ucítil, co Bill dělá, první instinkt mu radil se odtáhnout, ale alkohol dělal své. Zapřel se o gauč a zvedl se s ním, přelezl na druhou stranu gauče a ve svém manévru ho dostal až pod sebe, opřel se mu rukou vedle hlavy a druhou mu vyhrnul volné tílko.
Bill se usmíval, o tomhle snil už tak dlouho, přál si, aby se tohle dělo tak strašně dlouho, že se mu ze všeho toho sentimentu málem nahrnuly slzy do očí. Ale ne, přeci nebude brečet, ať je opilý, jak chce.
Bill se rozhodl, že tuto vzácnou, nyní vzácnou, chvilku nebude narušovat žádnými slovy. Jeho hlas by jej zradil a zlomil se.
Zavřel oči, s hladovým zoufalstvím plenil Tomova ústa. Slyšel zpívat svůj orgán uvnitř hrudi. Bolelo to, trápil se, cítil se šťastný, tolik smíšených pocitů…
Rozechvěle zahekal, když mu Tom pomohl sundat tričko. „Myšičko.“
Bill se nad tím oslovením pousmál a dál ho hladil po těle všude, kam dosáhl, konečky prstů se ho dotýkal tak lehce, jako by se bál, že když se ho dotkne trochu víc, že se mu Tom rozplyne přímo tady pod rukama. Tolik se bál, že v tu chvíli udělá něco špatně, tolik se bál, že o něj zase přijde.
„Uvolni se…“ vydechl Tom, promnul mu jemně ramena. „No tak…“ líbal ho na čelist, Bill zakláněl hlavu a dával tak bratrovi větší prostor.
Bill se o to pokusil, vyčistit si hlavu, nepřipouštět si, že existuje nějaká Ria a krade mu Toma.
„Potřebuju tě, Tome, prosím, potřebuju tě cítit, jsem prázdný, já…“ začal panikařit. Strhal ze sebe tepláky a honem se dobýval do Tomových kalhot.
Tom nezaváhal ani na okamžik. Okamžitě přikývl, tiše zamručel a jazykem mu přejel po naběhlé žíle na krku. Roztáhl mu nohy a vydechl. Tolik mu tělo jeho bratra chybělo, i když si to nechtěl přiznat. I když se snažil zapomenout, nešlo to. A on si to teď všechno uvědomoval s dvojnásobnou razancí.
Hladil Billa po stehnech, po slabinách, zajížděl mu prsty na třísla a mnul mu jeho citlivou pokožku. „Splním ti všechno, slibuju, všechno, co chceš…“ šeptal tiše a líbal ho na klíční kosti.
„Tome, prosím tě, já… já,“ byl umlčen polibkem, načež ucítil tlak ve spodní části svého těla. Roztahoval ho. Tlačil se do něj, rychle a neopatrně. Bill nahlas zasténal, bolestí i slastí. Prohnul se v zádech.
„Kurva!“ zahekal Tom a naskočila mu husina. To těsno. „Už tři roky jsem-„
„Nepovídej…“ prohodil mezi steny sarkasticky Bill a stiskl se kolem něj, přičemž z Toma vytáhl výkřik.
„Zmlkni…“ vydechl Tom a zajal jeho rty mezi svoje, prudce do něj přirazil a stiskl mu boky. Tohle těsno mu chybělo, neuvědomoval si jak moc, dokud ho znovu nepocítil. Tohle bylo naprosto jiné, než když spal s Riou, nebo s jakoukoliv jinou holkou. Tohle byl prostě jeho horký úzký domov.
Ani sebevětší vaginální vlhkost nenahradila suchý, horký a tak úzký Billův zadek.
„Miluju tě!“ vyhekl Tom a zafuněl.
„Lhá-aah!“
Tom ho kousl do spodního rtu, zavrčel a tvrdě přirazil. Nevnímal, že bratrovi prokusuje rty, jeho mozek zapomínal na to, že by měl přemýšlet. No, Bill byl na tom stejně. Zaťal do Toma nehty a udal tempo přírazů.
Ani jeden z nich nevnímal bolest, kterou tomu druhému způsobuje, teď tu byli jen oni dva a svět kolem nich přestal existovat.
Psi posedávali v řadě u dveří a pozorně pozorovali, co se to tam na gauči děje. Ti dva největší si nenápadně plácli packami.
A dva malí zahýbali ´obočím´ ve stylu mladšího páníčka.
Takhle je poslouchali a sledovali asi tři předlouhé hodiny. Usnout u toho nešlo, protože pokaždé, když se zdálo, že se jejich těla zklidnila a pohyby i zvuky byly mazlivější, tak Bill vykřikl a málem zbořil dům.
Jedno bylo jasné, tohle bude noc, na kterou ani jeden z jeho obyvatel dlouho nezapomene… a noc, o které se Ria snad nikdy nedozví.
autor: S & LilKatie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
Tak tohle byl asi první díl, ve kterém to zoufalství dostalo mnohem větší prostor než sarkasmus. Nevěděla jsem, jestli mám brečet nebo se smát, chtělo se mi obojí…
No a konec, ten jste totálně zabily 😀 Nevím, která z vás to psala, a asi to ani vědět nechci, zásluhu na téhle povídce máte obě obrovskou, ale to s těma psama… no já nemohla 😀 ty dva větší si plácli packami xD no prostě zabitý 😀
doufám, že se to REDKA dozví, aspon bude vzrůšo 😀
Proc mam pocit, ze se to Ria dozvi? Ale jinak to je dokonaly dilek, jen se bojim, co se mezi Billem a Tomem bude dit potom. Hrozne moc se tesim na dalsi dilek 🙂
No musím říct, že tohle je první díl u kterého jsem se tak nesmála 🙂 Ale jen s lehkým úsměvěm na tváři jsem to četla 🙂
Říká se, že v alkoholu je největší pravda, tak snad to bude pravda co Tom řekl 🙂
A Ria se to musí dozvědět 😀
Snad… 🙂 Uvidíme, třeba zjistí.. Um… 🙂 Jinak je to nádherné a mám radost že konečně Tom povolil a přiznal že mu bill schází
No ty vole! 😀 Já prostě nikdy na konci dílu nejsem schopná říct smysluplnou větu 😀 😀 Tohle byl snad ten nejkrásnější dárek k mým dnešním narozkám a jak se tak znám, tak se nad ním budu ještě hodně dlouho rozplývat! 😀
Hrozně se mi líbí, jak to na začátku vypadá tak trochu beznadějně. Už jsem se začala připravovat na to, že tam budou jen celej večer sedět a koukat na filmy 😀 To bych se asi zbláznila 😀 Ale jsem opravdu ráda za ten alkohol, co donesl Bill 😀 Tomovo "uvolnění" bylo hrozně fajn! 😀 Jsem ráda, že to nakonec dopadla tak, jak to dopadlo. To jejich vyznání a celkově to, co si mezi sebou povídalo, bylo opravdu sladký! 😀 Oslovení "myšička" se ještě stane legendárním! 😀 😀
No a abych pravdu řekla, docela lituju ty pejsky 😀 I když já na jejich místě bych začala okamžitě slintat a nejspíš bych se tam pak i složila 😀 Pro ně to ovšem nemusel být až tak příjemný zážitek. Docela se divím, že nezačali na svoje pánečky skákat. Protože u nás stačí, jen když já zakopnu a trochu zanadávám a celá smečka je už u mne, aby zjistila, jestli mi nemůže nějak pomoct 😀 Ale tak asi jsou už z dřívějška zvyklí 😀
V každým případě doufám, že se to Ria dozví 😀 Jsem sice škodolibá, ale ona si to zaslouží 😀 Doufám, že takových pěkných večerů stráví Bill s Tomem ještě víc a že až se další den vzpamatují, tak že nebudou trochu… zaskočeni 😀 😀
Jsem zvědava jak se bude chovat Tom po tehle noci.Krásnej dílek.
hahaha….supeeerrrr, konečneee 🙂
Ufff.. já nevím kde začít! 😀 Mám takové naprosto smíšené pocity a mám pochybnosti, jestli udělali kluci dobře. Ano, na jednu stranu jsem ráda, že se opili, Tom Billovi řekl, že ho miluje a uvědomil si, jak moc mu Bill chyběl..ale na tu druhou. Mám strach, že až vystřízliví, tak se Tom bude chovat pořád jako arogantní blbec, Billa si ani nevšimne a to Billa dostane na kolena. Už teď když jsem četla tento díl, tak to zoufalství z Billa přímo čišelo. Proto mám strach, aby to Billovi neublížilo ještě víc. Ale pokud by se díky tomuto měly věci rozjet k lepšímu, tak jedině dobře! 🙂 😀 Nějak si teď nedokážu představit, jak se ti dva k sobě budou chovat. Jestli budou dělat, jako že se nic nestalo nebo okolo sebe budou akorát opatrně chodit…nebo co?! Chci tu hnedka další díl, ať se nenervuju! 😀 Já ani nechci, aby se tam za nima Ria vracela 😀 A taky celou dobu jsem čekala jestli tam náhodou Ria v nějakou nevhodnou chvíli nevpadne. No jsem zvědavá, jestli se tohle dozví nebo ne. I když si říkám, proč by jí to kluci říkali, ne?! Leda že by se Bill někdy vytočil a nechtěně mu to vyklouzlo z pusy. Ta by chudina koukala! 😀 No a pejsci a konci neměli chybu 🙂 Jinak u celého dílu se mi střídaly emoce. Občas jsem měla v očích slzy, jak mi bylo něco líto nebo jak bylo něco dojemné a z toho jsem chytla záchvat smíchu 😀 A pořád tak nějak dokola 😀
Děkuju za další skvělý díl! :))
Jak, že Ria sa nesmie dozvedieť? 😀 aj keď… niečo na tom bude 😀 naštvaná ex je pohroma a mohla by vykecnúť hocičo 😀 taakže…. hej, nesmie sa dozvedieť 😀
To bola nádherná dvojčacia chvíľka… tak strašne mi je Billa ľúto. Aj v reále pôsobí smutne aj keď sa vie stále krásne smiať. Tak som mu priala tú malú Francúzku.