Never give up 7.

autor: MajKy

Moc se omlouvám za takovou velkou prodlevu mezi jednotlivými díly. Ale jelikož jsme se stěhovali a byla spousta práce, tak mi na psaní nezbývalo moc času. Zasekla jsem se tam v jednom úseku a nevěděla jak dál, ale už to mám víceméně domyšlený, jak to bude pokračovat. Nebudou to mít kluci lehký, no prostě přečtěte si to a uvidíte! =))

Ať se líbí MajKy

Pro Billa bylo ranní probuzení příšerným utrpením. Ostrá bolest hlavy se mu zarývala do mozku a nedovolovala mu si vzpomenout na to, kde vůbec je a co se stalo. Měl prostě okno.
Byl dezorientovaný a hrdlo mu zužovala příšerná žízeň. Ležel v nějakém karavanu, teda aspoň mu to tak připadalo. Sakra. Už se nikdy nenapiju! Proklínal se, když se snažil postavit na nohy a identifikovat to, kde se vůbec nachází. Avšak bolest byla tak intenzivní, že se rozhodl ještě chvíli ležet.

„Dobré ráno,“ probudil ho ženský hlas který nepoznával. Bylo to, jako kdyby se mu do hlavy zabodávali tisíce nožů. „Kocovina?“ pousmála se ta dívka, když viděla, jak se černovlasý chlapec zahrabává pod peřinu. Bill jen nepatrně kývnul a pokusil se vylézt z postele, aby si ji dokázal pořádně prohlédnout.

„J-jak jsem se sem dostal?“ zněla první otázka, kterou jí musel položit. Nebyl si tím totiž sám, jistý. Pamatoval si jenom to, jak s Majkem pily vodku, a potom už měl všechno strašně rozmazaně. Jediná věc, kterou si pamatoval určitě, byl pár čokoládových očí, ale nemohl si vzpomenout, komu patřily. Ale kdykoliv, kdy se mu vybavily v mysli, tak ho zamrazilo. Nevěděl proč…


„Seš v pohodě,“ šťouchla do něj neznámá dívka. Bill si teprve teď uvědomil, že na něj někdo mluví.
„Jo, promiň, jen jsem se zamyslel, a ještě k tomu mě děsně bolí hlava!“ zaúpěl černovlásek, když se znovu objevila ta strašná bolest. Dívka se jen otočila a už před Billem stála sklenka s nějakým šumivým nápojem.
„Napij se, to ti pomůže,“ usmála se na něj a začala se hrabat v ledničce.
„Ty jsi Nattali?“ zeptal se nejistě Bill. Paměť se mu začala pomalu vracet. I když jenom po rozmazaných částech, kocovina mu nedovolovala vzpomenout si. Ale poznával v ní dívku, se kterou si včera skoro celý večer propovídali.
„Jo,“ kývla Nattali a začala si ho prohlížet, „Andy mě požádal o to, abych tě tu nechala přespat.“
„Aww… tak děkuju, ale už bych asi měl jít. Nevíš, kde bych našel Andyho?“ zeptal se jí, když se neohrabaně ohýbal pro tričko.
Teď teprve mu došlo, že kromě boxerek na sobě nic nemá. Měl z toho takový podivný pocit.

FLASHBACK

Bill byl v sedmém nebi. Nevěděl, jak se to stalo, ale přišlo mu, jako by se vznášel. Ten úžasný pocit, který mu vždy v břiše roztančil tisíce malých motýlků. Ten kluk, kterého srazil, v něm vyvolával takovéto pocity.

Nevěděl, co má dělat, tak se rozhodl najít Majka a Seba. Nechtěl už být sám a chtěl se s někým podělit o pocity, které prožíval.
Nevěděl, kde hledat, tak s rozhodl podívat se prvně na náměstí.

Na náměstí byla hlava na hlavě. Všichni se bavili a tančili do rytmu hudby. Bill klouzal očima za strany na stranu a hledal kamarádovu rezavou hlavu. Konečně ho viděl. Svíjel se v ‚sexy‘ pózách, před nějakýma mladýma holkama.

„Majku,“ pokusil se zakřičet, ale bez výsledku. Jazyk se mu motal.
„Promiňte,“omlouval se, když omylem vrazil do jakési postarší pani.
„To je v pořádku, kocourku,“ usmála se na něj ona dáma a Bill poznal, že je to ta, která předtím dusila Seba svými vnadami. Dal se na útěk, ale ona ho zastavila a tiskla si ho na hruď.
„Kampak chceš jít, koloušku? Přece bys mě tu nenechal takhle samotnou. Víš, kolik věcí tě můžu naučit,“ tiskla si ho pořád blíž k tělu. Bill jen vyděšené prsknul a chtěl se jí vytrhnout. Ona ho však pevně svírala a v žádném případě ho nehodlala pustit. Nenechá si přeci utéct svůj úlovek. Byla to pro ni snadná kořist, opilý, mladý, vychrtlý, ale zároveň hezky chlapec, se jí k uspokojení jejích choutek náramně hodil.

„Pomoc, znásilnění!“ křičel, ale bez výsledku. Tohle pro něj nevypadalo moc dobře.

„No tak, já vím, že to chceš?“ řekla ta dáma. Zatáhla ho na záchodky, kde Bill předtím chtěl to samé po Andym, a zamkla.
Začala ze sebe strhávat svoje šaty. Černovlásek na ni koukal jako na nějaké zjevení a začal se mu obracet žaludek, když uviděl její obří ňadra. ‚Bože, proč já?‘ pomyslel si v duchu, když si dáma začala sundávat kalhoty. Naštěstí pro Billa se do nich zamotala a upadla.
„No tak, pomoz mi,“ křikla a na něj. Začal se k ní pomalu přibližovat. „Ano, jenom pojď blíž,“ usmívala se.
Černovlásek jí však jenom vytrhl klíč, odemkl a vzal nohy na ramena.

„Bille, co blbneš,“ křičel na něj Andy, když uviděl svého kamaráda, jak pobíhá po náměstí s obří podprsenkou na hlavě.

***

Schylovalo se k večeru a Bill už byl pevně rozhodnut, že se musí s klukama rozloučit. Obzvlášť s Andym. Ty tři dny, které s nimi prožil, pro něj byly nezapomenutelné. Ale nemohl s nimi už dál zůstat. Musel se dostat do Berlína, aby si mohl najít práci. Přece jen, peněz už taky neměl moc.

Prvně však chtěl Andymu říct pravdu o tom všem. Dlužil mu vysvětlení.

„Andy? Mohl bych s tebou na chvíli mluvit?“ zeptal se opatrně Andyho, který si kouřil a sledoval u toho západ slunce.

autor: MajKy

betaread: J. :o)

6 thoughts on “Never give up 7.

  1. Chudák Bill, všichni by ho chtěli 😀 Ne že bych se divila 😀 Sama bych na něj měla zálusk 😀 😀 No ještě že se od té paní dostal. Scéna s podprsenkou na hlavě mě pobavila 😀 Nějak si Billa totiž nedokážu představit s holkou, tudíž ani s podprsenkou 😀
    Já jsem tak moc zvědavá, kdy se s Tomem znova potkají. Ale mám takový pocit, že si na to ještě budeme muset chvíli počkat 😀 Těším se na další díl 🙂

  2. Ježíííš, chudák Bill 🙂 Škoda, že sa s Tomom už nestretli. Ale ja si počkám 🙂 Som rada, že sa tu kapitola objavila a teším sa na ďalšiu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics