autor: GossipGirl
„Tak co ten novej člověk?“ optal se Kay, když se ráno v obýváku oblékal. Tom mezitím u linky vařil čaj. Jen zabručel. Nejraději by do práce ani nešel.
„Je línej, nebo neschopnej?“
Kéž by… „Je to Bill.“
„COŽE? Kde se tu vzal?“ Kay upustil kalhoty, ve kterých zrovna něco hledal, a s vyvalenýma očima se otočil.
„To netuším. Teda říkal, že najednou zjistil, že tu má babičku, o který se mi jaksi zapomněl zmínit. Stejně nechápu, jak můžeš jen tak najít příbuznýho…“ zamumlal si už spíš pro sebe.
„Ah tak. No, to ti budu držet palce.“
„Jo, já sobě taky. Hele, v kolik se vrátíš ze školy?“
„Ve tři…“
„Okay. Tady máš snídani, vzkaz pro otravnou Karin je furt stejnej, a já se jdu oblíknout, nebo to nestihnu.“
Tomovi zabralo pár minut, než se zkulturnil a vypadnul. Do práce to vzal poklusem, i když se mu tam opravdu nechtělo. Jeho útočiště bylo narušeno vetřelcem, který byl… Bill. To mluvilo za vše. Tom nechtěl, aby odešel, ale na druhou stranu by ho nejraději vyprovodil. Když na něj koukal, všechno mu padalo z rukou a mezi stoly se pohyboval jako slon v porcelánu. Věděl, že nebude trvat dlouho, a Claire si dá dohromady dvě a dvě. Vážně se choval jako cvok.
Přišel a třísknul za sebou dveřmi. Bill už stál za pultem a tvářil se přesně tak, jak Tom nechtěl, aby se tvářil. Ať už to bylo jakkoli. Na půl pusy pozdravil, i když by se nejraději otočil a zmizel. Nejistota s ním cloumala, jak mohla.
„Ahoj Tome.“
Jednoduché, ale účinné řešení, jak zhoršit Tomovu náladu.
„George tu je?“
Bill zakroutil hlavou a stáhnul si vlasy do culíku. Tom polknul. Zůstal pár vteřin jen tupě zírat, než si za to stihnul vynadat. Rychle oči sklopil.
„Ne, odjel. Co ti na něm tak vadí?“ zajímal se Bill a zněl zcela nezištně.
„Říká mi hvězdo a hrozí mi vyhazovem, kdykoli k tomu má příležitost,“ brouknul Tom potichu a přešlápnul. Den nestál za nic. Bill nic nedělal… a v tom to bylo. Měl by si na něm vylévat vztek, ale to on ne. USMÍVAL SE! Ten úsměv byl pro Toma mučidlem.
Kay Toma sledoval ještě z okna a pak s provinilým výrazem napsal smsku kamarádce, aby na něj nečekala. Dneska vážně neměl sílu ani chuť lítat do školy. I když by měl. Přemýšlel. Tom byl poslední měsíce v klidu. Vlastně to bylo perfektní. Jenže co teď… Kay se dostával do fáze, kdy se bál jakéhokoli narušení jejich vztahu. Zakázal si všechny myšlenky na Toma, jenže když se převlékal do tepláků, nedokázal jejich tok přehradit úplně. Pocítil znovu příval vděku, že se Tom při jejich usmiřování nepídil po důvodu jeho špatné nálady. Nebyl by schopný mu lhát… a zároveň by ani nezvládnul říct plnou pravdu. Ani nevěděl, jak něco takového říct.
Hele, Tome, já byl naštvanej, protože ty si se zabouchnul do Andrease. Sám se nechápu, sám to nezvládám a neumím si představit život bez tebe… parodoval sám sebe. Jo, to by byla fraška, kterou by ani v seriálu nevymysleli. No, možná že v tom seriálu. Jenže tam by to končilo tak, že by si hlavní hrdinové padli okolo krku a žili by šťastně až do smrti.
Odbila druhá hodina odpolední, ale Kay neměl nejmenší chuť na oběd. Ozvalo se zaklepání. Vymámil se z křesla a s protočením očí otevřel dveře.
„Tomane, to sis zase zapo… Andreasi?!“ Srdce vynechalo pár úderů, než se kolem něj znovu vytvořila ta ledová kra.
„Ahoj Kayi. Můžu?“
„Um… jo.“ Kay ustoupil ze dveří a Andreas se ho pokusil obejmout. Jenže hned pochopil, že věci se změnily, když se Kay odtáhnul. Proto jen trochu svěsil ramena a prošel dveřmi.
„Chceš něco?“
Andreas vzhlédnul z gauče, na kterém se uvelebil. „Něco k pití, jestli máš, díky.“ Ještě nervózně pohlednul na hodinky.
„Jasně…“ Kay popadl petku koly, dvě skleničky a vrátil se zpátky do svého křesla. Jakmile pohlédnul do blonďákova ostře řezaného obličeje, musel si skousnout jazyk, aby něco neřekl. No jasně, konečně je tu klid (byl, bez Billa) a on si musí zrovna zvednout prdel z Norska a jet sem otravovat…
Ale on nemůže za to, že máš náladu vraždit.
No jasně, a taky nemůže za nic, co se poslední dobou sesralo. Prostě miláček.
Měl si ho rád. Radši než Toma, jednu chvíli. Pamatuješ si to ještě?
Ne, protože tomuhle zlatíčku se v životě povede, na co šáhne.
Zarazil se. Připadal si jako ve středu diskuze dvou znepřátelených stran. Měl Andrease rád, nemohl ho nemít rád, strávili spolu moc dlouhou dobu. Jenže v tuhle chvíli převažoval pocit, že zrovna tenhle člověk ho odsunul na druhou kolej. Už napořád.
„Jsi v pohodě?“
Trhnul sebou. „Jo. Žiju. Jen jsem… včera jsme byli trochu oslavovat.“
„S Tomem?“
„Ne. Lidi ze školy.“
„Jak to jde?“
„Už to bylo lepší.“
Zavládlo ticho. Andreas si vzal svoji stále ještě plnou skleničku a upřel pohled na ztlumenou televizi. Skoro z Kaye cítil jeho vnitřní boj, jak se k jeho maličkosti po těch měsících postavit, a mrzelo ho to. Chtěl je zpátky oba. Šťastného Toma a akčního Kaye.
„Tom je v práci, měl jsi ho spíš hledat tam.“
Andreas povytáhnul obočí. „Nevěděl jsem, že vůbec pracuje, natož abych věděl kde.“
„Já myslel, že ti to říkal.“
„To těžko. Nemluvili jsme spolu od AFO’s. Od tý doby, cos ho sbalil a odjeli jste bez jedinýho slova.“
Kay se naježil. „Vyčítáš mi to?“
„Jen se pořád marně snažím hledat důvod. Nemyslíš, že by bylo lepší, kdyby si Tom nejdřív vyjasnil starý spory, než na celý léto skejsne v Berlíně? Osm měsíců čekám, až mi odepíše, přemejšlím, jestli…“
„Tak proč jsi nepřijel dřív, když ti tak chyběl?“
„Protože to nešlo.“
Kay si odfrknul a skousnul si jazyk, aby neodseknul jako malý děcko. Cítil, jak se mu zrychluje dech. Cítil nepřemožitelnou chuť ze sebe všechen vztek vykřičet. A přímo Andreasovi do očí.
„Takže teď přijedeš a čekáš, že ti oba vlítneme do náruče?“
„Upřímně… od tebe jsem čekal milejší přístup,“ opáčil Andreas a zvednul se na nohy. Začal přecházet po pokoji. „Celou dobu… prostě nemůžu přijít na to, co jsem ti udělal. Choval ses divně už na tý posraný soutěži…“
„No jo, hvězdo, jednou se na tebe jeden falešně nezubí 24 hodin denně a tebe už to trápí.“
Andreas se prudce otočil od okna a zamrkal.
„Kayi, kurva… co se děje? Tohle nejsi ty.“
Kay se ušklíbnul a taky vstal.
„Byl jsem v pohodě, dokud si nepřijel.“
„Proč…“
„Musíš se ptát? Sakra, koukni trochu kolem sebe!“
„Já se dívám a vidím jen cizího člověka, co si hraje na tebe!“
„A já zas vidím někoho, kdo mě odsunul někam do prdele už jen svojí přítomností. Vidím kluka, kterej mi vzal kamaráda a vlastně všechny iluze o tom, že někdy budu dobrej na lyžích. Víš jaký to je, koukat na vás dva a vědět, že nikdy nebudu mít to, co doopravdy chci? Víš to? Nevíš! Tak mě, kurva, nesuď!“ Kay mrkal, aby zahnal slzy, které se mu tlačily do očí. Jeho cholerická povaha se projevovala jen málokdy, ale teď přímo vybuchla. „Vzal jsi mi Toma…“ zopakoval.
Andreas se opřel o zeď vedle balkonových dveří a šokovaně zíral na Kayova záda. Chtěl zařvat, že je dva nikdy nechtěl rozdělit, ale nezmohl se na slovo.
Kay taky mlčel. Přecházel po pokoji, na holých pažích cítil slabý průvan. Nepřemýšlel o tom, asi nedovřené okno. Jen se topil v pocitu vlastní ublíženosti. Promluvil až po dobrých několika minutách. „Já… kvůli tobě teď…“
„Přestaň na mě házet špínu, mluvíš, jak kdybych ti podělal život. Snažil jsem se pomoct zamilovanýmu Tomovi, aby to odjel v pořádku. Tohle mi taky budeš vyčítat? Aspoň se zabouchnul do někoho, kdo za to stojí a…“
„To jako do tebe? Nepovídej.“
Andreas oněměl. Poprvé v životě mu vyschla v krku všechna slova.
„Můžeš mi vysvětlit, co tímhle myslíš?“
„Nedělej ze sebe debila.“ Kay se rukama opřel o bílou stěnu a hlavou svěsil mezi ramena. Ničilo ho to. To nevyjasněné cosi, co cítil už… už delší dobu. Jenže od zimy to bylo horší a horší. Znal ten pocit, ale nechtěl ho pojmenovávat. I když asi bude muset. Jednou…
Andreas se nadechnul, aby něco odseknul (ty do mě kamenem, tak já do tebe celou skálou, když jsi tak protivnej), ale najednou mu v hlavě secvaklo všechno na správná místa. Zalapal po dechu. Rychle probral okamžiky, které si pamatoval, kdy byl Kay s Tomem. Tom se choval normálně, ale Kay…
Tohle jsem měl vidět celou dobu a mohlo to bejt jinak, pomyslel si roztrpčeně. Znal Kaye dobře, byl stejný jako Tom. Emotivní, impulzivní. A když už se zamilovali, bylo to, bohužel, nadlouho. Položil Kayovi ruku na rameno. „Je to jinak než si myslíš.“
„Tak mi to vysvětli.“ Kay praštil rukou do bílé zdi. „Já si bez něj sakra nedokážu představit život. Miluju ho, kurva!“ Zeď dostala další ránu.
Andreas zakroutil hlavou a sáhnul po batohu. Jediný pohled na hodiny ho zklamal ještě víc. Mrzelo ho, že se nemůže zdržet. Chtěl je oba vidět, na půl hodiny si popovídat, usmířit se s Tomem. Ale místo toho se stihnul pohádat s Kayem a pochopit jednu do očí bijící skutečnost. Musel uvažovat… věděl to Tom? Nejspíš ne. Vždycky byl trochu… no.
„Tom mi vždycky nahrazoval bráchu, nikdy mezi náma nebylo nic víc. Nemohl jsem přijet dřív kvůli nemocný matce, která na tom pořád není líp. Odjíždím tak narychlo, protože na mě čekají kluci, který mě vezou z contestu zpátky do Norska. A tohle mu dej, řekni, že se s ním rád potkám a že startovný je zaplacený. Ty tam máš dres taky.“ Hodil balíček na kuchyňskou linku. Dál už na nic nečekal a vyšel do předsíně. Rychle cvakal smsku, takže skoro naslepo otevřel dveře a seběhl schody. Skoro se dusil pod hladinou starostí, které se kolem něj shromažďovaly. A dneska žádnou nevyřešil, naopak si přidal další.
Tom šokovaně složil obličej do dlaní a klesnul do dřepu mezi bundami v předsíni. Andreas si ho v tmavém rohu nevšiml a on nevěděl, jestli toho litovat, nebo být rád. Po tom, co vyslechl… Paralýza. Ani nevěděl, jestli byl někdy v životě víc překvapený.
Miluju ho, kurva!, oklepal se, pořád tu větu slyšel v uších. Topil se v lítosti a hrudník se mu svíral. Nemohl ztratit Kaye, nemohl, ale…
Z obýváku se nic neozývalo. Všechno nasvědčovalo tomu, že Kay se ještě nepohnul. Ani on sám se k tomu moc neměl. Vrátil se z práce a těšil se na rozhovor s Kayem. Těšil se, že si uvaří čaj a zaleze pod deku. Namísto toho zaslechl hlasy, okamžitě je poznal. Chtěl… na chvilku zadoufal, že se Andreas přijel usmířit, ale následující výbuch mu iluze zkazil. Nejdřív se divil, proč na sebe křičí, ale stačila půl minuta, aby to pochopil. A s každým dalším slovem si začínal skládat to pomyslné puzzle vzpomínek. Kay, který se choval divně. Andreas, který nemohl přijet a jenom mu psal (ne, že by se mu namáhal odepsat, aby zjistil, co se děje). Kay, který se znovu choval divně. Zvednul se z podlahy, a konečně se odhodlal vstoupit do obýváku. Kay pořád stál u zdi. Tom se podíval na modrou igelitku ležící na stole, pak znovu na Kaye. Věděl o něm, akorát to nedával najevo. Prostě stál opřený o ruce. Přes rty se mu tlačila věta, které nedokázal zabránit.
„Měl jsi to říct.“ Vypravil to ze sebe jen stěží. Přes sevřený krk nevyšlo ani nic podobného jeho hlasu.
Kay zavrtěl hlavou, ale oči nezvednul. „Já jsem nechtěl slyšet… že nemám šanci.“
Tom nevěděl, co by měl udělat. Cítil, jak se mezi ním a Kayem znovu otevírá zrádná propast, jak se rozšiřuje. Nemohl to připustit. Proto se přiblížil ke svému staršímu kamarádovi a pevně ho objal.
Nemusel Kayovi ani vidět do obličeje, aby cítil jeho slzy, když mu zabořil obličej do mikiny.
autor: GossipGirl
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
uff, to je drama!:D uvidíme co se stane dál:)
Né 🙁 to by tedy extrémně smutný díl… Kay se chová jak idiot, to mu já odpustit nemůžu, ale litovat ho musím. To je hrozná situace tyjo… Doufám, že zůstanou přáteli… Moc se těším na další díl, doufám ve šťastnou scénu, kde budou hlavními aktéry Bill a Tom :D♥
Teraz mi je Toma, Keya a aj Andyho ľúto. Je škoda, že Andy sa tak ponáhlal, a nemohol veci vysvetliť a veci dať aspoň trochu doporiadku. Ani Key to nemá lahké, žit z niekym koho miluje a ten človek o tom nevie. Myslím si, že Tomove štastie je že má pevnú psychiku, keby nie davno by sa zosypal, ale nezaslúžil si aby si tieto veci vypočul medzi dverami. ( viem že to nebol úmysel). Bill bol v tomto
diele naozaj optimictický a dúfam že aj taký ostane.
Som zvedavá, či Tom s Keyom pôjdu na tu sútaž, ale dúfam, že hej a konečne sa aj problémi vyriešia. Teším sa ďalej.
Když ono je to celé tak strašně komplikované…
Každý z nich má svoji pravdu, ale k jejich smůle s ní nejsou schopní vyjít pořádně na světlo a tak se jeden o druhém jenom dohadují a tápají ve tmě.
Hrozně mě zklamalo setkání Toma s Billem, vlastně se žádné ani nekonalo a já se tolik těšila na zástavy dechu a bušící srdce…
Já už chci, aby si spolu konečně pořádně promluvili, sakra! xD
Ale ne, Kaye je mi strašně moc líto 🙁 věděla jsem, že to bude takhle, ale netušila jsem, že to přijde takhle brzo… opravdu je to chudák, nešťastně zamilovanej a ještě do svýho nejlepšího kámoše… úplně chápu to, jak z toho byl na dně… všechno se to opět děsně zkomplikovalo a já se strašně těším na pokračování 🙂
Krásne,ale čim víc zamotanější
jezuuu..chudák Kay..a zase zbytečná hádka a mezi Billem a Tomem pořád nic..sakra tohle mi neděleeej 😀 krásnej dílek tak šup šup xD at se ti píše dobře 🙂
Oh bože! Já jsem si tohle musela dvakrát přečíst. Já jsem z toho všeho pořád ještě v šoku! 😀 Ne, vážně! V tomhle díle se toho tolik seběhlo a já nestačím zírat! 😀 Ani nevím, jestli se mi poraří moje myšlenky nějak dohromady sepsat, aby dávaly smysl 😀
Tak za prvé! 😀 Tom mě pěkně zklamal! A to myslím kvůli Billovi. Já čekala, že se pohádají, padnou si do náruče, budou na sebe mít kousavé ponamky. Prostě cokoli! Jenom ne takové mlčení a nicnedělání. Hlavně že Tom chtěl, aby Billa potkal a když ho tam má nonstop pomalu, tak nic neudělá. Jenom pořád chodí kolem horké kaše a nic neřeší a jenom se sám pořád trápí. On je tak tvrdohlavý! Já vím, ono je to těžké se nějak začít bavit s člověkem který vám podle vašeho mínění ublížil, a ještě k tomu když ho tak dlouho neviděl. Ale prostě..Mě to štve! 😀 Tom se pak zbytečně trápí, nechce se mu chodit do práce protože je tam Bill. Jejda, ať už si to mezi sebou vyřeší! 😀 Já už chci, aby byli spolu 🙂
A Adyho už chápu proč nepřijel 🙂 Jo, měl k tomu vážný důvod jenom mě teď stejně jako ho mrzí, že když si najde chvilku a dojede, tak vlastně nic nevyřeší, všechno je pořád při starém možná ještě horší. A je mi to všechno nějak líto! Nejvíc ze všeho asi Kaye. Je těžké bydlet s někým koho milujete a víte, že u něho nemáte šanci. A ještě když si myslí, že vlstně Tom miluje Andyho. To pak musel mít pocit, že ztratí jak Toma tak Andyho a zůstane sám. Doufám, že si to všechno teď Tom s Kayem vysvětlí. I když abych pravdu řekla, tak vůbec nemám ponětí, jak to může pokračovat dál, jak si to vůbec vysvětlí. Jejda, já se tak těším na další díl! Já jsem tak zvědavá na všechno, jak se to bude dál vyvíjet. A doufám, že kluci na závody pojedou! Musí jet! Prosíííím! 😀 🙂
A tak nějak jsem ráda, že v tomhle díle byl i Andy. Už mi jeho přítomnost moc chyběla.
Krásný díl, děkuji za něj!♥
Uzasny dilek, akorat se to zacina komplikovat vic a vic. Netusim, co se bude dit dal, moc se tesim na dalsi dil 🙂
Tešila som sa, keď Bill začal pracovať s Tomom, že si medzi sebou začnú riešiť veci, ale zdá sa, že odstup sa zväčšuje. Potom som sa potešila, že aspoň Andreas prišiel veci riešiť a ono sa to domotalo ešte viac. Nechcem aby bol Tom s Kayom. Strašne som dúfala, že miluje Billa…