Nikdy jsem si nemyslel, že můžu dojít výš. Bál jsem se, a zároveň i doufal, že mé sebeovládání, které mi připadalo trapně nedokonalé, jednou prostě praskne jako maska ze sádry, když se v ní pokusíš usmát. Co bys v takovém případě dělal? Zhnuseně odešel od trosky, kterou nazývali zpěvákem?
Nikdy jsem nemyslel, že někdy ztratím slova. Ale tys mou ironii a tisíce rádoby vtipných odpovědí zdrtil jediným chladným, a přece tak bezbranným pohledem.
A nikdy jsem nemyslel, že by má láska mohla vyprchat. Nemohla, nedokázala by to, příliš silně se vtiskla do každé mé žilky, kterou kdy rozechvěl tvůj hlas. A teď? Dříve bych řval žárlivostí, ale… když ji líbáš, když vidím úsměv ve tvých očích, nedokážu ji nenávidět. Jistě, někde v sobeckém koutku mé duše si přeju, abych tam stál místo ní, ale mysl ví, že tohle je realita. A že kdyby ses do mě nějakým zázrakem zamiloval, nebyl bys to ty. Usmívám se, protože jsi šťastný a na hladině moře zoufalství uvnitř mé duše se odráží slunce.
Never thought you’d go break the chain
Nebudu říkat, že jsem nikdy nemyslel na lásku mezi námi. Nebudu tvrdit, že jsem nesnil. Nebudu lhát. Ale ve snech jsem to byl vždycky já, kdo tě donutil křičet mé jméno, já jsem tě líbal, já jsem přetrhl ten řetěz… Ale teď? Přišel jsi. Udáváš melodii mému zpěvu. I když ona pláče venku, ty patříš mně. Raduji se, i když bych měl litovat.
Protože slova jsou nic. Co zmůžou proti něžným dotekům lásky, proti kapkám deště nekonečně jemně stékajícím po listí? Protože slova jsou nic. Melodie je to, na čem záleží.
Zvláštní, pěkný. Smutný. Citlivý. Líbilo se mi to 🙂
Presne ako tá pieseň. Milujem ju a je mi pri nej krásne smutno, tak aj tu. Posledné slová boli prekrásne.
Tohle se mi líbílo, i když to bylo smutné 🙂 Vážně krásné 🙂
Krásně napsane,ale moc smutna.
krásný a smutný 🙁