autor: Nephilim
„Tome…“ přidal se k němu uprostřed školní chodby, tašku si držel při těle. Rasta se klidně otočil.
„Ahoj, Bille.“
„Co se stalo? Minule jsi skoro ode mě utekl… stalo se něco?“ Popravdě, Bill si myslel, že Tom urychleně odešel kvůli jeho vyznání. Bylo pro něj velmi důležité, a kdyby mu Tom neodpověděl, nebo hůř neakceptoval, a nechal ho takto odhaleného, zničilo by ho to. A pak pomysleme na to, že zas tak odhalený nebyl.
„Ne, vůbec. Promiň, já teď mám hodinu biologie, musím jít.“ Zabručel a prakticky se rozeběhl do třídy. Bill svěsil ramena, byl zmatený, a navíc si myslel, že Tomovo chování bylo způsobeno jeho vyznáním. Nemyslel si, že by tím Toma vrhnul do takových problémů.
Rasta dělal celý den všechno možné, aby se ten den Billovi vyhnul. Měl zasraně velký strach, že ihned, jak by ho potkal, Bill by ho donutil mu dát odpověď na jeho vyznání, teď hned a tady. Ale on tu odpověď neměl, nebo alespoň ne teď. Ale k jeho neštěstí nestihl utéct dostatečně rychle po posledním zazvonění, a tak ho Bill dohonil na chodbě.
„Tome, jen moment.“ Rasta zavrčel a protočil oči.
„Bille, mám na spěch, opravdu.“
„To mě nezajímá. Pět minut mě můžeš poslouchat.“ Prsknul chladně a Tom naprázdno polknul. Billovy změny nálady ho vždy dokázaly překvapit.
Rozhodl se tedy věnovat mu svou pozornost. Černovlásek si zastrčil pramen vlasů za ucho a odkašlal si.
„Nevím, co ti dneska přelítlo přes nos, že mě celý den ignoruješ, jako kdybych měl mor. Nelíbí se mi to, ale ani nehledám, jaký k tomu máš důvod, řekneš mi to, až sám budeš chtít…“ byl vážný. „Jen jsem se tě chtěl zeptat, jestli bys nechtěl být dneska večer se mnou. Jestli máš chuť, samozřejmě.“ Nadzvedl obočí, jako by říkal ‚jestli řekneš, že nemáš chuť, tak jsi mrtvej‘.
A Tom se ptal, na jakou úroveň se to dostal, když už nechal Billa ho mít pod pantoflem. Ještě nedávno by mu ani nedovolil s ním takhle mluvit, natož ho takto probodávat pohledem.
Ale fakt, že i jemu se líbilo s černovláskem trávit čas, mu neumožnil se ze společného večera s Billem omluvit.
„Jistěže bych s tebou večer chtěl být. Jestli chceš, přijď ke mně a podíváme se na film.“ Když to navrhoval, nutil se myslet na fakt, že to nedělal jen pro to, aby s ním byl po tmě. Protože on nebyl tenhle typ člověka… Že ano?
Přemýšlejíc tak nad svými dřívějšími zkušenostmi, Tom byl přesně ten typ člověka. Možná zrovna neskákal na holky, když s nimi byl po tmě, ale samozřejmě, že dělal všechno, aby je vyprovokoval, tudíž vždy skončili tam, kde chtěl, aby skončili.
Bill se zářivě usmál.
„Jasně, přijdu v devět, ok? Zastavím se v mekáči a vezmu něco k večeři!“ byl mírně řečeno nadšený, ale pak zanechal všech svých pohybů a bloknul se. Podíval se okolo, a pak témeř neslyšitelně zašeptal. „Můžu ti dát pusu?“ otázka byla položena tak jemně, že se rasta nezmohl na nic jiného než na sladký úsměv.
„Nemusíš se mě pokaždé ptát, víš…“ Bill se začervenal.
„To jen proto, že tě rád rozesmávám, moc ti to sluší, když se směješ.“ Přiblížil se k němu a políbil ho na Tomovu tlusťoučkou lícní kost. Pojmenoval to místo takhle a Tom to ani nevěděl. Pak se rozloučil a odhopsal spokojeně jako králíček směrem k domovu.
Rasta ho pozoroval.
Přese všechno Tom věděl, že by nedokázal jen tak na Billa skočit, a určitě by ho ani k ničemu neprovokoval. Bill byl tak nesmělý a naivní, nezkušený, sladký a jemný… uhm, dokázal právě najít pro jednoho člověka víc než dvě přídavná jména?
Položil si ruku na tvář. Byl absolutně nejvíc v háji.
***
Přiblížil ukazováček k bílému čtverečku. Udělal krok vzad. Vydechnl. Přiblížil ukazováček k bílému čtverečku. Udělal opět krok vzad. Opět vydechl. Bylo tak těžké zazvonit na zvonek?
„Kdybych alespoň u něj ještě nebyl.“ Zabrblal. Hamburgery byly skoro studené, už jen proto, že stál venku už aspoň deset minut a ještě neměl odvahu stisknout to zasrané tlačítko s nápisem ‚Kaulitz‘. Opět přiblížil ukazováček ke zvonku. Dveře se otevřely. Bill vytřeštil oči a udělal krok zpět, ale tentokrát to bylo z leknutí.
„Budeš tu sledovat můj zvonek ještě hodně dlouho? Jestli se ti tak líbí, tak ti ho daruju.“ Tom pozvedl obočí a opřel se o futra.
Bill měl čas jen mrknout, než se jeho tvář zbarvila do odstínu sytě rudého vařeného humra.
„A-ahoj.“ Zakoktal a svěsil hlavu.
Tom se zasmál. „Ahoj.“ Vzal tašky od Mc’Donalda. „Pojď dál.“ Uhnul stranou, aby Bill mohl vstoupit.
Bill šel s hlavou dolů až do půlky chodby, a pak počkal, až ho Tom bude následovat. Vešli do obýváku.
„Musíme vybrat film.“ Oznámil rasta a praštil sebou na gauč. Stolek u gauče byl plný DVDček a Tom si položil tašky od mekáče po svém boku.
Bill ho napodobil a sledoval kopu cédéček. „No, mně to je vlastně jedno.“ Vzal do ruky jednu krabičku a četl ‚Kruh‘. Vystrašeně ho položil zpět.
„Mně taky, no tak vyber ty.“ Vzal jeden ze sáčků a otevřel ho. Měl hlad.
Bill procházel DVDéčky a pak vybral. „Tenhle!“ zvedl lesknoucí se oči.
Tom jen tak hodil okem po DVD. ‚134 důvodů, proč se zamilovat.‘
„Ah, roztomilé…“
…
…
…
…COŽE?!
On měl takovýhle film ve své sbírce?! Myslel si, že je všechny dal pryč. Do posledního!
Bill zatleskal, zatímco vkládal film do přehrávače a stiskl play. Tom se zabořil do pohovky.
Tenhle film nemohl být jeho. Možná jedna z velkého množství holek, které měl, ho přinesla a nechala tady. To. Nemohl. Být. Jeho. Film.
Ale proč se Bill nemohl chovat jako normální kluci a vybrat třeba nějakej pěknej triler? Nebo horor možná?
Podíval se na černovláska, který si vzal svůj hamburger a bez velkých okolků se pustil do jídla, oči přilepené na obrazovce.
No jasně, že… když se nad tím pozastavíme… Bill nemohl být přesně definovaný jako ‚normální‘ a vlastně ani ‚kluk‘, když to řekneme na plnou hubu.
Ale pro tohle se mu Bill líbil.
…
Vidíš! Vidíš, Tome, líbí se ti! Bill. Se. Ti. Líbí! Máš v plánu mu to říct ještě před příští dobou ledovou? No tak, prober se, Bill už se ti dvakrát vyznal a i on má svoji úroveň, dřív nebo později ho už omrzíš, víš! Jo, omrzíš ho! Ty! A nepočítej s faktem, že takovej dokonalej borec ještě nikoho jinýho neomrzel, protože Bill je jinej! A omrzíš ho!
„Tome, ty nebudeš jíst?“
Zvedl hlavu, aby se probral ze svých myšlenek.
„Jo, jo jasně.“ Vzal svoje sáčky a začal jíst.
Bill se opřel o opěradlo a vydechl.
„Ona je opravdu roztomilá, ale on… jak vyrostl, tak se z něj stal opravdu krasavec…“
Tom zamrkal, nechápal, o čem to Bill mluví. Pak dostal ten úžasný nápad podívat se na televizi a pochopit tak, že mluvil o dvou hercích z filmu.
… moment. Definoval Bill právě toho kluka v televizi jako opravdového krasavce? Tenhle a opravdový krasavec? Bože, co má místo očí?
‚A co je to do háje za ten hnusnej pocit v žaludku? Je mi na zvracení.‘
Žárlivost, Tome. Jmenuje se to žárlivost, a ty jsi člověk jako všichni ostatní, tudíž cítíš emoce. Víš, co to je?
Položil svoji ruku za Billova ramena a nechal ji sklouznout na jeho hruď.
„No, nemyslím si, že by to byl až takový krasavec.“ Zabrblal lhostejně, jako by to byla vlastně strašná náhoda, že si ho právě přilepil na tělo.
Bill už nemyslel na film. Zapomněl dokonce i na večeři. Položil svoji ruku, která se chvěla návalem emocí, na Tomovu hruď, a přitulil se k jeho rameni.
„Mh, jo… máš pravdu… v okolí jsou kluci víc… víc…“ potvrdil a nechal se omámit Tomovým parfémem.
„Víc… co?“
Bill čekal na tuhle otázku. Vzal lem Tomova trička a začal si s ním hrát jako kotě, co si hraje s klubkem vlny.
„Nevím… je tu jeden, který… je… sladký, řekněme… je sexy… a taky sympatický, když chce… je trochu stydlivý, ale to ho dělá tajemnýýýým…“ zdůraznil poslední slovo. „Ale… nikdy nechápu, co mu prochází hlavou… a on se neotevře… hrozně rád bych věděl, co si o mně myslí, nechtěl-nechtěl bych…“ polknul. „Aby si ze mě jen utahoval…“
Tom na místě zamrznul. Dorazili k věci, a to tak brzy! Silně polknul a panicky se rozhlížel okolo. Celá ta situace byla absurdní; to Bill z celého večera očekával jen tohle? Možná, že navrhl, aby se viděli jen proto, aby ho přitlačil zády ke zdi…
Eh… to zvládl dokonale. Byl přitlačený rameny ke gauči.
Bill zvedl hlavu a podíval se mu do očí. „Tome… já už jsem ti dvakrát řekl, co k tobě cítím… minule jsem ti řekl… miluji tě… a pro mě to je moc důležité, pokud to nechápeš.“ Hlas se mu chvěl. „Jestli ty totéž necítíš, jestli se jen bavíš… řekni mi to dřív, než bude příliš pozdě… přísahám, že tě nechám na pokoji… odejdu z tvého života, tak jak jsem do něj přišel, ale… řekni mi něco.“
Rasta jej sledoval a snažil se mu pohledem sdělit, jak moc ho v ten moment ovládá panika. Možná, že ta slova, která Bill chtěl slyšet, už tam dávno byla, přesně na jeho jazyku, protože ve finále Tom věděl, co k Billovi cítí, že?
Ne, ne a ne. Byl to příliš důležitý krok. Takové miluji tě je… druh slibu, který byl ze série ‚a žili spolu šťastně až do smrti‘!
Tom žil osmnáct let, aniž by tento slib někomu dal, a tak to nemohl jen tak říct prvnímu, co se mu připlete pod nohy!
… prvnímu, co se mu připlete pod nohy? Na co to, kurva, myslel?
Sklopil hlavu, ještě více zmatený si položil dlaň na čelo. Bill jej stále sledoval a doufal… na film už zapomněli.
„Bille, já nevím, co ti říct….“ Přiznal nakonec, oči měl prázdné. „Nevím, co ti na to říct, pochop mě, pro mě je ta situace absolutně… neznámá.“
„Proč si myslíš, že pro mě ne? To si myslíš, že já říkám ‚miluju tě‘ na potkání? Jsme ve stejné situaci, Tome! Tady už je to o tom, kdo má dost velký koule na to přiznat, co kdo cítí a kdo co ne!“ zakřičel nasraným hlasem. „Máš na to odvahu, Tome?“
Rasta naprázdno zaklapal pusou, překvapený Billovou pravdou. A černovlásek opravdu pravdu měl.
„A nesnaž se mě teď políbit!“ zaječel Bill znovu, když pochopil, že se Tom snažil uzavřít téma jednoduchým polibkem, jako to už udělal v minulosti.
Bill znechucený celou situací vstal a vzal své věci.
„Pochopil jsem, i bez toho, abys cokoliv říkal. Teď je mi to všechno jasný.“ Pronesl s hraným klidem. „Mrzí mě, žes nedokázal dotáhnout večer do konce, ale myslím, že ti bude stačit, když zavoláš jedné ze svých kurev, ne? Ony ti dají hned, a nic si za to na oplátku nevezmou.“ Rozběhl se k východu a chvilku potom mohl Tom slyšet jen bouchnutí dveří.
autor: Nephilim
překlad: Lenna W.K.T.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 75
Ten toman je neskutečnej idiot… takhle o Billyho přijít…. prostě blbec ale Bill to řekl dobře…. Tom nemá koule na to aby si přiznal, co cítí… pche… :/
Wow…to je asi to jediné, co mě teď napadá. Skoro jako bych tam seděla s nimi na gauči a vyjeveně sledovala zabouchnuté dveře. 😀 Těším se na další díl
Jsem zvědavá jak to Tom vyžehlí:-). Děkuju za překlad.
C-cože???? chvilku to vypadalo, že to je v pohodě a pak stačí jedna otázka a všechno je v háji..achjoooo…. Tome…jsi voleček…fakt….ale Bill si zaslouží vědět,co k němu citíš.. a Bill je napovačný..ale v jeho případě se to dá omluvit, protože si zažil dost…ale Tomane, vylez z gauče a běž za ním 😉
To bylo,ale Bill ma pravdu.Tom by se mněl rozhoupát.
No 😀 Jak to tu tak vidím, tak jsem asi jediná, co je na straně Toma 😀 Teda ne úplně, něco říct mohl to je pravda. Celé to pokazil jenom jeho naprostým mlčením. Ono pro některé lidi není jednoduché říct slovo Miluju Tě. Stejně jako pro Toma, tak i pro mě je to slovo skoro posvátné a když to řeknu, tak to myslím zcela vážně a rozhodně s ním neplýtvám na člověku, se kterým mám třetí rande 🙂 😀 Jo, Tom může cítit, že má Billa hodně rád, cítí to, co nikdy necítil a možná i proto je to pro něj tak těžké. Někdy člověku dá největší problém to přiznat sám sobě. Já věřím, že až si Tom bude jistý, tak to Billovi řekne, ale rozhodně to po něm Bill nemůže požadovat. Ano, Tom je trochu zasloužený. Mohl mu říct o svých pocitech, o tom, že jej má rád, že se mu líbí jinak že by s ním netrávil čas. Ale Bill tak naléhal a pak se nafoukl a rychle utekl. To taky není dobrá reakce. Taky mi to přijde, že Bill s ním chtěl večer strávit jenom proto, aby uslyšel, jak moc ho Tom miluje. Ale všechno má svůj čas 🙂 Já Toma v tomhle plně podporuju a doufám, že za Billem nebude nijak moc dolejzat a že na Billův truc mu to teda řekne. Ale doufám, že se jejich malý spor brzy vyřeší a budou spolu šťastní 🙂 Moc se těším a pokračování :))
A Lenno, Tobě mockrát děkuji za překlad!
Ach jáááj. Ja sa na Toma, nehnevám, proste je to ten typ človeka, ktorý ma problém vysloviť a dať na javo svoje city.Viem pochopiť aj Billov hnev vyznal Tomovy svoje city, povedal mu pravdu o Konnym, a Tom mu ani len nepovedal, že je s ním rád. Myslím si, že by to Billovy pre začiatok štačilo.Ďakujem za preklad.
Já se na Toma trošku zlobím. Dokážu pochopit, že nebyl schopný Billovi jeho vyznání oplatit, zatím. Ale stačilo málo, třeba jen obyčejné: je mi s tebou dobře, moc se mi líbíš, chci s tebou trávit čas…
Ale Tom ne, on prostě mlčel jako zařezaný. Co si teď má Bill myslet? Po tom všem, jak se k němu Tom a jeho parta chovali, si může myslet jenom jediné.
Že ho Tom jenom využil, udělal si z něho s klukama legraci a teď má radost, že mu může znovu ublížit. A tentokrát tím nejhorším způsobem.
Nedivím se Billovi, že tak vylítnul, hledá u Toma oporu, důvěru a lásku, řekl mu svoje nejniternější tajemství, myslím, že kromě zlosti a zklamání má i veliký strach. Strach z toho, co by se stalo, kdyby pravda o Konnym vyšla najevo…
Už aby tady bylo pokračování a hlavně, usmíření 🙂
Děkuju za překlad!
Tome, achjo, alespoň mám tě rád jsi moohl říct :/
V lepsim okamziku to skoncit nemohlo. Jsem hrozne zvedava, co Tom ted udela. Super dilek 🙂
no sakra k téhle povídce jsem se rozhoupávala asi dva měsíce a když jsem se k tomu dokopala tak jsem nečekala že to bude takhle úžasné :)Děkuju za příležitost číst ji,škoda že není více času aby jí Lenna mohla více překládat 🙂
Teď budu napnutá jak kšandy než tu bude další díl 😀
Nie nie nie nie nie! Bože, tí dvaja sú obaja magori :D… Tom mu mohol aspoň povedať niečo typu "Daj mi ešte čas…" alebo čosi a Bill sa nemusel hneď nasrať a fláknuť za sebou dverami… mňa z nich porazí! :D… som naozaj zvedavá ako to teraz pôjde ďalej, dúfam, že sa Bill nebude hnevať dlho a dúfam, že Tom aspoň čosi spraví… naozaj sa veľmi teším na pokračovanie 🙂 ďakujem za preklad 🙂
Aaaaaa prosím ďalší diel! Teraz je to tak napínavééé xD