autor: SkaLucy
Ahoj, tak jsem zpět s další jednodílkou, není zrovna nejveselejší, ale já si zřejmě na takové drama potrpím. 😀 Momentálně mám rozepsanou vícedílnou povídku, ale jaksi mi chybí inspirace, takže tohle je jen taková malá odbočka.
Doporučuju si pustit písničku přesně v místě, kde je vložená. Je to pro lepší atmošku. 😀 Jo a taky mě celá tahle povídka u té písnička napadla, takže k ní prostě patří. Ještě dodávám, že jsem opravdu ráda za všechny vaše komentáře. Teď jen popřeju příjemné počtení a prozatím se loučím.:) SkaLucy
Už pár dobrých minut stál ve dveřích na prahu bratrova pokoje a tiše sledoval jeho nehybnou postavu. Neměl odvahu na něj promluvit, a tak se dál jen díval.
Pohled hubeného chlapce směřoval z okna ven, jako by chtěl uvidět všechnu krásu vnějšího světa, ale nemohl. Černé, nedbale upravené vlasy spadaly na jeho ramena v hustých pramenech. Nohy měl přitáhnuté k tělu, aby se snad nikdo nedostal blíž k jeho chmurným myšlenkám. Už tak dlouho si je před vším a všemi chránil a možná si ani neuvědomoval, jak tím ubližuje jemu, nejdůležitější osobě. Jeho bledá, ale přesto nadpozemsky krásná tvář neprojevovala žádné známky citu. Jako by byla z kamene. Stejně jako jeho oči. Kdysi čokoládově hnědé, jiskřící a smějící se, dnes skoro mrtvé, smutné a nesoucí vyčerpanost v podobě šedé barvy.
Chlapec byl pořád stejně krásný, ovšem chybělo mu něco, pro co jej všichni vždy obdivovali. Radost že života, umění radovat se z každé maličkosti, ať byla sebehloupější.
Tohle postrádal několik dlouhých měsíců a pro jeho bratra to bylo doslova mučení. Dennodenně byl nucen jen přihlížet Billovu utrpení a nemoct s tím nic udělat. Ne, že by se nesnažit, ale Bill mu to prostě zakázal. Jejich jediný kontakt byl v té době, když Bill potřeboval pomoct s každodenními potřebami, které by sám nezvládl. Jinak s bratrem ani nekomunikoval, nedovoloval mu byť sebemenší dotek. Naivně si myslel, že je tím ochrání, ale docílil jen nekonečné bolesti v srdcích obou.
Tom nevěděl, co dělat. Tak moc by si přál, aby se vše vrátilo do dob před tou nešťastnou nehodou, do dob, kdy byli šťastní, spolu. Věděl, že se Bill nikdy zcela nedostane přes fakt, že ztratil zrak, ale nečekal, že to bude až tak špatné. Jako by snad ani neexistoval. Kolikrát mu vysvětloval, že mu nevadí, že nevidí, že je pro něj stejně krásný, ale Bill to odmítal přijmout.
Rozhodl se. Zkusí to. Naposledy. Jestli ani po tomhle Billa nepřesvědčí, co pro něj znamená, skončí s marnými pokusy získat ho zpět. Neví sice, jak to mezi nimi bude potom, ale zkusit to musí.
Došel do svého pokoje pro CD se skladbou, která znamená hodně pro oba. Při ní zažili snad všechno, své společné poprvé. Pevněji stiskl volnou ruku v pěst a snažil se zadržet slzy. Vzpomínky. Všechno se mu vracelo, jako by to bylo včera. Jak se spolu smáli, navzájem si vykládali dlouho do noci, klidně i nesmysly, jen aby chvíli, kterou spolu trávili, mohli co nejvíce prodloužit. Jak si poprvé sdělili své pocity. Jejich první polibek. Jejich první noc, kterou strávili jinak než bratři. První hádku, následné sladké usmiřování. Nemohl dál vzpomínat, když teď potřeboval odvahu. Ale přeci jen se jim nemohl úplně ubránit. Co by teď dal za jeden bratrův úsměv nebo za něžné oslovení směřované k jeho osobě. Za pohlazení, byť jen nepatrné. Panebože… co on by dal i za nesmyslnou hádku… všechno.
Roztřeseně vydechl a se skladbou v pevně sevřených rukou se vydal zpět k bratrovu pokoji. Bill jako by ani nedýchal. Už celé hodiny sledoval prázdnýma očima dění za oknem a nepohnul se ani o kousek. Tentokrát Tom vešel dovnitř a zastavil se u přehrávače na druhé straně pokoje, než seděl Bill. Marně čekal, že se Bill aspoň zeptá, co tu dělá. Nic, žádná reakce na jeho přítomnost, tak moc ho to bolelo.
„Bille, nedělej, jako bych tu ani nebyl,“ řekl potichu tak zlomeným hlasem a tím donutil Billa, aby aspoň natočil hlavu jeho směrem, ovšem po chvíli ji zase vrátil na původní místo bez jakékoliv změny výrazu.
„Dobře,“ povzdych si Tom, „tohle je poslední šance.“
Vložil CD do zaprášeného přehrávače, který dával jasně najevo, jak málo používaný je. Jenže Bill ztratil zájem dokonce i o hudbu, bez které by kdysi nevydržel ani den. Tom zmáčkl tlačítko play a pokojem se rozezněla pro oba velice dobře známá melodie.
Bill poplašeně vyskočil na nohy, jako by se snažil od té písničky utéct. Toma to sice mrzelo, ale alespoň z Billa dostal nějaké emoce. Rychlými kroky k němu přišel a chytil ho za ruce. Bill se snažil vyškubnout, ale po chvíli marného snažení to vzdal. Když Tom viděl, že se uklidnil, přitáhl si ho k sobě do objetí. Bill ztuhl.
„Miluju tě,“ zašeptal Tom a začal s ním pohupovat do rytmu. Billovy napjaté svaly ochably, nechal s Tomem držet. Po tvářích se mu začaly spouštět obrovské slzy, i přestože si je neustále zakazoval. „Miluju tě,“ zopakoval Tom důrazněji, „a teď chci, abys dobře poslouchal a nepřerušoval mě.“
Bill skoro neznatelně přikývl. Nemělo teď cenu Tomovi odporovat. Tom se zhluboka nadechl a spustil. Chystal se povědět úplně všechno.
„Nedokážeš si ani představit, jak moc mě tohle všechno bolí. To, jak mě neustále odmítáš. Jak se sám dobrovolně ničíš. Nás oba. Já chápu, že je to pro tebe nesmírně těžké, ale to neznamená, že zahodíš svůj život. Takhle to dál nejde. Chováme se k sobě jako cizí lidé, a přitom jsme si blíž než kdokoli jiný. Tím, že nevidíš, se pro mě nic nezměnilo. Pořád si pro mě ta nejkrásnější a nejúžasnější osoba. Miluju tě pořád stejně, ne-li víc, jestli to vůbec jde, ale dál už to nevydržím. Tak strašně bych si přál vidět tvůj úsměv, a abych to byl já, kdo ho vytvoří, ale ty mi to nedovolíš. Musíš si nejspíš myslet, že bez zraku pro mě nejsi dost dobrý, jinak tomu nerozumím. Ale to není pravda. Nikdo se ti nedokáže vyrovnat a já bych ani nedokázal být s někým jiným. Tak mi prosím řekni, proč to nemůže být jako dřív? Co ti v tom brání? Z čeho máš strach?“ vydechl nakonec zmoženě Tom. Dostal to ze sebe ven, všechno, co cítil. Teď už jen doufal, že se mu dostane odpovědi. Po tak dlouhém čase se dočkal. On odpověděl.
„Že zapomenu,“ řekl najednou Bill. V jeho hlase se ukrývalo tolik smutku a bolesti, až se Tomovi sevřelo srdce.
„Že zapomeneš na co?“ zeptal se nechápavě.
„Na tebe,“ nadechl se Bill a bylo zřejmé, že nemá daleko k pláči, „že se jednoho dne probudím a nebudu si moct vzpomenout ne tebe. Jak vypadáš. Na tvůj úsměv a všechno ostatní.“ Slz bylo čím dál tím víc a bránily Billovi v mluvení.
„A teď víš? Pamatuješ si to?“ zeptal se nadějně Tom.
„Víc než cokoli jiného. Do nejmenších detailů,“ potáhl Bill a přitiskl se víc k Tomovi.
„Já ti věřím, že na mě nikdy nezapomeneš. A kdyby se to přesto stalo, donutím tě si vzpomenout. Klidně i násilím,“ prohlásil Tom rozhodně a Bill se zasmál.
Když to Tom uviděl, nemohl uvěřit a oči se mu zalily slzami. Tak šťastně se necítil už hodně dlouho.
„Už nikdy tě neuvidím. Neuvidím, jak mi říkáš, že mě máš rád,“ posmutněl opět Bill. Tom zvedl jeho hlavu, políbil ho na čelo a pohladil jeho jemné, částečně už odrostlé černé vlasy.
„Miluju tě, Bille. To nepotřebuješ vidět, ty to slyšíš. A hlavní je,“ položil mu ruku na místo, kde se ukrývalo jeho srdce, „že to cítíš.“
Usmál se a políbil ho na rty. Bylo to něco kouzelného. Nemohl to udělat tak dlouho, a konečně se mu splnilo přání.
„Miluju tě,“ zašeptal Bill po chvíli a zase se přitiskl na Tomovy rty.
Tváře obou chlapců byly vlhké a jejich slzy se mísily. Teď už nebyly samy. Byly to slzy štěstí.
Ježíííš, takmer som túto krásu neprečítala, keď som si čítala v úvode, že je smutná. Som rada, že som predsa nabrala odvahu. Je mi ľúto, čo si urobila Billovi, ale aj tak je tá poviedka krásna.
nejdřív se mi do povídky nechtělo, když jsi se v úvodu zmínila, že je smutná, ale pak jsem si kousek přečetla a musela jsem prostě číst dál, jak mě ten příběh chytil. Je mi líto, že Bill přišel o zrak, ale Tomova oddanost je kouzelná a ten více méně happy end mě moc potěšil 🙂 Určitě si ráda přečtu i další tvoje kousky 🙂
Nemám slov! Tahle povídka byla dokonalá! Tak moc plná citu♥♥ Musím se sice přiznat, že když jsem si přečetla Tvůj komentář k povídce a zjistila jsem, že je smutná, tak jsem to zavřela a řekla si, že to číst nebudu. Pak jsem si ale řekla, že si aspoň přečtu komentáře, co k tomu holky napsaly a když jsem zjistila, jak moc se jim tohle líbilo a že jsou rády, že si ji přečetly, tak jsem se do ní musela pustit i já! Nedalo mi to. A teď musím stejně jako ony říct, že jsem neskutečně šťastná, že jsem to udělala! I když byla celá smutňoučká a bylo mi Billa tak neskutečně moc líto, i přesto pro mě měla šťastný konec. Dokud jsou ti dva spolu, nezáleží na tom jestli chodí, vidí, slyší. Záleží jenom na tom, zda jejich láska přežívá a jak moc se mají rádi ♥ Tomův proslov k Billovi byl nádherný, pustila jsem si k tomu i tu písničku a vážně to nádherně celý text a atmosféru podtrhovalo a na konci, kdy Bill řekl, že má strach, že zapomene Tomovu tvář, mi začaly téct slzy. A na samém konci jsem už brečela úplně. Štěstím z toho, že to takhle dopadlo a z toho, že se oba milují♥ Moc děkuji za tuhle povídku, vážně se mi neuvěřitelně moc líbíla!♥
wow! 😀 děkuju moc holky :)) jsem strašně ráda že se vám líbí, protože je to moje teprve třetí povídka 🙂 každopádně jsem vás nechtěla tím úvodem odradit jen vím že někteří prostě zásadně nečtou povídky takového typu..jen čtěte dál :D…jo a děkuju za inspiraci psát dál 🙂
Nádherná povídka.. Příběh a k tomu moje oblíbená docela depresivní písnička Avec toi.. Až k slzám mě to dohnalo a to se nestává moc často…. :') Krása… :))
Aaah..nemám slov..naprosto úžasné..spustila se písnička a jak jsem četla tak se mi spouštěly slzy..bylo to tak krásné a plné citů..ta oddanost Toma 🙂 a Bill že se stím nakonec díky Tomovi jakž takž vypořádal..no kouzelné 🙂 holka já tě žeru 😉 😀
To je nádherný! :'3
to je snad ta nejkrásnější povídka jakou jsem kdy četla!!! :') ♥ nádherný!!
Ježíííš, takmer som túto krásu neprečítala, keď som si čítala v úvode, že je smutná. Som rada, že som predsa nabrala odvahu. Je mi ľúto, čo si urobila Billovi, ale aj tak je tá poviedka krásna.
nejdřív se mi do povídky nechtělo, když jsi se v úvodu zmínila, že je smutná, ale pak jsem si kousek přečetla a musela jsem prostě číst dál, jak mě ten příběh chytil. Je mi líto, že Bill přišel o zrak, ale Tomova oddanost je kouzelná a ten více méně happy end mě moc potěšil 🙂 Určitě si ráda přečtu i další tvoje kousky 🙂
Nemám slov! Tahle povídka byla dokonalá! Tak moc plná citu♥♥
Musím se sice přiznat, že když jsem si přečetla Tvůj komentář k povídce a zjistila jsem, že je smutná, tak jsem to zavřela a řekla si, že to číst nebudu. Pak jsem si ale řekla, že si aspoň přečtu komentáře, co k tomu holky napsaly a když jsem zjistila, jak moc se jim tohle líbilo a že jsou rády, že si ji přečetly, tak jsem se do ní musela pustit i já! Nedalo mi to. A teď musím stejně jako ony říct, že jsem neskutečně šťastná, že jsem to udělala! I když byla celá smutňoučká a bylo mi Billa tak neskutečně moc líto, i přesto pro mě měla šťastný konec. Dokud jsou ti dva spolu, nezáleží na tom jestli chodí, vidí, slyší. Záleží jenom na tom, zda jejich láska přežívá a jak moc se mají rádi ♥ Tomův proslov k Billovi byl nádherný, pustila jsem si k tomu i tu písničku a vážně to nádherně celý text a atmosféru podtrhovalo a na konci, kdy Bill řekl, že má strach, že zapomene Tomovu tvář, mi začaly téct slzy. A na samém konci jsem už brečela úplně. Štěstím z toho, že to takhle dopadlo a z toho, že se oba milují♥
Moc děkuji za tuhle povídku, vážně se mi neuvěřitelně moc líbíla!♥
wow! 😀 děkuju moc holky :)) jsem strašně ráda že se vám líbí, protože je to moje teprve třetí povídka 🙂 každopádně jsem vás nechtěla tím úvodem odradit jen vím že někteří prostě zásadně nečtou povídky takového typu..jen čtěte dál :D…jo a děkuju za inspiraci psát dál 🙂
Moc krásna povídka.
Nádherná povídka.. Příběh a k tomu moje oblíbená docela depresivní písnička Avec toi.. Až k slzám mě to dohnalo a to se nestává moc často…. :') Krása… :))
Tohle je tak nadherna povidka. Dokonce me rozbrecela, ale nastesti to dobre dopadlo 🙂
Aaah..nemám slov..naprosto úžasné..spustila se písnička a jak jsem četla tak se mi spouštěly slzy..bylo to tak krásné a plné citů..ta oddanost Toma 🙂 a Bill že se stím nakonec díky Tomovi jakž takž vypořádal..no kouzelné 🙂 holka já tě žeru 😉 😀
To bylo moc pěkný.
ježiš děkuju! :))