autor: GossipGirl
Hey, vím, že to trvalo dýl, dílek byl napsanej, ale vzhledem k průběhu svátků, kdy jsem se jen válela na faulenzi, jedla cukroví a koukala na pohádky, sem ho nějak zapomněla poslat. 😀
Blonďák vztekle kopnul do dveří. Pak na ně zabušil a přemáhal se, aby je nevyrazil. Chvilku po vyhlášení si všimnul, že zmizeli Tom i Kay. A Andreas se začal obávat nejhoršího. Seběhnul dolů na recepci, kde seděla paní majitelka, přebírajíc svazek klíčů. Zvedla hlavu. „Potřebujete něco?“
„Um, nevíte, jestli někam neodcházeli kluci z trojky?“
Blonďatá žena se zarazila a odložila klíče. Vrhla krátký pohled na stěnu za sebou. „Odjeli asi před hodinou.“
„Cože…?“ vydechnul Andreas. Odstoupil pomalu o pár kroků a pak rychle vyběhnul po schodech. Složil se na křeslo v mezipatře a promnul si obličej. „Kurva… kurva.“ Pohled mu padnul na televizi, kde právě běžel sestřih celé soutěže, která se ukončí až dnes, na té slavné pařbě. Měl chuť do něčeho kopnout. K čemu mu bylo vyhrát, když z toho nemohl být šťastný? Bez Toma mu něco chybělo. Jako by se potopil s kyslíkovou bombou, ale neměl hadičku na přívod vzduchu. A taky Kay… dohromady to byli prostě oni. Nezáleželo na úrovni jejich lyžování, na osobních úspěších či selháních, byli to oni. A teď se rozpadali. Ačkoli by možná chtěl, věděl, že z toho nesmí vinit Billa, který od vyhlášení sklesle seděl v koutku postele a pronesl sotva půl slova.
><
Tom hodil velkou barevnou tašku na postel a letěl hned za ní. Vydechl, když ucítil měkkou peřinu a objal rukama polštář. „Tohle mi chybělo…“
Uslyšel smích ode dveří. „No konečně tě poznávám. Jen dotaz, chceš ještě vidět lyže, nebo už jich máš po krk?“
„Mám po krk těch lidí, ne lyží,“ zamručel Tom a skopnul ze sebe kalhoty. I kdyby bylo poledne, bylo by mu to fuk. Chtěl spát. Ve svojí posteli. Teď.
„Tak fajn, nechám je venku.“ Kay se otočil a černé vaky opřel o zeď předsíně. Jeho malý byteček dýchal dlouhou nepřítomností někoho živého. Ale byl tu doma. Natáhnul se na gauč a zíral na zhaslou televizi. Po chvíli ze sebe stáhnul mikinu i triko a zabalil se do deky. Přemýšlel nad vším, nad celou soutěží… a nejvíce nad někým, kdo teď usínal ve vedlejším pokoji.
Tom ho ráno našel, jak spí zkroucený na gauči s nehtem na palci okousaným skoro do krve.
><
Už skoro začínalo jaro a snowpark spíš připomínal namrzlé koupaliště než sjezdovku. Tom přeletěl zábradlí a skutálel se přes rameno o několik metrů. Naštvaně zamručel a zůstal ležet. Zase si na to vzpomněl, jako ostatně každou chvilku od doby, co se vrátili do Berlína. Na jeho poslední rozhovor s někým, koho… miloval? Možná někdy v minulosti. Nebo si jen nechtěl přiznat skutečnost, která jiného bila do očí. Litoval všeho, co řekl, do posledního písmenka. A nemohl neuvažovat, co by se změnilo, kdyby ovládl svoji špatnou náladu a nepodřídil se rozbouřeným emocím. Teď, s odstupem času, celá situace vypadala jinak. Ucítil sníh na obličeji a rychle se napřímil. Před ním zastavila Karin, jedna z mála holek, které se obtěžovaly cestou z Berlína až sem.
„Jsi v pohodě? Vypadalo to hrozně.“
„Žiju,“ opáčil a začal se zdvihat na nohy. „Co ty tady dneska?“
„Brácha sem jel,“ pokrčila rameny a zkusila se usmát. Sundala si helmu a rozhodila vlasy.
Tom to přešel bez povšimnutí. „A je ještě tady?“
„Jo, dole,“ přikývla. Celou dobu, co sem jezdila trénovat, doufala, že si jí Tom všimne. Jenže zatím to tak nevypadalo. Teď jí věnoval letmý pohled a rozjel se dolů z kopce. Trvalo chviličku, než našel kluka v modrých hadrech, nataženého u nástupu na malou pomu, patřící ke snowparku.
„Čau J’s, jedeš do města?“ houknul, když se svalil kousek vedle něj.
Jmenovaný otočil hlavu a kývnul. „Chceš vzít?“
„Jestli budeš mít místo, nechce se mi volat tágo.“
„Kde máš Kaye?“
Tom se ušklíbnul. „Ve škole.“
Domů se dostali někdy kolem páté odpolední. Tom poděkoval za odvoz a vyběhl schody nahoru do jejich – spíše do Kayova bytu. Lyžáky nechal pod topením, lyže opřel o zeď a stáhnul ze sebe promáčené věci. „Kayi?“
„V kuchyni!“ ozvalo se. Tom udiveně zvednul obočí a prošel dveřmi.
„Ty vaříš?“
Kay se zašklebil. „Teoreticky vzato jsem objednal pizzu a právě jsem k tomu hledal něco k pití, ale jestli tomu chceš říkat vaření, tak si posluž.“
Tom mu ukradl právě naplněnou skleničku a plácnul sebou do křesla. Zaúpěl.
„Co se ti stalo?“
„Namrzlý železo. Bych se na to vykašlal, akorát mě tam očumuje ta holka, jak že se to jmenuje?“
„Karin,“ utrousil Kay. Osobně si myslel, že je to děvka. „A na co si sletěl?“
Tom se poškrábal ve vlasech a umístil si na kolena notebook. „Záda. Rameno. Něco si na to pak dám.“ Otevřel svůj účet, a hned si všimnul tří nových zpráv na skypu. Byly pořád stejné, už dva týdny.
s_Dre: Ahoj Tome.
Neodpovídal. Nemohl. Srdcem byl sice ublížený, ale na druhou stranu vážně chtěl vrátit ty časy, kdy se ráno probudil s Andreasovým zadkem kousek od obličeje a Kayovou rukou přehozenou přes břicho. Když přišel do parku s ‚Hey gájs‘ na rtech. Jenže něco dalšího v jeho nitru mu bránilo naťukat do klávesnice jediné písmenko. Sklopil oči a vyhnul se Kayovu zkoumavému pohledu. Odkašlal si a položil na stůl sklenici. „Měl bych si najít práci.“
„To už ti docházejí peníze, cos vyhrál na AFO’s?“
„Ne. Ale taje sníh a já se tu zblázním, jestli budu jen dřepět u bedny.“
Svých slov litoval o dva týdny později, když ho mobil vzbudil o sedmé ráno. Neochotně se zavřel ve sprše a ignoroval Kaye stojícího u zrcadla a zkoumajícího svůj obličej. Odbila půl osmá a on otevřel prosklené dveře. V kavárně, kde měl ode dneška začít zase pracovat, se už líně pohybovala Claire, trhlá holka, která nikdy nic moc neřešila. Měl jí svým způsobem rád. Pozdravil se s ní, pokrčil rameny na otázku, proč si neužívá své vítězství, vyfasoval zástěru a posadil se na točivou židličku. Jak dlouho tu už nebyl? Půl roku? Zdálo se to jako delší doba. Ale každopádně, usoudil nakonec, pro jeho psychické zdraví bude určitě lepší pinglovat tady, než sedět doma na zadku.
Začal květen. Tom se pohádal s Kayem. Hodně. Ani nevěděl, kvůli čemu přesně. Kay jen chodil po bytě a tvářil se ublíženě. Tom netušil proč. Ptal se, ale odpovědí mu byl jen naštvaný pohled. A tak jednoho večera, když Kay přišel podrážděný z přednášky a Tom ještě hůře naladěný z práce, se rafli. Jenže to neskončilo jako jejich obvyklá hádka do několika dnů. Chodili kolem sebe už týden jako tygři v kleci, v okaté snaze vyhnout se tomu druhému. Kay najednou chodil domů pozdě v noci a až příliš často z něj táhnul alkohol. Toma to trápilo, ale nevěděl, co by měl dělat. Těžko mu mohl zakázat chodit ven. A proto jednou v noci, kdy proti své vůli čekal na Kayův návrat, konečně nechal svoje prsty, aby se aspoň dotkly klávesnice.
s_Dre
ahoj
Okamžitě prsty stáhnul. Vážně se chtěl s Andreasem usmířit? Jako nikdy v životě. Jenže to nešlo tak snadno. Za ty tři měsíce… chyběl mu. Všude viděl jeho obličej, v každém novém zákazníkovi hledal jeho. Nebo jistého černovlasého kluka, kterému ublížil. Protřel si oči a chtěl počítač zavřít, když mu přišla odpověď.
s_Dre
Můžeme si promluvit?
Tom sevřel víčka k sobě a zatnul i pěsti. Snad aby si zabránil odepsat hnusnou odpověď, která by jen všechno zkazila. Povzdechnul si a zavřel notebook. O pár minut později klaply vchodové dveře. Jenže Kayovy kroky nezamířily dál do bytu k jeho ložnici, ale zastavily se u dveří do té Tomovy. Opřel se o futra a díval se na Toma, houpajícího se na křesle u psacího stolu.
„Víš o tom, že si hroznej sráč?“
Pozvednul obočí. „Jsi opilej,“ konstatoval.
„Jo! Protože ty kurva nic nevidíš!“ S touhle větou se Kay sesunul podél rámu dveří na zem. Tom vyděšeně vyskočil ze židle a vrhnul se ke kamarádovi. Když zjistil, že prostě usnul, protočil oči a dotáhnul ho do postele. Přistavil mu k ní rovnou i kyblík a posadil se kousek od pochrupujícího Kaye.
Sakra… mumlal si v duchu, přemýšleje nad obviňujícími slovy, která vyslechl před chvilkou. Co nevidí? Bylo to jen opilecké blábolení, nebo by si z toho měl vážně něco vzít?
Uvažoval nad tím i příštího dne, když utíral sklenice za barem. Vlastně o tom přemýšlel skoro pořád, když se zrovna netrápil posledním dnem té zasrané soutěže. Bill. Andreas. Naštvaný Kay. Znovu zaklel a sklenice se rozprskla na střepy u jeho nohou.
K počítači už ani nelezl.
Od té doby, co Andreasovi odepsal, se totiž zprávy, které mu chodily, změnily. Vlastně přišla jen jedna, ale byla dost výmluvná.
Mluv se mnou, prosím.
autor: GossipGirl
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Acj jo proč už Toma nedáš aby se s Billem setkali…:D já už chci aby se i s Andym usmířili a doufám že je nedáš s Kayem dohromady…musí bejt co nejdřív s Billem
achjooo pořád samé háádky..to se mi nelíbí :/ šup at tam příští díl je něco veselejšího 🙂
Nemůžu uvěřit, že Tom si jenom tak odjel a Billa nechal daleko za sebou…
Pořád jsem věřila, že se sebere a vrátí zpátky a když jsem potom četla, jak dny ubíhají, sníh taje a jaro je už skoro za dveřmi, tak jsem si říkala, že je to prostě v háji.
Jo, v háji…
Tom je jak balvan, nic s ním nehne, možná kdyby za ním Bill přijel, ale myslím, že po tom, co mu Tom řekl už ho nechce ani vidět.
To napětí, co doma u Kaye panuje je pochopitelné, oba mají nervy nadranc. Tom kvůli Billovi a Kay pro změnu kvůli Tomovi. Je to jako začarovaný kruh a je mi hrozně líto, že ať už tenhle milostný trojúhelník dopadne jakkoliv, vždycky bude někomu strašně ublíženo.
A než se ti dva usmíří, tak definitivně zešedivím 🙂
Ach aj prečo Tom musí byť taký tvdohoavý? Mal by si s Andym aj Billom pohovoriť a všetko si vysvetliť a prestať trapiť seba a aj ostatných.
Jsem moc ráda, že tu přibyl další díl 🙂
Ale pořád jsem z toho moc smutná. Tom je ale zabedněnec! Kdyby s Andym mluvil! Ale ne, on musí pořád dělat ledovou královnu. Hlavně že v každém novém zákazníkovi hledá Andyho nebo Billa, aby aby udělal první krok on, to ho ani nenapadne. Já vím, ono první kroky se dělají těžko ještě k tomu když si myslí, že ho Andy s Billem podvedli a jenom se mu sprostě vysmáli do očí. Ale už uběhla tak dlouhá doba! Mohl by si to aspoň nechat vysvětlit, pak si bude ještě vyčítat, že je blbý a nechal to zajít tak daleko. Sám si přiznal, že mu Andy chybí, tak ať něco dělá. Jak mu poprvé odepsal, tak jsem doufala, že si promluví a vše bude ok, ale on ne. Doufám, že brzy přijde k rozumu! Hrozně moc chci, aby se to všechno vysvětlilo a bylo všechno jako dřív – přesně jak říkal Tom, oni tři jsou prostě super trojka 🙂 I když mám vážně takový pocit, že nikdy už nebude nic jako dřív. Dřív jsem si o Kayovu chování myslela, že je pouze kamarádské a že Toma bere jako nejlepšího přítele a proto žárlí na Andyho, protože s ním si Tom rozumí o něco víc. Ale u posledních dílů si začínám všímat, že jsem se nejspíš hodně mýlila a Kay je vážně do Toma zamilovaný. No uvidíme jak to teda nakonec je 😉 Taky by mě zajímalo, co je vlastně s Billem. Od Joshe odešel a říkal, že nemá kam jít. Tak mám strach, aby se k Joshovi zase nevrátil. Ono odejít s holou prdelí, nemít kam jít, nemít peníze, nemít práci není jednoduchý a mám o Billa vážně strach. Ještě se nabízí možnost, že si Andy vzal Billa k sobě, ale zdá se mi to trochu nepravděpodobné. Taky doufám, že se Tom Billovi v brzké době omluví. To, co mu naposledy řekl nebylo hezké a on sám ví, že z něho spíš mluvila hořkost, zklamání a hněv.
Moc se těším na další díl, zase jsem děsně zvědavá jak to bude pokračovat dál, co se stane a doufám, že už brzy bude všechno fajn 🙂 Děkuju za tento díl♥ ♥
Och, tak tohle vypadá na velké trable. Já bych naopak uvítala, kdyby Kay na Toma v jeho opilém stavu někdy skočil, začal ho líbat a ukázal mu, co se vlastně děje. Ano, už to zase píšu a chápu, že jsem s tím trapná, ale já bych ty dva kluky vážně ráda viděla spolu 😀 Protože jak je vidět, Kayovo chování není normální a podle mě je do Toma parádně zabouchnutej 😀
Jinak k samotné povídce, strašně mě Toman štve, že není schopnej dát Andymu šanci, aby mu to všechno vysvětlil. Uzavírá se do sebe a kašle na ostatní.
Billa tady vidím jenom jako nepatrnou část, je mi to na jednu stranu líto, ale na druhou stranu bych ho asi ani v té povídce nepostrádala, kdyby třeba úplně vymizel…
Jinak se moc těším na pokračování 🙂
Tom by mněl dostat do hlavy,aby se spamatoval.
Ach… on sa vážne na všetko vykašľal na takú dobu??? to je strašné 🙁 ako mohol? a čo je s Billom?
Ted je mi Toma fakt lito, tak doufam, ze to da do poradku se vsemi. Pekny dilek 🙂
wou super, nemám slov, líbí se mi, že si nepadli do náruče jako dvě zamilovaný hrdličky a proč taky…třeba má autorka úplně jiný plány, vo kterých my nemáme ani tucha….souhlas, chci aby se to napětí nějak uvolnilo ale líbí se mi zároveň číst ty řádky s problémy a trápením, protože skutečnej život taky přece jenom není pohádka!!! díkec!!!