Wish you were here II 2.

Černovlásek byl v divné náladě. Spíše měl nervy. Cokoliv, co si napsal na facebook, bylo použito proti němu. Ano, měl tak milovanou sestru, která tohle vše poté říkala babičce, ta zase Billovu tátovi a ten jeho mámě. A tak se to doneslo k němu. Nechápal, o co jí jde. Proč to bábi říká? Ano, asi přibližně před půl-čtvrt rokem si roztahoval ucho. Tedy, Tom mu s tím pomáhal a on si napsal status s tím, že už tam konečně prostrčí tužku. A ona na to přišla až teď? Až teď to babičce oznámila a ta to hned řekla tátovi. Který to samozřejmě nesnáší. Přímo odsuzuje piercingy, tetování, roztahování uší… na barvení vlasů svého syna si však zvykl. Stejně bydlí na zahradě, protože to tam má blíž do práce, tak neví, co si jeho syn dělá, pokud mu to teda máma neřekne. Ale i tak, černovlásek netušil, proč to každému vadí, proč do něho každý hned ryje. Když ne ve škole, tak doma. Je jeho věc, co si dělá se svým tělem, no ne? On toho bude možná v životě litovat, ba naopak, bude na to pyšný. Ale ne, v téhle rodině by se dalo říct, nemůže být chvilka klidu. Vždy se něco najde.

Nevěděl, co s tím už má dělat. Jako by mu nestačilo, že teď musí obcházet další doktory, protože asi trpí migrénou. Dnes jej doktor poslal na další tři vyšetření. Vůbec mu nevadilo, že nebude ve škole, ale nechtělo se mu to všechno dopisovat a doučit se to. A taky další problém byla jeho absence. Ta se však naštěstí nějak drží, takže mu opraváky zatím nehrozí.

Další věc, která ho docela trápila, byla ohledně Toma. Přišlo mu, že už nejsou tak často spolu. Jasně, Tomovi to nemohl vyčítat, ani nechtěl. Jenom, cítil se tak, jako by se od sebe vzdalovali, ale zase, když jsou spolu, tak mu to tak vůbec nepřijde. Byl téměř zoufalý, nevěděl, co má dělat. Ven nechtěl moc chodit, protože byla už zima a nebylo s kým. Že by si vzal svého psa s sebou na procházku – nemohl. Nemohl s ním být několik hodin venku ve sněhu. Šel by se tak rád zase pohoupat na houpačky, ale nechtěl být nemocný. Jeho život byl tak… komplikovaný. Měl v sobě takový zmatek. Nevěděl, kdo je on sám, jaký je… Jen věděl, že se změnil. A to bylo tak vše.

Teď seděl v pokoji, se sluchátky v uších a poslouchal své oblíbené písničky. V tomto okamžiku to byla Amy Lee – Broken. Bylo taky na čase jít za chvíli vyvenčit svého hafana. Alespoň něco. Miloval, když sněžilo a on se mohl procházet prázdnými ulicemi, koukat lidem do oken, jak jim krásně svítí vánoční světýlka a různé další ozdoby. Všechno tak nádherně zářilo.

Byl čas opravdu jít. Zvedl se i se sluchátky a vydal se ven z domu do města. Tam mohl lépe přemýšlet na čerstvém vzduchu, než doma zavřený v pokoji. Třeba na něco přijde, i když pochyboval. Takhle to bylo každý večer.

autor: Kiki