And the winner is… 16.

Taak lidičky, další dílek je tu 🙂 Moc děkuji všem za přenádherné komentáře, které mi dávají sílu do dalšího psaní :3 Jste fakt úžasní <3 a teď honem do dalšího dílu ^^
Iveth~

Bill přecházel po backstage a poslouchal hostující zpěvačku, co přijala pozvání a přijela zazpívat. Nebyl to nikdo jiný než Lady Gaga. Publikum šílelo a dva poslední soutěžící seděli vedle sebe na gaučíku a povídali si. Mluvili o tom, co by udělali s penězi a podobně. Chtělo to nějak pročistit vzduch, protože atmosféra by se dala krájet.

Bill sám ale nevěděl, na co myslet dřív. Jestli na to, jestli poletí na Hawaii, nebo na to, co po skončení toho všeho řekne Tomovi. Kecal by, kdyby tvrdil, že o tom vůbec nepřemýšlel. Přemýšlel. A dost. Trávil nad tím noci, když se zároveň učil všechny ty songy, co jim dali.

Nastala hodina s velkým H a Billovo srdce nezvládalo. Bilo jako o závod a nechtělo se zklidnit. Po čele se mu vyrojilo několik malých kapek potu a celou dobu se kousal do rtu. Nemohl uvěřit, že už je konec. Že už se bude vědět, kdo vyhraje. Že je to právě ON, kdo je ve finále a má tak šanci na velké peníze a super dovolenou. Možná po tom všem i na super život s přítelem. Nad tím si povzdechl. Chtěl mu věřit. Tak moc mu chtěl věřit všechno to, co mu napovídal.

„Tak šup, mazejte!“ zasmála se moderátorka a poslala je za závěs směr pódium. Postupně vyšli s úsměvy na tvářích na pódium a mávali všude kolem. Následovala chvilka pro každého, aby poděkoval všem za hlasy, podporu a podobně.

Černovlásek se celou dobu usmíval na Andyho a Simone, kteří stáli skoro před ním a mávali mu. Andy měl pořád v ruce mobil a posílal hlasy na poslední chvíli.

„Tak jak se cítíte?“ zasmál se moderátor, který se vynořil odněkud a usmíval se.

„No… řekl bych, že budu rád, až to bude celé za mnou,“ zahihňal se Bill a obdařil ho milým úsměvem.

„No to my všichni… cítíš nějakou úlevu, že to celé už končí? Nebude se ti stýskat?“ následovala další otázka.

„No… po těch lidech tady a po každodenním shonu asi určitě ano… bude mi to chybět. Ale doufám, že se uchytím v hudebním průmyslu a budu v tom pokračovat. Hudbu miluju a přál bych si ji dělat celý svůj život,“ usmál se a pak následovaly otázky na Lucy, což byla brunetka s ním ve finále.

Bill stočil pohled na Toma, který seděl na svém místě a s podepřenou hlavou oba sledoval. Když však zaznamenal Billův pohled, usmál se na něj a přivřel oči. Byl to přesně ten pohled, kdy šla každá do kolen. A Billa to také nenechalo v klidu. Už od první chvíle, co ho viděl.

„3… 2… 1… ukončuji hlasování! Rozhodli jste o osudu svého oblíbence a už to nezměníte. Hlasy se počítají a za minutku se dozvíme, kdo je vítězem prvního ročníku Německo hledá Superstar!“ Ohlušující jásot a jekot zahalil Billovu duši a on si připadal zase jednou jako v tranzu. Tohle naplňovalo aspoň z poloviny jeho prázdné srdce. Druhá polovina zatím čekala na naplnění v podobě věrné lásky. Věrné lásky, které by se snad mohl dočkat od Toma. Věřil tomu a chtěl, aby to tak dopadlo. Chtěl ho mít pro sebe. Navždycky. Ovšem byl tu jeden malý tvoreček jménem Danny, který to trochu znemožňoval, ale to teď řešit nechtěl. Zavrtěl hlavou a radši začal zase vnímat okolí.

„Obálku s hlasy mám přímo tady,“ zamával s ní nad hlavou a jenom slyšel z publika skandování, aby obálku otevřel.

Tomovi se sevřelo srdce nad Billovým pohledem. Sledoval ho už delší dobu a tolik si přál, aby to už ten blbec neprotahoval a oznámil vítěze. A to se taky stalo.

„A vítězem… prvního ročníku Německo hledá Superstar… se stává…“ ano, a přesně tohle ticho lezlo všem na nervy a publikum začalo skandovat jména toho, pro koho hlasovali.

„Vítězem se stává… a zíkává tím pádem dva milióny euro a čtrnáctidenní dovolenou na Hawaii… se stává…“ znovu chvíli odmlk,a a to už byli všichni na nervy. Tom měl zatnuté pěsti a modlil se, aby to vyhrál Bill. Přál mu to jako nikomu jinému.

Ve stejném nervu byl i Andreas. Řval jako pominutý jeho jméno a mával transparentem jako šílenec. Simone vedle něj jenom stála a sledovala synka, jak tam stojí jako hromádka neštěstí.

„Vítězem je… BILL KAULITZ!“ zařval a zvedl Billovu ruku. V tu chvíli Bill netušil. Podíval se na něj pohledem, který jakoby říkal: „ty si děláš ze mě srandu?!“, ale když zopakoval, tak Bill uvěřil. Vyhrál to. On vyhrál. Z těch tisíců lidí, co přišli na casting, to on vyhrál. Tak rychle jako vytryskly barevné papírky z děl po stranách pódia, tak rychle se černovláskova očka zalila slzami. Objal Lucy vedle sebe. Ta mu tleskala a přála štěstí. Pak se na pódium nahrnuli všichni ostatní soutěžící a gratulovali mu.

Když se to trochu uklidnilo, došlo na předání šeku a certifikátu na dovolenou. S obrovskými díky přijal všechny dary, a pak už se jenom snažil usmívat do všech objektivů, které na něj mířily. Byl to pro něj jeden z nejkrásnějších okamžiků jeho života. Podíval se na Toma a přísahal by, že se v jeho očích zaleskly slzy. Usmál se a poslal mu volnou rukou pusu.

Následovala naposledy společná píseň všech nejúspěšnějších soutěžících, závěrečná slova poroty a moderátora, všichni se rozloučili a konec. Tečka. Jedna velká událost zase skončila, aby udělala místo jiné.

Po oslavách v backstage se Bill chtěl odebrat domů, ale Tom na něj celou tu dobu čekal venku v autě. Chtěl se zeptat na to, jak se rozhodl, ale v první řadě mu chtěl pogratulovat osobně. Zanedlouho černovlásek vyšel v doprovodu Simone a bratra ven. Tom hned zbystřil a vystoupil z auta.

„Billi, počkej!“ křikl za ním a odběhl ho.

„Andy, to je v pořádku, já přijedu později, hm?“ usmál se na bratra, který už ho chtěl popadnout za ruku a zatáhnout do auta. Jenom kývl, vzal jeho všechny věci, co dostal, a klusal za Simone.

„Copak? Chceš mi taky popřát hodně štěstí?“ zasmál se už lehce napitý Bill a usmíval se.

„No… to taky, ale… moje hlavní otázka souvisí s tebou ještě víc,“ vzal něžně jeho ruku do svých dlaní.

„Co-co myslíš?“ nechtěl si připustit to, co k němu cítí. I přes všechno to, co mu řekl a udělal.

„No víš… už jsem ti dal hodně času a zajímalo by mě, jak… si se rozhodl,“ skousl si v očekávání ret a čekal na černovláskovu odpověď.

Vteřiny ubíhaly a Bill nevěděl, jak odpovědět. Jeho srdce řvalo po jeho náručí, ale rozum říkal něco jiného. Nakonec vsadil na to, co mu vždycky říkala Simone, když byl malý:

„Když se budeš řídit srdcem, nemůžeš prohrát,“ říkala mu to vždy, když se nemohl pro něco rozhodnout.

„Já-já nevím, ale… ale cítím k tobě něco víc a nemůžu se toho zbavit. Ani kdybych chtěl,“ celou dobu se díval do země na špičky svých bot. Náhle se ocitl v hřejivé náruči, o které se mu tolik zdálo. Přivinul se k němu a zavřel oči. Bylo mu jedno, že se kolem plíží několik strašně neviditelných paparazzi. Všechno mu bylo v tu chvíli jedno.

„Dejte nám sakra pokoj!“ zařval Tom, když si jich všiml, a stáhl Billa do auta. Rychle ujížděl pryč a byl naštvaný. Nechápal, že jim nemůžou dát pokoj. Žil v tom docela dlouho, ale stejně si nezvykl. Na to, že vám někdo pořád leze do soukromí, se prostě nedá zvyknout.

Později před Billovým barákem ještě seděli v autě a povídali si.

„Já už musím jít,“ usmál se potom černovlásek a dal Tomovi pusu na tvář.

„Dobře, Billi,“ oplatil mu úsměv a přitáhl si ho pro polibek.

„Zítra ti zavolám, hm?“ vykoukl ještě z okýnka Tom a mrkl na něj.

„Jasně, měj se, ahoj!“ křikl od vchodu a zavřel za sebou.

Zul se, pověsil bundu na věšák a šel do obýváku, odkud se ozýval jeho hlas. No jistě že si to Simone musela nahrát! Povzdechl si a s úsměvem šel za svým hlasem. V obýváku byla Simone, Andy a několik jeho blízkých přátel. Když si uvědomili, že Bill je s nimi, všichni ho objímali a gratulovali mu. Pak slavili až do pozdních ranních hodin.

Další den byl pro Billa velmi bolestný. Nejen že později zjistil, že mu umřela rybička, ale hlavně myslel, že mu praskne hlava. Vypil toho dost. Tedy podle toho, jak mu bylo. Odpotácel se tedy do koupelny a provedl hodinovou změnu ze zombie na člověka.

Později sešel dolů do obýváku a divil se, jak je všude čisto a prázdno. Očekával snad, že se po zemi budou válet jeho smrtelně bledí kamarádi, všude nepořádek, ale ani jedno se nevyplnilo.

„Dobré ráno, Bille,“ usmála se na něj Simone v gumových rukavicích a s kýblem v ruce vycházejíc z kuchyně.

„Ahoj mami… to už si všechno stihla? Je teprve ráno,“ pozvedl obočí, ale Simone se začala smát. Netušil až do té doby, než se podíval na hodiny. Půl druhé odpoledne.

„Ah, už chápu,“ začal se smát s ní.

„Všichni už odešli aspoň před hodinou,“ usmála se na syna smířlivě Simone.

„Jo… máme něco k jídlu?“ ano typická otázka, kterou si Bill neodpustil snad nikdy. I kdyby byl na smrtelné posteli.

„Jasně andílku, v lednici máš nachystaný salát, jak ho máš rád,“ usmála se Simone a se smíchem sledovala, jak se Billovy oči zaleskly.

Najedl se a vrátil se do pokoje. Se zděšením sledoval, jak se jeho mobil rozblikal. Na displeji blikalo pět zmeškaných hovorů. Tak před půl hodinou a déle. Musí se mu ozvat nazpátek. Vytočil jeho číslo a čekal, až se na druhé straně ozve ten nádherný hlas, který pohladí po duši.

„No ahoj, ty spáči,“ zasmál se Tom, když hovor po několikátém zazvonění přijal. Byl zrovna ve městě a jenom tak se procházel po obchodech a vybíral si nové oblečení.

„Jo promiň, že jsem to nevzal dřív, ale… včera jsme hodně slavili a… víc snad říkat nemusím,“ oba se zasmáli a Bill byl nehorázně rád, že ho slyší.

„Co děláš?“ zeptal se na nezbytnou otázku.

„Jsem ve městě a nakupuju. Nechceš mi dělat společnost?“ usmál se pro sebe Tom a prohlížel si další tričko.

„No jasně! Kam mám přijít?“ zeptal se hned pohotově Bill a pohledem hledal po pokoji svoje věci, aby mohl co nejdříve vypadnout. Těšil se na něj.

autor: Iveth Biersack