autor: zeph317
Tak je tu konečně poslední díl „Ducha“, a já musím poděkovat LilKatie, která to nakonec vzala za Iwču, kterou se mi k tomu prostě nepodařilo dokopat. 🙂 Užijte si poslední díl. J. :o)
Toma ráno probudilo zvonění telefonu. I když spal dlouho, měl díky svému nočnímu dobrodružství pocit, že by mohl hned zalézt zpátky do postele. Zvedl telefon, protože to byl Georg, aby mu připomněl valentýnskou párty, která měla večer být v jejich oblíbeném baru. Pak si vzpomněl, že to ale bude znamenat noc bez mluvení s Billem, a to bylo nepřijatelné.
Den se táhl. Setkal se s Marií, aby se ujistil, že jsou děti v pořádku. Uklidil si v bytě. Doběhl do potravin. Osprchoval se, oholil se, oblékl si své oblíbené triko. Georg byl naštvaný, když mu volal, že nepůjde, ale nemohl vysvětlit, proč mluvení s Billem bylo o tolik lepší než strávit noc opíjením se a balením holek a kluků, které už neuvidí, až bude zase střízlivý. I když to bylo zvláštní, jeho přátelství s Billem bylo reálnější než to všechno.
Jako vždy si předem postavil židli a kytaru k oknu. V obchodě koupil puget rudých růží a měl nutkání roztrousit růžové plátky, aby se snášely k Billovu oknu, ale náhlý vítr mu to překazil. Už poněkolikáté ladil kytaru, když uslyšel Billův hlas volat jeho jméno.
„Ano, ahoj, Bille, jsem tady! Jak se dnes máš?“ Tom brnkal, zatímco mluvil, usmíval se.
„Mám se dobře, Tome,“ ozvala se odpověď tak tichá, že ji sotva slyšel.
„Dobře, to rád slyším. Opravdu jsi mi včera v noci chyběl!“
„Jo, to se vsadím.“ Než se mohl zeptat na Billův naštvaný tón, Bill pokračoval. „Hele, já už tohle nemůžu, tak na to prostě zapomeň. Sbohem.“
„Hej! O čem to mluvíš? Bille!“ Tom odložil kytaru na postel a vyklonil se z okna. Slyšel Billa brečet. „Bille, jak to myslíš, že už nemůžeš?“
„Tvůj vtípek zašel až příliš daleko, Tome, okay? Už to není vtipné.“ Tom slyšel, jak se okno zavřelo.
„Kurva, kurva, kurva,“ zabrblal, vzal růže a běžel dolů. Zadržel dech, když dorazil k Billovým dveřím a zaklepal. Věděl, že tam Bill je a snaží se ho ignorovat, ale on tu bude stát a klepat, dokud mu neotevře.
Pan Miller otevřel dveře dřív, nadával na hluk, dokud nezahlédl Toma. Výraz v jeho obličeji musel být dost zoufalý na to, aby se starší zastavil, protože když Tom řekl: „Omlouvám se, tohle není o vás,“ pan Miller znovu zavřel dveře.
Klepal a volal Billovo jméno, dokud konečně neslyšel kroky.
„Prosím, Bille, otevři a nech mě to vysvětlit.“
„Už jsem řekl. Tohle zašlo dost daleko. Pobavil ses, teď mě nech na pokoji.“
„Bille, nevím, co si myslíš, ale pleteš se. Tohle nebyl vtip,“ prosil Tom.
„Jasně.“
„Bille, myslím to vážně, prosím, pusť mě dovnitř.“
„Vrať se ke svojí ženě a dětem a nech mě sakra na pokoji!“ rozkřikl se Bill.
Tom zalapal po dechu a snažil se to vstřebat.
„O čem to mluvíš? Ženě? Dětem? Cože?“
„Včera v noci jsem tě viděl v lobby během poplachu. Byl jsi s krásnou ženou a dvěma dětmi,“ řekl Bill.
„Ale-„
„A pak včera v noci, kupovals léky pro své děti. Nevím, proč jsi tohle všechno dělal, ale skončí to. Teď.“
„Bille, ne, já nejsem ženatý!“
„Tak to byla tvoje přítelkyně!“
„Bille, já nemám děti!“
„To mě nezajímá!“
„Bille, přísahám ti, to jsou moji sousedé. Můžu teď jít nahoru a přivést Mariu a jejího milovaného, oddaného manžela Matta, ale nejspíš mají romantický Valentýnský večer spolu s jejich dvěma nemocnými dětmi!“ Tom zvedl hlas dost na to, aby to slyšela celá chodba.
Bill rozrazil dveře. Oři vykulené, vlasy rozcuchané. „A co? Stejně jsi lhář, Tome. Celou dobu jsi mi lhal!“
Tom mu strčil puget růží pod nos dřív, než je Bill mohl dát pryč.
„Ty jsou pro tebe. Chtěl jsem ti je dolů rozsypat jako déšť. Ale moc fouká.“
Bill tam stál, Tom držel růže u jeho obličeje, ale nepřijal je. „Takže, nejsi ženatý.“
Růže zaskákaly, když Tom zavrtěl hlavou. „Přísahám, nejsem ženatý, nemám děti a nemám žádný vztah.“
„Ale stejně jsi lhář,“ tlačil Bill, konečně vzal růže, aby mu nelezly do nosu.
„Trochu jsem lhal,“ přiznal Tom, „ale jen proto, že jsi byl tak zaujatý tím, že bych byl duch.“
„Jo, ohledně toho,“ Bill couvnul k sobě do bytu. „Můžeš jít dovnitř, než nás uslyší celý dům.“
Tom sklopil hlavu a vešel dovnitř.
„Bille, neměl to být vtip. Nikdy jsem si z tebe nedělal legraci.“
„Jsem si dost jistý, že dělal. Proč jinak bys na mě hrál, že jsi duch? Bože, jsem tak pitomý!“ Bill hodil růže na gauč, než se svalil vedle nich, a složil si obličej do dlaní.
„Bille, nejsi pitomý. Říkal jsem ti-„
„A já ti o sobě všechno řekl. Oh, to ses musel opravdu pobavit!“ Billův hlas, i když tlumený dlaněmi, zněl, jako když znovu vzlyká.
„Bille, prosím, nech mě to vysvětlit.“ Tom se posadil na gauč vedle Billa a dal růže na stolek. „Nevěděl jsem, co dělat, když jsi se mnou tu noc začal mluvit. Bydlím hned nad tebou, nebyl jsem si jistý, co přesně se děje. Ale když jsme mluvili, měl jsem pocit…“
Tom si nemyslel, že by Bill chtěl vědět, že mu ho bylo líto, a tak namísto toho řekl: „Měl jsem pocit, že si potřebuješ s někým promluvit. A já tady byl a chtěl poslouchat, a tak se to stalo.“
Bill roztřeseně vydechl, stále se odmítal na Toma podívat.
„Proč?“
„Protože tys hledal kamaráda a já také.“ Tom chytil Billa za jedno zápěstí a dal mu ruku jemně od obličeje. „Opravdu rád s tebou mluvím. A myslel jsem si, že jsi překrásný, stejně jako tvoje osobnost, a opravdu jsem tě chtěl poznat. A jelikož jsi byl tak plachý, chtěl jsem jakoukoliv šanci, abych to mohl uskutečnit.“
„Opravdu?“ zašeptal Bill, a konečně se podíval na Toma, který se na něj usmál.
„Opravdu,“ ujistil ho Tom. „Vždycky jsi mi utekl.“
„To proto, že jsem tě viděl, když jsem se nastěhoval. Vždycky jsi vypadal tak hezky a tak sebejistě. Každý se na tebe usmíval a mluvil s tebou. Ty sis mě nevšiml, dokud nepřišla ta noc v chodbě. Ale pak jsem myslel, že máš tu ženu a děti. To proto jsem se snažil najít nějakou spřízněnou duši. Myslel jsem, že bys mi mohl dát nějaké rady, jak se k tobě chovat.“
„Bille, nepotřebuješ rady,“ stiskl mu Tom ruku, za kterou ho držel.
„Opravdu jsem si užíval mluvit s duchem Tomem a myslel jsem, že když mi s ním bude dobře, pak že možná zvládnu to samé s opravdovým klukem. Ale pořád jsem na tebe narážel a byls tak milý, a já si myslel, že jsem beznadějně zamilovaný do ženatého muže a já takový nejsem.“ Bill se zasmál, když mu Tom znovu stiskl ruku.
„Pak jsem tě viděl ve čtvrtek ráno a slyšel tě mluvit, zapadlo to do sebe. Myslel jsem, že tvůj hlas znám, ale nechtěl jsem věřit, že zrovna ty bys mi lhal a předstíral, že jsi nějaký pitomý duch.“ Bill se znovu zhluboka nadechl, než vyhrkl zbytek příběhu. „Ale když jsi včera večer přišel do obchodu a nakoupil všechny ty věci pro děti a já tě znovu slyšel, byl jsem si jistý. Věděl jsem, že jsi můj Tom a že to všechno byl nějaký velký žert. A bolelo to. Bolí to.“
Tom už nemohl čekat. Naklonil se a dal i druhou ruku Billovi z obličeje, chytil ho za tvář a otočil si ho k sobě.
„Omlouvám se, že jsem ti ublížil. Chtěl jsem ti říct, kdo jsem, ale chtěl jsem počkat, až ti se mnou bude dobře. Vždycky jsi mi utekl,“ řekl Tom.
„To kvůli tomu mému beznadějnému zamilování,“ řekl Bill, znovu zavřel oči. Tentokrát toho Tom využil, naklonil se a jemně Billa políbil, konečně cítil rty, o kterých tak dlouho snil.
Bill zalapal po dechu a odtáhl se.
„Doufal jsem, že to jsi ty, ale tolik jsem se bál.“
„Nemusíš se bát, Bille. Myslím, že jsi opravdu fajn,“ řekl Tom.
Bill se znovu pokusil sklopit hlavu, ale Tomova ruka a rty mu v tom zabránily. Po dalším polibku, který donutil Billa, když se Tom odtáhl, zasténat, se Tom zeptal: „Chtěl bys být něco víc než jen můj kamarád, Bille? Vím, že jsi měl ducha Toma rád, ale myslíš, že bys mohl mít rád i mě?“
„No,“ Bill si skousl ret, podíval se na Toma zkoumavě zpoza řas. „Duch Tom byl vážně v pohodě, a dával mi dárky. A hrál pro mě na kytaru. A-„
Tom ho přerušil dalším polibkem, který skončil laskáním Billova spodního rtu přímo na jednom z jeho piercingů. „To všechno pro tebe můžu udělat,“ řekl Tom. „Plus dělat věci, které by duch Tom nikdy dělat nemohl.“
„V tvé tělesné schránce?“ řekl Bill.
„Přesně tak,“ zazubil se Tom a přitáhl si Billa do dalšího líného polibku.
Když se Bill odtáhl, aby se nadechl, zalapal po dechu. „Myslím, že to můžeme zkusit. Jestli opravdu chceš být s nulou, jako jsem já.“
Tom se přitulil k Billově tváři, rty se mu otřel o ucho. „Chci s tebou být, Bille. Budeme muset zapracovat na tvém sebevědomí.“
„To je fuk,“ řekl Bill, když ho Tom znovu políbil.
„Tak co chceš na Valentýna dělat?“ zeptal se Tom.
„Tohle mi vyhovuje,“ zamumlal mu do úst Bill, konečně se k němu natáhl, položil mu ruce na ramena a přitáhl si jeho tělo ještě blíž.
„Nebude ti duch Tom chybět, co?“
„Ne, moc ne. Tak dlouho, dokud se mnou budeš mluvit.“ Bill se ani nemusel pokoušet vypadat roztomile, když se na něj zazubil, Toma to stejně dostalo.
„Celou noc, Bille.“ Billův úsměv zdivočel. „No, možná ne celou noc.“ Opravil se Tom.
„Věděl jsem, že vyvolat ducha, který by mě podpořil, byl ten nejlepší nápad na světě,“ informoval ho Bill.
„Máš štěstí, žes narazil na tak úžasného ducha, jako jsem já, a ne na nějakého zlého a odporného.“
„Jako je tvůj kamarád Georg?“
„Přesně,“ zasmál se Tom.
„Tak co budu dělat se všemi těmi svíčkami, kadidlem a tak? Myslím, že už je nebudu potřebovat.“
„Ani náhodou,“ řekl Tom. „Myslím, že bychom to všechno měli zapálit a vykouřit pana Millera.“
Bill hraně zalapal po dechu a snažil se nesmát. „Tome! To je něco, co by řekl zlý duch.“
Tom pokrčil rameny. „Možná je ve mně kousek ďábla.“
„Ukaž mi ho,“ nařídil Bill a přitiskl se na Tomovy pootevřené rty.
Ani jeden z nich si nevšiml záblesku v zrcadle na zdi naproti gauči, když Amorův pomocník číslo 483, aneb Gustav, odvrátil pohled. Listoval ve svém rejstříku a udělal vedle Billova jména velkou spokojenou fajfku. Bill byl více než šťastný, že jeho amatérský duch omylem zavolal na horkou linku Amorovu a ne do démonského obchodu, pro který kouzlo bylo původně určeno.
Gustav smlouvu přijal, myslel si, že je to trochu zoufalé, dokud neprobudil Toma právě včas, aby zaslechl Billův hlas skrz okno. A tak celou konverzaci zařídil přesně tak, aby se mladíci mohli slyšet. A potom jen seděl a díval se, jak se děj rozvíjí.
Gustav tuhle práci měl za dobře odvedenou, i když musel jen pobývat na Floridě a koukat se, jak dva mladíci udělají všechno za něj. To byla prostě jen jedna z výhod jeho práce. S posledním pohledem do zrcadla, aby se ujistil, že se spolu stále muchlují na gauči, si Gustav protáhl křídla, urovnal si svůj luk a toulec a odletěl za dalším zákazníkem. Vypadalo to, že jakýsi Georg byl připravený potkat lásku svého života na Valentýnském večírku.
A všichni žili šťastně až do smrti.
autor: zeph317
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Oh ano, na tento diel som cakala fakt dlho ale fakt som nevedela, ze bude posledny TwT
umw.. naadherny koniec TwT
Perfektní konec!
Jsem ráda, že se Tomovi všechno povedlo vysvětlit a hlavně, že Bill jeho vysvětlení a následnou omluvu nakonec přijal. A jak dobře 😀
A nejlepší byl poslední odstavec, Amorův pomocník číslo 483 Gustav prostě neměl chybu 🙂
A Bill měl opravdu štěstí, že se jeho kouzlo nedostalo k démonům, kdoví, jak by to s ním dopadlo…
Skvělá povídka 🙂
A LilKatii moc děkuju, že se posledního dílu ujala a že ho pro nás přeložila ♥
Krásnej konec.Bill mněl kliku že potkal Toma.
Nečakala som, že už bude koniec. Škoda. Ale obrovské ďakujem za preklad 🙂 Bolo to pekné ukončenie a dokonca tam to nadprirodzeno naozaj bolo :DDD
Nemůžu z představy Gustava jako Amorka :DDDD jáááááj ne radsi si to nepedstavuju ale celá ta povídka byla úžasná…. 😀
Dneska jsem po dlouhé době přečetla něco tak úchvatného! Děkuju Iwce za krásné 4 díly a LilKatie za ten nádherný poslední! bez kterého, by ta povídka být nemohla! Lil ještě jednou moc děkuju, že jsi ho přeložila! Celý ten nápad udělat z Billa človíčka věřícího v ducha! A jak jsme se nakonec dozvěděli, vše se stalo zásluhou Gustíka Amorka!.. 🙂 Myslím, že vykonal skvělou práci! Oni dva k sobě patří tak moc, že by ani s nikým jiným být nemohli! 🙂 Moc se mi líbily jejich vlastnosti! ani jeden neměl žádnou, která by mi nějak vadila… navíc byli tak hodní! 🙂 Asi si zkusím taky nějakého ducha vyvolat… třeba mi Gustav s tou osudovou láskou pomůže!♥ haha :'DD Takže moc děkuju za krásný večer s touhle povídkou! Jste super holky! 🙂
Bože! Tak tale povídka byla vážně okouzlující, nádherná, tajemná!♥
Jsem tak strašně moc ráda, že ti dva k sobě nakonec cestičku našli a že si to Bill nechal všechno hezky vysvětlit 🙂 a že jsou spolu 🙂 Teda, mě ale ani ve snu nenapadlo, že by si to Bill všechno takhle mohl dohromady spojit. To, že je Tom ženatý a má děti. Ono je to logické, že člověk který o něm nic neví, si to myslí 🙂 Ale mě jako zasvěcenou to nenapadlo 😀 🙂 A ten konec! Amor Gustávek! To bylo nejlepší! Ke Gustimu se ta role vážně hodí, moc mě to potěšilo!♥
Vážně mockrát děkuji za tuhle povídku, jsem strašně moc ráda, že jsem si ji mohla přečíst, protože byla nádherná! 🙂
A samozřejmě mockrát děkuji za skvělý překlad 🙂
Krásny príbeh. Bolo to tak správne vtipné a romantické. A ten koniec ma dorazil! Gustav ako Amor, zaujímavá predstava 😀
tak to je krásný a romantický 🙂
Koniec bol krásne premyslený – anjel Gustav 🙂 škoda preveliká že táto poviedka má len 5 dielov 🙁 bola fakt super, páčil sa mi nápad ich stretnutie – dosť som sa na tom smiala 😀 Bill bol skvelý – roztomilý sladký pyroman 🙂