autor: GossipGirl
Sotva se vyhnul napřažené ruce a zavřel se v koupelně. Nenávist v něm rostla už pěkných pár let. Teď přetékala. „Jdi kurva do prdele! Nech mě být, jednou za zkurvený čtyři roky mě nech… na pokoji…“ poslední slova už vzlyknul. Hlas zlomený pláčem, tváře pokryté slzami, opřel se o dřevěné dveře. Uvažoval, jak dlouho vydrží zamčené.
„Okamžitě otevři!“
Němě zavrtěl hlavou a změřil si pohledem zrcadlo. Střepy… ne, tohle nesměl. A hlavně by něco takového neudělal. Jen chtěl pryč. Chtěl normální život, dělat něco produktivního… chtěl ŽÍT. Tím, co dneska udělal, chtěl dokázat… co vlastně? Chtěl tím Tomovi říct, že mu na něm pořád záleží? Bylo to tak snadné natáhnout ruku. Ale co teď?
„Otevři ty zasraný dveře!“ Josh bouchal do tvrdého dřeva se stále větší razancí. Nebyl to vztek, u něj už to hraničilo s posedlostí.
Bill se postavil na rozklepané nohy a otřel si slzy. Musel pryč. Musel. Nebo budou střepy ze zrcadla vážnou možností. Jakmile jen pootočil klíčem, dveře se rozlétly a praštily ho do ramene. Skoro upadnul. Ale silné ruce jej zachytily. A pak mu ty stejné ruce uštědřily několik pořádných ran. Sebral sílu a vyškubnul se, Joshovi zůstal v ruce chomáč černých vlasů. Doběhnul ke kuchyňské lince naproti koupelně a v zoufalství popadl nůž, připravený původně na chleba. Připadal si jako šílenec.
„Nech mě… nech mě být,“ oddechoval a sledoval Joshe, který se přibližoval.
„A kam půjdeš? Šlapat chodník? Polož to, než si něco uděláš.“
„Být tady nebo dělat kurvu, to už vyjde nastejno.“ Zařval Bill, zaplašil poslední slzy zoufalství, které zbyly, a začal couvat ke svým věcem.
„Tak na tebe, Tomane…“
Všichni tři se zazubili a ťukli si. Tom kolou, Kay kolou ochucenou rumem a Andreas pivem. Po večeři zůstali sedět u stolu a povídali si. Tom se nedokázal neusmívat. Dostal se do finále. On to dokázal… a Josh ne. Skončil jako jeden z nejhorších v semifinále. A Tom prožíval euforický pocit škodolibého zadostiučinění.
„Zejtra to bude krutý,“ nechal se slyšet Kay a okusoval u toho barevné brčko, čouhající ze sklenice.
Andreas pokrčil rameny. Pak mrknul na hodinky a dopil svoji skleničku. „Budu muset jít, jsem domluvenej s Kenworthym, dlouho jsme si nepokecali… neva?“
Tom pokrčil čelo. „Proč by mi to mělo vadit?“
Andreas se zasmál. „Nevím… do dvanácti jsem zpátky. Tak zatím, gájs.“
Oba se otočili a sledovali jeho záda v dlouhé mikině, jak vyplouvají z místnosti. První se vzpamatoval Kay a napil se.
„Co plánuješ na zejtra?“
Tom sebou trhnul. „Ještě nevím. Nějak mi asi zatím nedošlo, že se mi to fakt povedlo.“
„To by ses měl začít pomalu smiřovat.“
„Spíš vymýšlet něco, čím se neztrapním, ani nezabiju. To bude těžký…“
Kay bojoval s vlastními pocity. Přemýšlel, jestli odejít do pokoje a předstírat spánek, nebo zůstat. Pokud odejde, možná ztratí Toma nadobro. Anebo zůstane a bude dělat náhradu za Andrease. Povzdechnul si a objednal si další pití. Jak jinak.
Seděli tam dlouho do večera. Tom zase zjistil, jak moc si s Kayem může rozumět. Mluvili o všem a o ničem, vyhnuli se tématu lyžování, taky tématu ‚Andreasovi toho říkáš víc‘. Smáli se, až se po nich pár lidí u jiných stolů otáčelo. Kay se rozhodl skončit s pitím a už dobrou hodinu do sebe lil nealko. Ani to jim na zábavě neubralo. Tom si za celý večer moudře nedal ani pivo, jelikož si uměl živě představit salto vzad s kocovinou.
„Mimochodem, díky za podporu, i když jsem si to přečetl až pod kopcem,“ pousmál se Tom, aniž by si uvědomil, že se tím dostává na půdu nebezpečného tématu.
Kay pokrčil rameny a zvednul skleničku k ústům. Napil se několikrát, než ovládnul svůj hlas natolik, aby promluvil. Byl v pohodě, dokud… si znovu neuvědomil realitu. „Za to nemusíš děkovat, viděl jsem tě z tribuny.“ S Andreasem. „Asi jsem pochopil, proč nikomu neříkáš o svojí minulosti. Josh dneska…“
„Musíme tohle vytahovat?“
„Promiň.“ Jen nechci mluvit o sobě.
Zavládlo ticho, přerušované jen šumem postupně se vyprazdňující restaurace a mírným hlukem z televize pověšené za Tomem na zdi. Oba se horečně snažili vymyslet jiné téma, ale žádné nepřicházelo.
„Je to noční můra…“ zabručel nakonec Tom. „Mám pocit, že dokud to nevykřičím každýmu do ksichtu, nedá mi to pokoj.“ Andreas se od tý doby třeba už neptá, pomyslel si ještě hořce.
„Nemusíš mi to říkat, jestli nechceš.“ Jak jinak. Nechtěl si přiznat, jak moc ho tohle žere. Udělal by pro Toma cokoliv, jenže mladší kluk mu to vracel bezbřehým obdivem k Andreasovi – hvězdě jasné. Bolelo to.
Tom přemýšlel. Chtěl mu to říct? Spadl by z něj další kus toho tunového závaží, nebo by se jen víc hnusil sám sobě?
„Stejně mi už valná část docvakla.“
Tom sevřel v pěsti svoje kalhoty. „Co ti došlo?“
Kay skrčil ramena. „To je jedno, Tome,“ smutně se usmál a zvedl se ze židle. „Jdu do sprchy, nechám ti pootevřeno.“ Rychle zamrkal, aby se zvládnul usmát na majitelku penzionu, a vyběhnul po schodech. Napnutá ramena a ztuhlé obličejové svaly povolil až ve sprše pod proudem horké vody. Andreas, Andreas, Andreas. Viděl ho všude. Od té doby, co přijel, to šlo z kopce. A od té chvíle, kdy Tom dokázal i po tom pádu projít kvalifikací, to z kopce přímo utíkalo.
Zastavil vodu a omotal kolem sebe ručník. Naskočila mu husí kůže, když vešel do vyvětraného pokoje. Tom už seděl na posteli, rukama si objímal kolena. Kay vlezl do skříně pro nějaké oblečení a natáhnul ho na sebe.
„Jsi pořád naštvanej, že jo?“
Vzhlédnul. Tom se tvářil jako nakopnuté štěně, neměl to srdce… tak jen pokrčil rameny.
„Já… nechtěl jsem tě nějak…“
Kay si znovu plnou silou uvědomil, že Tom je vlastně jen ublížený kluk, který nikdy nedospěl. Ačkoli si na dospělého hrál. „Nech toho. Já vím, že na tohle nemám.“
„Máš, jen…“
„Tome, nedělej to horší. Bude mi ctí tě zejtra podpořit, ať to skončí jakkoliv, ale nesnaž se mi namlouvat něco, co není pravda.“
Dredy se mu přelily přes krk, když sklonil hlavu. „Andreas je…“
„Skoro tvůj brácha, vím,“ brouknul Kay větu, kterou Tom použil už stokrát předtím. Bolelo to pokaždé víc. Přes tričko a tepláky si oblékl jen bundu a vyšel ven. Vzduch v pokoji ho dusil. Zato ten venku mu dal pořádnou facku.
Jenže Tom vyšel za ním. „Kayi…“
Kay mlčel. Upíral pohled na temnotu pod sebou a nadával v duchu sám sobě. Tom potřeboval podporu, ne jeho otrávený obličej. Křičel na sebe, nutil se ke klidu. Ale pořád byl naštvaný.
„Tak jo, poslouchej. Asi si zasloužíš to vědět. Chodil jsem s Billem…“
Kay se potichu uchechtnul. Překvapivě. „To jsem pochopil.“
„Jenže jsem nebyl jaksi jedinej,“ řekl Tom a zůstal chvilku potichu. Opřel se o dřevěné zábradlí vedle Kaye. „Josh se to nějakým způsobem dozvěděl, a vzhledem k tomu, že nesnáší, když mu někdo sahá na jeho věci, docela ho to vzalo.“
„Proto tě vykopnul?“ odtušil Kay a zabořil ruce do kapes.
„Spočítal si, že nemám moc kam jít. Nebo spíš nemám, kam bych chtěl jít. Jenže mu to nestačilo, takže mě předtím, než mi zamával, potřeboval ještě ponížit.“
Kay pootočil hlavu. Když uviděl Tomův obličej, jeho zlost pomalu odplouvala.
„Nejspíš měl potřebu udělat ze mě děvku, než se mě zbaví.“ Tomův hlas zněl teď neutrálně. Až na slabounký, sotva postřehnutelný podtón nenávisti. Kay kamaráda objal.
Nic jiného jej v tu chvíli nenapadlo. Nevěděl, co by měl říct, nebo udělat jiného. A Tom vypadal vděčně.
„Promiň.“
Tom se odlepil od jeho ramene. „Za co?“
„Že jsem tě to nutil říct.“
„Nenutil. Měl jsem ti to říct už dávno.“
Kay pokrčil rameny. „Je to tvoje věc.“
„Ty si můj kamarád.“
Usmáli se a pomalu tak bourali tu ledovou zeď, která mezi nimi za posledních pár dní pořádně zamrzla.
Tom sebou třísknul na postel a zachumlal se do deky. Byl zmrzlý. Venku bylo dvacet pod nulou a Kay se musel usmiřovat zrovna tam.
„Říkal jsem, ať si jdeš pro bundu.“
„Já zase říkal, ať jdeme dovnitř. Jen takovej primitiv jako ty musí vysedávat na mrazu,“ mrmlal Tom dál a demonstrativně si natáhnul teplé ponožky.
„Furt si jen stěžuje,“ protočil Kay oči a stáhnu ze sebe bundu. V tuhle pozdní hodinu už se přestal obtěžovat, jestli byl na Toma naštvaný nebo ne. Jestli Tom ráno poběží za Andreasem, nebo za Billem. „Nejdřív mám lepší postel, pak lepší peřinu, potom teplejší bundu, a nakonec jsem já debil, protože on se neobleče, no viděl tohle svět už někdy?“
Tom to nevydržel a zasmál se. „Že sis ještě nezvyknul.“ Počkal, až Kay zhasne světla a rozsvítil mu mobil, aby se někde nepřerazil v tom jejich pořádku. „Jsou skoro dvě ráno… kdo by to řekl?“
„Já. Zavírají se mi oči.“ Kay zívnul a zakutal se pod vlastní deku.
Tom pokrčil rameny a napodobil ho. Cítil se po dlouhé době uvolněně, chtělo se mu příjemně spát a prokřehlé tělo se radovalo s objímavého tepla peřiny. Připadal si v ten moment jako v nebi, ač to znělo, jak to znělo. Umínil si, že se zítra na Kaye nevykašle a bude ho obtěžovat svojí přítomností, až ho starší kluk bude mít plné zuby. Zrovna byl ve vzpomínkách někde uprostřed léta, kdy se s Kayem navzájem házeli do vody, když Kay promluvil.
„Máš ho rád, co? … hodně rád.“
Tom udiveně otočil hlavu. Bojoval s vlastním jazykem, aby tohle vůbec vyslovil, ale cítil, že musí. „Měl jsem… možná jsem ho začínal milovat, ale teď… je to jiný.“
„Protože jsi konečně jako on?“
Tom se vymrštil do sedu a odhrnul si dredy z obličeje.
„COŽE?“
Kay pokrčil rameny.
„Kašli na to.“ Otočil se na druhou stranu postele rozhodnutý už o Andreasovi nemluvit.
Tom zmateně kroutil hlavou, neschopen pochopit, proč Kay mluví o Billovi tímhle tónem. Chtěl to z něj vypáčit, ale Kayova napnutá záda a strnulý krk mu napověděl, že to není nejlepší nápad.
autor: GossipGirl
betaread: J. :o)
Boží, prosím další =))
Ugm, normalne mi prestava tato poviedka pasovat na par Tom/Bill 😀
dokonale si viem predstavit uzasny trojuholnik Andreas->Tom<-Kay kde Tom hra rolu nevinneho uke >w<
nechces urobit druhu verziu tejto poviedky na netwincestne zamerianie? 😀 nie, ja viem :< ale kazdpodne strasne milujem tuto pooviedku, yay~ 😀
a som zvedava co sa z toho konecneho nepochopenia Toma a Kaya vyklube >D a dufam, ze sa Billovi nic nestane …
boze, chcem dalsi diel!! 😀 hned! 😀
Moc mě potěšilo, že se Kay s Tomem usmířili 🙂 Jak už jsem psala, Kaye mám ráda a nerada bych aby mezi sebou měli nějaké rozepře. Já po pravdě Kayovi rozumím, nejlepšího přítele nejspíš nemá, nebo ho spatřuje v Tomovi, který zase nejlepšího přítele vidí v Andym. Já jen doufám, že to už mezi nimi fajn zůstane a že Tom ho bude oblažovat svojí neustálou přítomností až z toho Kayovi začne hrabat 😀 Jako Andyho mám taky moc ráda, ale tam nehrozí žádné hádky, bych řekla 🙂 A ti tři dohromady jsou prostě pefektní 🙂 A teda páni! Já koukala, co Josh Tomovi udělal 🙁 S něčím takovým jsem absolutně nepočítala a Toma je mi vážně líto. Opravdu se nedivím, že je celý nesvůj, když vidí Joshe. Kdo by taky nebyl, žejo? Ale zajímalo by mě, jestli o tomhle Bill věděl. Řekla bych že ne, ale kdoví jestli by tohle zjištění, jaký je Josh hajzlík, Billa dokopalo k tomu, aby od něj utekl. Ale moc mě v tomto díle potěšilo, že se Bill aspoň trošku dupl. Má to složité, když nemá kam jít. To se člověk pak spokojí i s tím, jak to je, i přes to, že mu to tak nevyhovuje.
Ale konec mě teda rozesmál 😀 😀 Taky mě ale na Joshovu otázku napadlo, že myslí Billa. 😀 No jsem zvědavá, jestli kluci nakonec zjistí, jak to doopravdy mysleli 😀
Moc se těším na další díl, tenhle byl krásný!♥
Som rada, že sa Bill vzoprel, len som myslela, že sa mu podarí utiecť a niekto by ho mal zachrániť… Ale ten záver som nepochopila. Tiež som myslela, že hovorí o Billovi ale Kay má asi v hlave len Andreasa 😀 Ďakujem za kapitolu, ale už potrebujem pokračovanie 🙂
Uáách ♥:D Když jsem dneska viděla, že přibyl další díl povídky, tak jsme skoro zaječela, jak fanynka Justina Biebra 😀 Ale teď vážně 😉 Díl byl opět dokonalý a já ho zase přečetla jedním dechem.
Jsem moc ráda, že se Bill konečně vzepřel Joshovi, předpokládám, že teď půjde za Tomem a nebo si ho najde Tom sám a trošku ho ochrání. Snad to mezi sebou dají do pořádku. Trochu musím souhlasit s komentářem od PinkberryTobinka, taky si živě dokážu představit Toma s jedním z kluků, spíš tedy s Kayem (ale nevadil by mi ani Andy ) 😀 ale vůbec mi to takhle nevadí 😀
Kaye mi bylo v tomto díle dost líto, je vidět, že Toma má opravdu moc rád. Sice si zatím nejsem jistá, jestli do něj není zamilovaný (docela mi to tak přijde), ale zatím nebudu dělat nějaké závěry. Je jasné, že se musel cítit jak páté kolo u vozu a tak jsem strašně ráda, že se s Tomem usmířili, ta chvilka byla nádherná 🙂 Ovšem z toho posledního odstavce jde zase trochu strach, protože ten konec je takové "slíbení" dalších komplikací, tak snad se kvůli tomu kluci nerozhádají…
Každopádně věřím, že u obou kamarádů bude mít Tom podporu ať už v závodech nebo proti Joshovi 🙂
Nehorázně se mi líbí jejich oslovení "gájs", u toho se musím vždycky zasmát 😀 Strašně mi to k nim sedí.
Tak abych tu moji slohovku nějak dokončila, moc moc se těším, jak to bude dál a opět musím moc pochválit autorku 🙂 Jen tak dál 😉
Po dnešním dílu mám zase v hlavě plno teorií 🙂
Že Kay Toma miluje, tak to je jasné. Ale jak to bylo mezi Tomem a Joshem? Nevím, jestli jsem to dobře pochopila, ale přijde mi, jako by snad Josh Toma znásilnil, co jiného by Tom myslel tím "ponížil mě, udělal ze mě děvku"?
Jinak je mi hrozně líto Billa, ty čtyři roky s Joshem, to muselo být hotové peklo. Tím víc obdivuju, že se mu konečně dokázal postavit, i když se bojím, že Josh ho jen tak odejít nenechá. Každopádně, po dnešním díle moje nechuť k Joshovi jenom vzrostla, je to ubožák 🙁
Kay a Tom, typický příklad toho, když jeden mluví o koze a druhý o voze, Kay o Andym a Tom o Billovi. Tak nějak myslím, že s Billem by se Kay snáze smířil, protože Andy je pro něho Pan Dokonalý, který na co šáhne, to se mu daří a naproti tomu je Bill vlastně takový zkrachovalec.
Stejně jako Tom jsem jásala, že Josh dostal na prdel a do finále nepostoupil, to jsem si doslova mnula škodolibě ruce xD
Dobře mu tak, zmetkovi, to má za Billa i za Toma, frajer jeden libový 😀
A už se nemůžu dočkat, až bude Bill zase s Tomem :)♥
Pěkně se to začína rozmotávat,ale že i Tom Byl Jostuv to by mně nenapadlo.
Som, rada, že sa Bill, Joshovy zopel, a chce začat na novo, ale bojím sa oňho Josh nevzzerá na typ človeka, ktorý to nechá len tak. Je perfektné, že Tom je vo finále a ešte lepšie bude keď vyhrá ( aj keď priznám uznávam pravidlo, nieje doležité vyhrať ale zučastniť sa.) Odlahlo mi, aj, žeMedzi Keyom a Tomom sa veci ujasnili, a Tom Sa otvoril.
Super diel, teším sa ďalej.
ufff…tak jsme se konečně dočkali dalšího dílu!!! Na to jsem celý den tak čekala a než usnu mám o čem přemýšlet :o)) pěkně popsané, člověk se tak nějak vcítí do pocitů té chlapecké dušičky a přeje si mu dodat tu potřebnou sílu, která se tak těžko hledá….nejraději kdyby ráno až zapnu pc byl další díl,ale to se asi nestane co? ježíšku na křížku :o))) moc moc děkuji za tuto povídku!!!
wooow 🙂 tak ted je to hodně napínavé 🙂
to jsem zvědavá jak se to vyvine dál 🙂 tak šup se s dalším dílkem 🙂
Wow tahle storka je fakt luxusní, tak honem dál prosím
Jsem rada, ze Bill konecne neco udelal. Tesim se na dalsi dilek :3
Paráda , jsem natěšeny lyžař takže tahle povíDka je přesně pro mě :DD
No jo, Kay je těžce zamilován :/ aspoň mi to tedy tak přijde. Jinak se mi taky zdálo podle té jedné věty, že ten hajzl Toma znásilnil. No nedivila bych se, to je šmejd, že je to až neuvěřitelný!
Ta hrůzná scéna na začátku mě úplně dostala, i když to bylo takovy kraťoučký, úplně mě to stáhlo a bála jsem se s Billem… No prostě opět paráda, tahle povídka je ňamka :D♥