Jeden moment? 4.

autor: GossipGirl

Vynasnažím se být stručná. Děkuju, děkuju, děkuju a ještě jednou děkuju za komentáře :). Slibuju, že budu psát rychle. GG.


Tom dovyprávěl, a přehodil si polštář přes hlavu. Nechtěl vidět ten odsuzující pohled, nechtěl ho vidět zrovna od Andrease. Po tom, co se kolem druhé ráno rozhodl, že usnout se mu dnes vážně nepovede, vyplížil se ven z pokoje, opatrně, aby nevzbudil Kaye, a přešel hotelovou chodbu. Musel zaklepat asi pětkrát, než se za dveřmi objevila Andreasova rozcuchaná hlava. Jakmile Toma uviděl, protřel si oči a beze slova ustoupil z cesty.

Teď když Tom ležel v jeho posteli, lehčí o pět let vzpomínek, potřeboval blonďák chvilku, aby to všechno zpracoval.

Jen hodiny věděly, kolik času uplynulo, než sáhnul na bílou deku, zakrývající Tomovu hlavu. Když ji z jeho obličeje stáhnul, musel se usmát. Tom tvrdě spal. Dal mu pod hlavu svůj polštář, lépe ho přikryl a sám se natáhnul jen tak na matraci vedle. Pochyboval, že usne. Vlastně pořádně nespal ani před Tomovým příchodem. Pochyboval, že zítra bude schopný něčeho pořádného.

Celou noc se jen převaloval. Připadalo mu, že chvilku je strašná zima, a pak najednou zase vedro. Tom vedle spal klidně, jako by se mu vážně ulevilo. Asi ulevilo. Jenže Andreas teď musel nad vším přemýšlet. Nových informací bylo tolik, že konečně pořádně vyplnily skládačku, prozatím složenou jen z útržků, které nasbíral za tu dobu, co Toma znal. Hlavou se mu honily jak představy, tak vzpomínky. Bál se, jak Tom zítřek zvládne. Dal se tak snadno rozhodit… a Josh si toho podle všeho byl vědom. Andreas se ptal sám sebe, proč to ten kluk dělá. Musel vědět, že nevyhraje. Nevyhraje s Tomem, ani bez Toma. To ho vážně bavilo takhle deptat lidi pro nic za nic? Chvilku o tom uvažoval, a nakonec si sám pro sebe kývnul. Jo, bavilo. Usnul až nad ránem, když měl vymyšlenou přibližně polovinu možných pomst za Toma. Nejmírnější byl bungee jumping z Matterhornu s přetrženým lanem.


Probudil se rozlámaný, schoulený v klubíčku na samém kraji matrace, Tom spal roztažený skoro přes celé letiště. Hlasité bouchání na dveře se rozléhalo snad celým penzionem.
„Jakej kretén…“ zamumlal, prohrábnul si vlasy a otevřel. Za dveřmi stál Kay, s obličejem staženým obavou.
„Tom není v posteli.“
„A koukal ses pořádně?“ zabručel Andreas a chtěl dveře zase přibouchnout. Ale Kay mu tam strčil nohu.
„Nech si ty vtipy, prostě zmizel!“
„Je tady, uklidni se.“
Kay zvednul jedno obočí. „Jakto?“
„Usnul tady, vzbudím ho a přijdeme na snídani.“ Zavřel dveře dřív, než si stačil všimnout Kayova smutného výrazu.

Počasí tenhle rok mělo obzvlášť dobrou náladu. Obloha byla jako vymetená, sluníčko se snažilo dohnat to, co teplota zanedbala, a sníh se jen třpytil v jeho jasu.

Andreas s Tomem vysedávali opět v prašanu, dresy sundané, helmy odhozené. Do začátku semifinále zbývalo ještě dost času. Kay se oddělil, odešel za nějakým svým starým kamarádem. Tedy tvrdil to. Tom občas zahlédnul jeho barevnou bundu mezi ostatními lyžaři.

„Mám pocit, že je naštvanej.“

Andreas otočil hlavu. „Jo, možná. Ale ty za to nemůžeš,“ dodal s krátkou odmlkou. Znal moc dobře ten pocit, kdy se od vás začnou ti méně úspěšní přátelé odvracet. Snad ve strachu, abyste nespatřili jejich závist.
„Já vím, ale… mrzí mě to.“
„Určitě se přijde podívat pod kopec. Jen si potřebuje urovnat myšlenky.“
Tom přikývnul na souhlas a zadíval se na protější kopec. Sjezdovka pod nimi se kroutila v údolí. Zrovna projížděla snowboardová školka.
„Můžeš… teda, mohl bys… sakra. Neřekneš nikomu o tom včerejšku?“
Andreas překvapeně pozvednul obočí. „Myslíš si, že bych to udělal?“
„Ne, asi ne… snad ne, já… nikdy jsem to nikomu neřekl, takže nevím…“
„Neboj se. Když to někdo někomu řekne, tak to budeš ty.“

Tom se zkusil vděčně pousmát, ale vznikl z toho spíš škleb. Proto si přetáhl přes hlavu kuklu, nasadil si brýle i helmu a lehl si do závěje. „Když já to nemůžu dostat z hlavy.“

„Spíš sis to teď celý připomněl.“
„Možná…“ brouknul Tom a snažil se nepřemýšlet. Nikoho si nenašel, nikoho od doby, co se zabouchnul do něj. Byla to náhoda? Pochyboval. Ale nějaký z jeho vnitřních hlasů mu napovídal, aby tohle Andreasovi neříkal.
„Hlavně o tom teď nepřemýšlej. Soustřeď se, musíš to odjet. Je mi jedno, jestli se dostaneš do finále, nechci tě vidět na zemi,“ řekl Andreas vážným hlasem. Jen při představě dalšího děsivého pádu mu trnuly svaly a vstávaly chloupky vzadu na krku. „Okay?“
„Okay…“ povzdechnul si Tom a zvednul se na nohy.

Na semifinále se kolem snowparku, jak na sjezdovce, tak u zábradlí IceCampu, shromáždil podstatně větší dav lidí. Jedenáctá hodina odbila, sluníčko ještě vystoupalo a Luggi vyběhnul na svoje stanoviště přibližně uprostřed dráhy. Oznámil jména třiceti riderů, přivítal všechny na čtvrtém dni soutěže a povinně poděkoval sponzorům. Tom nervózně podupával nohou za startovní bránou, těkal pohledem mezi Andreasem a dráhou. Kousek poodešel a vytáhnul telefon. Napsal krátkou smsku Kayovi a zkusil ho vyhledat pohledem někde kolem provizorní tribuny. Místo toho mu na rameni přistála ruka. Reflexivně ji setřepal a až pak se otočil. Ucouvnul.

„Ahoj.“

„Vypadni.“
„Proč?“
„Chceš mě jen rozházet.“
Josh se zasmál. „Bystrej kluk.“
Tom trhnul ramenem a chtěl odejít zpátky k Andreasovi. Rozbušilo se mu srdce, když ho uviděl otočeného zády k němu, jak odpovídá na otázky do mikrofonu. Uvědomil si, že tentokrát od něj pomoc nepřijde. Jakmile na tohle pomyslel, naštval se sám na sebe. Bude pořád jen čekat na pomoc odjinud? Od Andrease? Co když s ním jednou nebude? Proto se zastavil a ušklíbnul se. „Jo, vždycky sem byl lepší než ty.“
„To se teď uvidí.“
Tom se prudce otočil. „Jak si to udělal? Pochlub se. Komu si ho vykouřil?“
„Já nikomu, ale můžu ti přesně říct, kdo ho vykouřil včera mně.“ Josh vykouzlil svůj nejodpornější úsměv. „Ty černý vlasy vypadají seshora hrozně dobře, ale to bys mohl sám vědět… ostatně…“
„Existuje někde podobnej živočišnej druh, jako si ty? Takovýho hajzla aby pohledal.“ Tom se snažil, ale nedokázal udržet tón hlasu. Jen si vybavil Joshe a Billa v posteli a chtělo se mu do něčeho praštit. Nebo do někoho.

Josh pozvednul jedno obočí. Udělal pár kroků a donutil tak Toma couvnout ke kovovému zábradlí. Přitisknul se na něj celým tělem a vzhledem k podobné výšce mu koukal přímo do očí. Tom bojoval s pokušením je sklopit. Až o vteřinu později si uvědomil svoji situaci a zvednul ruce, aby vetřelce odstrčil.

„Co si kurva myslíš, že děláš?!“
„Si docela sexy, když se takhle snažíš mi odolat…“ Josh si skousnul ret a přiblížil se k Tomovi. Ve zmatku okolo si jich nikdo moc nevšímal, lidi od místní televize – jediní, kteří měli povolení tu být, se motali mezi závodníky i organizátory. Tom sebou mlel, jak mohl, ale Josh ho přišpendlil k zábradlí vážně pečlivě. Zmocnil se jeho rtů a nedal mu možnost odporovat. Jazykem mu prozkoumal ústa a pomalu se odtáhnul, než ho Tom stihnul kousnout. Věděl, že tohle je pro Toma nejhorší trest. Tom se snažil uvolnit koleno, aby mohl toho hnusáka kopnout. Ale někdo ho předběhl. Ruka s černou manikúrou popadla Joshe za kapucu a odtáhla ho od Toma.

Andreas se zastavil v polovině kroku.

Tom zůstal přilepený u zábradlí.
Josh se zatvářil nejdřív překvapeně. Pak se ohlédl. A zbrunátněl vzteky. Bill couvnul, ale neměl čas litovat. Josh se sklonil k jeho uchu. „Ty malá děvko, tohle si s tebou vyřídím potom!“ syknul a odešel od něj.
Bill zatnul pěsti a bojoval s pálením v očích. Proč to udělal? Ne tohle… proč udělal to, co udělal před třemi lety? Proč se mu nepostavil už tenkrát? Co si to teď tady snaží dokázat? Ucítil ruku na rameni. Otočil se.
„Děkuju ti.“ Tom se poškrábal na krku. „Zase.“
„Asi ti to dlužím. Hodně štěstí, ty na to máš.“
Tom se zkusil pousmát. „Ty taky… ať už si to přebereš v jakýmkoli smyslu.“ Cítil, jak mu povolují nohy v kolenou, proto raději sebral zbytky svojí sebedůvěry, které Josh zašlapal do tvrdého sněhu, a jal se proplétat lidmi k místu, kde nechal lyže. Cestou si několikrát odplivnul.

Andreas ho popadl za ruku a odtáhl kousek stranou.

„Co to do hajzlu bylo?!“
„Jeho další způsob, jak mě skopnout beztrestně dolů z kopce.“
„Já myslel, že ta… Bill je na jeho straně.“
„To já doteď taky… sakra, Andy, mně se klepou kolena…“ Tom klesnul do dřepu a složil hlavu do dlaní.
Andreas se sehnul k němu. „Seber se.“
„To není tak jednoduchý.“
„Tak to udělej pro někoho. Pro kohokoli. Pro Billa, pro mě za mě. Hlavně se seber, nesmíš se nechat tak snadno.“
„Andreasi, od včerejška víš to, co nikdo, vážně po mně chceš, abych zůstal po tomhle klidnej?“ Tom změnil hlas do úpěnlivé prosby. Zvednul oči k tomu dobře známému obličeji. Nevěděl, jestli lituje své volby prozradit Andreasovi pravdu. Asi ne, ne úplně. Koneckonců, teď na to nebyl úplně sám.
„Vím, a proto ti tohle říkám. Proto se starám. Zvedni se, někdo jako ty to přece nevzdá.“

Tom polovičatě přikývnul a zvednul se do stoje. Opřel se o dřevěný stůl, pokrytý prázdnými plechovkami od energeťáků, a stáhnul si z prstu stříbrný kroužek. Bill ho měl vždycky na palci. On ho navlékl na prostředníček. Pořád ho měl, vlastně si nepamatoval, že by ho někdy sundal. Byl úplně obyčejný, z chirurgické oceli, hladký. Jen kousek byl hrubý. Kousek, kde byly vyryty tři svislé čáry. Obyčejné, nepropojené. Ten kus kovu chladil Toma do ruky, jak za dobu, co byl bez rukavic, namrznul.

Přemýšlel o té chvíli, kdy mu ho dal. Jako by snad tušil, co přijde. Protože jen o pár dní později, když leželi vedle sebe, zamotaní do jedné deky, vletěl do pokoje Josh. A všechno prasklo. Nesnášel, když mu někdo sahal na jeho věci a Bill rozhodně jeho věcí byl. Už tehdy. Tom se nikdy nedozvěděl, proč si Bill nesbalil kufry. Možná to ani vědět nechtěl. Navlékl ten šperk nešperk, vzpomínku nevzpomínku, zpátky na prst a sevřel prsty do pěsti. Ztracený ve své vlastní minulosti se snažil probojovat tou hnusnou vrstvou do současnosti. Do reality. V tom kompostu, který měl v hlavě, sice našel i pár světlejších okamžiků, ale tolik jich zase nebylo.

„Tome… Tome!“ Andreas s ním citlivě zacloumal. Tom sebou trhnul. „Za chvilku jedeš.“

Oklepal se.
„Jo, jo… jsem ready.“
„Věřím ti. Zvládneš to. Zajeď to tak, abys s tím byl ty sám spokojenej. Pak budu šťastnej i já.“
Tom se usmál nad tím procítěným proslovem a došel si obout lyže. Stáhnul si dres až dolů pod zadek, ale bunda stejně zůstala trošku čouhat. Naposledy se rozhlédl. Zachytil Andrease, spatřil dokonce Erika. Potom, jen koutkem oka, zaregistroval Billa. Usmíval se.

Tom si ten úsměv zapamatoval. Nevěděl proč, nebo si spíš nechtěl přiznat proč. Jistá bariéra v jeho mysli tyhle myšlenky neustále popírala. Ale pro tenhle okamžik… rozhodl se jet podle srdce. Mozek vypnul. Jel pro tenhle okamžik a bylo mu jedno, jak to bude dál. On se má kam vrátit. Mohl by do Norska, strávit pár měsíců jen lyžováním. Takhle to přece vždycky chtěl. A taky to tak udělá. Teď jen musí všem předvést, kdo je Tom Kaulitz ve skutečnosti.

Pár vteřin počkal, a pak vyjel. Pomalu ani nevnímal dunící hudbu okolo, neviděl rozmazanou šmouhu lidí na tribunách. Neslyšel Luggiho. Slyšel jen vlastní srdce. A jel podle něj. Na posledním skoku si matně uvědomil, že pustil hůlku. Skutálela se skoro až pod kopec. Ale to mu bylo jedno. Usmíval se. Měl na to. Dotáčel poslední obrátku. Jako ve zpomaleném záběru si uvědomil, že je dole. Doskočil. A až pod kopcem našel Kayovu odpověď na svoji zprávu. Hodně štěstí. K.

autor: GossipGirl

betaread: J. :o)

13 thoughts on “Jeden moment? 4.

  1. Tohle se čte tak perfektně, že vůbec nevím o tom, že čtu 🙂
    Dneska se mi zase něco poodhalilo. Tak předně si myslím, že Kay Toma tajně miluje a když ho našel u Andyho, zákonitě si myslel, že spolu spali. Proto byl celý den tak divný.
    A Tom s Billem? Jestli jsem četla dobře, tak Bill byl Joshův kluk v době, kdy potkal Toma. Zamiloval se do něj, ale z nějakého důvodu od Joshe neodešel a nezůstal s Tomem. A to je ta rána v Tomově srdci, která se mu teď znovu otevřela.
    Josh je odporný týpek, je mi z něho na zvracení, pevně doufám, že Tom ten závod vyhraje a ukáže mu, zač je v
    Kitzbühelu sníh 🙂
    Mimochodem, v téhle povídce miluju Andyho, je úžasný 😀

  2. Tahle dokonalost mi prave ohromne zvedla naladu 🙂 Uzasne se ta povidka cte, vazne krasa. Dobra prace 🙂

  3. [1]: jak mám teď něco napsat, když jsi mi to všechno vybrala? 😀 Ne vážně, souhlasím do posledního písmenka 🙂
    Kay je jasný, ten je do zamilován až po uši… A teda Bill… Co k Billovi. Nechápu, proč od toho debila už dávno neodešel, proč se nevzepře. Jak jsem četla, nemá kam jít, ale copak je tohle řešení? Ať sakra na svý budocnosti zapracuje a hned bude mít svý místo 🙂
    Tom je tu trošku takovej blbounek, ale kdo by se divil… No a Andy, ten je zkrátka super 😀
    Skvělej díl :*

  4. Veci sa začali hýbať do predu, a začali aj pomaly vychádzať na povrch. Bill by mal od Josha odísť, určite by mu bolo lepšie. Dúfam, že Key bude v pohode a aj , že Tom bude úspečný a výhrá.
    Rýchlo ďalej.

  5. Mh, tato poviedka by sa dala rozvinut roznymi smermi, s roznymi parmi (kde by Tom mohol hrat uke a ani by mi to nevadilo aj ked som vzdy zasadne pre to, aby Tom bol v akom kolvek pare seme.. a-ale tato poviedka je taka ina .. taka carovna!! >D ) umw ona je tak rozmanito pisana ze jej "pestrofarebnost" uplne zeriem *w* (viem je asi tazke pochopit co myslim ale kazdopadne to ber ako kompliment >D)
    proste je to veeelmi pekna poviedka, strasne ju mam rada, len tak dalej >w<

  6. Och bože, zbožňuju tu povídku ♥
    Každý díl mě něčím dostane. Strašně se mi líbí, jak kluci Toma podporují, hlavně Andy je excelentní a v takových rolích ho naprosto miluju 🙂
    Už se nám krásně poodhaluje to, co se stalo mezi Tomem a Billem. Je vidět, že oba pro sebe mají navzájem slabost a city ani po dlouhém odloučení nevychladly.
    Strašně se těším na další díly, tahle povídka se vážně povedla 🙂 Už dlouho mě nic tak moc nezaujalo 🙂 Palec hore 😉

  7. super díl, wou wou wou…jak to bude dál?? nenapínej nás brouku!!!! Píšeš úžasně, čte se to suprově, už teď nevydržím čekat na další pokračování….

  8. Prvně se chci omluvit, že jsem minulý díl nestihla "včas" okomentovat, ale nebyla jsem doma 😉 Tak jsem Ti tam zanechala komentář teď, protože tato úžasná povídka se musí okomentovat! A hlavně, já jsem z ní vždycky tolik plná pocitů, že to ze sebe musím vypsat 😀
    Oh, a tento díl!♥ Já jsem z něj hotová. Ani vlastně nevím proč, ale já jsem tak strašně ráda, že Tom Andymu řekl co se mezi ním, Billem a Joshem stalo. Možná chvilku uvažoval, jestli udělal správně, že mu to řekl, ale já vím, že dobře udělal 😉 Andy je fajn kluk, který ho podrží a myslím, že při něm bude stát ať se Tomovi stane cokoli 🙂 Jen Kay je mi trochu líto. Není to moc fajn pocit, když najednou vaši kamarádi jsou lepší než vy a ještě k tomu když pak viděl, že Tom přespal u Andyho. Je jasné, že se cítí jakoby na vedlejší koleji a že dokonce i on má pocit, že ti dva už o něj nestojí. Já doufám, že se to brzy všechno vyjasní a spraví, protože Kaye mám ráda 🙂 Oni všichni tři jsou tak strašně fajn kluci, že bych je chtěla ve skutečnosti znát a kamarádit se s nima 😀 A Josh je teda pěkný hajzlík! Ty jeho řeči, kterými chce Tomovi ublížit. No nedivím se Tomovi, že je z něho vždycky vyklepaný, já jsem úplně to samé, ale na rozdíl od Toma, bych z toho byla tak mimo, že bych závody ani neodjela. Za což jsem strašně ráda, že je jel a že to vypadá, že je zajel dobře 🙂 Tom si zaslouží štěstí 🙂 A moc se mi líbil moment, kdy Bill Joshe od Toma odtrhl 🙂 Jen asi bude mít chudák co dočinění s Joshem, nebude to mít jednoduché. A taky jsem ráda, že zase vím víc o minulosti Billa a Toma. Páni, já si myslela, že to bude úplně jinak 😀 Ale takhle se mi to moc líbí 🙂 Jen je škoda, že Bill nebyl schopný se už tehdy od Joshe odtrhnout, ale pevně věřím, že tyto závody všechno změní 🙂 Snad 🙂
    Moc Ti děkuju za tuhle krásnou povídku♥ Jsem tak ráda, že ji pro nás píšeš♥ Moc se těším na další díl 🙂

  9. Billy ho pět zachránil 🙂 ikdyž to asi hodně schytá…No nevím jestli byl dobrej nápad říkat to Andymu, ale tak možná ano. Co se týče Keye… myslím si že je do Toma zamilovanej a je naštvanej že byl u Andyho v posteli 😀 nechám se překvapit jak to bude dál. Je to strašně pěkný a záhada Toma a Billa mě nutí číst dál :)*

  10. To je parádna kapitola. Kaya mi je trošku ľúto, ale snáď sa s niekým zaláskuje, možno s Andym…
    Som rada, že Bill Tomovi pomohol, len mám o neho strach. Snáď ho na oplátku zase zachráni Tom, keď si na Billovi bude Josh vybíjať zlosť.

  11. Jsem ráda, že neměl problém s dráhou… bála jsem se, že po tom nechutném momentu, kdy se na jeho rty přisála ta hnusně zvrácená pijavice, že se zas nebude soustředit! Ale dal to… a jsem za to hrozně ráda! :)) je od Kaye milé, že mu alespoň napsal.. ale nechápu, proč je naštvaný! A souhlasím s myšlenkou Janči… jsem hrozně nespokojená s tím, že se na pijavici Billy nevykašle a nesbalí si kufry!!!! Je blbost, že nemá kam jít, každý může začít žít znovu a jinak… od nuly a postupně se  s pílí dostat tam kam by si přál.. 🙂 Doufám, že je to za Tomim.. a že se dají znovu, ale pro tentokrát na vždy dohromady…♥ Tahle povídka je fantastická, jsem ráda, že jí píšeš! 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics