autor: MajKy
Všichni byli úplně mimo. Bill už šlukoval jako profík. Na to, že si předtím slíbil, že se toho ani nedotkne, celkem se mu to líbilo. Pociťoval zvláštní pocit štěstí, a všechno mu přišlo děsně vtipný. Droga už na něj zabírala. Kolikrát se ani nemohl smíchy nadechnout. Přišlo mu, jako by se vznášel. Všechny jeho problémy byly rázem pryč. Nepřemýšlel nad ničím a nad nikým. Bylo mu strašně dobře. Doufal, že to nikdy neskončí. Vyprávěl klukům o tom, jak ho ve škole šikanovali, jak ho zavírali do skříněk a jak ho to strašně deprimovalo. Taky jim vyprávěl o Chrisovi, o tom, že to byl jeho nejlepší kamarád, ale že už ho strašně dlouho neviděl. Ale teď mu to přišlo strašně směšný, až se zajíkal slzami. Nebyl schopný dát dohromady smysluplnou větu. Takhle se s klukama vydržel bavit dlouho. Ani nevěděl jak, ale padla na něj únava. Usnul.
Auto se řítilo nocí po rušné německé dálnici. Kilometry ubíhaly a černovlásek už byl daleko od domova. Desítky, možná stovky kilometrů od domova. Teda, spíš od místa, které mu bylo, kdysi domovem.
Na Andrease už droga taky působila. Začalo se mu rozostřovat vidění. Naštěstí, i po tom všem, měl dostatek rozumu a rozhodl se dát si pauzu. Nechtěl, aby se kvůli jeho blbosti stalo něco jeho přátelům, a především tomu černovlasému anděli, který zrovna teď spal vedle něj, namáčklý na okénko a spokojeně si pochrupoval. Bill na něj takhle působil strašně křehce. Mohl se tvářit jako rádoby namachrovanej hoper, ale on věděl, že takovej není. Vyzařovala z něj jakási pozitivní energie, kterou ještě u nikoho tak moc nepociťoval. Působil na něj strašně tajemně. Skoro vůbec nemluvil a pořád se tvářil jako boží umučení. Nevěděl, co se mu stalo, ale nejspíš něco hrozného. Sice se dozvěděl, že ho šikanovali, ale to už měl taky trochu rozmazaný. Takže nevěděl, jestli je to pravda, anebo výplod jeho zkouřené fantazie.
Z přemyšlení ho vytrhl zářivý billboard, který unavené řidiče směroval k motelu.
„Kluci, potřebuju zastavit.“Oznámil kamarádům, kteří byli stále plní energie. Lili do sebe jeden energeťák za druhým. Vedli vášnivou konverzaci, pro Andyho totálně nezáživnou, o nějaký kozatý blondýně, kterou Majk fikl na nějaký párty. „Co na těch holkách vidíte?“ neodpustil si rejpnutí. Koutkem oka zpozoroval, jak se Bill přetočil na bok a nespokojeně u toho něco zabručel. Spal však dál. Kluci věděli, že je Andy gay a respektovali to, byl to hodný kluk, který se jim snažil vždycky pomoct.
„Přesně to, co ty vidíš na klucích…“ usmál se Sebastian a dal mu provokativní pusu na tvář. Vždycky takhle blbli.
Zastavil na parkovišti u motelu. Kluci se hned vyřítili ven, jako velká voda.
„Ten kofein bych jim měl zatrhnout,“ zabručel si pro sebe Andy. Chvíli ještě zůstal sedět v autě a pozoroval spícího Billa. Chtěl se ho dotknout, ale když uviděl, jak se ze spaní usmívá, nechal ho být.
***
Bill se zrovna ocital daleko od reality, znovu se mu zdál ten sen.
Ptáci létali kolem a štěbetali si nekonečnou píseň o životě, které nikdo kromě nich nerozuměl. Bill opět seděl na lavičce a vdechoval nádhernou vůni podzimu. Listí všude kolem se zabarvovalo do všech možných barev. A vybarvovalo černobílý svět, který pro něj byl plný bolesti a zklamání. Ale zrovna teď pociťoval neuvěřitelný klid a mír. Byl šťastný. Najednou ucítil letmý dotek na své tváři. Ohlédl se tím směrem. Slunce ho oslnilo a jediné co viděl, byl pár nádherných, čokoládových očí. Ten chlapec, co seděl vedle něj, vypadal jako anděl. A slunce jako jeho svatozář.
„Ty jsi anděl?“ šeptal omámeně Bill a dlaní ho hladil po tváři. Chlapec nic neříkal a dál ho sledoval svýma krásnýma očima. Vzal černovláskovu dlaň, která mapovala jeho tvář, do té své. A tichým hlasem povídal:
„Život ti připravil cestu plnou nástrah a překážek. Nebyl k tobě fér. Možná si myslíš, že nemáš být šťastný, ale tvoje štěstí na tebe čeká. Ty ho jen musíš najít, a i když si budeš myslet, že to nezvládáš, tak to nesmíš vzdát NIKDY!“ Bill jen nechápavě zamrkal. Nechápal, co se mu tu snažil říct. Přišlo mu to jako nějaká hádanka.
„A co když ho nenajdu?“ otázal se stále nechápavě.
„Věř mi, až ho potkáš, tak to poznáš.“ Černovlásek sledoval jeho přibližující se tvář. V okamžiku, když ucítil letmý dotek na svých rtech, pocítil nádherné mravenčení v podbřišku. „Miluji tě.“ Zazněla slova a černovlásek se s leknutím probudil.
Byl zpocený. Ten sen se mu dostal pod kůži. Byl strašně živý, ještě pořád cítil jeho prsty mezi těmi svými. Ještě pořád cítil ten polibek na svých rtech. Dotkl se rtů konečky prstů a usmál se.
Anděl. Honilo se mu hlavou.
„Třeba má pravdu, musím hledat. Ale kde?“ zašeptal a zavrtal se zpátky do sedačky. Po tváři se mu skutálela první slza. Chtěl být šťastný. Avšak jeho štěstí pořád nepřicházelo. Zoufalý vzlyk otřásl jeho křehkým tělem. Teprve teď si uvědomil, že už nemá ani domov, v podstatě nemá nic. Jen ošuntělý batoh a fotku jeho matky. „Aww, mami…“ prohlížel si fotku, nikdy neměl to štěstí se s ní setkat, ale přesto věděl, že ho chrání, a že je pořád s ním. Přitiskl si ten kus starého papíru k srdci a přemýšlel o tom snu.
Z přemýšlení ho vytrhlo hlasité zakručení v žaludku. Ani si nemohl vzpomenout, kdy jedl naposled. Auto stálo na nějakém parkovišti, takže předpokládal, že šli kluci do motelu, který byl pár metrů od parkoviště. Dělal to nerad, ale v Mnichově se s nimi chtěl rozloučit a pokračovat dál. Už sám. Nechtěl je takhle využívat, ale musel, pokud se chtěl dostat co nejdál. Byl Andymu vděčný za to, že ho vzal do auta a nenechal ho tam jen tak na pospas osudu.
Konečně se vyškrábala z auta. Začínalo se rozednívat. Na chladný beton dopadala ranní rosa. Vytvářela na něm malé kapičky, které odrážely rudé světlo vycházejícího slunce. Bill se otřepal zimou, když vylezl z auta jenom v tričku. Bylo celkem chladno, nevypadalo to na typický letní den. Už se mu nechtělo vracet pro mikinu, kterou nechal v autě, takže těch pár metrů doběhl. Ve dveřích se srazil s nějakou starší paní, která na něj křičela něco o slušnosti. Neposlouchal ji. Nějaká stará scvrklá bábina ho totálně nezajímala.
Měl děsný hlad. Koupil si nějakou bagetu. Nesnášel jídla z fast foodu, ale nic jiného mu nezbývalo. Snažil se najít volný stůl. Uviděl Andyho, jak si čte nějaké noviny a přitom pije kafe. Šel za ním.
„Dobré ráno.“ Špitl Bill a Andy leknutím nadskočil.
„Tohle už mi nikdy nedělej, víš jak jsem se lekl?“ vydechl vyděšený Andy s úsměvem. „Promiň.“ Sklopil zrak a zakousl se do bagety.
„Hele Bille? Potřeboval bych si s tebou promluvit,“odvrátil oči od novin a zadíval se na Billa, jak se cpe bagetou.
„A o čem?“ zakuckal se kouskem okurky.
„Nic o tobě nevím.“ Odmlčel se. „Nevím, kde bydlíš, ani jak se jmenuješ a zajímalo by mě, co jsi dělal v tom lese.“ Bill ztuhl, nechtěl o tom mluvit. Nevěděl, jestli může Andymu věřit. Pokusil se z toho nějak vybruslit.
„Promiň, nechci o tom mluvit a byl bych moc rád, kdybys to respektoval.“ Dojedl poslední kousek bagety a radši se spakoval a vyběhl ven. Úplně zapomněl na to, že je mu zima.
***
NA DRUHÉM KONCI NĚMECKA
„Soud rozhodl o podmíněném propuštění obžalovaného Thomase Kaulitze, který byl obviněn z těžkého ublížení na zdraví s následkem smrti. Kvůli jeho nezletilosti v době spáchání trestného činu mu byl trest snížen na 2 roky podmíněně. Tímto prohlašuji případ za uzavřený,“ soudce uhodil paličkou a mladému muži v tu chvíli spadl obří balvan ze srdce. Konečně po třech letech v pasťáku byl volný. Z dříve milého, nekonfliktního kluka se stal drsňák, který si nikoho nepřipouštěl k tělu. Bál se toho, připustit si někoho blíž k tělu. Zvlášť po tom všem, co si prožil. Avšak i po tom všem byl sám se sebou vyrovnaný a bral život takový, jaký je. Zlý a pošpiněný lidskou hloupatí a sobeckostí. Myslel si, že ví všechno o životě. Jeho problémem bylo ale to, že na všem viděl jenom to špatné. Nevěřil na zázraky, a už vůbec ne na pravou lásku.
„Máš pět minut na to, aby sis sbalil svoje věci,“ zařval na něj policista, který měl za úkol ho hlídat. Už dávno mohl být doma se svou manželkou. Ale ne, on musel hlídat tohohle smrada. Byl naštvanej.
Tom měl věci už dávno sbalené, ale bavilo ho provokovat toho policajta.
„Dvě minuty,“ zařval a zaklepal. Teda nebylo to klepání, spíš bušení. Až se Tom obával, aby ty dveře neprorazil, přišlo mu to strašně vtipné. Sedl si na židli, hodil nohy na stůl a čekal, až skončí s odpočítáváním.
„Jdeme…“ rozrazil dveře. Ale když uviděl, jak sedí s nohama na stole, zrudl vzteky. „Co tady kurva děláš?“ bouchl rukou o stůl. Tom se jen spokojeně usmíval.
„Loučím se tady s tím, tři roky jsou tři roky,“ mrkl na něj provokativně. Dozorce měl sto chutí mi jednu natáhnout. Vzal ho za rameno a násilím ho vyvlekl před budovu. Cestou na Toma pokřikovali jeho spolubydlící… Nesnášel je! „Och, jaká ironie, co?“ mrkl na něj Tom.
„Jako proč?“ koukal na něj nechápavě.
„No ty tři roky se mě snažíte udržet vevnitř, a když tam chci chvílí zůstat dobrovolně, tak mě vyhodíte,“ pohodil hlavou a ukázal stále nechápajícímu policistovi záda. Vydal se co nejdál od toho místa, které mu bylo nějakou dobu domovem. Došel do parku na lavičku. Neměl kam jít, byl bezdomovec. Povzdechl si a zapálil si cigaretu.
autor: MajKy
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
Takže Tom je "zlý chlapec" už sa teším na to, keď sa stretne s Billom. Len mi bude ľúto Andyho. Bill sa mu páči 🙂 No ale rebelský Tom… a ešte ako anjel (bol to on nie?) zo sna… Ach páči sa mi tento príbeh. Ďakujem za kapitolu.
Aww to vypada uzasne :3 Skvely dilek.
Ach, to byl vážně dobrý díl…
Za prvé, nemůžu si pomoct, ale pořád mám z těch kluků takový divný pocit, i když Andy je opravdu milý a hodný.
A pak, ten Billův sen… Docela by mě zajímalo, jestli se bude zdát Tomovi to samé… A třeba v tom snu uvidí, jak se potkat, nebo… Víš, co myslím 😀 Tak strašně si přeju, aby se už konečně potkali… Oba dva mají takové smutné životy, oba dva jsou bez domova…:/ Jen mám takový dojem, že Tom toho člověka nezabil úmyslně, nebo že to ani možná není jeho vina… Podle toho, nad čím tam přemýšlel. Ale to jsou jen mé zbloudilé myšlenky..:)
Mimochodem, krásně toho policajta setřel, to se mu fakt povedlo… 😀 Těším se na další díl, moc a moc, miluju tuhle povídku! 🙂
Wow, příběh Toma mě naprosto ohromil! Jsem úplně překvapená, ale popravdě mile 😀 Nevím sice, co je hezkého na tom, že Tom byl v pasťáku a že někoho zabil, ale tak nějak se mi to líbí 🙂 A beztak si myslím, že Tom toho člověka nezabil úmyslně. Sakra, já jsem tak strašně zvědavá, jak to s Tomem všechno bylo! Doufám, že další díl bude jenom o něm 😀 A moc se těším na setkání Toma s Billem :))
Moc se těším na další díl, tenhle byl krásný 🙂
No to jsem nečekala že Tom bude to co je,ale doufám že to dobře dopadne.