Bill se roztřeseně zadíval z okna, které mířilo k oceánu, srdce které přestalo krvácet, se znovu otevřelo a z naprosto nově vytvořených a mnohem hlubších ran se znovu začala linout krev. Přišel o něj. Tom ho nenáviděl, teď měl jistotu. Pomalými kroky scházel schodiště, prsty přejížděl po mramorovém zábradlí, vnímal každičkou chybičku na dokonalém povrchu kamene.
V domě panovalo naprosté ticho, a tak si nikdo nevšiml, že se hlavní domovní dveře otevřely a černovlasý mladík vyšel ven, ani nevěděl, jak se dostal na pláž, ne, prostě tam najednou stál. Stál a díval se tváří tvář svému osudu. Mořskou pěnou jsi a v tu se také obrátíš. Až teď pochopil slavná slova, pronášená na smutečních obřadech. Až teď pochopil, jaké to bylo směšně naivní myslet si, že lidé dokáží milovat, vždyť už byl jedním z nich, už necítil lásku, už nebyl mořská bytost. Proto dokázal vlézt do postele vlastnímu otci, proto dokázal přes všechna pravidla udělat něco, co ho nedělalo o nic lepším, než byl Tom.
Celým tělem mu projela křeč, tak silná, že se celý prohnul v zádech, měl pocit, jako by se mu někdo snažil vyrvat páteř z těla. Z jeho rtů se vydral až nadpozemsky bolestný výkřik. Omdlel by bolestí, ale bohužel, osud s ním měl jiné plány. Cítil, jak se mu sůl z vody dostává pod kůži, jak si prodírá cestička ke kostem, jako ho ničí, jako ho užírá, doslova užírá…
Nedokázal se udržet na nohou, spadl do písku, který teď omývala červená mořská voda, temně rudá, smíchaná s krví jedné zbloudilé láskou šílené duše. Kolem toho, co dříve bývalo chodidly, se tvořila hustá, bílá pěna, Billovi z očí tekly slzy, rudé slzy. Měl pocit, jako by mu hořelo vše, co měl v těle, jako by se v něm vše spalovalo neutišitelným plamenem. V uších cítil příboj, slyšel hlasité nárazy vln rozbíjejících se o skály opodál, slyšel její šumění, slyšel, jak ho volají.
Tom bral schody po třech, vyrazil ze dveří domu jako dělová koule, dech se mu zadrhl někde v krku, když viděl postavu ležící u vody. Zavrtěl hlavou a rychle se tam rozeběhl, nebyl čas tu jen tak postávat. „Bille!“ volal, ale černovlasý nereagoval, ležel a třásl se.
Tom k němu konečně doběhl, a okamžitě si ho přitáhl do náruče „Bille, co to… co to proboha děláš…??“ vydechl roztřeseně a pohladil ho po tváři, zbledl, když si uvědomil, co právě palcem setřel a rozmazal po jeho obličeji. Byla to krev. „To snad… t-to ne…“ vyhrkly mu slzy. Bill se na něj slabě pousmál.
„Jsem u tebe, ano… já… strašně mě to mrzí…“ rozvzlykal se, černovlasý ale nijak nejevil známky toho, že by se chystal k odpovědi, oči se mu pomalu zavíraly. „Neopouštěj mě, prosím… prosím…“ tulil si ho k sobě a jemně se s ním pohupoval. „Prosím… j-já… já tu bez tebe nemůžu být, n-nemůžeš mě tu nechat, no tak, Bille!“ díval se na něj vyčítavě. „Prosím, strašně se omlouvám, strašně, strašně moc…“ hlas ho zrazoval, lámal se.
Bill se trochu rozkašlal a na jeho bílém hrudníku se objevily kapky krve. Tom zalapal po dechu, který nemohl najít, a celý se roztřásl. Tohle nemohla být pravda. Bill ho nemohl opustit. Nemohl mu umřít, nemohl ho tu jen tak nechat, bez rozloučení, bez vysvětlení, bez posledních slov lásky… lásky. Řekl mu, že ho nenávidí, řekl, že on je ten, kdo všechno zkazil. Byl hlupák. Takový idiot.
Bill trhavě vydechl a bolestivě zakňučel, trochu pootevřel oči, aby se na Toma podíval. Zvedl slabou rukou a dlaň mu přiložil na tvář.
Tom rozhodně zavrtěl hlavou. „N-ne…“ vydechl skoro neslyšně. „Ne, Bille, sakra, ne! Tohle ne!“ třásl s ním. „No tak! Prober se! Prosím!“ zajíkal se. Ale mladík neprojevoval žádné známky života. Tom v životě tolik nebrečel, bolelo ho srdce, píchalo ho v hrudníku. Svět se mu hroutil před očima na kousky. Zničeně svěsil hlavu a nechal slzy téct, rozmlženým pohledem sledoval Billův překrásný obličej. „Miluju tě…“ vzlykl tiše a pohladil ho palcem po tváři. A snad poprvé za celý život to tak doopravdy myslel.
Cítil, jak se zvedl vítr, který k nim vál od horizontu. Na obloze se začala stahovat černá bouřková mračna a oceán se rozduněl. Silné a velké vlny narážely do ostrých kamenů při pobřeží, racci na nebi krákali, jako když je na nože berou. Tom zvedl pohled a rozhlédl se, nechápal, co se to děje. Ten poryv větru, který přišel, ho srazil k zemi, Bill mu vypadl z náruče a vlny ho nadobro pohltily. Jakmile se blonďák zvedl z písku, zmateně zamrkal, vydechl. „T-To ne…“ zakňoural tiše a v srdci pocítil takovou beznaděj jako nikdy ne. Svezl se na kolena, do vody, nechal oceán, aby ho omýval, aby si bral pryč jeho smutek, jeho lásku, jeho srdce. V pěstech zoufale drtil písek a malé mušličky, brečel.
Bill prudce otevřel oči a zalapal silně po dechu, snažil se pochopit co se děje, hlava se mu motala, vzduch se mu znovu dostával do plic. Bylo mu mdlo a špatně od žaludku. Celé tělo ho bolelo, celé… zamrkal a rozhlédl se kolem sebe. Byl pod vodou. Všude kolem něj byla temnota. Přeběhl mu mráz po zádech, když si uvědomil, jaké chladno tu je. Byl v té největší hlubině oceánu. Pohledem sjel na svou spodní část těla a vydechl, když spatřil zelenou ploutev.
Zmateně se znovu rozhlédl kolem sebe, nechápal, co se děje, co se stalo, kde je Tom. Takhle snad vypadala smrt? Tohle mělo být to slibované…- ale, neměl se rozplynout jako mořská pěna? Neměl zmizet? Neměl… oslepil ho prudký záblesk světla. Měl pocit, jako by mu někdo roztrhl tělo ve dví, snažil se té síle vymanit, ale nešlo to, trhalo ho to dál a dál. Bill omdlel, bolelo to tolik, že to nedokázal vydržet.
Tom cítil, jak ho kdosi pohladil po zádech, položil mu ruku na rameno a jemně ho hladil. Ucítil na svém holém krku jemný polibek, roztřeseně vydechl. Z úst mu unikl další vzlyk, trochu se narovnal a otočil se, zamrkal, když uviděl známý obličej.
Bill si teď už mohl být jistý, Tom ho miloval a nic to nikdy nezmění. Jen polibek z pravé lásky totiž dokázal překonat všechno zlé, co je potkalo. Jen pravá láska dokázal překonat i smrt.
KONEC
autor: LilKatie
Bulím jak želva, ten konec mě naprosto dostal.. A vůbec u celého dílu jsem tak nějak zapomněla dýchat! Bylo to naprosto úžasné, celá povídka, ten nápad a i ty obrázky v některých dílech… Moc se těším na další povídky od tebe 🙂
Já… jsem naprosto unešená 🙂 já se tak strašně bála, že Bill prostě umře a nic už to nevrátí, že to skončí špatně a pak… znovu oživl 🙂 Moc a moc ti za tuhle nádhernou povídku děkuju, děkuju ti za ten konec, děkuju, že píšeš 🙂 miluju tvoje psaní a tvoje nápady a tahle povídka je jedna z mých nejoblíbenějších a určitě se k ní někdy zase vrátím 🙂
Miluji povídky, které mě dokáží rozbrečet tak,že se mi v krku utvoří ten známí knedlík a vžívám se do příběhu 🙂 Jsem rád,že to je tak jak to dopadlo a ne jinak. Tahle povídka je opravdu moc pěkná a určitě si ji přečtu ještě několikrát :-***
Viem, že si na začiatku písala, aby som sa nebála, že toto sa neskončí ako klasická rozprávka ale ja som sa tak strašne bála, že si na to zabudla, že sa Ti príbeh nejako zvrtol a sám Ťa donútil urobiť z neho tragédiu. Uf, strašne som to prežívala. Som šťastná, že to nakoniec dopadlo tak krásne. Ďakujem za celú poviedku a aj za krásny koniec. Takto sa k nej budem môcť smelo vrátiť.
jeeeej to je kraassnee božee :(:(: prečo už je koniec v tom najlepšom??:(:(:(
Když jsem to začala číst tak mi bylo smutno,ale ten konec krása.
I když jsem od začátku věděla, že povídka má mít šťastný konec, průběh posledního dílu tomu vůbec nenasvědčoval.
Naopak, utvrzoval mě v nadcházející neodvratné tragédii.
Už jsem ani nedoufala, když se stal zázrak, který mi vrátil úsměv na rty 🙂
Zázrak v podobě Tomovy lásky, protože Tom si konečně naplno uvědomil, co pro něj Bill znamená a co k němu skutečně cítí a že ho nikdy nesmí ztratit ♥
A tak jsem se nakonec dočkala krásného a šťastného rozuzlení, tak jak to má v pohádkách být. Přesto cítím smutek, smutek nad tím, že tahle nádherná povídka o lásce a o touze po lidské duši končí…
A proto je ten smutek tak nějak krásný :)♥
Jeeeeeeeee :')
Zlato moje milovaný, já u toho skoro brečela 😀 Děkuju ti za tuhle povídku, víš, že jsem hotová do Ariel a tím jsi to ve mně probudila 😀 ♥
Potěšila mě ta věta s Davidem 😀 a potom? Takový psycho. Tys to napínala, tyjo 😀 Ale konečně můžu říct, že byl Tom nejvíc srdečný za celou dobu. Krásný 🙂
To byl tak úžasně pohádkový konec!♥ naprosto dokonalé! Nejdřív jsem nemohla uvěřit tomu, že ho Tom podvedl.. debil! Ale jsem neskonale šťastná, že to dopadlo dobře, a že budou na vždy spolu! Oni k prostě patří a vždycky budou! :33 navíc měla tahle povídka naprosto dokonalou tématiku a já jsem moc ráda, že jsi jí dotáhla do tak dokonalého konce! určitě se k ní budu moc ráda vracet!…♥
jéé..:') brečím jak želva..hele vy ste se na me s T-KAY domluvily..to není fér…dneska obe konec a oba tak dojemné..vypotrebovala jsem slzy snad na 5 let i víc dopředu…krásný závěr..fu..krásná povídka..škoda ze uz konci..
krasny pribeh, brecim tu u nej jak zelva.
a asi nejsem schopna vyprodukovat neco 'normalniho' tak asi jen strucne..
Bill i Tom me nastvali jak si hned sli 'vrznout' nekam jinam.. a at to bylo za jakych koliv podminek.. ale to uje vedlejsi… posledni a predposledni dily tehle povidky byly strasne silny..kor tenhle posledni dil.. proste moc dobre napsany.
sem tak moc rada za to jak to skoncilo. nemam rada spatny konce takze sem s timhle naprosto spokojena.
a jeste bych te chtela pochvalit za krasny obrazky v povidce. i kdyz abych teda byla uprimna obcas me to rusilo od povidky a ja cumela na obrazek pul hodiny. 🙂
Panejo! Tak tohle jsem opravdu nečekala..
Vypadalo to tak špatně! Měla jsem slzy v očích, když Bill umíral..chvilku jsem začala litovat, že jsem tuhle povídku začala číst, protože jak je smutný konec, tak já jsem z toho opravdu mimo..celý den pak o ničem jiném nepřemýšlím a je mi smutno..
Ale ten konec ♥ Och, ještě že to dopadlo takhle krásně! opravdu jsem šťastná, že láska nakonec zvítězila..že si Tom konečně uvědomil, co měl celou dobu a jak moc Billa miloval. Sice je mi líto, že si tohle všechno uvědomil, až když o Billa přicházel..ale tak lepší pozdě než nikdy. Hlavní je, že si to uvědomil!
Opravdu moc děkuji za tuhle povídku, byla prostě krásná a pohádková 🙂 Asi ze všeho nejvíc děkuji za tenhle šťastný konec! :)))
Preboha,,,, ja som pri teomto poslednom diely tak plakala… ešte k tomu som si pustila tu pesničku Tell him,,,, no nádhera,,,, úžas,,, ešte aj pri tomto čo tu píšem, plačem,,,,