Věděl, že si každou chvilku vybere a také věděl to, že i když ji upřímně poprosil, aby brala ohled na jeho výdělek, bude jeho cena vyšší než dvojnásobek jeho platu.
Díval se na to, jak se vesele bavila s prodavačkou, jak si zkoušela jednotlivé prstýnky a pokaždé vesele zavýskla.
Na rozdíl od ní si však on připadal jako robot. Jako by byla jeho duše ukryta v jakési tělesné schránce, křičela o pomoc, trpěla, a přesto ji nikdo neslyšel, protože nemohla odporovat okolí. I on mohl křičet, a také by jej nikdo neposlouchal. Všichni jeho známí o Mie tvrdili, že je snad ta nejkrásnější holka pod sluncem, a pokud by nebyla, rozhodně patří mezi ty nejkrásnější. Domlouvali mu, aby si ji nenechal jenom tak proklouznout mezi prsty a aby se konečně rozhýbal a udělal něco pro to, aby mohli být už jenom spolu.
Jakmile Mia opět zavýskla, Tom věděl, že právě ten prsten je tím pravým. Raději se nedíval na cenu a sledoval pouze to, jak si jej na své ruce zamilovaně prohlížela a sem tam jej konečky prstů pohladila.
„Lásko, tenhle se mi líbí ze všech nejvíce,“ pípla, natáhla svou pěstěnou dlaň směrem k němu a očekávala okamžitý souhlas. S ničím jiným ani nepočítala.
Tom se zhluboka nadechl, pouze nahlédl na sumu, nenápadně poznačenou na štítku, a plaše sklonil tvář. Cítil se opravdu zvláštně. Za cenu toho prstenu by si klidně mohli dovolit nějakou hezkou dovolenou a Mia se přesto tvářila, jako by chtěla od něj pouhou maličkost a nerozuměla, proč ještě vůbec váhá.
„Je krásný, ale… j-já si to nemůžu dovolit. Nechceš se podívat ještě po jiném? Trošku levnějším?“ promluvil tichým hlasem a nemohl si nepovšimnout, jak se výraz tváře prodavačky náhle proměnil. Zřejmě postřehla, že se jí skvělý obchod nezdaří.
„Ale no tak, Tomi. Miluješ mě, nebo ne?“ hodila po něm psí pohled a už tehdy cítila, že má vyhráno. Tom neodpověděl. Pouze krátce kývl, sklonil tvář a pokoušel se vydolovat z kapsy svých kalhot peněženku.
Nemnělo smysl jí odporovat. Stejně by dřív nebo později stejně dosáhla svého. Věděla, jak na něj, a i když nerada, v některých chvílích jeho dobroty zneužívala.
Tom byl již odmalička vychováván tak, že si peněz hodně vážil a rodiče jej vedli k tomu, aby je neutrácel za každou hloupost. Uměl být skromný, a když si chtěl udělat radost, dopřál si i něco dražšího. Avšak utratit tolik peněz za prsten, to mu přišlo poněkud zbytečné.
„Lásko, právě teď jsem ta nejšťastnější osoba na celém světě,“ Mia vykročila vstříc centru města s vítězným úsměvem a s překrásným klenotem na prstu.
„To i já,“ Tom kráčel vedle ní, přemýšlejíc, proč jeho rty vyslovují něco takového i přesto, že to uvnitř cítí úplně jinak.
Jak kráčeli, nevšiml si obdivného pohledu jedné brunety, která na něm přímo visela očima. Mia si toho však očividně všimla, jelikož se k němu pevně přitulila, a tím jí dala jasně najevo, že Tom patří pouze jí a žádné jiné. Přesně v těchhle chvílích se bála, že jí Tom jednoho dne opustí. Byl kouzelným klukem a jí samotné uměl jediným pohledem způsobovat husí kůži po celém těle. A ještě ke všemu snášel její někdy protivnou povahu. Byl pro ni jedním slovem dokonalý.
„Co kdybychom zašli na oběd, hm?“ Mia vyskočila, až se jí dlouhé zlaté vlasy rozletěly po zádech a zatřpytily se v záři slunce. Na to, že se léto pomalu měnilo v podzim, bylo ještě vcelku hezké počasí.
Tom ucítil u koutku rtů vroucný polibek.
„Rád bych šel, ale slíbil jsem Andymu, že za ním ještě zajdu.“ Mia otráveně protočila očima a povzdechla si. Nerozuměla tomu, jak mohl mít její dokonalý kluk nejlepšího přítele, jako byl Andreas. Chtěla jej mít ráda, ale on se z jakéhosi důvodu vůbec nesnažil mít rád ji.
„Tak co nadělám. Půjdu tedy domů a připravím nám vanu, hm? Chtěl bys?“ zlehka jej pošimrala pod uchem a opět jej políbila, tentokrát na rty a mnohem vášnivěji. Milovala jeho polibky. Nic jiného ji nedokázalo vyvézt z míry tak, jako jeho laskání. Chtivě se vpíjela mezi dva poddajné polštářky a nespokojeně zamručela, jakmile se od ní Tom vzdálil, pošeptal jí, že bude moc rád a na rozloučku ji políbil do vlasů. Mia mu věnovala úsměv, vzápětí se zvrtla na podpatku a spokojeně cupkala domů. Nemohla se dočkat, až zavolá mámě…
Tom se taky nemohl dočkat. Dočkat chvíle, kdy bude konečně volný. Cesta za Andreasem pro něj byla jenom perfektní výmluvou proto, aby mohl být chvilku sám. Mířil do městského parku, na jediné místo, kde se veškeré jeho problémy vytrácely a on vnímal pouze krásu, sílu přírody a životy lidí, procházejících kolem, které měly vepsané ve tváři.
Smutně se pousmál při pomyšlení na to, co musel mít ve tváři vepsáno on.
Zřejmě nic.
Pouze to prázdno, které již jednou bylo vzpomínáno a poslední dobou se stalo jeho neoddělitelnou součástí.
Poslední metry, dělící jej od osvobození, téměř přeběhl. Zhluboka dýchajíc, rychle došel k nejbližší lavičce, svezl se na ni a rozepnul si vrchní knoflíky košile, jako by mu právě ty bránily k volnému dýchání. Pevně stiskl víčka, zaklonil hlavu a zhluboka se nadechl. Jeho divoce bušící srdce se pomalu uklidňovalo a během několika krátkých minut se dostalo do obvyklé frekvence.
Tom plnými doušky vdechoval život a radost nesoucí se parkem, a alespoň na krátkou chvíli i on pocítil, jaké to je, když je člověk skutečně volný a nic jej netíží.
Cítil se krásně. Na rtech se mu dokonce usadil úsměv a jeho tvář již nebyla déle prázdná. Ještě jednou se zhluboka nadechl, zvedl hlavu a zadíval se před sebe.
A právě to byl ten moment.
Chvíle, která měla jeho dosavadním životem otřást jako hurikán. Tenhle hurikán však nebyl devastující a nebezpečný. Právě naopak. Měl zaplnit veškerou prázdnotu v Tomově nitru něčím mnohem krásnějším.
Možná právě proto je i sám život tak krásný. Pro tu nevyzpytatelnost a náhodu okamžiků.
Tomovi to přišlo jako sen.
V jednu chvíli si opravdu nebyl jistý, zda neusnul a nezdálo se mu to. Jenom několik metrů od něj, na okraji malého jezera, seděl kluk. Kluk, díky kterému se Tomovi vybavila pohádka o Sněhurce. Ebenově černé vlasy, sněhobílá pleť, kouzelné rty. Rty, které věnovaly něžný úsměv malému děvčátku sedícímu na jeho klíně.
Děvčátko bylo ještě malé, Tom pochyboval, že vůbec uměla chodit, přesto se také usmívala a ještě nešikovnou dlaní házela kousky chleba rodince kachen, plavoucí na vodní hladině. Malá káčátka se jí zřejmě líbila nejvíce, jelikož na ně horlivě ukazovala, a nespouštěla z nich pohled.
Tom opravdu netušil, na koho se měl dříve dívat. Zdali na chlapce, který mu svým zjevem připomínal pohádkovou bytost, nebo na nádherné dítě v jeho náručí. Tom děti skutečně miloval a v budoucnu chtěl mít velikou rodinu.
Jakmile se probral z rozjímání o své nejisté budoucnosti, opět pohlédl směrem k jezeru a málem se sesunul rovnou k zemi, jakmile se jejich pohledy setkaly. Trhaně se nadechl, rychle sklonil hlvu a zahanbeně se kousl do rtu. Připadal si spíš jako malé dítě, než jako dospělý člověk, který právě před chvílí zpečetil své zasnoubení.
Už to tam déle nemohl vydržet. Prudce vstal, oprášil si tmavé kalhoty a vydal se opačným směrem, než z jakého přišel. Chtěl se ještě chvilku projít a zapomenout na to, jak hluboce klesl. Ten kluk byl hezký, nic víc, říkal si v duchu, jak pomalu míjel zamilované dvojice, rodiny s dětmi, nebo splašené puberťáky, užívající se poslední volné dny.
Během dvaceti minut udělal okruh kolem celého parku a mířil domů.
Vzal jej do dlaní, zvedl se a tázavě se rozhlédl kolem sebe. Málem na místě zkolaboval, jakmile necelé dva metry od sebe spatřil toho chlapce, a co bylo nejhorší, mířil přímo k němu!
„Moc se omlouvám, tohle ještě nikdy předtím neudělala.“ Tom netušil, jak by měl zareagovat. Ten kluk stál náhle jenom malý kousek od něj, sledoval jeho tvář omluvným pohledem, děvčátko si tiskl pevně ve svém objetí.
„To je v pořádku. Nic se nestalo,“ Tom se naštěstí vzpamatoval z prvotního šoku a dokázal zcela normálně odpovědět. Bylo to sice trochu těžší, jelikož se mu třásl hlas a cítil se nejistý na vlastních nohou, přesto to bylo lepší, než kdyby tam jenom tak stál a zíral na něj.
Jakmile se po něm holčička natáhla, uvědomil si, že ještě pořád svíral mezi prsty její hračku.
„Tady máš,“ zašeptal a vložil jí míček rovnou do malých prstíků. Holčička mu věnovala bezzubý úsměv a opět po něm míček hodila.
„Ještě před chvilkou vypadala, že se jí chce spinkat, a teď by si hrála. Zlatíčko, nesmíš házet hračky na cizí lidi,“ dlouze ji políbil do vlásků a nabízený míček tentokrát vzal pro jistotu on.
„Mně to nevadí. Mám děti moc rád a tahle holčička je obzvlášť roztomilá,“ Tom ji zlehka pohladil po líčku, k jeho vlastnímu překvapení se stydlivě neodtáhla, právě naopak, vypadala opravdu spokojeně.
„To je. I když je to někdy náročné, neumím si představit… no nic.“ Tom mu pohlédl do očí, jejichž hloubka jej naprosto pohltila. Chtěl, aby mu to dopověděl. Chtěl ještě jednou slyšet jeho jemný, na kluka skutečně nezvyklý hlas.
„My už půjdeme. Doufám, že jsme tě moc nezdrželi.“ Tom automaticky zavrtěl hlavou, ještě jednou pohladil děvčátko po tváři a dřív, než stihl ještě něco říct, odcházeli pryč. Tom sledoval jeho vzdalující se záda, málem přestal dýchat, jakmile se ten kluk ještě jednou ohlédl a věnoval mu drobný, měkký úsměv. Tom jej rychle opětoval a uvědomil si, že kdyby nebyl zasáhnut míčkem, zřejmě by se těsně minuli a možná už nikdy neviděli.
Nechtěl, aby to bylo naposled, co je zahlédl. Nemohlo být…
Později večer, když seděli společně s Miou u televize, nemohl přestat myslet na park a na dvojici, která mu jakýmsi zvláštním způsobem přirostla k srdci.
„Těším se, až budeme mít děti a budeme skutečná rodina,“ pošeptal jí do vlasů. Chtěl se podělit o své pocity a málem jej zamrazilo, jakmile Mia odpověděla otráveným tónem.
„Já žádné děti nechci. Je to otrava…“
autor: B-kay
Bože.. ta Mia je taková.. bože.. škoda slov.. snad se Tom brzo vzpamatuje.. 🙂
No teda.. Už teď cítím, že s Miou si rozhodně nebudu rozumět, takže doufám, že jí Tom hezky rychle vykopne.. A zajímá mě, při jaké příležitosti se zase potká s Billem, pokud je to tedy opravdu on, a tou malou.. Mohla by zase něco chytrého vymyslet, aby se dali do řeči 😀
Úplně cítím, jak Toma muselo mrzet, když mu Mia vyčetla, že děti jsou otrava.. Nechci být ošklivá, ale přála bych jim nějakou menší hádku, aby si uvědomila, jak se vlastně chová, a jak Tomovi občas ubližuje.
Docela mě tenhle díl zaujal, takže určitě budu čekat na další. 🙂 Líbí se mi tvůj styl psaní, jak vyjadřuješ pocity a nálady. 🙂
Tak první, co bych chtěla říct je, že jsem ráda, že tu od tebe přibyla další povídka. Someone like you jsem si maximálně zamilovala a proto jsem se plna očekávání vrhla i na tuhle povídku. A nezklamala jsi.
Už první díl mě přesvědčil, že tohle bude další výborná povídka, jejíž čtení si více než užiju 🙂
První odstavce mi řekli, že Mia asi nebude člověk, který bude v této povídce sympatický a poslední věta mě v tom utvrdila.
Moc nechápu, proč s ní Tom zůstává. Ze setrvačnosti? Asi. Každopádně už se těším, až mu Bill totálně převrátí život vzhůru nohama 🙂 To jak se choval k té malé slečně bylo sladké 🙂 Nejspíš je to jeho sestřička, no uvidíme 🙂
Každopádně, miluju tvůj styl psaní a jsem opravdu ráda, že je tu další tvoje povídka 🙂
prvni dil a ja uz tu holku nemam rada..!! 😀
Tome, snad se ti na tveho andela podari jeste jednou narazit v parku a ne pouze nechat sebou zametat takovou …. !!
Začíná to moc dobře!
Moc se mi líbí, jak píšeš, takže se určitě budu těšit na další díl 🙂
Jinak Tom je tu strašně roztomilý a ta Mia.. Škoda slov. Je mi Toma líto.
Další dobra povídka od tebe, miluju tvoje povídky,jsou krásné a moc hezky se čtou…..už od prvního dílku vím, že si ji oblíbím 😀 Ta Mia je hrozná, nechápu,jak si může myslet, že děti jsou otrava, já osobně děti zbožňuji :)…myslím si, že Toma tato informace nepotěší a zraní ho, doufám, že mu už brzy dojde co je vlastně zač…teď nevím jestli je s ním, protože ho miluje a nebo jestli, že i když nemá moc peněz, tak i tak ji všechno koupí, tak zkrz ty peníze
Pááni B-Kay! Když jsem zahlédla tvé jméno jako autorku.. úplně jsem se pozastavila! Přejeli mi před očima všechny ty dokonalé povídky, co jsem od tebe četla a pustila se do tohoto příběhu!… Je mi moc líto Toma, že je tak moc svázaný neviditelnými pouty k dívce, která za to očividně nestojí, je hloupá, rozmazlená a ani trochu rozumná. To jak šel do parku pro uklidnění mě moc dojalo, je moc hezké že někoho uklidňuje příroda a klid, také si rozepínám knoflíky u krku, když se cítím nesvá! 😀 A jak tam Bill seděl s tou holčičkou byl kouzelný moment. Na první "pohled" mi bylo jasné, že budu mít ráda Billovu vlídnou povahu!.. já miluju děti.. zrovna dneska jsem se jela pomazlit za mojí malinkou sestřenicí! 😀 Úplně jsem si jí vybavila, jak se směje bezzubě jako sluníčko!.. Ta poslední věta od Mii mi stačila k tomu, abych si o ní nemyslela vůbec nic pěkného!… Nemůžu se dočkat dalšího dílu! 🙂 Tvoje povídky jsou jako balzám na duši! :3
Jsem tak ráda B-Kay že jsi opět začla něco psát!! 😀 Tvoje povídky jsou pro mě něčím speciálním! Pokaždé máš jiný nápad a zrovna tento vypadá strašně zajímavě.Miluju tvůj procítěný styl psaní a proto taky patříš k mým oblíbeným spisovatelkám!! Strašně se těším na další díl! Zatím jsi mě nikdy nezklamala a tak tedy věřím i v tuhle povídku! :* Chudák Tomi a Mia mi tak trochu připomíná Tomovu současnou přítelkyni 😀 Určitě budu číst dál! <3
Taky patřím mezi ty, kdo mají tvé povídky rádi. Kvůli tvému laskavému stylu psaní, plnému citu, vnímavosti a lásky a protože v nich jde o takové to obyčejné lidské štěstí, které se dotýká každého z nás 🙂
A ani tato povídka nebude výjimkou, jak už napověděl první díl. Nastínila jsi nám tady Toma jako mírného a citlivého člověka, toužícího po spokojeném rodinném životě, který je zatím ve vleku dominantní partnerky a Billa zase jako Sněhurku, krásnou a křehkou princeznu z pohádky, tak jak ho mám nejraději ♥
Malou Julinku miluju už teď, mám ráda, když jsou v povídkách i děti a tak se na Julinku a starosti kolem ní moc těším.
Naproti tomu, Tomova snoubenka Mia je do sebe zahleděný sobec, kterému nezáleží na ničem jiném, než na své vlastní osobě. Doufám, že ji Tom nakonec prohlédne a vymaní se z jejího vlivu a půjde si za svým štěstím v podobě těch dvou sluníček Billa a Julinky 🙂
Krásný první díl ♥
Jakmile jsem pod povídku uviděla jméno autorky, ani jsem se nerozmýšlela a okamžitě jsem se pusitla do čtení! B-Kay, miluju všechny Tvoje povídky a proto jsem nesmírně ráda, že mám tu čest číst další z nich 🙂 Tvoje povídky jsou prostě záruka kvality a přívalu citů :))) Vždycky mi chování Tvých postav naprosto sedí 😉
A teď už přímo k povíce 🙂 Hned po přečtení jsem prostě neměla slov. Hned první díl mě okouzlil! Tom je tady naprosto půvabný, skromný a velice milý mladík, ale možná až moc hodný! Miu už měl dávno poslat k šípku, k němu se prostě taková sobecká holka nehodí, ale po pravdě mu rozumím!! Já sama mám kolikrát problém někomu říct ne a už tím je mi Tom velice sympatický. 😉 Bože, jak já se těším, až se Bill s Tomem a tou malou holčičkou zase potkají a jak to bude probíhat 😉 V hlavě už mám tisíce scénářů, jak by to mohlo pokračovat, ale vím, že až uvidím pokračování v Tvém podání, tak to teprve bude ono!
Moc děkuji za další Tvoji povídku!!♥
♥ milujem Tvoju Juliu 🙂 a kľudne si ju prečítam aj tu, pretože je dokonalá, úžasne krásna a plná nehy 🙂
Začína to moc pěkně je mi líto Toma.