You hold my destiny in your arms 15.

Bill nejistě přešlapoval před dveřmi s tácem, na kterém měl odložené dva šálky skořicovo-jablečného čaje a pár sušenek. Byl pozdní večer, vlastně dost pozdě na to, aby se domáhal vstupu se dvěma čaji a docela tučnými sušenkami, ale nemohl si pomoci. Dospal zhruba tak 5 hodin, pak už se jen otráveně převaloval, nedařilo se mu opět usnout. Tolik chtěl za Anisem, povídat si s ním, nebo si jen lehnout a koukat, jak pracuje, že ho chtíč přemohl, a jako na úplatek se rozhodl přinést něco k zakousnutí.

Důvod, proč nezaklepal rovnou, byl takový, že měl strach. Obavy, jak se k němu bude chovat Bushido dnes, přestože ještě ráno mu prokazoval neobvyklou oddanost a náklonnost. Přesto měl Bill v sobě velké nejistoty, že by to třeba mohlo být jeho běžné chování, které Bill možná bral moc osobně a vážně. S hlubokým nadechnutím si dodal trochu odvahy, a konečně jednou rukou zabušil na dřevěné dveře. Dobrou chvíli se nic nedělo, že Bill plánoval sebrat se a jít si po svých, ale zrovna při takovém rozhodnutí se otevřely dveře a v nich očividně unavený Anis.

„Oh, spal jsi? Já jsem tě nechtěl budit, jen jsem… přinesl čaj a sušenky.“ Zadrmolil nakonec Bill stručně a prohlížel si jeho znavený obličej. Měl sto chutí se natáhnout a pokusit se jediným něžným dotykem mu tu ospalost z obličeje zahnat, měl starost.

„Nespal jsem, jen přemýšlím, pracuji. Pojď dál.“ Pousmál se Anis a poodstoupil ode dveří, aby mohl chlapec vejít i se svačinou. „Mmm, skořice?“

„S jablkem, strašně mi to vonělo v té krabičce.“ Přikývnul Bill s úsměvem a odložil tác na pracovní stůl. Jeho pohled se mihnul přes obrazovku širokoúhlé obrazovky počítače. Bushido zřejmě někomu psal důležitý email, protože stranou na papíře viděl přeškrtané fráze, kdy se zřejmě snažil volit nějaká správná a slušná slova. Zavrtěl hlavou, když za sebou ucítil blízký pohyb a rychle čaj v hrnečku zamíchal, aby jej mohl následovně Bushidovi podat.

„Asi nějaká intuice, chtěl jsem za chvíli akorát zavolat Emmeta, aby mi ho udělal.“ Zasmál se a převzal od chlapce hrnek s horkým nápojem. Naučeně ještě zamíchal lžičkou, přesto, že už to udělal Bill, a opatrně se napil, spokojeně mlaskajíc. Bill jej chvíli jen okouzleně pozoroval, než se vzpamatoval.

„To by asi nebyl zrovna dobrý nápad, protože když jsem se chystal jít nahoru za tebou, viděl jsem jej s Marcusem, jak zacházeli k němu do pokoje, a nevypadalo to, že by chtěli být nějak rušeni.“

„Jak to mám chápat?“ pozvedl Anis podezřele obočí, a Bill pokrčil rameny. „Oni spolu ti dva něco mají?“ posadil se na postel, v dlaních svírajíc čaj, a pohlížel na Billa zvědavým pohledem.

„Já nevím. Ale ti dva k sobě mají hodně blízko, nikdy sis nevšimnul?“

„Spíš jsem tomu nevěnoval pozornost.“ Zamručel lehce zaraženě Bushido a poklepal volnou rukou na postel vedle sebe, aby si Bill přisednul. Chlapec neváhal, nechal čaj čajem a usadil se vedle něj. Nechal se obejmout paží kolem ramen a přitisknout se na jeho teplem sálající tělo. Spokojeně povzdychnul a přivřel oči, užívajíc si tuhle chvíli pohody. „Nad něčím jsem celý den přemýšlel, víš. Potřebuji jen dát dohromady stručný, jasný a pokud možno co nejrozvážnější email Johnnymu.“ Odložil svůj šálek, aby se mohl vzápětí klidně natáhnout na záda na své posteli. Opřel se o pelest a přitáhnul své malé do náruče. Jemně se vší něžností se prohraboval Billovi ve vlasech a chvíli přemýšlel.

„Nad čím si přemýšlel, jestli se smím zeptat?“ pozvedl Bill obočí, omámený příjemností doteků. Nikdy by neřekl, že i v někom, jako je Bushido, je vložená vlastnost takové citové péče. Zavřel oči, tváří se opřel o jeho hruď a nasával jeho kolínskou, která byla jedním z faktorů, po kterém musel každý před Anisem padnout na kolena. Voněl tak přitažlivě, že Bill se krátce ošil vzrušením.

„Myslím, že je na čase dát ruce pryč od téhle branže. Abych pravdu řekl, jak jsme byli na té večeři na zahradě, a v rámci tvého vzteku ses zeptal, co z toho mám – zamyslel jsem se nad tím a nedošel jsem k ničemu, co by mě nějak vyloženě uspokojovalo. Měl jsi totiž pravdu, to musím uznat. Dřív jsem to viděl prostě jako lehkou a celkem zábavnou cestu k tomu, jak si vydělat slušné peníze a ještě si užít, Bille. Potkal jsem před pár lety na jednom večírku mého známého Johnnyho, s kterým jsem se dal tenkrát do řeči, což byla ta osudová chyba. Svěřil se mi po nějakém čase, když jsme se sešli soukromě, v čem vlastně on chodí. Já jsem tenkrát pracoval jako obyčejný automechanik, co většinu dne trávil v montérkách a věčně měl od práce špinavé ruce, a tohle se mi zdálo jako něco tak nadstandardního, že jsem se nechal do té špíny vtáhnout. Vychoval jsem tolik mládenců, tolik se do toho začal vžívat, že jsem zapomněl na poklidný, obyčejný život. Pak přišel někdo, kdo mi ale otevřel oči a donutil mě bez jeho vědomí se nad tím zamyslet, a já se rozhodl to ukončit. Ano, myslím, že s tím skončím. Peněz na účtě mám dostatek, alespoň do té doby, než si najdu zase nějakou pořádnou práci, zkusím se poohlídnout po něčem formálnějším, než je práce automechanika, protože už jsem si upřímně tak trochu zvyknul na tenhle nadstandard. Nebudu trápit nikoho z kluků, ani Emmeta, ani Marcuse, ani dokonce Taylera. Vidím, že oni si žijí takhle spokojený život, tak proč jim ho ve finále takhle mrvit? Johnny je starý agresiv, neměli by se u něj dobře, to vím.“ Nadechnul se, aby mohl ještě doříct svou myšlenku. „Mám tebe, mám své děti, pokud chlapce můžu tak nazvat, mám domov, mám peníze pro naše zabezpečení. Pokusím se časem kluky dostat na školy a umožnit jim prožít normální život, jaký si zaslouží. Dám vám volnost.“ Pousmál se nakonec spokojený s tím, co ze sebe dokázal vychrlit.

Bill k němu překvapeně pozvedl hlavu, dojatý, a zároveň lehce šokovaný jeho zpovědí. Pokud to měl být on, kdo ho svým způsobem dokopal k takovému rozhodnutí, a podle těch slov, která Anis během vysvětlování zvolil, jsou teď svoji? Má to brát jako vážný vztah jeho a Anise? Tolik otázek v očích a zároveň tolik dojetí, že se málem zalykal štěstím. Nevolil slova, dokonce se ani nezeptal na všechno, co se mu honilo hlavou a neměl v tom jasno. Prostě se jen natáhnul k jeho rtům a přes veškeré nejistoty a obavy Anise pevně políbil. Jejich polibek nechal samotným Bushidem prohloubit, až se z něj stal několika minutový, kdy oba nebrali ohled na to, že by byla potřeba nějakého kyslíku. Až když už to bylo akutní, Bill se odtáhnul, nadechnul se a pousmál se na svého ochránce.

„Souhlasím a rád ti s novým začátkem pomůžu jakýmkoliv způsobem.“

„To je ten důvod, proč tě chci mít odteď po svém boku.“ Přitakal s úsměvem Anis, dostal snadno chlapce pod své tělo, aby jej mohl obdařit důvěrnými polibky všude, kam jen dosáhnul. A Bill spokojeně vrněl a oplácel mu vše stejnou měrou.

Nedělo se nic velkolepého, žádné živočišné milování, na které to zpočátku vypadalo. Anis neměl náladu. Mazlení bylo všechno, co potřeboval pro tuto chvíli, tenhle večer a Bill to vycítil, proto ho nepokoušel. Nechával se laskat, sám hladil doteky jeho duši, než společně spokojeně usnuli v posteli, nadšení novým začátkem, o kterém zatím věděli jen oni dva.

*

„Měl bys být potichu, nechci nic riskovat.“ Zasmál se Marcus, když se svíjel pod Emmetem, který hrál jakousi prapodivnou hru, pokousat blonďáka všude, kam jen může. Obě nahá těla se o sebe otírala, protože veškerý stud, který panoval od doby, kdy se spolu zavřeli v Emmetově pokoji, naprosto odpadl.

„Prosím tě, Bill šel k Anisovi a Tayler je mi docela ukradený, takže se nemáme čeho obávat. Jen nesmíš moc řvát, občas máš docela vysoké tóniny, o tom už jsme se tolikrát přesvědčili!“ Usmál se pobaveně Emmet, když konečně zvednul hlavu ke svému příteli. Marcus pozvedl obočí. „No, nekoukej tak na mne. Co třeba jak jsi tenkrát řval vztekle na Taylera, když ti zničil tvé oblíbené tričko? Koukala dokonce i ta všetečná sousedka vedle z baráku.“

„Ty lháři, tak žhavé to nebylo.“ Protočil Marcus očima, ale usmál se.

„Ale teď by mohlo, nemyslíš?“ Nakrčil nos a natáhnul se, aby jej mohl políbit omluvně na rty, když se Marc tvářil stále dotčeně po urážce. Nakonec svolně povzdychnul a jazykem vplul přes protější bránu zubů, aby mohl pohladit jazykem ten Emmetův. Oba do polibku vložili všechno, včetně netrpělivosti, která panovala v obou dvou. Předehra už trvala věčnost, vlastně se tu podobně hašteřili dobrou hodinu, možná hodinu a půl.

„Já už bych docela bral něco jiného, než ty tvé stále polibky a úchylku na kousání tělesných partií.“ Zamumlal Marcus, když odvrátil hlavu od polibku. Byl první, kdo už nechtěl dál zdržovat, a ozval se. Bokama provokativně vyjel nahoru naproti Emmetovým, čímž se otřel klínem o protější. Emm usyknul a přivřel oči. Chtěl spodního chlapce ještě chvíli trápit, ale rozhodl se, že je nebude oba pokoušet. „Tak pojď, než si to rozmyslím.“ Pohrozil s úsměvem Marcus, roztahujíc nohy, čímž ho maximálně pobízel. Emmet tedy neváhal, uvelebil se mezi jeho nohama a pomalu pronikal do úzkého těla. Marcus usyknul, zčásti bolestí a zčásti slastí, na kterou už se klepal nějakou tu chvíli.

„Řekni mi, až budeš v pohodě.“ Zafuněl Emmet, blažený z pocitu tepla a vlhka kolem sebe.

„Jsem v pohodě.“

„Vážně?“

„Proboha, děláš, jako kdybys nikdy nespal s Anisem. Jsem na tohle zvyklý, klidně pokračuj.“ Usmál se Marc a pohladil partnera po tváři.

„Máš pravdu, mohlo mi to dojít.“ Protočil lehce očima Emmet a odvážil se tedy prohnout, a tím se dostat hlouběji do blonďákova těla. Marcus tiše zanaříkal, ale vyšel mu téměř okamžitě, při druhém zhoupnutí vstříc. „Jsi perfektní.“

„Ne, ty jsi.“ Zamručel zpětně Marcus pobaveně a vypustil z úst táhlý sten, když se mu dostalo o něco prudšího přírazu, než byly ty předešlé. Emmet pobaveně zavrtěl hlavou a nechal dál jednat své tělo instinktivně. Jejich první – alespoň soukromně první milování, si užívali oba do poslední chvíle jejich vzrušení. Hodina předehry, přibližně tři hodiny milování, hodina konverzace a mazlení, dvě osoby, jedno uvědomění, že oni dva se stanou více, než jen přátelskou, nerozdělitelnou dvojicí. To uvědomění si, že oni jsou víc, než jen pouhopouzí přátelé.

*

Bill unaveně zamžoural proti oknu, přes které už mu drze lezly do obličeje ranní, sluneční paprsky. Večer zapomněli zatáhnout závěsy, tak byl čas na to doplatit. Chlapec povzdychnul rozespale a ještě chvíli se rozhodl zůstat uvelebený v Anisově hřejivé náruči, než se půjde podívat na ranní probouzení jejich domu.

Stačilo deset minut, protože díky jeho polospánku si moc dobře uvědomoval nepříjemné světlo do očí, takže se rozhodl, že vstane tedy ihned. Nasoukal se spěšně do věcí, které odhodil před spánkem vedle postele, došel zatáhnout závěsy, aby to nijak nenarušilo ani Bushidův spánek, a odebral se potichu dolů, kdy mu při cestě zakručel protestně žaludek.

„Dobré ráno!“ usmál se od plotny Tayler a Bill zůstal trochu zaraženě stát mezi dveřmi. „Všichni ještě spí, tak jsem se rozhodl udělat wafle. Máš rád wafle? Pár jich už mám hotových, tak si sedni a hned to donesu, najím se s tebou.“ Pokynul mu ke stolu a Bill stále ještě překvapen nad chlapcovým milým přivítáním se na povel posadil ke stolu, čichajíc tu vůni, která se linula z pánvičky. Natáhnul se pro konvici, kde už se louhoval čaj a nalil si plný hrnek, pozorujíc u toho Taylera, který měl převážně tvář zamazanou od těsta.

„Ostatní ještě spí?“

„Ano.“ Odpověděl pohotově, a to už postavil doprostřed stolu mísu s čerstvou snídaní, ještě sklenici marmelády, nutely a posadil se naproti Billovi, který si ihned bez ostychu nabídnul. „Kluci spí u Emmeta, nechtěl jsem je budit, zřejmě měli náročnou noc.“

„Hm?“ Pozvedl Bill obočí a s plnou pusou.

„Včera jsem si četl docela dlouho do noci knížku. Není výhodné mít pokoj vedle Emmeta. Nicméně, nevěděl jsem, že to takhle táhnou spolu, ty jo?“ usmál se na Billa. Bill stále pátral v hlavě po tom, co mohlo Taylera tak náhle proměnit. Dřív se nemohli vystát, a teď tu sedí společně, snídají a ten malý, podezřelý fracek se teď snaží vést přátelskou a klidnou konverzaci. Buď se svět zbláznil, nebo Bill měl podezření, že on, protože všechno najednou začínalo nabírat dobré obrátky – Anis a jeho rozhodnutí o ukončení téhle „kariéry“, Marcus a Emmet spolu, Tayler, který chce své chování napravit. Divné.

„Ne.“ Zavrtěl Bill jednoduše hlavou a zapil sousto čajem. „Myslím, že oni to také zjistili až teď někdy.“ Dodal ještě s pokrčením ramen.

„Dost možné.“ Zamručel Tay a chvíli přežvykovali v tichosti, než to Billovi nedalo se nezeptat.

„Proč si najednou takový?“ nechápavě zavrtěl hlavou a veškerý svůj zájem na chlapce naproti upřel.

„Jaký?“

„Tak milý ke mně.“

„Oh tak. Jak jsem říkal, přemýšlel jsem nad tím, jak jsem se dřív choval. Nepřišlo mi to správné. Navíc, myslím, že ti dost došlo, že to bylo trochu ovlivněno mojí žárlivostí, protože já jsem si vždycky tak trochu naivně Anise přivlastňoval. A pak jsi přišel ty a on najednou upřel svůj zájem na tebe, dřív si takhle hýčkal mne.“ Povzdychnul a ukousnul kus wafle, než zase pokračoval. „Tak moc mě to štvalo a logicky jsem si k tobě vybudoval nenávist a odpor. Plakal jsem po nocích a snažil se Anisovi podlézat, abych se ujistil, že je vše při starém. Ale nebylo, což se na mně začalo odrážet celkově. Včera večer, se do mne trochu pustil Marcus, to si nech, prosím, pro sebe. Mluvil ale tak, že jsem byl nucen si plno věcí uvědomit. Třeba to, že pokud Anise opravdu tolik miluji, musím být přeci šťastný za to, že on je spokojený, i když díky tvé přítomnosti. Uvědomil jsem si, že pokud ho mám opravdu tolik rád, musím mu dát volnost a přát mu jen to, co jeho duši dělá dobře. Což znamenalo vzdát se oné zmíněné nenávisti k tobě a dát věci do pořádku. Na tom hodlám teď zapracovat.“ Usmál se Tay a Bill nestačil věřit vlastním uším. „A navíc, ty jsi mi vlastně nic neudělal, jsi fajn kluk, pěkný, chytrý a zábavný, tak proč bych tě měl neustále takhle… shazovat? Ne, chci, aby z nás byli dobří přátelé, třeba i nejlepší!“ zazubil se nadšeně a Bill zavrtěl pobaveně hlavou, když mu samým úsměvem spadl kus wafle z pusy. Tayler se omluvil za své nemotorné chování.

„Myslím, že tohle je to nejchytřejší, co jsem od tebe slyšel, Taylere.“ Zasmál se Bill uvolněně. „Víš co? Anis říkal, že dneska bude mít nějakou práci mimo město, chtěl se porozhlédnout po nějakém novém bazénu, či podobně. Nabídl mi, že mě vezme s sebou a zastavíme se v cukrárně. Jenže mě zrovna neláká chodit a vybírat nějaký kus čehosi, co se nazývá bazén. Tak bys možná mohl jet s námi, co ty na to?“

„Bezva nápad, snad to Anisovi nebude vadit!“ nadšeně přitakal Tayler.

„Neboj, když mu povím o tvém malém rozhodnutí, určitě bude souhlasit a rád!“ Usmál se Bill spokojen tím, jak poklidné se vše zdá být.

autor: PeTiŠka