The treasure from Philippine​s 17.

Jakmile jsem dostal „svolení“ od Billa, věci utíkaly docela rychle, okamžitě nabraly spád. Večer mi volal Kenneth s tím, že se mu nepodařilo sehnat letenku v jeho původním termínu, takže koupil o dva dny dřívější, což mně naprosto vůbec nevadilo, ještě jsem byl rád. Čím dřív odletíme, tím menší vliv mi nasadí Bill do hlavy, protože sice souhlasil s tím, že odletím na těch deset dní, ale každou vteřinou mi dával dost okatě najevo, že s tím zas tak úplně nesouhlasí. O tom, jak se celou dobu vyjadřoval o Kayovi, je škoda mluvit. Zpočátku pronášel nevraživé poznámky pouze nenápadně, ale když jsem projevil své nadšení během balení, už si nebral servítky a bez rozpaků se mě snažil odradit. Nicméně mu to veškeré vynaložené úsilí bylo k ničemu – dostal pusu, slib, že budu volat třikrát denně, ale poté už jsem se zářivým úsměvem a cestovní taškou přes rameno v taxíku mířil na letiště, kde jsem měl domluvený sraz s Kayem.

Zatímco jsem tam na něj čekal, pracovnice, které ve mně poznaly Toma Kaulitze, mě odbavily přednostně, takže já se, s kelímkem kafe a sluchátky v uších, usadil na sedačku kousek od domluveného místa a dovolil si na okamžik zavřít oči.

„Tak já přijdu sotva o deset minut později, a ty už tu spíš?“ ozval se pobavený hlas Kaye poté, co mi zmizely sluchátka z uší.

Rozespale jsem rozlepil oči a vzhlédl k němu s kývnutím. „Dlouhá noc, doháním to, kde se dá. Nemohl jsem najít pas.“

„To je nemilé,“ přiznal se zamručením. „Nicméně já se teď potřebuju nechat odbavit, ale pak budeme mít zhruba hodinu a půl volno, takže si před odletem klidně můžeme zajít na oběd, co říkáš?“

„Že ti tu zajistím přednostní odbavení a jídla se nemůžu dočkat,“ zasmál jsem se a vstal. „Máš tady nějakou oblíbenou restauraci? Protože já jedl snad už na všech světových letištích, ale tady v Berlíně ještě nikdy,“ pokynul jsem mu, aby mě následoval, přičemž jsem to zamířil k těm velmi ochotným dámám.

„Jo, jednu tu znám, vaří tam mezinárodní jídla, takže si můžeš koupit oběd třeba amerického rázu,“ přikývl.

„Super, zrovna dneska mám na něco takového chuť,“ s úsměvem jsem se na něj podíval. Slušelo mu to, ostatně jako vždycky, přestože během toho měsíce docela znatelně pohubl. Na kráse, šarmu a charisma mu to neubralo ani trošku, možná mu to paradoxně prospělo, i když neměl téměř žádné svalstvo. I tak jsem měl chuť vztáhnout ruku a dotknout se ho, jakkoliv nevinně by to bylo možné, ale nakonec jsem se jen pohledem vrátil zpět na cestu.

Zatímco Kaye odbavovali, já popustil uzdu svým myšlenkám. Kdybych nebyl ve vztahu s Billem, tohle by byla ta nejideálnější příležitost k absolutnímu prohloubení našeho vztahu. Kdyby k tomu byla šance před oním měsícem, jsem si jistý, že bych Kayovi řekl, kolik pro mě znamenal a vlastně ještě pořád znamená, přičemž bylo znát, že ani já mu nejsem úplně lhostejný, a to ať z jeho pohledů na mé boky, tak z úsměvů, které mi věnoval. Naše těla na sebe zoufale křičela touhou, zatímco my se úpěnlivě snažili udržet v klidu a nevrhnout se na sebe.

Nebo alespoň já se o to snažil stoprocentně. Neustále jsem si musel připomínat, že mám doma Billa, který věří ve mně a v to, že svůj slib věrnosti neporuším, a já byl odhodlaný to vydržet. Musel jsem se nějak přenést přes to, že jsme s Kennethem jen přátelé, ať už jsem ho v sobě chtěl cítit sebevíc. Jeho dlaně na mých bocích, rty na krku, drze si mě značkující, ten smyslný…

„Tome?“ vyrušil mě z myšlenek Kay. Prudce jsem zvedl hlavu, v upřímném šoku z myšlenek a směru, kterým se ubíraly, mi znachověly tváře.

„Jo-o?“ vykoktal jsem.

„Jsem hotový, můžeme jít na to jídlo,“ zkoumavě si mě prohlédl. „Jsi v pořádku? Máš dost zrychlený dech…“

„Musím na záchod,“ vyhrkl jsem namísto odpovědi a vystřelil jako namydlený blesk k nejbližším záchodům, zřetelně si uvědomujíc vzrušenou bouli v mém klíně. Kruci! Jedna myšlenka na sex s Kayem a mně už stál jako stožár! Tahle dovolená pro mě bude hotový očistec.

*

Poté, co jsem si ulevil na záchodě, náš čas a společnost se dala snášet mnohem lépe, ale pořád ve mně zůstávalo napětí způsobené naším přátelstvím, a Kay to na mě poznal. Po celou dobu v restauraci, kde vařili výborně, jen tak mimochodem, mu tvář zdobil škodolibý a potutelný úsměv, ale naštěstí to ponechal být a nesnažil se mě nijak ztrapnit.

V letadle už pak bylo všechno v naprosté pohodě, opravdu jsme se dokázali bavit jako dobří přátelé, ale protože let měl trvat kolem osmnácti hodin i s přestupem, už brzy jsem se Kayovi omluvil a nedlouho na to usnul spokojeným spánkem. V Abu Dhabi jsme přestoupili během čtyř hodin, které jsem využil k několika návštěvám záchodu a společně s Kayem k dalšímu občerstvení, než jsem později v letadle znovu usnul.

„Tome,“ probudil mě Kayův jemný, ale pevný stisk paže. Rozespale jsem k němu vzhlédl, usmíval se na mě nadšenýma očima. „Jsme tady, za pár minut budeme přistávat, a ty nejsi připoutaný, nechtěl jsem…“

„Uhm, jasně,“ zčervenal jsem a rozpačitě se hned připoutal. Opravdu jsem mu odporný tak moc, že se mě ani nemůže dotknout? Povzdechnul jsem si a se zavřenýma očima se opřel o opěrku. „Jak to tam pak vůbec bude probíhat? Kde budeme bydlet?“ zeptal jsem se po krátké chvíli.

„Na letišti nás vyzvedne můj bratr a pojedeme domů k mým prarodičům, domluvil jsem se tak s babičkou a dědou. Jediný problém je ale v pokojích – ten dům je docela malý a není tam tak dost místa na víc pokojů, takže se budeme muset smrsknout do jednoho. Jestli ti to ale nějak vadí, stačí říct, vlezu si na gauč, to je to nejmenší.“

„Já s tím nemám problém, vůbec mi to nevadí,“ zavrtěl jsem hlavou. Jsem vděčný už za to, že tu vůbec můžu být. Já se na posteli uskromním, jsem celkem skladný,“ s pobaveným úšklebkem jsem k němu vzhlédl, akorát když letadlo začalo klesat.

„Jo, to si pamatuju,“ přikývl souhlasně s nenápadným úsměvem. To bylo dobré znamení, oba jsme na náš vztah vzpomínali s úsměvem.

Jakmile jsme přistáli, letušky nás hned odvedly s sebou, abychom si mohli vzít naše zavazadla – tohle byla rozhodně ta součást slávy, která mě upřímně bavila a vyhovovala mi. Normálně mě věci s tím spojené spíše obtěžovaly, ale občas bylo vyloženě fajn ušetřit se stání ve frontách a zdlouhavému čekání.

„Pojď,“ lehce mě Kenneth chytil za loket a táhl mě halou přeplněnou lidmi. V životě jsem viděl už větší letiště, ale možná kvůli tomu bych byl schopný se tu ztratit, proto jeho ruka rozhodně přišla vhod.

Prošli jsme hlavními dveřmi a Kay mě bez zaváhání kamsi vedl. Nechal jsem se sebou manipulovat bez sebemenší špetky nedůvěry, přeci jen on tu byl doma a věděl, co a jak.

„Tome, támhle, vidíš?“ zvedl ruku a ukázal na jednoho z mužů na parkovišti a po mém kývnutí pokračoval, „to je můj starší brácha Leigh,“ usmál se nadšeně a pustil mou ruku, aby zrychlil chůzi a mohl ho pevně obejmout.

S úsměvem jsem je oba sledoval při cestě k nim. Napadlo mě, že i my s Billem kdysi mívali podobný, ryze sourozenecký vztah, a upřímně se mi po něm v tu chvíli zastesklo. Najednou mi jednoduše chyběl můj bratr a ne milenec, i když… Vlastně mi můj milenec nechyběl nikdy. „Ahoj, jsem Tom, těší mě,“ usmál jsem se na toho muže a napřáhl k němu ruku.

„Konečně mám tu čest tě poznat,“ krátce se zasmál, stiskávajíc mi dlaň. „Tady Kenneth toho o tobě po telefonu dokázal opravdu spoustu napovídat, takže jsem upřímně zvědavý. Co z toho je o tobě pravda.“

„Nesmíš mu věřit ani slovo, hrozně kecá!“

„Mluvil o tobě opravdu moc hezky,“ pobaveně pozvedl obočí.

„No tak v tom případě mu musíš věřit úplně všechno,“ rozesmál jsem se. Pohledem jsem zabloudil ke Kayovi, kterému na rtech pohrával drobný úsměv. Sotva zaregistroval můj pohled, mrkl na mě.

„Snad abychom jeli, ne? Babi s dědou už jsou určitě hotoví,“ pousmál se Kay, načež jeho bratr (čert vem jeho jméno) nám oběma vzal tašky a hodil je do auta.

„A co rodiče? Ti jsou tu taky? Nebo jak to je?“ zvědavě jsem se zeptal po nasednutí.

„Naši žijou v Německu, táta mi dělá manažera a mamka mu s tím občas pomáhá, ale přiletí za dva dny, původně jsem totiž měl letět s nimi. Tyhle první dva dny budeme v domě jen s prarodiči. Brácha bude u sebe doma a naši zaberou jeho ložnici.“

„Hm, aha,“ uznale jsem pokýval hlavou. „Mám pocit, že s vaším tátou už jsem měl co dočinění při nějakém předávání cen. Jsem zvědavý, jestli si mě pamatuje.“

„Pamatuje si spíš Billa,“ zavrtěl Kay hlavou. „Ví o tobě, ale výrazněji o Billovi, pamatuje si, jak se opil na Cometách a byl…“

„Byl dotěrný,“ skočil jsem mu do řeči. „Jo, to si pamatuju, snažil se dostat do kalhot snad každému, koho potkal, ale po třetím neúspěchu se hystericky vrhnul kolem krku Bushidovi. Druhý den jsme se kvůli tomu s Billem poprali. Nebyl schopný připustit, že…“ zasekl jsem se a omluvně na ně kouknul. „Omlouvám se, melu tu hlouposti, zapomeňte na všechno, co jsem řekl.“

„To je v pohodě, Tome,“ usmál se na mě konejšivě Kay. „Brácha ví, co je Bill zač, alespoň okrajově, a já stejně jako ty, takže oba chápeme, o co jde. Nedělej si obavy.“

„Díky,“ zamumlal jsem vděčně, ale dál raději zmlkl.

Zbytek cesty tedy proběhl v relativným tichu, pokud tedy zrovna Kay s Leighem neřešili nějaké rodinné záležitosti, do kterých já se přirozeně nevměšoval, nebylo to mé právo.

*

Kennethovi prarodiče byli úplně stejně skvělí jako jeho bratr a jako Kenneth sám. Přestože byli pokročilého věku, vůbec jim to neubíralo na elánu, kterého měli na rozdávání. Po jejich opravdu vřelém přivítání jsem se Kayem nechal uvést do pokoje, kde spolu budeme deset dní žít, a poté mi s úšklebkem dal prostor, abych mohl zavolat Billovi, který už byl určitě netrpělivý.

„Tomi, no konečně sis utrhl čas a ozval se mi!“ zazněl z telefonu ne zrovna milý Billův hlas.

„Klídek, bratříčku, dorazili jsme sotva před hodinou,“ zasmál jsem se a rozvalil se na posteli. Tady by se dalo dělat věcí… „Musel jsem se nejdřív seznámit s Kayovou rodinou a poděkovat jim a možnost být tu. Kupoval jsem jim přeci ty lahve toho dobrého německého likéru.“

„Jo, jasně cokoliv,“ zabručel a i z jeho hlasu bylo poznat, jak protáčel očima. „Stýská se ti po mně? Chybím ti?“ zacukroval vzápětí mile.

Tentokrát jsem protočil očima já, ale do telefonu se usmál. „Samozřejmě, že se mi stýská a chybíš mi, nikdo mě tu netahá za vlasy a náruživě po mně neskáče, dožadujíc se sexu.“

„To bych si prosil, protože jestli po tobě takhle bude někdo skákat, může se rovnou připravit na můj hněv, během kterého bych ho nenechal vyjít z boje živého, a to samé platí i pro tebe.“

„Bille, něco jsem ti slíbil a nehodlám ten slib jakkoliv porušovat, dobře? S Kayem jsme jen přátelé a já jsem si sem jel odpočinout, zatímco tobě jsem dal volnost s Natalie, oba teď máme takovou dovolenou, jeden od druhého.“

„No jo, no jo,“ povzdechl si. „A jaké to tam je?“

„Perfektní,“ usmál jsem se. „Něco jako Maledivy, jen s více lidmi a domy, ale je to tu prostě skvělé. Sice jsem ještě neměl možnost podívat se na pláž, ale pak ti pošlu fotku, dobře?“

„Vyfoť mi sebe, jak jsi daleko od Kennetha a budu mnohem spokojenější,“ zabručel. „Chci, abys už byl zpátky doma u mě, Tomi. Nechceš se vrátit dřív?“

„Bille, jsem tu sotva hodinu, o návratu zatím rozhodně neuvažuju. Domluvili jsme se na tom, že se vrátím za deset dní, a přesně tak to i bude. Chci si to tu užít, obnovit přátelství s Kennethem a nám dvěma taky prospěje, když si od sebe odpočineme.“

„Jako bychom si snad od sebe potřebovali odpočinout,“ zaprskal naštvaně. „Nemyslíš, že kdybych tě u sebe nechtěl, prostě bych tě poslal do háje? To, že jsem to neudělal znamená, že jsem to nechtěl!“

„Podívej, Bille, teď se o tomhle nebudeme bavit. Vyřešíme to, až se za deset dní vrátím, do té doby o tom nechci ani slyšet, jinak nepočítej s tím, že ti zavolám,“ tentokrát jsem už zvýšil hlas. „Opravdu rád bych si tuhle dovolenou užil a nechci si jí nechat zkazit jen kvůli tomu, že žárlíš na Kaye, ať už je to oprávněné nebo ne. Něco jsem ti slíbil, tak mi koukej začít věřit! To, že mám Kaye pořád rád, neznamená, že tě podvedu. Zavolám ti zítra, tak se do té doby uklidni. Měj se,“ stroze jsem se rozloučil a se zaúpěním mobil hodil do peřin. Za co, pane bože, za co?!

„Bill už zase dělá problémy?“ ozvalo se ode dveří.

Polekaně jsem sebou škubl a vzhlédl. „Jak dlouho tam stojíš?!“

„Asi dvě minuty,“ přiznal Kay pomalu, přičemž líně zamířil ke mně, usazujíc se na posteli. „Promiň, nechtěl jsem poslouchat tvůj hovor, jen jsem si šel pro plavky, abych mohl jít na pláž, ale když jsem slyšel to, co říkáš, prostě jsem nemohl…“

„Jasně,“ s povzdechem jsem se posadil do tureckého sedu a promnul si čelo. „Zajímá tě, jestli je to všechno pravda, viď?“ opatrně jsem k němu vzhlédl. Kay si vteřinku nejistě okusoval ret, než mlčky přikývl. „Jo. Pořád tě mám rád, ale pochybuju, že bys to ještě nepoznal sám. Za celý měsíc jsem snad milionkrát vzal do ruky telefon s tím, že ti zavolám, ale byl jsem příliš vyděšený z toho, že bys ze mě mohl být natolik znechucený, že bys ten hovor ani nevzal. Proto jsem se vždycky spokojil s tímhle,“ podal jsem mu telefon s otevřenou „jeho“ složkou. Zalapal po dechu, překvapením se mu rozšířily zorničky. „Neříkám ti to všechno kvůli tomu, že bych ti chtěl ublížit, Kayi, ale právě naopak. Pořád tě mám rád, právě kvůli tomu s tebou chci být alespoň blízký kamarád, naše odloučení neprospělo ani jednomu, o tom nemá vůbec cenu polemizovat. Chybí mi kontakt s tebou a opravdu udělám cokoliv pro to, abychom ho udržovali. Moc mě mrzí, že jsem ti tenkrát ublížil a kdybych to mohl vrátit, neváhal bych ani vteřinu, protože… nikdy jsem nebyl šťastnější než s tebou, i když se nás Bill snažil rozdělit, což se mu, díky mně, nakonec i povedlo. Mrzí mě to, upřímně. Ale doufám, že to překonáme alespoň kvůli tomu přátelství,“ zhluboka jsem se nadechl a vstal. „Půjdu se projít po pláži,“ zašeptal jsem, když se stále díval do telefonu.

S rukama zabořenýma hluboko v kapsách od kalhot jsem se vydal pryč z jeho pokoje i domu na pláž, která byla přímo na pozemku. Měl jsem sto chutí nafackovat si za to, co všechno jsem Kayovi řekl, když se mě pouze zeptal, jestli je pravda to, co jsem povídal do telefonu Billovi. Měl jsem říct, že ano a nechat to být. Tímhle jsem možná pokazil veškeré úsilí, které už bylo k obnovení našeho přátelství vynaloženo, a to jen kvůli tomu, že neumím držet jazyk za zuby. Bože, kdyby alespoň nebylo tak zatraceně těžké vedle něj pobývat! Co kruci budu dělat v noci, až budeme muset spát v jedné posteli? Jak mám vydržet nedotýkat se ho?

Zůstat věrný Billovi, zůstat věrný Billovi… SAKRA!

autor: PeTiŠka & Saline A.