Profesor 33.

U večeře se všichni bavili. Povídali si o různých věcech a někdy se i zasmáli, vládla tam taková uvolněná atmosféra. Každý měl co říct nebo se dokázal zasmát, až na Toma. Ten se rýpal v jídle a jenom všechny nezaujatě sledoval. Tahle večeře jej skutečně nebavila. Měl chuť si někde pořádně užít, vytancovat se s nějakou kočkou nebo kocourkem, a potom se s ním ještě pobavit v posteli. Takovéhle skoro rodinné večeře a obyčejná zábava nebyly nic pro něj.

„Copak, Tome, tobě nechutná?“ zeptala se jej Simone, jakožto jediná žena u stolu, a mile se na něj usmívala.

„Ale jo, chutná, jenom nemám moc hlad,“ snažil se jí aspoň trochu úsměv zdvořile oplatit už jenom proto, že to byla přítelkyně jeho otce, a také proto, že se na něj Gordon díval. Tom musel teď sekat latinu, protože se už kolikrát stalo, že jej jeho táta vysekával z průšvihů a už jej to přestávalo bavit.

„Dobře, pokud to nechceš, tak to nemusíš jíst,“ věnovala mu další úsměv a dál jedla. On už jí na to nic neříkal, položil příbor a opřel se o opěradlo židle.

„Tomi, půjdeš si se mnou hrát?“ zeptal se jej Sam, který seděl přímo naproti dredáče. Všichni těkali pohledem z Toma na Sama a zase zpět. Tom jenom pokrčil rameny a pak kývl. Stejně, co by tady jiného dělal, když je mezi dvěma zamilovanými páry. Tak si bude hrát s malým dítětem. Kdyby tohle věděli jeho kamarádi, tak by se mu smáli.

Sam slezl ze židle, která s odsunutím zavrzala. Už utíkal do svého pokojíčku. Tom se loudavým a houpavým krokem vydal za ním, a když nakonec zmizel oběma párům z očí, všichni se pro sebe jenom usmívali.

„Moc se mu nechtělo,“ řekla Simone a stále se usmívala na ostatní a hlavě na Gordona.

„Však mu to prospěje, než se pořád někde opíjet a vyvádět jeden průšvih za druhým,“ pronesl hnědovlasý muž a usmál se.

Jakmile dovečeřeli, přesunuli se s kávou do obývacího pokoje, kde se společně bavili. Gordon vyprávěl vtipné historky ze školy, jelikož byl ředitelem jedné střední školy. Všechny neskutečně bavil, a když se k němu přidal William jakožto profesor a povídal jeho historky, byl to skutečně zábavný večer plný smíchu.

Nakonec otevřeli i víno a ani jim nedošlo, že jsou tady vlastně autem. Nálada byla čím dál veselejší a víno ubývalo.

„Moment, musím si odskočit,“ řekl William a vydal se nahoru na záchod. Cestou zahlédl skrz pootevřené dveře Toma, jak sedí na zemi opřený o Samovu postel a ukazuje mu tam na svém iPhonu nějakou hru.

Profesor si mezitím došel na záchod a potom si šel umýt ruce. Jakmile se ale otočil, leknutím skoro nadskočil. Ve dveřích stál Tom a s úšklebkem jej sledoval. Musel si jej asi všimnout, když procházel. Sama zabavil mobilem, který mu půjčil, a vydal se za Willem. A teď tady stál a prohlížel si jej od hlavy až k patě.

„Dovolíš?“ zeptal se slušně William, když chtěl projít, ale Tom stál jako přikovaný k zemi a blokoval tak černovlasému muži cestu. Chvíli se nic nedělo a oba na sebe jenom hleděli. Willa to už začínalo štvát a uvažoval, že se prostě nějak procpe, ale v tom za sebou dredáč zavřel dveře a blížil se k profesorovi.

„Co děláš?“ nechápal, ale přesto couval, nechtěl, aby k němu Tom šel, a ještě s takovým šibalským výrazem.

Zahnal profesora až do kouta koupelny, takže neměl kudy utéct. Pak zničehonic a nečekaně se na něj natiskl a chytil mu ruce nad hlavou, i když byl Will o něco větší než on, nedělalo mu to problém.

„Tak to teda ne!“ zamračil se černovlasý muž a snažil se své ruce vyvléknout z Tomova sevření, ale na to, že byl Tom o něco menší, měl teda sílu.

„No tak, kotě, pobavíme se. Nedělej, že bys nechtěl, uvidíš, že se ti to bude líbit a budeš chtít ještě,“ mluvil dráždivým a sexistickým hlasem a přisál se na Willův krk. To už bylo ale na profesora moc, škubnutím vyvlékl své ruce z jeho sevření a prudce jej od sebe odstrčil.

„Co si o sobě sakra myslíš?“ vyjekl na něj a z jeho očí plápolaly plameny zlosti. „Necháš mě a Billa na pokoji, jinak ti toho ptáka urvu a nacpu do prdele!“ mluvil hlasitým a rozhořčeným hlasem.

„Ale tak pán to má rád tvrdě? I to umím,“ uculil se opět. William si jenom odfrkl a vydal se ke dveřím od koupelny, ale Tom sis jej za pas přitáhl zpět k sobě a rukama sjel na jeho zadek, který stiskl. V tom mu ale přiletěla pořádná a štiplavá facka na levou tvář, až se to ozvalo celou místností.

„Řekl jsem ti, ať na mě nesaháš, debile!“ zanadával profesor, a pak se vydal zpátky dolů. Cestou po schodech se několikrát nadechl a dlouze vydechl, aby ventiloval ten vztek a byl zase normální.

Když už bylo něco kolem půl dvanácté, Simone a William už byli docela opilí. Sam Billovi usínal v náručí, ale stejně se dobře bavili. Tom seděl v křesle s nabručeným výrazem.

„Tak jo, já odcházím domů,“ promluvil poprvé od té facky a zvedl se z křesla.

„Nezůstaneš přes noc?“ zeptala se jej Simone a pořád se hihňala.

„Ne, půjdu domů, tak se mějte,“ rozloučil se s nimi, a pak konečně vypadl. Rozhodně nešel domů, zavolal svým kamarádům a šel se bavit.

„Tak jo, já půjdu uložit Sama,“ řekl Bill a vzal svého malého, usínajícího brášku do náruče a šel s ním do pokojíčku. Tam jej převlékl do pyžamka a s plyšákem uložil do postýlky. Potichu zavřel dveře a vydal se domů.

„Taky to už zabalíme, co říkáš?“ koukl černovlásek na Gordona. Oni jediní dva byli jenom lehce v náladě.

„Souhlasím, kam ji mám odvést?“ koukl na svou opilou a stále se usmívající přítelkyni, která toho opravdu hodně vypila.

„Na konci chodby ty tmavé dveře,“ usmál se na něj černovlásek, a pak se podíval se svého krásného přítele, který na tom byl podobně jako Simone.

„Tak pojď, zlato, půjdeme spinkat,“ pomohl svému matematickému princi na nohy a vedl jej opatrně po schodech nahoru.

„Dobrou noc,“ slyšel ještě Gordonův hlas.

„Dobrou“ otočil se na něj a usmál se. Nevnímali nesmyslné žvatlání obou jejich partnerů a pak je vedli do postelí.

„Billi, já tě tak miluju, žeru tě, puso,“ povídal profesor opile a opíral se o černovláska.

„To je sice hezké, ale buď potichu, Sam už spí,“ mluvil tiše a pomalu šli až do pokoje.

„Pšššt, Sami spinkááá…“ snažil se šeptat, tak jak to opilí lidé dělají.

„Jo spinká a ty půjdeš taky spinkat, jsi jak motyka,“ usmál se Bill a nechal svého přítele padnout na postel.

„Půjdeme spinkat a budeme se tulit… kurva, musím opravovat písemky,“ už se zvedal, ale černovlásek jej zase zatlačil zpátky na postel.

„Nic nemusíš opravovat, musíš jenom spát,“ sundával z něj oblečení a házel ho na židli. Oba je svlékl jenom do boxerek a posunul svého matematického prince tak, aby se na postel vešel i on sám, a přikryl je.

Cítil, jak mu Williamova neposedná ručka přejíždí po bříšku a na podbřišek. Dal ji pryč, ale za chvíli tam byla zase.

„Willi, nechej toho a spi, prosím tě,“ zavrtěl hlavou a musel se nad tím usmívat. Tohle je poprvé, co svého matematického prince vidí až tak na mol.

„Budeme se milovat, chci tě pomilovat,“ opakoval černovlasý muž stále dokola a neohrabaně si na černovláska vylezl. „Chci tě slyšet zase sténat… dáme si dlouhý a vášnivý sexík…“ šeptal mu do kůže na krku, jak měl hlavu položenou na jeho rameně a celý na něm ležel. Při tom začal pomalu usínat, až usnul úplně.

Bill to během chvilky poznal a tiše se tomu zasmál. Takže žádný sex nebude, bylo to jasné, protože v takovém stavu by Will nebyl nejspíš schopný ani přirazit, natož s Billem mít dlouhé milování.

Jemně jej hladil v jeho černých vlasech a víc na ně přitáhl deku, aby jim nebylo zima. Tedy spíš Williamovi. I když na něm celý ležel, nebyl těžký, takže mohl černovlásek klidně dýchat.

„Dobrou noc, miláčku,“ zašeptal tiše, i když mu bylo jasné, že to už neuslyší. Objal jeho uvolněné tělo a také usnul.

autor: Tina