autor: xblindmag
Tomi
„Teto Dunjo!“ Zvolal Bill, když vstoupil do domu, který byl prakticky jeho druhým domovem. Zavřel za sebou dveře, zatímco se k němu přišoural rozkošně ošklivý mopslík. Bill se zazubil a vypískl, odložil nádoby, které držel, na nedaleký stůl, než poklekl, aby se se psem přivítal. „No ahoj, Bo-Bo! Jak se můj malý Bo-Bo má? Byl jsi hodný pejsek?“
Mopslík byl z Billovy návštěvy nadšený, běhal dokola v malých kruzích, než se zase vrátil zpátky k Billovým napřaženým rukám a hravě po nich chňapal. Bill se hihňal a pokračoval v drbání hrubé srsti. To vše až do chvíle, kdy pes začal očichávat jeho příruční tašku a Bill se náhle odtáhl a vstal.
„Hej, tohle ne,“ řekl přísně s varovně napřaženým prstem, a pes se posadil. „Nesahat, okay?“ Ukázal na svou tašku a věnoval psovi intenzivní pohled. Bo-Bo vypadal, že rozumí, zůstal poslušně sedět a vzhlížel k černovlasému mladíkovi s vykulenýma očima.
Obvykle by se Bill nestaral o to, co ten pes dělá, ale ve své tašce měl v tu chvíli Toma. Po této zastávce mířili k Andreasovi, a jelikož Bill nevěděl, jak dlouho návštěva jeho tety potrvá, změnila se panenka do své plastové formy, aby zamířila také dovnitř, namísto toho, aby čekala v autě jako nějaký stalker nebo tak něco.
Bill nakoukl do své tašky, aby se ujistil, že je panenka v pořádku, když známá blonďatá žena vykoukla z kuchyňských dveří.
„Zdálo se mi, že slyším spratkův hlas,“ řekla s úsměvem.
Bill protočil oči a úsměv jí oplatil. „Jo, taky tě moc rád vidím. Přinesl jsem zpátky všechno to nádobí, které si máma půjčila,“ řekl, a znovu zvedl všechny nádoby.
„Ach, tentokrát to Simone netrvalo tak dlouho.“
„Nejspíš by si je moc ráda nechala déle, ale tys na ni pořád štěkala kvůli tomu svému blížícímu se večírku, a tak se jich prostě musela vzdát.“
Společně se tomu zasmáli, než starší žena pokynula hlavou do kuchyně. „No, tak pojď dál. Udělala jsem cookies a je mi jasné, že jich sníš minimálně tucet, než zase odejdeš.“
Bill rozjařeně ožil, sundal si z ramen svou tašku a opatrně ji položil na pohovku, než se vydal za svou tetou.
„Bože, příště, až přijdeš na návštěvu, budu muset koupit tak tři balíčky těsta na cookies,“ zasmála se Dunja a hleděla na svůj nyní prázdný talíř s výjimkou dvou osamělých sušenek.
„Ani nevím, kolikrát jsem ti to už sám říkal,“ řekl Bill s úšklebkem a popadl obě zbývající sušenky.
Blonďatá žena se rozesmála. „Tohle je důvod, proč už Simone žádné cookies nepeče?“
„Protože je všechny sním do hodiny od chvíle, kdy se dopečou?“ Zeptal se Bill, a jeho teta přikývla.
„Jo, přesně proto.“
Dunja se znovu rozesmála a odnesla talíř do dřezu. Bo-Bo, který odpočíval pod její židlí, se vydal spolu s ní a s očekáváním k ní vzhlížel, zatímco začala umývat hromadu nádobí.
„Copak?“ zeptala se psa. „Ty už jsi dneska jedl. Už nic dalšího, nebo ztloustneš.“
„Protože on ještě vůůůůbec není tlustý,“ popichoval ji Bill. Dunja pobaveně zavrtěla hlavou a stále přitom hleděla na psa.
„Běž si hrát nebo něco,“ řekla a lehce chodidlem psa odstrčila. Bo-Bo poslechl a odšoural se do obývacího pokoje.
Bill si spokojeně povzdechl a opřel se. Dopřál svému žaludku čas k trávení, zatímco přepínal mezi stanicemi na nedalekém rádiu. Zrovna našel stanici, na které nehrály reklamy, když jeho teta znovu promluvila.
„Zatraceně, můžeš zkontrolovat, jestli Bo není na gauči? Má nový zlozvyk v obskakování polštářů, a tak jsme se rozhodli mu zakázat je obskakovat.“
Bill vyprskl navzdory tomu, jak se jeho tvář zkroutila znechucením nad tou příliš velkou hromadou informací. Dal si načas, než se zvedl ze židle a vydal se zpět do obývacího pokoje.
Nad tím, co uviděl, jeho neuspěchané tempo zcela zmizelo.
„Bo-Bo?“ Zavolal váhavě na psa, který očividně cosi hledal v jeho tašce. „Bo, co to dě-„
Ostře zalapal po dechu, když viděl, jak se k němu mopslík otočil s povědomou plastovou panenkou ve své tlamě a nesl si ji jako cennou kost.
S tím, jak k němu mladík přispěchal, si Bo-Bo pomyslel, že je čas na hraní, a tím pádem se rozběhl pryč i s panenkou stále v tlamě. Bill okamžitě běžel za psem do haly a v duchu si pro sebe sakroval.
„Bo, okamžitě se zastav! Sedni! Sakra, sedni!“
Mopslík se k Billovi otočil, ale neposadil se. Jen se kymácel na místě a očividně čekal, až se k němu Bill připojí. Černovlasý mladík se zastavil a přísně na něj zazíral.
„Bo, sedni,“ řekl ostře. Pes konečně poslechl, ale jeho rozšířené oči a kmitající ocas stále naznačovaly, že to všechno pořád považuje za hru. Bill natáhl ruku a poklekl vedle psa. „Dej mi tu panenku.“
Bo-Bo koukal na ruku, ale nic neudělal. Bill se opatrně natáhl, aby si vzal svou dredatou panenku nazpět, a přesně ve chvíli, když ji držel, se Bo-Bo rozhodl ´dovádivě´ zatáhnout.
Bill s úděsem v očích zíral na nyní jednorukou panenku ve svých rukách.
„Pane BOŽE!!“ Bill šílel, jak se prakticky pustil do mopslíka – který si stále myslel, že si spolu hrají – a snažil se ruku získat zpět, než ji pes spolkne. Nakonec dostal plastovou končetinu zpátky, celou pokrytou psími slinami a s několika otisky zubů. Bill zavrčel a lehce, avšak pevně psa plácnul, než se rozběhl do nejbližší koupelny.
„Kurva, kurva, kurva…“ mumlal Bill a střídavě skákal očima mezi plastovou panenkou a rukou, která k ní už nyní nebyla připojená. Sundal mrňavou čepici z Tomovy hlavy a opatrně ji položil stranou. Poté mu sundal široké tričko a přidal ho k čepici, než začal zkoumat důlek, odkud byla ruka vytáhnutá. Vypadalo to jako u každé jiné panenky a on končetinu jednoduše připevnil nazpět. Několikrát rukou zatřásl a zatahal za ni, by se ujistil, že zůstane na místě.
„Tome?“ Zašeptal k panence, když popadl hrst toaletního papíru, aby otřel psí sliny. „Tome, jsi v pořádku?“
Bill si nebyl opravdu jistý, proč cítil ohledně panenky takové obavy. Sám sobě říkal, že to byla jen vina, jako obvykle, ale ve skutečnosti mu to nepřipadalo jako vina. V tom okamžiku se opravdu bál, že Toma prostě nechal zabít psem své tety.
„Tome, slyšíš mě? Tomeee…?“
Stále žádná odpověď. Bill se starostlivě kousl do rtu, srdce mu bušilo provinilostí… strachem… a smutkem?
„Kurva,“ zamumlal Bill ještě jednou, jemně posadil panenku na okraj umyvadla. Podpíral ji, aby ji ochránil před pádem, a šťouchal ji do hlavy. „Kurva, Tome. Vrať se… Tome, vrať se… Sakra Tome!!“
Za méně než vteřinu se panenčino tělo náhle zvětšilo, dokud nenabylo životní velikosti. Stalo se to tak rychle, že si to Bill ani neuvědomil, dokud nehleděl známému dredatému chlapci do tváře. Jeho ruce zůstaly na silných, nahých pažích, kde předtím svíral plast. Oči měl šokem vykulené.
„Čau,“ řekl Tom s polovičním úšklebkem. „Pes tvé tety má ostré zuby. A opravdu špatný dech.“
„Ty… ty jsi v pořádku…“
„Jo, promiň, že to trvalo tak dlouho. Z nějakého důvodu jsem měl nějaké potíže, když jsem se chtěl hned proměnit.“
„Je tvoje ruka v pořádku?“
Tom si ruku protáhl, zakroutil ramenem a zahýbal prsty. „Vypadá to, že všechno funguje.“
Bill zavřel oči a vypustil ze sebe dlouhý úlevný povzdech. Tom se jemně usmál. Natáhl směrem k mladíkovi ruku, když byl náhle odstrčen vzad. Dredáč zaúpěl, když mu zadek sklouzl z okraje umyvadla rovnou dovnitř. Připitoměle zamrkal, zatímco hleděl na svého majitele.
„Už mě takhle znovu neděs!!“ Zasyčel Bill. „Kurva, myslel jsem si, že jsem tě zabil, nebo tak něco!“
Tomovi chvíli trvalo, než opravdu zaregistroval, co mladík řekl. Lehce se uchechtl a pobaveně zavrtěl hlavou. „Říkal jsem ti, jsem jen panenka. Víš, kolik z nás skončí bez ruky nebo bez hlavy při soužití s malými dětmi? Ale všichni žijeme. Ze ztráty končetiny jen tak neumřeme.“ Tom se znovu uchechtl.
„Ale tys prostě–!“ Bill zavrčel, otočil se a frustrovaně se zatahal za vlasy. „Víš co, zapomeň na to. Jsem rád, že jsi v pořádku, teď na to prostě zapomeňme a jdeme k Andymu.“
Tom našpulil rty. „Ty jsi naštvaný. Proč jsi naštvaný?“
„Já nejsem naštvaný!“ Vyštěkl Bill a až příliš se zajímal o bílé ručníky visící vedle sprchy, aby se nemusel podívat na dredatého mladíka. „Prostě se teď přeměň zpátky. Nebo vylez oknem a sejdeme se venku.“
„Doufám, že víš, že se teď, jako člověk, prostě nevejdu do toho mrňavého trička a čepice…“
„No, tak se přeměň zpátky! Bože, právě jsem řekl–“ Bill vyjekl, když ucítil, jak se kolem něj zezadu omotal pár rukou. Rychle se z nich vyvléknul a znovu zazíral přímo na obživlou panenku. „Co to sakra děláš?!“ Zeptal se a snažil se ignorovat horko, které cítil na tvářích.
„Jsi naštvaný a tohle tě uklidní,“ vysvětlil Tom jednoduše a pohnul se, aby černovlasého mladíka znovu objal.
Bill znovu poodstoupil. „O čem to sakra mluvíš?! Jak by mohlo objetí–“ Byl přerušen, jak si jej Tom znovu přitáhl k hrudi. Bill zaklel a pokoušel se z objetí vymanit, ale zdálo se, že jej Tom tentokrát drží pevně. Černovlasý mladík sebou házel, ale prostě se z Tomovy náruče nedokázal dostat.
„Ššš, jen se uklidni,“ vrněl Tom a dál jej pevně držel. „Prostě se uvolni. Říkal jsem, že se omlouvám za to, že jsem tě tak vyděsil, ano? Nevím, co se stalo, opravdu to nemělo trvat tak dlouho se přeměnit zátky, ale omlouvám se, okay?“
Bill si nebyl jistý, jestli to bylo tím náhlým nárůstem tlaku Tomova objetí anebo tou omluvou, ale cítil, jak ztrácí vůli bojovat. Opravdu to nemělo být pohodlné, ale z nějakého důvodu jej to vážně uklidňovalo. Ještě několikrát proti dredáčovi chabě zatlačil, než konečně zcela ochabnul. Tom jej stále pevně držel, ale jednou rukou jej začal konejšivě hladit po zádech. Bill byl v tom objetí naprosto uvolněný. Zavřel oči, jak se zdánlivě snažil zavrtat hlouběji k Tomově hrudi. Nemohl si pomoct, bylo to prostě tak…
Hřejivé, pomyslel si Bill, a vzpomněl si na to, jak se nedávno panenka zmínila o tom, jak si užívá lidské teplo. Tak hezké a teplé…
Zůstali společně v té pozici až do chvíle, dokud sebou Bill překvapeně neškubnul při zvuku klepání na dveře.
Dunja se přišla ujistit, že se neutopil v záchodě nebo tak něco. Hlasité rádio muselo přehlušit zvuky jejich předchozího dohadování, a Bill byl vděčný, že si jeho teta očividně neuvědomila přítomnost další osoby.
Po Tomově ujištění, že bude okay, se přeměnit zpátky, Bill pomohl plastové panence zpátky do jeho trička a čepice. Poté schoval panenku znovu ve své mikině, popadl tašku a rozloučil se s tetou, než zamířil ven ze dveří.
„Drž hubu!!“ Billovi se podařilo praštit hystericky se chechtajícího dredáče vedle sebe po hlavě polštářem. Tom se nedokázal přestat smát, ani když jej tím polštářem jeho vlastník málem přidusil. S končetinami oslabenými příliš velkým smíchem polštář pomalu odstrčil a vynahradil si ztracený vzduch, než jej znova popadl další záchvat smíchu.
Bill zabručel a trucovitě našpulil rty, posadil se a překřížil si ruce na hrudi, zatímco na dredáče zíral. Tomovi se smíchy z očí koulely slzy až na matraci v místě, kde ležel.
Chvíli trvalo, než se dredáč konečně uklidnil. Zubil se, jak si otíral slzy, a podíval se na svého stále zírajícího majitele. „To bylo prostě moc, Bille. Jsi až moc legrační.“
„Sklapni,“ zasténal Bill. „Pitomý Andy. On ví, že nesnáším horory.“
„Ale je docela překvapivé, že jste se dívali na Kruh. Není už to opravdu starý film? Pamatuju si, jak o tom pořád mluvili naši tvůrci, zatímco na nás pracovali.“
„A je tady taky dobrý důvod, proč jsem to doteď ještě neviděl. Proboha, bojím se tmy! Opravdu si myslíš, že budu dneska v noci schopný spát?“
Tom se posadil, aby byl černovlasému mladíkovi tváří v tvář. „Neboj se, já jsem přímo tady, vedle tebe. Nedovolím žádným děsivým mrtvým dlouhovlasým holkám, aby tě ve spánku zavraždily.“
„Víš, kdybych právě teď nebyl tak vyděšený, tak bych tě praštil za to, že na mě zase vytahuješ T.K. Nebo možná bych ti měl prostě znovu utrhnout ruku.“
Tom odevzdaně pozvedl ruce a Bill si nemohl pomoct a pousmál se.
„Pitomá bárbína,“ zamumlal Bill a položil se na matraci.
„Určitě jsi mě právě teď nenazval Barbie,“ Tom přimhouřil oči na svého vlastníka a položil se vedle něj.
Bill si odfrkl a ušklíbl se. „Znáš tu starou píseň Barbie Girl od té dánské skupiny?“
Tom se zašklebil. „Jak bych mohl zapomenout? Tenkrát ve výrobních dílnách to byla nejhranější píseň.“
„Viděl jsi někdy ten videoklip? Ta ´Barbie´ přišla o ruku stejně jako ty. Vlastně to bylo docela legrační.“
Tom protočil oči a Bill se zahihňal.
„Zazpívej to!“
Tom pozvedl obočí. „Co prosím?“
„Myslím, že by to měl být tvůj nový tematický song, tak zpívej!“
„…“
„He’s a Tomi boy, in the Tomi woooorld ~ Life in plastic, it’s fantastic!“
(Je to chlapec Tomi ve svém Tomi světě ~ Život v plastu je fantastický!)
Tom byl lehce pobavený Billovými změnami textu. Snažil se a selhal při pokusu o potlačení úsměvu, zatímco Bill pokračoval.
„You can brush his… počkat, hmm… You can’t brush his dreads, undress him ev-„
(Můžeš česat jeho… počkat, hmm… Nemůžeš česat jeho dredy, svlíknout ho úplně všu–)
Bill vykulil oči a okamžitě sklapnul, zatímco jeho tváře chytly růžový nádech. Tom si nemohl pomoct a na tváři se mu roztáhl úšklebek.
„Tak dokončíš tu píseň nebo co?“ Zeptal se. „No tak, chci slyšet i zbytek.“
Bill se zamračil a Tom se rozesmál.
„Jak že byla ta poslední věta? Svlíknout mě úplně všude? Co je na tom špatného?“
„Čas na spaní! Dobrou noc, Tome!“ Bill se otočil, zhasnul světlo a místnost se ponořila do tmy. Tom se stále trochu smál, ale věděl, že jejich konverzace je u konce, navzdory tomu, jak moc by miloval svého vlastníka ještě trochu škádlit.
Vzdychl, když jeho smích utichl, ruce si založil za hlavu a čekal. Netrvalo dlouho, než se Bill přiblížil na jeho stranu matrace jen natolik, aby se jeho ruka dotýkala Tomova boku. Tom si povšiml, že ten přesun nastal mnohem rychleji než obvykle, a uvažoval, jestli je opravdu tak vyděšený z toho filmu, na který se dívali.
„Tome?“ Zašeptal Bill, v jeho hlase byla evidentní nervozita.
„Ano?“ Tom zůstal na místě, protože věděl, že nemá dovoleno se Billa v posteli dotýkat. No, popravdě, jeho malé, uklidňující objetí bylo nejspíš taky proti Billovým pravidlům, ale zdálo se, že to nakonec fungovalo.
„Já… m-můžu, já… ehm, jsem trochu…“
„Potřebuješ se přitulit k lidskému méďovi, aby ses cítil v bezpečí před velkou ošklivou Samarou?“
„… Opravdu jsi to nemusel vyjádřit zrovna takhle.“
„Protože jsem sám sebe nazval lidský méďa, nebo proto, že jsem znovu zmínil tu šílenou mrchu?“
„Obojí.“
Tom se tiše zasmál, otočil se na bok čelem ke svému vlastníkovi a rozevřel náruč. Bill ten pohyb i v té tmě zaregistroval a přisunul se do panenčiny náruče. Schoulil se mu k hrudi a sevřel v rukách Tomovo tričko a už teď se cítil před všemi ´příšerami´ více v bezpečí. Byl si jistý, že po sledování toho zatraceného filmu nebude schopný spát, ale nyní, když jej Tom klidně hladil po vlasech a držel jej u sebe, cítil, jak se uvolňuje. Cítil se klidný. Cítil se v bezpečí.
Cítil teplo.
autor: xblindmag
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 15
Uplne som sa zlakla ze ten maly psi diabol Tomovi ublizi. Hahaha. Myslim ze je cas aby zacali chlapci s planom ako nastvat billovu ex.
Taký jsem se lekla že mu ten pes ublíží.