The treasure from Philippine​s 12.

(z pohledu Kaye)

Nechal jsem svůj mozek, ať v klidu vstřebává tuhle až děsivou informaci, pravdu. Tíživé ticho, které se ploužilo kolem nás obou, mi to spíše jen protentokrát ztěžovalo. Sesunul jsem se víc pod vodu a kouknul na Toma, který se nejistě rozhlížel kolem a čekal na verdikt. Bože, vždyť incest je nezákonný, pokud vím. Ta představa, že spolu souloží dva sourozenci, jedna rodina, jedna krev, je pro mne upřímně dost odstrašující.

„Ty spíš s Billem?“ protnul jsem klid ve vzduchu naprosto blbou otázkou, ale lepší než dál mlčet v rozpacích, a potřeboval jsem se ujistit. Upřímně, trochu doufám v to, že Tom vyskočí dva metry nad vodu s hlasitým smíchem a vyhrkne něco ve stylu: ‚Apríl!‘. Jo, to by bylo fajn, ale podle toho, jak byl čím dál více a více bledší, jsem tuhle naději pomalu zavrhoval, zaháněl někam zpátky do kouta zvaného ‚Naivita‘.

„Jen občas.“ Přikývnul potichu a kousal nervózně ret. Pozoroval jsem jeho počínání nepřítomně a můj stiskl kolem jeho boku samovolně ochaboval, jako by se moje ruce začaly štítit. Můj mozek jednal naprosto samovolně, ač bych nejradši tohle vypustil z hlavy, dělal, že nic nevím, mé tělo a mysl jednala po svém. Odtáhnul jsem od něj tedy ruce.

„Normálně s ním šukáš jako já s tebou. Večer si prostě vy, jako dvě DVOJČATA, lehnete na postel a ty mu strčíš péro do zadku, jako bratr bratrovi.“ Ujišťoval jsem se už trochu odcizeným tónem, z čehož asi Tom vycítil právě mé znechucení, protože sklopil hlavu a sám sesednul z mého klína.

„Vysvětlil jsem ti, jak to je. Není to ani žádná velká láska k bratrovi, miluju ho čistě jen bratrsky, tak jak mám a chci. Byli jsme tak mladí a toužili jsme poznávat – nebo spíš tady šlo o Billovu obavu ze sexu s muži. A naše pouto je silné, bereme to jako sourozeneckou věc, normálnost.“ Začal se zdráhavě obhajovat, čímž ale spíš přilil benzín do ohně. Zamračil jsem se a zapřel se rukama o kraj vířivky.

„Je to nemorální a zakázané, Tome, jak čekáš, že se sakra budu tvářit, když mi řekneš, že spíš s Billem, svým bratrem, svým dvojčetem? Jestli mám být upřímný, je mi z toho nanic.“ S těmi slovy jsem se začal soukat z vířivky, natahujíc se pro ručník, který jsem omotal chvatně kolem pasu. Potřeboval jsem co nejrychleji z tohohle dusna vypadnout. Popadl jsem svoje věci a bez otáčení zamířil spěšně do šatny, vydýchávajíc tuhle atmosféru. A to jsem měl doteď za to, že Tom je alespoň někdo inteligentní. Gr.

*

„Tak co si mi chtěl tak důležitého, že si mě vyrušil z mého tradičního odpoledního šlofíka?“ pronesl Anis trochu otráveně, když dosednul po příjezdu do mého křesla. Chvíli jsem jen rozrušeně pochodoval mezi obývákem a kuchyní, kdy jsem donášel věci na konferenční stolek po jednom. Popelník, cigára, dvě skleničky, Cinzano, mobil, a nakonec jsem padnul vedle něj na sedačku a zdrceně promnul obličej. Sumíroval jsem v hlavě, jak mu to co nejstručněji vysvětlit. „No?“ pobídnul mě netrpělivě, zatímco si zapálil cigaretu.

„Dneska jsem byl ve wellness a byl jsem domluvený s Tomem, že se tam sejdeme. Tak samozřejmě dorazil a všechno se začínalo směřovat k pěknému společnému času ve vířivce, ale pak mi oznámil, že mi musí říct nějakou podstatu.“ Odmlčel jsem se a zasténal.

„Moc sleduješ telenovely.“ Zamručel Anis, zkoumajíc krabičku od cigaret.

„Cože? Ještě jsem nedomluvil.“

„No právě. Děláš dramatickou pomlku. Jestli čekáš, že budu zvědavostí hlasitě sípat, nebo mi budou dychtivě lézt oči z důlku, nebo snad dokonce, že si budu slintat na kalhoty, s tím nepočítej.“ Ušklíbnul se pobaveně a já musel jsem protočit očima.

„Naser si, on tě ten úsměv přejde, až ti řeknu, o co jde.“

„Jde o to, jestli budeš další půl den dramatizovat, nebo mi to prostě řekneš?“ povytáhnul obočí.

„Okey, tak poslouchej. Řekl mi, že mají s Billem od nějakých 13ti, tuším, jakýsi intimnější vztah mezi sebou.“

„Jsou dvojčata, co čekáš?“

„Jenže oni spolu od té doby spí, Anisi!“ vydechnu a naliji si sklenku alkoholu, abych slova mohl pořádně zapít, jak moc blbě šly na povrch. Podle očekávání, Anis se zarazil, jak jsem čekal, a jeho výraz značil absolutní nechápavost.

„Ještě jednou. Oni spolu spí, jako… že Tom šuká Billa?“

„Jakože Tom šuká Billa.“ Přikývnu a založím obličej do dlaní. Chvíli se rozprostře ticho, u kterého jsem doufal, že ho protne Anis se stejným názorem, kterého se držím já – že je to svinstvo, špatnost, a že společně vymyslíme nějaký plán, jak je přesvědčit o tom, že tohle musí skončit, už jen pro jejich vlastní dobro. Nechtěl jsem pomýšlet na to, co by se stalo, kdyby je někdo odhalil a strčil do kriminálu. Nechtěl jsem. A jakože u nich to mohlo být 100x více možné vzhledem k tomu, že oni jsou celebrity, které jsou sledované co nejmožněji na každém kroku, při téměř každém jejich počínání. Upřímně se mi z představy Toma za mřížemi orosilo čelo.

„Ty vole.“ Rozesmál se hlasitě Anis a já jen nevěřícně zvednul hlavu, abych se ujistil o jeho smíchu. Ten vůl se svíjel v křesle a smál se, jako kdyby to mělo být naposledy. Trochu jsem byl reakcí zaskočený a nakrčil obočí.

„Tobě to přijde k smíchu?!“ vydechnul jsem nevěřícně a dostalo se mi slabého přikývnutí. „Co je na tom, sakra, k smíchu? Nejsi zhnusený, Anisi?! Jsou to bratři, dvojčata, tohle je absolutně nepochopitelné a nepřijatelné!“ zavrčel jsem a rozrušeně vstal. Anis se pokoušel uklidnit, když viděl mé rozhořčení.

„Ne, upřímně nejsem.“ Pronesl po chvíli už klidně a nasadil do tónu hlasu vážnost, aby mě ujistil, že teď mluví svou pravdu. „Já jsem to docela tak nějak i tušil, protože tak blízko, jako mají oni dva k sobě, jsem ještě u nikoho neviděl.“ Pokrčil Anis rameny a chvíli se zamýšlel. „Vlastně mi to přijde docela jako sexy představa.“ Dodal pobaveně a zvednul ke mně pohled.

„Sexy?!“

„Proč ne? Víš, oni jsou vlastně jako jeden akorát ve dvou odlišných provedeních a vytváří to skvělou kombinaci. Role, které od života dostali, k nim absolutně dokonale sedí. Bill je mladší, takový ten něžný, vášnivý a nevyzpytatelný, který občas potřebuje zkrotit – čímž navazuju na staršího z dvojčat, Toma, který tuhle úlohu dostal. Aby mohl Billa sem tam zkrotit a hlídat. On působí jako ten rozumný, dospělejší a ochranářský, pro Billa prostě stvořený. A když to spojíš v představě v posteli, musí to být opravdu neodolatelný obrázek. Jak se Bill svíjí a provokuje, zatímco Tom nad ním drží pevnou ruku… vlastně jim to i závidím!“ usmál se Anis a já cítil, jak v obličeji blednu a hoří mi tváře. Nikoliv vzteky, jak by se ode mne asi po mém výstupu očekávalo, ale spíše rozrušeně. Moje představivost občas jede na plné obrátky a já si momentálně představoval celou tu situace, kterou se tu Anis snažil vysvětlit. Viděl jsem někoho pod Tomem. Líbila se mi představa dominantního Toma, který si krotí svojí kořist, který bere nad vším slovo. Líbila se mi představa Toma, jak…

„Oh, bože, Kennethe, ty máš problém!“ Bushido se opět hurónsky rozesmál a prstem ukazoval na můj rozkrok, který se nechal spolu se mnou trochu unést.

„Ježíš, mlč! Neumíš být nikdy vůbec vážný, Anisi, to mě na tobě občas neskutečně sere!“

„Ne, Kayi, to ty bereš situaci moc vážně.“ Stejně jako před tím se opět uklidnil a narovnal se v křesle. „Myslím, že máš hlavu plnou Toma, což je vážný. Přemýšlíš moc o vážnosti mezi vámi dvěma a nejsi znechucen, spíš žárlíš, bereš Toma jako někoho, koho pomalu získáváš jen a jen pro sebe a tohle je jen trpké zklamání.“ Pokrčil rameny a já žasnul. Tohle mluvil Anis? Co ten o tom sakra může vědět? Nejhorší na tom je, že někde hluboko uvnitř jsem musel uznat, že má zřejmě pravdu. Že tu nelibost v jejich vztahu, v tom, co mezi sebou jako bratři mají, si jen namlouvám, a pustil jsem jí na povrch před Tomem jen proto, abych mu naznačil, že je to nemožné, aby si to uvědomil a raději toho nechal.

„Prosím tě.“ Odfrknul jsem nakonec.

„Je mi jasný, že něco na tom pravdy je.“ Ušklíbnul se.

„Půjdu se osprchovat a možná si na chvíli lehnout, jestli chceš, můžeš tu přespat, když už jsem tě sem vytáhnul.“ Popadl jsem skleničku i flašku, cigarety a pomalu zamířil do své ložnice, nechávajíc Bushida svému osudu. Zavřel jsem za sebou dveře, odložil věci na noční stolek a odebral se do své koupelny, těšíc se z toho, že budu moci ulevit své lehce napjaté erekci a popřemýšlet v klidu. Možná jsem byl na Toma moc krutý, možná ne. Možná jsem spíš jenom sobecký.

*

Bill překvapeně vzhlédl od svého momentálního procesu manikúry, když se nečekaně otevřely dveře od jeho hotelového apartmá, které měl původně mít společné s Tomem, než se dozvěděl, že zřejmě bude trávit noc u Kaye. Nakrčil obočí.

„Co se stalo, neříkal si, že budeš nejspíš trávit noc u Kennetha?“ Spustil Bill, když Tom mířil do ložnice a vypadal, jako dítě, kterému právě někdo dost krutě sebral jeho nejmilejší hračku.

„Nakonec ne.“ Pokrčil Tom jen rameny a padnul zády na svou postel, zavřel oči a odmítal cokoliv dělat. Chtěl jen ležet a nemyslet na Kayova slova, protože před tím doufal, že pro něj bude mít pochopení. Ne, nechtěl ležet na své hotelové posteli… chtěl ležet na JEHO posteli a užívat si jeho doteků a jeho přítomnosti.

„Tomi, něco je špatně.“ Zamračil se Bill po chvíli, kdy si ho nad postelí prohlížel. Posadil se na kraj a chvíli přemýšlel. „Udělal ti něco? Půjdu mu rozbít hubu, jestli ti ublížil!“ vydechnul Bill rozhodně, zároveň uvnitř doufal, že jej něčím Kay tak podrazil, že se na něj Tom vykašle.

„Ale ne, prosím tě.“ Zavrtěl rasta hlavou a otočil se na bok, zády k Billovi. Neměl náladu ho teď poslouchat, ač se v duchu musel trochu smát představě, že drobný, holčičí Bill mlátí Kaye, kterému by stačila jedna silnější rána, aby Billa vyřadil z boje. „Prostě jsem se rozhodl proto, že nakonec bude lepší spát tady.“ Vymluvil se. Ucítil, jak se matrace vedle něj prohnula, jak dolehlo Billovo tělo vedle něj. Mladší z dvojčat se mu přitisklo naléhavě na záda a rukou jej pohladil po paži, aby jej tak mohl alespoň trochu uklidnit. Pomohlo to trochu.

„Mně neumíš lhát, Tome.“ Zašeptal mu do ucha potichu a líbnul na spánek. „Jsi z něčeho zdrcený a z čeho jiného bys mohl být zdrcený, než z Kennetha, když si byl celou dobu u něj a tak si se těšil.“ Mumlal dál Bill potichu svou, jako kdyby měl hlasitým mluvením zničit atmosféru. „Co se stalo, Tomi.“ Zasténal Bill naléhavě a rty mapoval jeho tváře a krk. Tom neměl sílu odporovat. Navíc to počínání bylo tak příjemné a uvolňující, že ani nechtěl. Bill v něm prostě dokázal vyvolat vlnu uklidnění.

„Prostě jsme byli spolu a řekl jsem mu o nás dvou, jaký vztah mezi námi panuje z té intimnější stránky. Že spolu občas souložíme a tak. Chtěl jsem k němu být prostě jen upřímný, nic před ním netajit, a doufal jsem, že pro mě bude mít pochopení. Jenže se naštval a řekl něco ve stylu, že je to nechutný.“ Vydechnul Tom zklamaně a zavrtěl hlavou. „Prostě jsem se mu rázem zhnusil, odešel.“

„Ale, Tome! To je bastard, vůbec ti za ty nervy a zklamání nestojí. Je to člověk, co nemůže pochopit naše pouto a my jsme si přeci řekli, že mezi nás se nebude nikdo stavět, pokud nenajde pochopení!“ vyjeknul okamžitě Bill, jak vycítil šanci získat Toma opět jen pro sebe a Kaye dokonale vyřadit ze hry – vymluvit mu ho, zhnusit mu ho. „Je vůči tobě netolerantní, co s takovým člověkem. Nestojí ti za to.“ Vrtěl u toho Bill urputně hlavou a prsty přejížděl po jeho nahé paži, rty jej dál obklopoval polibky po obličeji. Tom mlčel a jen poslouchal.

„Mám pravdu, Tome?!“ protnul po chvíli dlouhé ticho Bill, kdy vyčkával odsouhlasení. Otočil si bratra rázně tváří k sobě a kouknul mu do očí. „Mám pravdu, že nás žádný člověk nebude omezovat v tom, co děláme? Že nebude omezovat náš vztah, je to tak?“ zamračil se lehce a Tom jen těkal očima po jeho tváři. Byl natolik mimo svou mysl, že jen přikývnul.

„Tak vidíš.“ Usmál se Bill, sklonil se k němu a opřel se do jeho rtů, aby jej za svou odpověď odvděčil. Třel se o protější rty s něhou a zároveň majetností. Tom přivřel oči a pootevřel rty, aby pustil Billa za bránu zubů a mohl tak jejich společný polibek prohloubit na znamení vděku za starost a ochotu. Nechal polibek trvat pár minut, než se Bill odtáhnul a spokojeně se usmál. „Prospi se, vypadáš vyčerpaně a zítra nás čeká brzo práce. Půjdu si dodělat nehty a přijdu za tebou.“ Naposledy jej líbnul krátce na rty, než vstal a s o 100% lepší náladou, div neposkakoval po cestě z ložnice, zamířil pryč.

„Máš pravdu.“ Ozval se Tom, když Bill sáhnul po klice. Pootočil k němu hlavu a pozvednul obočí. „Člověk, který mě nedokáže brát takového, jaký jsem, mi za to asi nestojí.“ Povzdychnul Tom unaveně a otočil se na druhý bok.

„Já mám vždy pravdu, Tomi, tak si to pamatuj.“ Usmál se pro sebe mladší chlapec, než konečně vyšel z ložnice, zavírajíc za sebou dveře, a potichu se zaradoval. Teď už může být všechno zase jako dřív. Kay je nad ním zhnusený a Tom se právě rozhodnul, že s ním to nemá budoucnost. Lépe už to běžet pro Billa nemohlo, jak skvěle mu osud přihrál do karet!