Slave 1.

Hojky, no jsme tady s novou spoluprácí. A protože nás docela baví psát spolu, tak jsme se vrhly na pairing, který snad pár z vás snese lépe než ten předchozí 🙂 Už podle banneru je jasné, jaký pairing to bude, a název? No uvidíte samy 🙂

„No víte co… až se příště objeví prostě je postřílíme a bude to,“ zasmál se James a obrátil do sebe dalšího panáka whisky. Všichni se zasmáli a souhlasili. Se zvědavým pohledem se však všichni upírali na jejich bosse, Bushida.

Ten jenom seděl v čele stolu a pohrával si se svojí skleničkou. Sledoval dění kolem a poslouchal jejich hloupé tlachání. Neměl na srandičky náladu. Ani teď ani jindy. Nebyl ten typ, co se směje každé blbosti, co někde padne.

„Notak Bushido, co ty na to?“ zasmál se James a drcnul do něj loktem, jelikož seděl nejblíže u něj.

Jmenovaný však jenom zavrtěl hlavou.

„Nepříde ti to neustálé prolévání krve zbytečné? I ty boje… už mě to nebaví,“ povzdechl Bu a obrátil do sebe svou sklenku. Zamyslel se. Gang stojící proti nim vedl nějaký Kaulitz. Už od pohledu drsnej týpek. Podepřel si bradu rukou a zavřel oči. Pamatoval si, že když je načapali posledně, tak tomu rasta blbečkovi po boku stál ještě nějaký černovlasý tupec. Jako by gang vedli oni oba. Netušil však, že jsou to dvojčata.

„To by mohlo toho blbečka Kaulitze srazit na kolena a dali by pokoj!“ konstatoval správně Andreas a Bushido jenom přikývl.

„Líbí se mi tvoje úvaha, Andy,“ pochválil ho Bushido a zvedl se ze své židle.

„Fajn lidi, jděte se vyspat… zítra na to vlítnem,“ s tím počkal, až všichni odejdou, a sám šel do ložnice.

Mezitím na druhé straně Berlína se jednalo o tom samém. Tedy spíš podobném. Chtěli Bushida přímo oddělat. Narozdíl od nich tu ale panovala skvělá nálada. Všichni popíjeli a smáli se.

„Tomiii, poď už spát,“ zahřímal opilý Bill na svého bratra a snažil se ho zvednout z gauče. Ten však protestoval. Byl taktéž opilý, ale ne moc.

„No dobře, Billí, jdeme,“ povzdechl a vzal bratra kolem ramen. V pokoji ho svlékl a uložil do peřin. Sám si lehl vedle něj a objal ho. Hned oba usnuli.

Další den v jejich sídle zavládl chaos a bitky o koupelnu. Všem bylo tak nehorázně zle, že se urputně potřebovali dostat k záchodu a umyvadlu. A kdo neměl to štěstí, pokřtil zahradu před domem.

Tom s Billem si spokojeně vyspávali až do odpoledne, a to už tam moc lidí nezbylo. Uklidili a vydali se po svém.

S úderem osmé večer se všichni na druhé straně sebrali, naskákali do aut a jelo se podle plánu.

„Tak jo, chlapi… plán všichni znáte,“ ušklíbl se Bushido do vysílačky a zpětně se mu ozvalo několik souhlasných odpovědí. On a ještě dvě auta vyjela napřed a ostatní jeli za nimi. Zastavili kus od jejich sídla a k jejich štěstí, zrovna viděli Toma s tím druhým otrapou na ulici. Něco vyřizovali s nějakým týpkem.

„Tak jo, jdeme,“ zavelel Bushido do vysílačky tiše a vystoupili z aut. Až na Jamese, který zastavil kousek od Billa, aby ho mohli snadno naložit a ujet, kdyby se zadařilo.

„Ale ale, kohopak to tady máme,“ zasmál se Bushido a Toma složil jednou ranou k zemi. Mezitím Ashley s Adamem čapli Billa a nacpali ho do auta k Jamesovi, který na to hned dupnul.

„Dobrý, máme ho! Jedem!“ zavelel a všichni se rozjeli pryč. Bushido se spokojeně usmíval a užíval si ten pocit nadvlády. Miloval, když mu plány vycházely tak, jak si to představoval. Neuměl prohrávat. To je asi to jediné, co neuměl.

Dojeli až k jejich sídlu, kde Billa násilím dovedli do sklepa a zamkli. Se smíchem se všichni sešli v obýváku a plácli si.

Tom se zvedl těsně potom, co odjeli. Rozhlížel se kolem a volal Billovo jméno. Nic. Jenom stopy pneumatik na silnici, které by poznal snad všude. Jedině Bushido měl speciální pneumatiky upravené přesně podle jeho gusta.

„Ublížíš mu a zabiju tě,“ pronesl suše do ticha Tom a spěšně se vrátil do sídla. Řekl všem, co se stalo, a jeho plán. Začal mu ale drnčet mobil v kapse. Bill? Že by jim utekl?

„Billi, jsi v pořádku?!“ křikl hned, ale hlas z druhé strany ho zarazil.

„Ano, jsem v pořádku,“ napodobil Bushido černovláskův hlas a ušklíbl se. Stál naproti spoutanému Billovi a ušklíbal se.

„Bushido, co po mně chceš! Hned ho pusť!“ začal ječet Tom. Odpovědí mu byl jenom smích.

„Vlastně je to jenom sranda. Něco za něco. Vy nás přestanete prudit a my vám vrátíme tohohle budižkničemu,“ James vedle Bushida se začal smát.

„Jenom… mu neubližuj… prosím,“ snažil se Tom, ale vzápětí byl hovor ukončen.

Zničeně se svezl na podlahu a přemýšlel, jak by odtamtud bratra dostal. Podíval se po ostatních, kteří se tady objevili hned po tom, co se Tom probral. Musí zachránit bratra, ale zatím nevěděl jak.

Tom seděl na gauči a přemýšlel, jak dostat brášku od Bushida.

„Nad čím přemýšlíš?“ zeptal se ho jeden kluk z jeho party.

Napadla ho jedna věc, jak odtamtud Billa dostat, a věděl, že to bude jen Bill, kdo se odtamtud dostane.

Vběhl do domu a nevšímal si členů Bushidova gangu, kteří se za ním pustili. Hledal v každé místnosti, když měl na to čas. Nakonec se mu ale povedlo najít Bushidovu pracovnu a taky do ní vtrhnul.

„Pusťte mě! Bushido, ty hajzle. Pusť mýho bráchu!“ křičel a snažil se jim vysmeknout.

Ztěžka polknul. Věděl o Bushidových choutkách a taky se toho bál.

„Dobře. Pusť bráchu,“ řekl Tom poraženě. Věděl, že nemůže couvnout, šlo přece o Billa.

Bushido kývnul na dalšího člena svého gangu a ten hned odešel. Šel do sklepa, aby pustil Billa ven. Ten se ptal, jak je to možné, ale jediná odpověď, kterou dostal, byla ta, aby byl vděčný bratříčkovi. Nechápal to, a zároveň se bál, aby Tom neudělal nějakou hloupost.

Bushido mezitím přišel k Tomovi a chytl ho za bradu. Zvedl mu hlavu tak, aby mu viděl do očí.

autor: T-KAY & Iveth Biersack