Profesor 25.

„Neblbni, vždyť se tady v tom za chvíli nebude moct dát chodit!“ lamentoval Georg, který nesl další krabici s pivem a položil ji pod stůl. Byli u Andrease doma a patřičně ho zdobili na Billovu oslavu. Mělo to být takové překvapení. Blonďák plnil balonky buď heliem, nebo jenom vzduchem, takže byly balonky všech barev buď na zemi, nebo naopak u stropu. Vypadalo to opravdu zajímavě a až tady bude víc lidí, bude to skutečně zábava.

„Ale no tak, vsadím se, že to pak skvěle využiješ, až si budeš chtít hrát opilý na schovku,“ zasmál se Andy a plnil další balonky. S celou přípravou jim pomáhal ještě jeden kluk, jmenoval se Josh. Byl to taky jejich kamarád a Billa znal.

„Náhodou, kluci, je to skvělý, Bill z toho bude hotový. On je takový cvok, že tady bude lítat jak malý,“ usmál se Josh. Byl to vyšší kluk s černými vlasy, které měl vyčesané na stranu a lehce rozcuchané. Oči měl až neuvěřitelně světle modré. Byly krásné, byla to první věc, která ostatní lidi upoutala. Celkově byl hubený a pořád se usmíval.

„Vidíš to, je to pro Billa, a ten z toho bude nadšený, jen doufám, že nezačne pištět,“ zasmál se Andy a zauzloval další balonek a nechal ho vznést ke stropu. Prohrábl si své blond vlasy s modrým melírem a začal nafukovat další balonek. Bylo jich tam opravdu hodně.

Po další půlhodině už měli všechno nachystané. Bylo tam spousta pití, jak alkoholu, tak i nealkoholické nápoje, a taky plno jídla. Lidé už začali chodit a všechny uchvátilo tolik balonků, které byly opravdu všude. Jak mezi nimi lidé chodili, stalo se, že se ozvala rána a tím pádem byl balonek po smrti.

„Hele, šoupejte nohama, ať vydrží, než přijde Bill,“ řekl Andreas dost hlasitě, aby ho všichni slyšeli, a ještě k tomu klečel na baru, který byl u kuchyňské linky, když však lezl dolů, uklouzlo mu to a on spadl na zem jako pytel brambor a další dva balonky praskly.

„Šoupej nohama, Andy!“ smál se Georg a další lidi.

„Ha ha, fakt vtipný,“ vyhrabal se na nohy a lamentoval, že ho z toho pádu bolí záda.

Pak přišla ta chvíle, kdy se blížil Bill ještě s jedním kamarádem, jmenoval se Erik. Kluci vyslali Erika, aby šel s Billem a mezitím si s ním povídal, a hlavně nic neříkal. Mělo to být překvapení.

„Hele, co připravujete?“ vyptával se Bill a potutelně se usmíval.

„Nic extra nečekej, nebylo moc peněz, takže to bude jenom taková skromná oslava na gauči,“ řekl s co možná nejdramatičtějším výrazem. Erik byl dobrý herec.

„To jako fakt?“ koukal na něj překvapeně Bill. Možná, že čekal něco víc, a nebyl si jistý, jestli Erik říká pravdu, ale tak neutrálně a zvláštně se tvářil.

„Jo, víš, jak Georg pořád někam chodil ze třídy? Chodil se ptát lidí, jestli nemají nějaké prachy na tu tvou párty a moc to neklaplo,“ zalhal a jenom se kochal pohledem, jak mu to Bill dokonale sežral i s navijákem.

„Aha…“ řekl sklesle. „Ale tak to nevadí, hlavně že aspoň něco bude, i mini oslava je oslava,“ lehce se usmál. Možná byl trochu zklamaný. Přál si takovou oslavu, jako měl tenkrát Georg, ale to nevadí, hlavně, že si někdo vzpomněl.

Když došli k Andreasovu domu, bylo až podezřelé ticho. Jen co se za mini zavřely dveře od domu, všichni sborově zakřičeli.

„Všechno nejlepší!“ Bill byl v šoku. Všude bylo tolik lidí, jídla a pití. Všichni jeho přátelé, tohle teda rozhodně nečekal.

„Já tě zabiju,“ zavrtěl hlavou a koukl na Erika, který se jen smál „Děkuju vám moc,“ usmíval se šťastně a sledoval ty stovky balónků, co byly všude.

„Cos mu nakecal?“ ptal se se smíchem Josh. On a Erik byli nejlepší přátelé.

„Že to bude taková skromná oslava na gauči. Chudinka, skoro se mi tam rozbrečel,“ smál se, stejně jako ostatní.

„To není pravda! Nebrečel jsem a ty si pořád nevymýšlej,“ praštil ho do ramene a šel mezi lidi, kteří mu přáli všechno nejlepší k narozeninám. Stejně tak mu popřáli i jeho nejlepší přátelé, Geo a Andreas a pořádně ho objali.

„Asi budu brečet, že ten náš raubíř je už dospělý,“ řekl Georg a naznačil, jakože si utírá slzu.

„To víš, tetičko Helgo, já rostru do krásy a ty už jen stárneš,“ zazubil se Bill.

„Oh ale hošánku, já ještě nejsem tak stará,“ pohodil ledabyle rukou, jak to dělávají slečny a napodobil i tak hlas.

„Tak jo lidi a jde se slavit!“ zavolal někdo z davu a pustila se nahlas hudba a lidi začali tančit, pít a oslavovat.

Oslava trvala až do rána a téměř všichni byli opilí a jako na každé oslavě si pár jedinců hledalo nějaký kout, kde by si mohli užít.

Když nastalo ráno, lidé se začali probouzet a přicházet k sobě. Bill se probudil na baru v kuchyni. Bolela ho hlava z toho alkoholu a chtěl se posadit, jenomže netušil, že leží na baru, takže letěl obličejem k zemi. Nesetkal se však přímo s podlahou, ale na někom přistál. Když se nadzvedl na rukou, spatřil Georga, který dál klidně spal. Opatrně se z něj zvedl, i když teď to už bylo jedno, a pokračoval dál po domě najít někoho, kdo už se probudil.

Uviděl dost lidí rozmístěných všude možně. Andreas byl v koutě a u něj byl nějaký kluk s vlasy barvy slámy a měl hlavu položenou na jeho hrudi. Oba klidně odpočívali. Další lidi leželi na zemi, na pohovce nebo na křesle. Nějaká dívka spala přehnutá přes opěradlo křesla a jiný kluk si zase ustlal na schodech.

Bylo to opravdu zajímavé rozmístění lidí a někteří se pomalu začínali probouzet. Bill po chvíli uslyšel nějaké zvuky, tak se otočil a zahlédl Georga.

„Sakra, bolí mě celé tělo,“ nadával a protáhl se. Černovlásek se jenom uculoval. Nebude mu říkat, že na něj spadl. „Kde mám svou kočku?“ ptal se po chvíli a rozhlížel se kolem.

„Jakou kočku?“ nechápal Bill a hleděl na Georga.

„Moniku,“ objasnil mu, a nakonec došel ke křeslu, kde spala Monika. Měla na sobě krásně modré šaty nad kolena, které byly na ramínka. Byly volánkové a nehorázně jí slušely, a když spala a její hnědé vlasy jí lehce zakrývaly tvář, vypadala roztomile.

Georg si k ní klekl a políbil ji na rty. Ona otevřela oči a usmála se na něj. Bill si vůbec nevybavoval moment, že by Moniku na oslavě viděl, ale to bude tím, že tu bylo hodně lidí.

Postupně všichni opustili dům, pomohli ho Andreasovi uklidit a odešli. I Bill se dostal domů a okamžitě zalezl do sprchy. Nechal na sebe dopadat příjemně horkou vodu, která mu udělala dobře a uvolnila jeho tělo.

Když sešel dolů, uviděl tam stát jeho mámu s dortem v ruce a Sama, který držel dárečky. Oba mu společně zazpívali Hodně štěstí zdraví, a poté ho nechali sfouknout všech osmnáct svíček.

„Páni, ten je nádherný,“ prohlížel si čokoládový dort, který měl na sobě růžičky a už zmíněných osmnáct svíček. Pak si rozbalil dárečky.

„Moc vám děkuju,“ oba je objal. Byl neskutečně rád, že je má. Pak se pustili do toho výtečného dortu, který upekla Simone s láskou.

„A co Will, už jste spolu slavili tvoje narozeniny?“ zeptala se jeho máma, když jedli dort.

„Ne… ještě ne,“ v momentě, co to řekl, mu přišla zpráva. Od Willa.

„To je od něj, píše mi, že si pro mě přijede v 7, že má pro mě překvapení a mám si vzít něco společenského,“ nadzvedl jedno obočí a koukl na svou mámu.

„No co ty víš, kam tě vezme. Třeba to bude něco noblesního,“ uculila se a koukala na svého syna.

„Možná, fakt nemám nejmenší tušení,“ zazubil se a dojedl ten výborný dort.

Jakmile odbila přesně sedmá hodina, Bill už byl nachystaný a dokonale upravený. Už jenom čekal na svého matematického prince, až si pro něj přijede. Byl trošičku nervózní, ale hodně se těšil. Simone k němu přišla a ještě mu opravila límec a nechala ruce volně sjet po jeho hrudníku.

„Moc ti to sluší,“ usmála se sladce na něj a prohlížela si ho.

„Děkuju,“ úsměv jí oplatil a vydechl. V tom se ozval zvonek. Oba sebou leknutím trhli a Bill šel hned otevřít.

„Ahoj,“ pozdravil svého matematického prince a na uvítanou ho políbil.

„Moc ti to sluší,“ zašeptal mu William. „Dobrý večer,“ pozdravil Simone, která stála na chodbě.

„Ahoj Bille,“ mávla na něj a potom šla někam pryč.

„Tak vyrazíme, ty můj oslavenče?“ usmál se a opět jej políbil na jeho narůžovělé rty.

„Jistě a kam?“ vyzvídal černovlásek, zavřel dveře a za ruku se nechal vést k Willovu autu.

„Překvapení,“ vykouzlil neodolatelný úsměv.

autor: Tina