autor: zeph317
Georg mu nijak nepomohl, když vyprskl smíchy poté, co zjistil, že Tom dál hraje tu hru, a dokonce zašel tak daleko, že koupil Billovi dárek. Tom byl rád, že před Billem mluvil o Georgovi jako o démonovi a informoval o tom i Georga, kterého to vůbec nezastavilo.
Tu noc během jejich rozhovoru se Bill rozpovídal o svých snech do budoucna, které zjevně zahrnovaly objíždění světa jako slavný zpěvák, a focení všech měst, které by viděl. Pak až by šel do důchodu, by bylo fotografování jeho koníčkem na plný úvazek a vystavoval by svoji tvorbu ve vlastní galerii. Tom si myslel, že to je nádherný sen, a taky mu to řekl. Nabídl nějaké rady ohledně absolvování letních školních seminářů, které by mohly Billovi pomoct.
Další noc Toma napadlo, že by se mu mohlo podařit donutit Billa vylézt z ulity, když mu vyprávěl sprosté vtipy a historky, které s Georgem vyváděli celé ty roky. Nezapomněl udržovat svoje příběhy pokud možnost pravdivé, ale měnit trochu údaje, a Bill si to evidentně užíval. Smáli se a vtipkovali ještě dlouho po půlnoci.
Další noc Tom přinesl překvapení. Vyhrabal svoji starou Gibsonku z nejhlubšího rohu skříně a strávil celý večer jejím laděním. Jeho prsty si pořád pamatovaly akordy k některým písničkám, i když nehrál zdaleka tak jistě, jak by si představoval.
Na Billa, jenž byl okouzlen svým „duchem hudby“, to fungovalo. Tom se dostal přes pár písniček, zatímco si Bill jen mumlal do rytmu, potom se zapojil svým hlasem tak krásným a čistým, že Tom musel přestat s pokusy hrát a jen poslouchal Billův zpěv.
„To bylo neuvěřitelný,“ řekl Tom, když Bill nechal svůj poslední tón doznít.
„Jo, jasně,“ řekl Bill.
„Ne, Bille, myslím to naprosto vážně. Máš doopravdy úžasný hlas. Musíš svůj hlas sdílet s celým světem.“
„Jasně, Tome. Prostě zítra půjdu ven a seženu si nahrávací smlouvu,“ Billův hlas byl poprvé plný sarkasmu a Tom byl docela ohromen.
„No, dobře, možná bys mohl začít trošku níž. Co třeba zpívat na tom hudebním festivalu příští měsíc, co se bude konat na pláži? Každý se může přihlásit.“
„Ani omylem,“ řekl Bill okamžitě. „Já nemůžu.“
„Proč ne?“
Tom slyšel Billa zhluboka se nadechnout. „Mám moc velký strach na to, abych vylezl sám na podium,“ připustil nakonec.
„Eh? Já myslel, že jsi na střední zpíval pořád?“
„Jo, zpíval, ale vždycky jsem byl ve sboru, sbor se ukazoval. I když jsem měl sólo, pořád tam se mnou nahoře bylo hodně lidí. Nemůžu… bojím se až moc, když jsem sám na jevišti,“ řekl Bill. „Je to, jako by se na mě všichni koukali a soudili mě. Když tam je někdo se mnou, je to okay, ale jinak… panikařím.“
Tohle zlomilo Tomovo srdce o trochu víc. „No, co kdybys měl na jevišti doprovod? Jako kytaristu, který by tam byl s tebou?“
Bill se krátce, sarkasticky zasmál.
„Jasně, Tome, a kde bych někoho našel? Nemám kamarády, natož přítele, který by nacvičoval a vystupoval s amatérem, jako jsem já.“
„Bille, jen jsem chtěl-„
„Já vím, Tome, já vím, jen ses snažil pomoct. Oceňuju to, ale dokud mi neumíš vykouzlit opravdovýho kytaristu, který by se mnou vystoupil, prostě na to zapomeň, dobře?“
„Dobře,“ Tom potichu souhlasil.
„Teď už musím jít. Mám dneska zvláštní směnu a musím tam být brzo. Měj se, Tome.“
S bouchnutím okna nechal Bill Toma cítit se, jako by už svého nového přítele zklamal, a nejistého co dělat dál.
Tom nespal moc dobře, bál se o Billa a snažil se vymyslet plán na vyřešení jejich nedorozumění. Takže měl samozřejmě zpoždění, když běžel ráno skrz halu do práce. Díky tomu mohl poprvé vidět Billa jasně v denním světle, když procházel předními dveřmi.
Byl tak vysoký, jak si Tom pamatoval, a hodně hubený, na sobě úzké kalhoty, mohutné boty a upnutou černou koženou bundu se zipy, s rukávy vyhrnutými nahoru, aby ukázal svoje tetování na předloktí. Bill měl černé vlasy vyčesané v číru, jemný oční make-up a piercingy v uších, nosu a obočí. Tom si pomyslel, že vypadá úžasně, i když trochu unaveně.
Bill k němu zvedl pohled, když Tom pomalu procházel dveřmi, oči upřené na Billa. Přesně jako předtím, Bill rychle sklopil pohled a spěchal pryč. Ale Tom promluvil: „Hej, dobrý ráno. Jak se máš?“
Bill se na něj podíval předtím, než všechno, co mohl říct, bylo: „Fajn.“
Tom se na něj usmál, velkým, skutečně praštěným úsměvem.
„Super. No, přeju krásnej den.“
„Tobě taky,“ bylo všechno, co Bill řekl předtím, než se otočil na podpatku a halou odešel.
Tom ho chvíli sledoval, užívajíc si pohled i z tohohle úhlu, takže mu neušel ten malý pohled, který Bill hodil přes rameno. Když uviděl, že ho Tom pořád sleduje, jeho oči se rozšířily a on spěchal pryč.
Tom si povzdechl, když opustil budovu. Krok jedna; setkání s Billem, moc nevyšlo.
Bill vypadal pořád unaveně, když si ten večer povídali. Tom nehrál na kytaru, protože ho ruce trochu bolely z procvičování minulou noc. Bill chvíli mluvil o tom, jak bylo ovoce od Toma dobré, potom se ho Tom ptal na pár otázek, třeba na to, co rád dělá ve volném čase.
Nakonec Tom nedokázal udržet konverzaci s jednoslovnými odpověďmi, takže se zeptal Billa přímo.
„Je něco špatně? Nevypadáš jako ty.“
„Jo, a jak bys mohl vědět, jak doopravdy vypadám?“
Tom byl zaskočený hněvem v Billově hlase. „Bille, já-„
„Prostě toho nech, Tome. Promiň, ale opravdu mám špatnou náladu. Nemyslím, že si chci dneska povídat.“
„Ne, Bille, teď potřebuješ kamaráda,“ řekl Tom. „Řekni mi, co se stalo, že máš tak blbou náladu.“ Když bylo pořád ticho, Tom dodal: „Prosím?“
„Zase jsem byl za debila,“ řekl Bill pomalu. „Viděl jsem dneska toho kluka a udělal jsem ze sebe totálního idiota.“
Tomovo srdce poskočilo a přemýšlel, jestli Bill mohl myslet to, v co Tom doufal, že myslel. „Řekni mi, co se stalo,“ trval na svém.
Billovo povzdechnutí znělo tak smutně.
„Ale nic. On je… mluvil na mě, řekl mi ahoj a já ani nedokázal nic říct. Jen jsem tam stál, úplně blbě, a potom jsem utekl. Asi si myslí, že jsem nejblbější člověk na světě.“
Billův hlas se vytrácel, zněl tlumeně. „Dej ten polštář pryč z tváře, Bille,“ nařídil Tom a byl potěšený, že hádal správně, když Bill řekl:
„Jak jsi to věděl?“
„Vím hodně věcí, Bille,“ řekl Tom. Zhluboka se nadechl. „Vím, že jsi opravdu úžasný kluk, vážně chytrý a zábavný. Máš velké sny, a pracuješ tvrdě a jsi dost vášnivej na to, abys jich dosáhl. Jsi milej a sladkej a já nevím, jak by si mohl někdo myslet, že jsi hloupej.“
Tom si myslel, že slyšel popotáhnutí, a to zlomilo jeho srdce. „Bille, každej chlap by byl šťastnej, kdyby měl tvoji pozornost, a ještě šťastnější, kdyby si ji dokázal udržet.“
Teď tam byl definitivně pláč. Tom nevěděl, co dělat, dokud neslyšel Billa koktat: „Děkuju, Tome. Nemáš tušení, co to pro mě znamená. Jsi… opravdu úžasnej. Děkuju ti.“
„Bille, myslel jsem upřímně každý slovo. Já opravdu-„
„Musím jít,“ řekl Bill, a Tom slyšel, jak se okno prudce zavřelo. Naklonil se z okna, jak jen mohl, aby ještě několikrát zavolat Billovo jméno, ale Bill neodpověděl.
Tom ležel dlouho vzhůru, přemýšlel o tom, jak by to mohl zlepšit. Vyřešil to v pátek v práci a nešel s Georgem a klukama ven na večeři a pár drinků. I když ho Georg popichoval kvůli jeho „novému příteli“, Tom nemohl na Billa přestat myslet. Prostě to nebylo správné, že se tak úžasný kluk jako Bill schovával sám. Vzal si domů pizzu k večeři a nechtěl si připustit, že strávil celý večer připravováním na rozhovor s Billem.
Připravil se se svojí kytarou k oknu deset minut předem a čekal na Billa, až zavolá jeho jméno. Ale on to neudělal. Tom čekal dýl, zavolal na Billa. Vzal svoji pálku a znovu s ní bouchal do podlahy. Ale nedostal žádnou odpověď. Prakticky vypadl z okna, jak se snažil vidět dolů, ale všechno, co viděl, byla tma.
Nakonec to vzdal a o půlnoci se svalil do postele, bál se, že to s Billem mohl nějak zničit.
Rozmrzele se probudil o hodinu dýl, zmatený, co ho probudilo, dokud někdo znova nezaklepal na jeho dveře. Ujistil se, že má na sobě tepláky, než šel otevřít.
Stála tam Marie, připravená k pláči. „Co se děje?“ zeptal se, hned soustředěný.
„Obě děti jsou nemocné a Matt pracuje dvojitou směnu. Došly mi dětské kapky a Brycova horečka pořád stoupá,“ řekla rychle.
„Ježiši. Chceš, abych vás odvezl na pohotovost?“
„Ne, ne, doktor řekl, že je to jen chřipka. Ale obě děti potřebují kapky a nechci čekat, než Matt přijde domů,“ řekla.
„Jasně, bez problémů. Můžu jít, pro cokoliv chceš,“ Tom si promnul rukou obličej a víc se tím probudil.
„Oh, Tome, děkuju moc! Nevěděla jsem, kam jinam jít. Mattovi rodiče jsou daleko a já prostě nemůžu vzít děti do obchodu, když jsou nemocné.“
„Je to v pohodě, opravdu.“ Tom se začal rozhlížet po mikině, botách a klíčích. „Jen mi dej seznam toho, co potřebuješ.“
Marie udělala něco lepšího. Podala mu krabičku od dětského Tylenolu, prázdnou lahvičku od Pedialyte a nějaké peníze. Tom byl vděčný, protože nikdy nic pro děti nekupoval, ale Mariin úsměv mu stačil. „Můžeš všechno koupit dole v té samoobsluze, co má otevřeno čtyřiadvacet hodin.“
„Ale to bude dražší,“ argumentoval Tom.
„Teď na tom nezáleží. Potřebuju to, jak rychle to jen jde, protože obě děti měly svou poslední dávku.“
„Dobře, koupím to a hned se vrátím,“ Tom si zavázal boty a doprovodil ji ke dveřím jejího bytu.
Protože mu Marie doporučila obchod pár bloků odtamtud, rozhodl se nebrat auto a prostě tam doběhnout. Soustředil se na hledání uličky s léky a vybral dvě věci, které potřeboval. Vzal pár lahví navíc a všechno odnesl k pokladně. Byl opravdu rád, že všechno položil, když se pokladní otočil dopředu.
Billovy oči byly tak veliké, že Tom mohl vidět celé bělmo. Jeho krásné plyšové, lesklé rty se na chvíli otevřely v šoku.
„Ahoj!“ řekl Tom a nemohl si pomoct, znovu se na Billa omámeně usmál.
Bill něco zakoktal, poprvé neuhnul Tomovu pohledu.
„Jak se dneska máš?“ zeptal se Tom.
„D-d-dobrý,“ vysoukal ze sebe Bill, a pak si vzpomněl na své momentální postavení a začal brát věci, které Tom položil na pult.
„Takže tady pracuješ, jo? Pozdně-noční směna?“
Billova hlava se zvedla, aby na něj vyplašeně pohlédl.
„Je to v pohodě, Bille. Jen mám radost, že tě vidím,“ řekl Tom. „Máš klidnou noc? Ne moc rušnou, co?“
Bill zakroutil hlavou, pak se podíval na kasu a řekl Tomovi cenu. Mezitím, co Tom počítal peníze, Bill strčil věci do tašky a vrazil ji Tomovi.
„No, bylo hezké tě znovu vidět. Snad budeš mít hezkou noc!“ Tom si nemohl pomoct, zněl vesele tak brzy po ránu, když se díval do Billových očí.
Bill jen kývl a otočil se zpátky ke kase, ale Tom si byl jistý, že se začervenal. Znovu se usmál. „Měj se, Bille!“ řekl, když odcházel, stěží slyšíc „Děkujeme. Přijďte zas,“ co Bill zašeptal.
Tom dodal věci Marii, snažil se být co nejdál od dětských bacilů, a znovu padl do postele, tentokrát šťastný, že měl šanci vidět Billa a mluvit s ním tváří v tvář. Jak se přehoupával do spánku, jeho mysl se trochu obávala, jestli Bill měl jmenovku na tom ošklivém tričku, které bylo jeho uniformou.
autor: zeph317
překlad: Iwča
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 16
Jejku chudák Bill je z to celej vedle.
Jé ^^ já se na tenhle díl těšila jako na Vánoce 😀 Miluju tuhle povídku je úžasná a překlad je skvělý 🙂 Máš nejlepší překlady Iwčo 🙂
trochu mě mrzí, že Tom už dávno neseběhl o patro níž a prostě k Billovi nevtrhl 😀 Já už bych to udělala 😀
yeah ^^ I've been looknin' foward to this part as much as to Christmas 😀 I love this story, it's amazing and translation is great 🙂
I'm little bit regret that Tom hasn't run down and easily hasn't invaded to Bill 😀 I would do it 😀
Myslela som si, že Tom zbehne za Billom, keď bol taký nešťastný a potreboval utešiť. Ale aj takto je to fajn 😀 Zaujíma ma dokedy si Bill bude myslieť, že sa ozaj rozpráva s duchom. Tomov hlas už zrejme spoznáva, tak to je len otázka času, kedy mu to dôjde. Tom by sa mal čím skôr priznať, a hlavne by mal začať trénovať hru na gitare, pretože s Billom na to pódium musí ísť on♥
Ďakujem za kapitolu. Už mi táto poviedka chýbala.
Já mám takový neodbytný pocit, že si Bill právě dal dohromady jedna a jedna…
Nejenom, že ho Tom oslovil jménem, ale ještě se prořekl o pozdně noční směně a to nemluvím o Tomově hlase.
A bojím se, že bude zle, Bill si nikdy nenechá vysvětlit, že to z Tomovy strany nebyla jenom nechutná legrace.
Tu noc předtím Tom Billa povzbuzoval a utěšoval z jeho nešťastné a depresivní nálady. Bylo to od něj moc hezké a hlavně to mělo na Billa pozitivní účinek. Takže jsem zvědavá, jestli se na to podium spolu nakonec dostanou, Bill a jeho duch Tomi 🙂
Děkuju za překlad 😀
Oh, mě je Billa tak líto! On je tak nesmělý. Ale po tomto díle mám už opravdu strach, že Bill přišel n to, jak se věc má. Přece jen musí poznat Tomův hlas, nebo ne? A Tom mu řekl jménem, ne? Jejda, já jsem tam napjatá jak to bude pokračovat! ještě že se můžu hnedka vrhnout na další díl 🙂
Vážně skvělá povídka 🙂