Dawn of emotions 18.

Brian hned Vina od Toma odtrhl a vlepil mu pěstí.

„Tom za nic nemůže, tak na něj laskavě nesahej! Víš, co pro tebe dělá, abys mohl odpočívat?!“ zařval na něj a objal vykuleného Toma.

„Zlato, notak… to se vysvětlí! Bill takový není, tomu nevěřím,“ utišoval ho Brian a přitom házel po Vinovi vražedné pohledy.

„Briane, já mam o něj strach. Když nebyl tady, tak… kde spal? Bojím se, aby se ho zas někdo nezmocnil. Nepřežil by to,“ Tom měl o brášku hrozný strach.

V očích slzy. Znovu vytáhl mobil a vyšel radši na chodbu zkoušet volat.

„Marku, tohle jsi přece nemusel! Co se stalo?!“ dělal, jako by žádné fotky neviděl a dal mu ruku na rameno. Vin ji ze sebe setřásl a uchechtl se.

„Co se stalo? Ještě se ptáš?! Naletěl jsem! Naletěl jsem tý děvce! Nechápu, jak jsem mu mohl věřit… dát mu své srdce. Kurva, já ho miloval!“ vykřikl Vin a složil se Brianovi do náručí. Ten ho objal. Viděl ho takhle naposledy… ani nevěděl kdy.

„Marku… to bude v pořádku, já… nevěřím tomu, že by Bill něco takového udělal! Miloval tě a asi pořád miluje, když odešel,“ mluvil tiše Brian, ale cítil, že Vin jenom kroutí hlavou.

„A ten tvůj Tom v tom jede určitě taky!“ zahřímal a podával se Brianovi zpříma do tváře.

„Tohle jsi neměl, Marku!“ zvedl se Brian a odešel z pokoje.

Venku málem prohodil Toma zdí, jak do něj strčil, aby mu uhnul z cesty. Brian ho jen tak tak chytil.

„Teď s ním není řeč a dlouho asi nebude… my musíme najít Billa, a pak s tím něco uděláme. On teď nemůže být sám! Zbláznil by se,“ povzdechnul Brian, hladíc Toma po zádech.

Ten se k němu tulil jako raněné kotě, protože Vinova slova ho zasáhla jako dýka.

„Nedivil bych se, kdyby v tom měl prsty sám Andy… vždycky Billa nenáviděl, ale ten blázen mu i přesto věřil. Protože neměl skoro žádné jiné přátele. Jenom ještě asi dva kluky a… mě,“ sklopil hlavu Tom na jeho hrudník a zavřel oči.

„No půjdeme, začíná pršet. Musíme ho najít!“ zavelel Tom a sám se rozeběhl ven k autu.

Projezdili snad celé město, ale Bill nikde. Tom mu pořád volal, ale nic. Až najednou…

„Bille! Zlato, kde jsi, mám o tebe strach!“ vyjekl hned Tom úlevně a i na Brianovi bylo znát, že mu spadl kámen ze srdce.

„Jsem na našem místě, Tome… v parku,“ pak zavěsil.

Nemohl mluvit. Bylo mu špatně. Jak z chlastu, tak ze sebe samého. Jak to mohl dovolit?! Zrovna když jim s Markem bylo tak krásně.

Čekal na Toma, ale někdo ho předběhl. Ucítil tu známou vůni člověka, který za tohle všechno mohl. Jaké bylo zjištění, když si všiml, že stojí přímo za ním.

„Andy, co…“ nedořekl a vlivem vdechnuté látky napuštěné v kapesníku usnul.

Blonďák ještě s Jimem a dalšími ho naložili do auta a rychlostí světla se vydali pryč, do Jimova bytu. Spíše tedy baráku velkého jako sídlo vlády. Tam Billa připoutali k posteli a zamkli pokoj. Vzájemně si gratulovali k tomuto hnusnému činu a šli na zahradu.

Kdyby Vin tušil. Ale nebylo jak. Seděl doma a prohlížel v mobilu těch několik společných fotek. Nebude je mazat. Aspoň si pokaždé připomene, že děvkám se nemá věřit! Několik dalších slz si našlo cestu přes jeho už tak zmáčené tváře. Zvedl se a šel do koupelny dát si horkou vanu. Nijak moc si od toho nesliboval, ale musel se uklidnit. Naložil se do vody a jenom relaxoval.

Bill se probral pod vlivem léků až druhý den dopoledne. Chtěl se zvednout, ale jakmile se pohnul, ozvalo se jemu známé zašelestění řetězu od pout. Povzdychl si a párkrát zamrkal, aby vůbec viděl, kde je. Pokoj to byl docela útulný, ale temný. Nepoznával ho. U Vina ve vile žádný takový není, takže naděje na to, že jeho věznitel je on, se rázem rozplynula. Mlčky zavřel oči a snažil se usnout. Zpod zavřených víček začaly stékat jemu dobře známé slzy. Netušil, kde se v něm pořád braly.

„Briane, já mam hrozný strach!“ plakal téhož dne Tom svému milenci v náručí.

O Billa se snad ještě v životě tolik nebál jako teď. Řekl, že bude na jejich místě, ale našel jenom jeho mobil a peněženku, co mu asi vypadly z kapes, a tašku s věcmi. Takže s sebou neměl nic a bůhví kam šel. Nebo spíš, kam se dostal. Bylo mu na nic. Brian ho sice utěšoval, ale vyznívalo to jenom jako plané řečičky. Brian samou zoufalostí nevěděl, co dělat. Za Vinem určitě nepojede. To by nemělo žádný účinek. Jemu uměl promlouvat do duše vždy, ale najednou tohle vymazalo všechna slova z jeho zápisníku. Povzdechl si smutně a dál kolébal Toma, aby se aspoň trochu zklidnil.

Do pokoje vešli Andy s Jimem a smáli se. Bill se bál byť jenom otevřít oči. Bál by se toho, co by uviděl. Zradu. Přesně ta se zračila v Andreasových očích, které na něj upíraly rentgenový pohled.

„Tak co, kurvičko, vyspinkaný do růžova? Dneska si trochu užijem jako včera, co ty na to?“ zasmál se Andy a plácl si s Jimem.

„Hele, ale dneska si chci taky pohrát!“ ozval se vysmátý hlas odněkud zvenku.

Andy jenom odsouhlasil a zasmál se. Pro Billa z toho plynulo, že se momentálně dostal do feťáckého doupěte mezi samé chlapy a nebylo úniku. A když ho teď už ani Vin nechránil, jeho věznitelé měli volné pole působnosti.

Jelikož byl Bil stále ještě pod vlivem léků, které do něj nacpali, když byl mimo, nebyl schopný se bránit. Do pokoje vešli další dva muži s chtivými pohledy. Jim vytáhl nůž a rozřízl nohavice Billových kalhot a kalhoty samotné. Přesně tak dopadlo i prádlo. Bill se doslova třásl strachy, ale tušil, co s ním udělají. Poníží ho tak, že se sám na sebe nebude schopen podívat nebo přinejhorším si něco udělá.

Všichni muži se svlékli a přibližovali se k Billovi. Jeden se postavil k Billovu obličeji, chytil ho za bradu a doslova mu narval penis do pusy. Bill se začal dusit, ale to bylo dotyčnému jedno. Přirážel do jeho úst, zatímco další surově vnikl do jeho těla. Bill neměl sílu se bránit. Bylo mu zle.

Tom ve stejnou dobu vyjekl.

„Zlato, co je?“ zeptal se ho zmateně Brian.

„Někdo mu ubližuje!“ vydechl Tom, a najednou mu bylo na zvracení.

„Počkej, Billovi? Jak to můžeš vědět?“ divil se Brian.

„To je to naše dvojčecí pouto. Když se něco děje s Billem, občas to cítím a naopak, když se děje něco se mnou, Bill to taky občas cítí,“ vysvětlil rychle Tom.

„To jako vážně?“ ptal se znovu Brian.

Tom jen přikývl a nechal se od Briana obejmout.

„Mám strach. Ani nevíme, kde je nebo kdo ho má u sebe. Vin má fakt moc nepřátel a než bysme našli toho pravého, trvalo by to dlouho,“ řekl Tom a nechal slzy stékat po tvářích.

„Najdeme ho,“ slíbil mu Brian a snažil se ho uklidnit natolik, aby usnul.

Bill bylo doslova znechucený. Vystřídalo se v jeho těle asi šest chlapů. Možná víc, ale snažil se to nevnímat. Po tvářích mu stékaly slzy a věděl, že tentokrát se odsud nedostane. Věděl to až příliš dobře.

**

Uběhl měsíc a Bill doslova nevnímal, kde je, s kým je a co s ním je. Jeho věznitelé ho kolikrát nechávali vyhladovět, takže byl slabý, nepřirozeně hubený a stále připoutaný k posteli. Sice se sebou nechal dělat, co se ostatním zlíbilo, ale oni si mysleli, že se pokusí o útěk. Nepochopili to, že zničili všechno, co z Billa zbylo, než odešel od Vina. Bill teď byl jen tělo bez duše. Jako hadrová panenka sloužící jen pro jedno.

Stejně tak se Tom s Brianem snažili celý měsíc najít jakékoliv stopy po Billovi, ale žádné nenašli. Až jednou zašli oba do ‚Béčka‘, kde náhodou narazili na Andrease. K jejich překvapení byl v klubu i Vin. A právě se s Andreasem bavil. Teda kdyby nebyl Andreas opravdu pod parou, tak by s ním nikdy nepromluvil.

„Ty vole, kdybys věděl, že se sebou nechává dělat cokoliv, šel bys taky,“ řekl opilecky Andreas.

„Kdo?“ zajímal se Vin.

Mezitím se se Tom s Brianem posadili kousek od nich a poslouchali.

„No kdo asi. Ta tvoje kurva. Bill přece,“ odpověděl mu Andreas.

„Není moje kurva,“ řekl hnusně Vin.

„Ale byl. Tvoje blbost, žes ho vyhodil. Teď ho má u sebe Jimmy a jeho lidi, a šukaj ho denně. A vystřídá se na něm za den dost chlapů,“ poplácal ho po rameni Andreas.

„Jak víš, že jsem ho vyhodil?“ divil se Vin.

Tohle ho překvapilo.

„Prosim tě, to žes ho vyhodil, byla součást plánu, jak tu děvku dostat. Byla by škoda, abys ho měl pro sebe,“ uchechtl se Andreas.

V tu chvíli by si Vin nejradši nafackoval a Tom s Brianem si vyměnili pohledy říkající ‚já to tušil‘.

„A kde ho máte?“ zeptal se Vin a snažil se znít klidně.

„No kde, kde. Přece v Jimmiho domě. Ten, ve kterým si za posledních pár dní byl, ty blbče,“ rejpal do něj Andreas.

Vin se snažil udržet se v klidu, ale nejradši by Andreasovi doslova rozšlapal držku. Vyčítal si, že jeho vinou je Bill tam, kde je. Vstal a vydal se k východu z klubu. Brian s Tomem ho následovali. Venku se Vin zastavil přede dveřmi a pěstí udeřil do zdi.

„Vine, co uděláš?“ zeptal se ho Brian.

„Co mám dělat? Já z něj nechal udělat děvku. Chápeš? Já! Nebudu schopný se mu ještě někdy podívat do očí. On mě fakt miloval,“ rozkřičel se Vin na celou ulici.

„Nechci rejpat, ale já ti to říkal. Musíš něco udělat, přece ho tam nenecháš. Už je tam u nich měsíc. Bůhví, jestli je v pořádku. Vine, jestli umře, nikdy ti to neodpustím,“ křikl na něj Tom a po tvářích mu tekly slzy. Brian ho objal a snažil se ho utěšit, ale nedařilo se mu to.

autor: T-KAY & Iveth Biersack