Bloody Beast 5.

„Tak sebou hni! Nemám na tebe čas ani náladu,“ sykl Bill na svého bratra a nervózně se rozhlížel po chodbě. Sice pochyboval, že by mohl být někdo jiný vzhůru, ale opatrnosti není nikdy dost.

Tom se vyploužil z pokoje za ním a náladu měl absolutně pod psa. Vlastně ne, to by na tom byl ještě dobře. Cítil se tak mizerně, jak jen se člověk může z neopětované lásky cítit.

Potichu prošli celým komplexem budov a Tom se utápěl ve vlastních myšlenkách. Že jsou venku si, uvědomil až ve chvíli, kdy ho do očí uhodilo ostré sluneční světlo. S trochou obav se podíval na Billa, jestli se nerozpadne na popel, ale ten hleděl přímo do slunce a nezdálo se, že mu to činní byť sebemenší problém. Netušil ovšem, že Bill v sobě svádí tak silný vnitřní boj, že ho pár paprsků nemohlo vyvést z míry.

Černovlásek se sám sebe snažil přesvědčit, se tohle je ta nejlepší volba. Tedy, ona to určitě byla ta správná možnost, ale Bill chtěl bratra u sebe a ne stovky kilometrů daleko. Ale copak může být takový sobec a ohrozit Tomův život?

„Jsi v pořádku?“ zeptal se ho opatrně Tom. Bill se na něj podíval a chvilku zvažoval, jestli mu má říct pravdu, ale nakonec se rozhodl ho jí ušetřit.

„Jo, jsem.“ Zalhal.

„Dobře a teď pravdu,“ řekl Tom klidně, jako by od začátku očekával, že mu ji Bill neřekne.

„Chci tě u sebe,“ přiznal se upír po chvilkové sebezapření.

„A kde je problém?“ zeptal se Tom zvesela. Bill se na něj nevěřícně podíval.

„Kde je problém? Já jsem ten problém, copak to nevidíš? Jsi tak strašně lehkomyslný. Nenapadlo tě někdy, že tohle dělám, abych tě ochránil?“ Bill začal zvyšovat hlas, ale Tom si na jeho výkyvy nálad za posledních pár hodin zvyknul.

„V klidu, Bille. To víš, že mě to napadlo, ale já nepotřebuju, abys mě chránil. Mám upíří krev,“ poplácal se na hrudníku v místě, kde se houpala matčina Kedah. „A hlavně mám sílu tady.“ Přesunul ruku o něco níž a poukázal tak na srdce tepající v jeho hrudi. „Miluju tě, Bille. Copak to nestačí, abychom byli spolu?“

„Nedělej mi to těžší, než to je,“ vydechl Bill nešťastně. Tušil, co k němu Tom cítí, ale nikdy to od něj neslyšel.

„Vždycky to pro nás bude těžké, ale jsme tu jeden pro druhého. Radši budu vedle tebe i s neopětovanými city, než abych se utápěl v žalu někde daleko odsud.“

„Chceš znát pravdu?“ zeptal se Bill a chytl bratrovy tváře do dlaní. Ten pouze lehce přikývnul. „Někdy je nebezpečné ji znát. Je lepší utápět se v nevědomosti a po chvíli se vyhrabat ze zármutku, než trpět celý život kvůli pravdě. Ta svině někdy bolí a věř mi, že já o tom něco vím.“

„Bille, jsem tu jenom pro tebe. Vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude,“ ujistil ho Tom.

V tu chvíli Bill spojil jejich rty ve žhavém polibku. Drtil bratrova ústa těmi svými a ten mu ochotně vycházel vstříc.

Upír nikdy ve svém druhém životě nikoho nepolíbil, a tak neodhadl svou sílu. Tom bolestně zakňoural, a to ho teprve probudilo z toho transu. Odtrhl se od bratra a zděšeně koukal na jeho silně napuchlé rty a jasně se rýsující modřinu na čelisti.

„Bože můj! Tomi! Jak moc jsem ti ublížil?“ zeptal se se strachem. Tom se pokusil otevřít pusu v odpověď, ale místo toho znovu zakňoural a radši zavrtěl hlavou.

„Už se tě nikdy nedotknu,“ ujistil ho Bill a odvedl ho zpátky dovnitř.

Ani jeden si v tu chvíli nevšiml malé kamerky schované v květináči na protějším domě.

***

„To není možné!“ zhrozila se Simone nad snímky z dnešního poledne. „Ne! Ne! Ne!“ Odmítala uvěřit tomu, co viděla.

„To leccos vysvětluje,“ řekl zamyšleně Jörg, pozoroval fotografie svých synů při hlubokém polibku.

„Jedu tam!“ ozvala se matka chlapců a rázně se vydala z místnosti.

„Počkej přece! Všichni tam letíme zítra ráno! Poletíš s námi,“ zastavil ji bývalý manžel.

„Proč tam letíte?“ zeptala se Simone, oči upřené na Toma držícího se za čelist a neobratně ho podpírajícího Billa.

„Bude zatmění Měsíce. Tou dobou mají hodně síly a řekl bych, že právě ten den je Bill rozhodnutý provést převrat. Potřebujeme nějak zjistit, co přesně má v plánu, a jestli je moudré se přidat na jeho stranu.“

„Chcete se přidat k upírovi?!“ Lovkyni vyletěl hlas o několik oktáv.

„Pokud má v plánu zničit Jidáše, pak ano. V tom případě by totiž přestali existovat všichni upíři.“ Jörgův hlas byl stále klidný.

„Proč si myslíš, že by chtěl, aby se všichni upíři proměnili nazpět? Každý upír je spokojený, že jím je.“

„Ne tak docela. Jsou tu dva upíři, kteří nechtějí takovouto existenci. Jeden je náš špeh, a ten nám potvrdil, že i Bill by byl radši smrtelníkem. Navíc se chce Jidášovi pomstít za všechny jeho křivdy.“

„Myslíš, za ty tři tisíce let, co tu běhal, tvořil upíry a zrazoval Boží proroky?“ zeptala se Simone sarkasticky.

„Jistě. Ale ten prorok byl pouze jeden,“ řekl Jörg a na jeho tváři pohrával lehký úsměv.

„Dobře. V kolik a kde mám zítra být?“

„V šest ráno tady. A Simone!“ zvolal za odcházející ženou. „Jestli je ten cit čistý, proč jim bránit?“ Narážel tím na jejich vztah. Ze začátku jim nikdo nechtěl povolit být pohromadě, že jako Lovci se nechovají profesionálně, ale oni je neposlouchali a nikdy toho nelitovali.

„To máš pravdu,“ přiznala a odešla.

***

„Je mi to tak strašně líto!“ omlouval se Bill asi posté a podával Tomovi utěrku s ledem. Ten si ji od něj vzal a hodil po něm nevraživý pohled, zatímco si ji přikládal na tvář.

„Bž ubu,“ zamumlal přes nateklé rty.

„Já nechtěl! Neodhadl jsem svojí sílu!“ horoval Bill a zadíval se zpříma Tomovi do očí. „Je mi to lí-“ Tom mu přitiskl ruku na pusu, aby už nemusel poslouchat jeho nesmyslné omluvy. Bill naštěstí to gesto pochopil a už ani neceknul.

„Máš hlad?“ zeptal se Bill, protože mu došlo, že jeho bratr už skoro celý den nejedl. Tom lehce kývnul a posunul si utěrku na tváři. „Pro něco ti skočím.“ Zvedl se lehký větřík a Bill už v pokoji nebyl.

Doběhl dole do kuchyně, která byla absolutně prázdná, a rozmýšlel se, co Tomovi vezme, když nemůže kousat.

„Já jsem pitomej!“ zanadával Bill nahlas a plácl se dlaní do čela. Popadl ošatku sladkého pečiva (věděl, že v tom jediném není krev), a po chvilkovém rozmýšlení vzal z police jednu láhev krve.

Tom se lekl, když se před ním Bill najednou objevil. Ani ho neslyšel přicházet.

Černovlásek ho lehce šťouchnul, čímž ho přinutil si lehnout, a začal ho šacovat. Tom by se zeptal, co dělá, kdyby mohl.

Konečně Bill našel, co hledal. Na řemínku na lýtku měl Tom připevněnou stříbrnou dýku, kterou mu upír ihned vzal. Byl si jistý, že mu ji matka dala. Přece by ho neposlala mezi upíry beze zbraně.

Sednul si do tureckého sedu k Tomově hlavě a odhalil mu bílé zápěstí. Jeho bratrovi došlo, co chce udělat setinu vteřiny před tím, než si Bill prořízl porcelánovou kůži. Z rány ihned vyteklo několik kapek rudé tekutiny. Upír přesunul zápěstí k Tomově puse, který ji v ten moment pevně zavřel.

„No tak! Nenuť mě ti ji otevřít násilím!“ vyhrožoval mu Bill mezitím, co Tomovi kapala na rty tmavě červená krev. Nakonec dred pootevřel ústa a nechal do nich spadnout trochu tekutiny. Bill opět stáhl ruku a jazykem si přejel přes ranku, která se ihned zacelila.

Tomovy otoky začaly splaskávat a obličej teď vypadal jako zrychlený film o hojení modřin.

„Dáš si?“ zeptal se Bill a podal Tomovi košík s pečivem. Ten se s vděčností zakousl do loupáku překvapen, že ho nebolí čelist. Osahal si celou tvář, a pak se na Billa s vděčností podíval.

Snědl s chutí celou ošatku, a pak se zahleděl na černovláska s velkým otazníkem v očích. Byl rád, že může zase mluvit, a tak vypustil otázku, která mu vrtala hlavou už od toho polibku:

„Takže ty-„

„Už se tě nedotknu, přísahám!“ začal se bránit Bill a ani nenechal Toma domluvit.

„Neskákej mi do řeči! Chtěl jsem se zeptat, jestli ty… ty?“ Nějak nevěděl, jak by to měl říct, aby Billa spíš nenaštval. Ten se, jako by mu četl myšlenky, ušklíbl a odpověděl:

„Neboj, vypil jsem něco. Jsem v klidu. A… jo. Snažil jsem se to potlačit, ale… nějak mi to s tebou nejde.“

„Takže si mě tu necháš?“ zeptal se dred s nadějí v hlase.

„Uhm, jo. Myslím, že jo,“ usmál se Bill. Pro jednou si může dovolit být sobecký. On už Toma ochrání.

„To chce oslavit!“ zavýsknul Tom.

„Jak o-“ Bill byl přerušen Tomem, který na něj skočil jako malé rozjařené děcko. Ale copak by dítě dělalo to, co on.

Tom seděl obkročmo na nebránícím se Billovi a zpříma mu koukal do očí.

„Bráško, bráško. Co s tebou teď uděláme?“ Bill na Toma jenom kulil oči, protože se bál, že ví, co má v úmyslu. Jeho obavy se naplnily ve chvíli, kdy Tom začal hbitými prsty přejíždět po Billově hrudníku a hlavně bříšku.

„Ne! Tomi, nedělej to! Prosím! Já tě kousnu!“ vyhrožoval Bill a všelijak se snažil dostat zpod bratra. Ten mu to ovšem nedovolil a dál ho lechtal všude, kam dosáhl.

Bill se po chvíli vzpamatoval, a i přes křeče smíchu sebral všechnu svou sílu a povalil Toma pod sebe.

„Upíří síla, chlapečku!“ Zasmál se a pustil se do důkladného šimrání Toma. I přes všechnu tu veselost, si pořád nadával za to, co mu provedl, a dával si velký pozor, aby mu opět neublížil.

„Teď už bysme se asi nemohli mlátit pánvičkama, jako když jsme byli malí, co?“ zeptal se po chvíli Tom, jako by mu četl myšlenky. Každé slovo ze sebe musel vyrážet, jelikož ho Bill stále lechtal a nehodlal s tím jen tam přestat.

„Asi ne. Teď bych ti akorát urazil hlavu,“ zasmál se Bill.

„Jen si tak nefandi, můj malý Billi,“ řekl Tom zákeřně a převalil Billa zpět pod sebe.

autor: KarlaSka