Profesor 19.

Když byli domluveni na sobotě, kdy měl Will přijít se představit Billově mámě, vydal se černovlásek zpátky do třídy. Už se odtamtud neozýval žádný smích, protože Georgovi někdo volal, zřejmě jeho nová přítelkyně Monika, kterou poznal na své oslavě.

„Jasně, krásko, stavím se pro tebe, jakmile vypadnu z tohohle ústavu…“ povídal si s ní. Andy se už zase tvářil záludně, a taky se tak usmíval. Naklonil se ke Georgovi, a co nejženštějším hlasem řekl.

„Zlato, já chci druhé kolo,“ řekl to dostatečně hlasitě, aby to slyšela i Monika v telefonu.

„Debile!“ obořil se na něj svalnatý chlapec a praštil ho po zádech, až to pořádně plesklo. „Ne zlato, já jsem ve škole, ne doma. To byl Andreas,“ řekl a zamračil se na blonďáka. „Ne Bože! Já s ním nejsem v posteli, co tě to napadá, krásko, to bych si dal,“ zavrtěl hnědovlasý muž hlavou. Blonďák se opět rozchechtal a společně s ním i Bill. Opravdu z nich nemohl. Opět ho bolela líčka od smíchu.

Jakmile to Georg položil, otočil se na Andrease a mračil se.

„Blbečku, jsem s ní ani ne měsíc, a už si myslí, že spolu něco máme,“ vrtěl hlavou.

„Trocha adrenalinu nezaškodí, ať si kočička zvyká, že to s námi nebude mít jednoduché,“ culil se blonďák.

„Chudák Monika, ale myslím si, že si zvykne. Přijde mi taky taková správná,“ usmál se Bill.

„Občas taky zaperlí, ale tady na tetičku Selmu nemá,“ řekl hnědovlasý kluk a kývnul na Andyho.

„Jsem prostě jedinečný, smiřte se s tím žárlivky,“ řekl provokativně Andreas.

Po škole se vydal Bill s jeho profesorem k němu. Byl už s mámou domluvený, že přespí u svého matematického prince, a taky ji obeznámil s tím, kdy k nim Will přijde. Simone se už nemohla dočkat. Byl tady ale pořád jeden zádrhel, a to bylo Willovo povolání. Snad to jeho máma pochopí, že chodí se svým profesorem. Tak nějak v koutku duše tušil, že by to mohlo být v pořádku.

„Já toho Beckera tak nesnáším!“ nadával černovlásek, když šel do obýváku. Byl už tady jako doma.

„Už zase?“ zasmál se Will a přešel do kuchyně. Honila jej mlsná, tak hledal ve skříňkách a v lednici nějakou dobrotu. Nakonec vytáhl z mrazáku vanilkovou a čokoládovou zmrzlinu v kyblíku, vzal si lžičku a začal ji jíst.

„Jo, už zase. Ten debil vousatý si na mě prostě zasedl, už mi leze na nervy, asi mu do čaje zamíchám projímadlo, aby se vzpamatoval,“ ozval se černovlásek z obýváku. William se jenom culil. „Čím se to cpeš, že mi nedáš?“ ozval se po chvíli.

„Jak to víš, že se něčím cpu?“ došel do obýváku užasle i se zmrzlinou a posadil se na gauč, kde byl rozvalený jeho malý puberťák.

„Tak mluvil jsi s plnou pusou a pomlaskával si,“ uculil se Bill a otevřel pusu na znamení, že chce taky. Černovlasý muž toho však využil a místo toho mu jazykem zajel do pusy a hrál si s tím jeho.

„Chutnáš po vanilce,“ zamlaskal si spokojeně Bill. „Ale teď chci taky kousek,“ našpulil rtíky a nechal se postupně krmit dobrou zmrzlinou.

Uhnízdili se u televize s navzájem propletenými končetinami, a stále se krmili výbornou zmrzlinou.

„Jsem opravdu zvědavý, co na mě řekne tvoje máma,“ pronesl po chvíli Will jen tak.

„Už jsem jí o tobě říkal a těší se na tebe. Sam na tebe taky přidal nějakou tu chválu, takže se nemusíš bát, moje máma je hodná jako ta tvoje.“

„Dobře, ale co řekne na to, že jsem tvůj profesor? To asi moc nebude nadšená, ne?“

„Netrap se tím. Máma je celkem tolerantní, takže tak nějak vnitřně cítím, že to bude v pořádku. Řekne, že je to naše věc a kdyby to prasklo, následky si za to poneseme my,“ pokrčil ledabyle rameny a políbil svého matematického prince na jeho krásně narůžovělé rty.

Sobota

Celý týden utekl docela rychle. Bylo to zvláštní, protože někdy se dny vlekly neskutečně pomalu a někdy zase týden utekl jako voda. Pak si začínáte uvědomovat, že vám vlastně takhle utíká život pod rukama a vy s tím stejně nic neuděláte. Máte dvě možnosti. Buď ho mít obyčejný a černobílý jako staré fotografie, nebo si ho zpestřit nějakým tím šíleným zážitkem nebo pořádným průšvihem, ať potom máte na stará kolena na co vzpomínat.

Černovlásek byl rozhodně jeden z těch lidí, co si chtěli život pořádně užít, dokud jen mohli. Jen co ráno vstal, čile vyskočil z postele a běžel se sebou něco udělat, aby vypadal jako člověk a ne jako zombie z hrobu. Těšil se, ale zároveň měl docela strach, jak to celé dopadne.

„Mami? Potřeboval bych s tebou mluvit,“ přišel Bill do kuchyně. Jeho máma právě seděla u stolu, četla si časopis a popíjela kávu. Sam zatím snídal a hrál si se zelenou figurkou bojovníka.

„Povídej,“ vzhlédla k němu a čekala, co z něj vypadne.

„Jde o Willa a jeho povolání,“ díval se jí do jejích hnědých očí, které zdědil po ní.

„Co je s jeho povoláním? Není to striptér nebo gigolo, že ne?“ vyděšeně se na něj podívala.

„Ne, panebože, mami! Co tě to napadá?“ vytřeštil černovlásek oči.

„To byla první věc, co mě napadla. Říkáš to tak tragicky. Tak už to vyklop,“ pobídla ho kývnutím hlavy.

„Zkrátka, je to můj profesor matematiky a fyziky,“ řekl spěšně a koukl na ni.

„Aha, a to je všechno?“ dívala se na něj jako na blázna a on na ni celkem překvapeně.

„No… jo… to je všechno,“ tohle opravdu nečekal. Očekával nějaký údiv nebo tak něco. Ale tohle opravdu ne, jeho máma byla naprosto klidná, za což byl vděčný.

Blížila se pomalu jedenáctá hodina. To byl čas, kdy by měl William dorazit. Telefonicky se domluvili, že přijde na oběd. Simone už ho měla téměř hotový a šla se ještě upravit, aby vypadal trochu k světu a nedělala Billovi ostudu.

„Zlatíčko, běž si umýt pusinku, máš ji špinavou. Za chvíli tady bude Will,“ poslala Sama do koupelny. Byl celý upatlaný od jahodové marmelády. Vypnula sporák a stáhla z něj hrnec.

Mezitím se Bill v koupelně upravoval a maloval, když tam doběhl Sam a šel si umýt pusinku. Nechtěně do Billa drcnul, a ten se píchnul řasenkou do oka.

„Au! Sakra, Same…“ lamentoval a držel si bolavé oko.

„Promiň, Billi, já jsem nechtěl. Promiň mi to… bolí tě to moc?“ koukal se na něj ustrašeně a ustaraně.

„Jak svině… ale to je dobrý,“ trochu se na něj usmál a odkryl si ruku z oka. Měl ho zarudlé, uslzené a totálně rozmazané. Taky ho bolelo a pořád slzelo. Takže si musel celé stíny a tužku z obou očí sundat. Nechal si jenom make-up, protože oko ho štípalo a stále slzelo, takže by to s líčením nemělo cenu.

Mezitím se už rozezněl zvonek. Za dveřmi stál William a čekal, až mu někdo otevře. V ruce měl krásně svázanou kytici bílých lilií. Ty má prý Billova máma nejraději. Za chvíli mu otevřela hezká a na první pohled mile vypadající žena s hnědými vlasy.

„Ty budeš jistě Will, že ano?“ automaticky mu tykala. Nebude vykat příteli svého syna. „Pojď dál,“ ustoupila ode dveří a nechala ho vejít dovnitř.

„Děkuju, ano jsem William Trümper,“ představil se jí a podal jí ruku, kterou lehce stiskl. „Tohle je pro vás,“ podal jí kytici lilií a zářivě se usmál.

„Oh děkuju, jsou krásné, jen pojď dál, já je dám do vázy,“ vydala se do obýváku pro vázu. Mezitím dolů seběhl malý Sam, a hned se vrhl na Willa a objal ho kolem jeho štíhlých nohou.

„Ahoj, Wille,“ vycenil na něj zoubky v dětském roztomilém úsměvu. Na roztomilosti mu přidávalo i to, že mu přední zoubky chyběly.

„Ahoj, špunte,“ pohladil ho po vláscích. „Kdepak máš brášku?“ optal se a držel balanc, aby nespadl, jak ho Sam držel kolem nohou.

„Je v koupelně, upravuje se. Nechtěně jsem do něj drcnul, až se píchnul do oka,“ pokrčil jenom bezmocně rameny. Pak se s Willem vydal do obýváku, kde se posadili, a Simone je už obskakovala.

„Kávu, čaj, džus? Hádám, že asi nic ostřejšího, že?“ usmála se.

„Ne, jsme tady autem, ale káva by byla fajn,“ usmál se na ni mile.

Po chvíli došel dolů i jeho malý puberťák a s pěkně zarudlým a trochu nateklým okem.

„Ahoj,“ usmál se na něj.

„Ahoj, páni, ty to máš teda červené, to ses tak píchl?“ koukal na něj překvapeně Will, vstal a šel k němu. Lehce ho chytil za tvář a koukal se mu na to oko.

„To přejde, píchl jsem se řasenkou. Vážně nepříjemné,“ díval se svému matematickému princi do očí. „Já vím, vypadám, jako mutant,“ pokrčil rameny a udělal při tom škleb.

„Ale ne, ty jsi krásný pořád,“ usmál se na něj a pohladil ho po tváři.

„Jste roztomilí,“ ozval se hlas jejich matky. Zrovna donesla tu slibovanou kávu.

autor: Tina