He will be forever with us

autor: Danchen & Adella Kaulitz

Zdravíme vás 🙂

Přejeme příjemné čtení 🙂

pairing: Bill/Bushido

„Víš, můj maličký, řeknu ti příběh. Vím, budeš tomu rozumět, i když ti je teprve 5 let.“ Zhluboka se nadechnu… „Chci ti vyprávět o tvé mamince, víš, že to nebyla žena? Byl to muž, po kterém máš jméno, můj malý Bill, a jsi tak krásný, jako býval on. Doba byla jiná a tohle bylo poprvé, první kluk, co byl vůbec těhotný. Nic ti nevyčítám, vždyť ty jsi moje štěstí, ale dřív to nebylo tak růžové jako teď. Když se dívám do tvých očí, jako by se na mě díval on. Teď jen klidně lež a poslouchej, zlatíčko. Smutný příběh začíná…“

Seděl jsem na gauči a přepínal programy. Neměl jsem se čím zabavit a ani vstát jsem nemohl. V mém klíně podřimovala hlava mého přítele Billa, který tak pospával téměř každý den. Nechtěl jsem ho budit. Byl těhotný, věřili byste tomu? Bylo to něco nádherného! Samozřejmě, poprvé jsem měl strach, bylo to vůbec poprvé, co se tohle přihodilo dvěma mužům.
Něco se mohlo pokazit, mohl přitom umřít, mohlo přitom umřít dítě.

Vždycky si přál mít miminko, chtěl si ho alespoň adoptovat, ale teď, když jsme mohli mít své vlastní, já nemohl nic namítat…
Pohladil jsem Billa po vlasech a on se roztomile zaculil.

„Pořád to se mnou snášíš?“ Usmál jsem se a odfrknul jsem si.
„Blázníš? Je to mučení, starat se o takového hladovce a ještě bez sexu?!“ Pocuchám mu vlasy a políbím jej na čelo. Ne, nebyl jsem vždycky tak něžný k někomu, ale to jsem ještě neznal Billa. Ta křehká osoba mě uchvátila jako slepého světlo nebo hluchého hudba.
„Miluju tě, Anisi…“ Zašeptal něžně a hladil mě po neoholené tváři. Zasmál se, když jsem zavrčel a lehce ho kousnul.
„Já vím, já tebe taky…!!“ Ruku jsem si položil na jeho bříško, které už bylo zakulacené. Už se mu blížil termín, kdy měl malý Tom přijít na svět. Bill chtěl maličkého pojmenovat po svém starším dvojčeti. Tom byl fajn chlap. Jasně, nesnášel mě, vždycky si myslel, že mu jen „píchám“ brášku, ale já Billa opravdu miloval a on po nějaké době pochopil, že mu nechci ublížit. A Bill byl konečně tak šťastný, že má po boku mě, Toma a v sobě miminko.
„Ještě spinkej, maličký…“

Byly 4 ráno, když mě probudil bolestný výkřik. Okamžitě jsem běžel k Billovi a jediné, co jsem viděl bylo, jak se Bill svíjel v bolestech.
O půl páté ráno brali Billa z mého auta na lehátko a spěchali s ním na sál. Nejhorší chvíle mého života byla právě tahle.

Utíkal jsem hned vedle nich a Billa držel za ruku. Doběhli jsme před porodní sál a já okamžitě na sebe hodil modrý plášť. Stál jsem vedle něj a stále jsem ho držel za ruku, slíbil jsem mu, že budu s ním při každé příležitosti. Chtěli jsme si ten porod nahrát, ale ani nebylo pomyšlení na to tu kameru vzít. Opravdu jsem nevěděl, co se s ním děje. O půl hodiny později jsem slyšel dětský pláč. Musel jsem se usmívat, z očí mi tekly slzy štěstí, ale cítil jsem, jak mi Bill povoluje ruku, sálem se ozývalo pípaní přístrojů. Nevěděl jsem, co se děje. Doktoři mě vyhnali pryč a já už jen mohl doufat. Stál jsem před zavřenými dveřmi a stále se modlil k bohu, ať mi Billa nebere. Chodil jsem po chodbě a počítal každou minutu, kdy vyjde doktor a řekne mi, že je vše v pořádku. Dosedl jsem na židli a slzy, které předtím byly slzy štěstí, se proměnily na slzy smutku. Ze dveří vyšla sestřička a já pochopil, že je špatně.

„Néééé…“ Zakřičel jsem na celou nemocniční chodbu a prorval jsem se k Billovi, drtil jsem mu ruku a stále jsem si přál, aby tohle byl jen sen, abych se probudil ráno v posteli a Billa měl vedle sebe. Jenže když jsem otevřel oči, mohl jsem vidět jeho bílou tvář a zavřené oči. „Miluju tě a vždycky tě budu milovat.“ Naposledy jsem ho políbil na studené rty a sestra mě zase vede pryč od něj. Znovu jsem si sedl na židli a mohl jsem spatřit, jak mi nesou naše dítě. Neřešil jsem, že mi každý k němu gratuluje, já si přál jediné, ať mi Billa vrátí zpět. Nenáviděl jsem v tu chvíli celý svět.
Jen se mě zeptali na jméno a já v tu chvíli jediné, co jsem věděl, že to nebude Tom, ale malý Bill.
Všiml jsem si, že o kousek dál ode mě ležela nabídka k adopci, jeden lísteček jsem si vzal domů. Dojeli jsme nad ránem domů a já malého položil do postele. Musel jsem si nutně zakouřit.

***

Noc, co noc mě malý Bill budil. Někdy i několikrát za noc. Nesnášel jsem svět ještě více než předtím, než mi vzal Billa, jediné, co ten malý chtěl, bylo jíst a přebalovat. Nikdy jsem nevěděl, co vlastně po mně chce. Už i já byl na pokraji zhroucení, nadával jsem a kopal jsem do všeho.
Opravdu jsem několikrát uvažoval o tom, že ho k té adopci dám, ale zrovna toto odpoledne jsem se rozhodl, že to nikdy neudělám. Ležel jsem s malým na dece a s kapsy mi vypadl telefon, kde se spustila nahrávka Billa, jak se hladí po bříšku, usmívá se na mě. Natočil jsem to, aby se mohl taky podívat, jak vypadal člověk, kterého jsem miloval a miluju. Pozorně to video sledoval, i když měl jen měsíc, pochopil, kdo na něj v tom telefonu mluví. Sedl jsem si a položil jsem si Billa do klína. V ruce jsem zmuchlal papírek o adopci.

„Bill by si to nepřál, chtěl by, abych byl hrdý otec a to jediné, co po něm mám, jsi ty, a já se tě chtěl vzdát?! Nikdy to neudělám. Miluju tě stejně jako jej. Nikdy na něj nezapomenu. Vždycky mi ho budeš připomínat.“ Políbím tě na hlavičku a z očí se mi spustí zase slzy, ale tentokrát jsou to slzy štěstí. Vím, že ten život nebudu mít lehký, ale jedno vím. Nikdy nebudu litovat toho, že jsem si tě nechal.

***

Pár dní na to se konal Billův pohřeb. Někteří mi to vyčítali, že je to moje vina, zvlášť Billova matka, jediný, kdo mě chápal, byl Tom. Ten při mně stál, i když neměl důvod. Taky si mohl říkat, že jsem mu zabil bratra, ale věděl, že Bill by si tohle nepřál. Proto jsme se nad jeho hrobem udobřili. A slíbili jsme si, že nikdy nic špatného mezi námi nebude.

„Tak tohle je celý příběh o tom, jak to vlastně bylo s Billem, zjistil jsi, proč máš jméno po něm a proč já už si v životě nenašel nikoho jiného. Jediný koho nosím ve svém srdci, jsi ty a Bill, který nás ochraňuje a kouká se na nás seshora.“

Když jsem mu to teď vyprávěl, připadal jsem si, jako bych to zažíval znovu. Z očí mi tekly slzy.
„Mám tě rád, tati. Jsi ten nejlepší táta pod sluncem a mamka Bill by to taky řekl, a vím, že nás sleduje a dává na nás pozor.“ Stáhnu si Billa na klín a dám mu pusu na spánek.
„Navždy bude s námi.“ Vydechnu a přivřu oči nad tím. Musím se usmívat, když si představím, co všechno jsem s Billem zažil. „Forever,“ zašeptám, když kouknu z okna ven. Stromy se zahýbaly, jako by mě slyšel, jako by mi dával znamení, že je stále se mnou.