Profesor 18.

Toho samého večera jeli už domů. Will musel Billa dovést v pořádku domů, a navíc tam ani nechtěl zůstávat, a to kvůli otci. Nepotřeboval poslouchat jeho urážky, a taky nechtěl, aby to poslouchal Bill, ten si to rozhodně nezasloužil. Takže museli pozvání matky, aby přespali, odmítnout.

„Závěr celého večera byl nejlepší,“ usmál se černovlásek a pohladil Williama po stehně. Ten se jenom mile usmál. „Ehm… co ti vlastně tvůj otec říkal? Něco o mě?“ zeptal se váhavě Bill. Černovlasý muž chvíli přemýšlel. Měl by mu říct pravdu? Kdyby to ale udělal, ranilo by ho to a byl by smutný. Nechtěl, aby ho otcova štiplavá slova bolela.

„Ne. Jenom měl zase na mě kecy, nic zvláštního, o tobě se nezmiňoval,“ zalhal mu. Bylo to nutné. Stejně se v nejbližší době znovu za rodiči nechystá, takže se s nimi Bill neuvidí, tudíž nevadí, že nebude vědět, co o něm říkal Willův otec.

„Aha dobře,“ přikývl černovlásek a dál se nevyptával. Podle Willova výrazu usoudil, že to asi není nejvhodnější téma ke konverzaci, a proto to nechal raději být a bavili se o něčem jiném.

Nakonec dovezl černovláska až k jeho domu a políbil jej dlouze na rozloučenou.

„Děkuju ti, že jsi jel se mnou, jsem ti vděčný, že jsi mě nenechal na pospas těm snobům,“ usmál se na něj vděčně.

„Není vůbec za co, rád jsem s tebou jel. Tvoje máma je strašně hodná a milá, jsi celý jako ona,“ zazubil se černovlásek a ještě jednou svého matematického prince políbil.

„Jeď opatrně,“ řekl ještě a potom se už vydal domů. Bylo jedenáct v noci, takže jeho malý bráška už dávno spal a Simone se ještě dívala na televizi. Věděla, že Bill už bude brzy dospělý, ale i tak byla neklidná, když neměla svoje děti doma. Prostě to byla správná matka, která se o své děti strachovala.

„Ahoj,“ pozdravil ji černovlásek, když vešel do obývacího pokoje. Jeho máma mu pozdrav oplatila.

„Tak co, jaké to bylo?“ vyptávala se hned.

„Celkem dobré, Willova máma je úžasná a hodná, myslím, že byste si spolu rozuměli, ale jeho otec je fakt katastrofa. Snob od hlavy až k patě a hodně si o sobě myslí, s tím jsme si do oka nepadli.“

„Může mu to být ukradené. Říkal jsi, že Will je dospělý, ne? Může si chodit, s kým chce.“

„Jo to je pravda. On si potom vzal Willa stranou a tam ho seřval. Nevím za co, a nechtěl jsem moc do toho vrtat. Je to jejich věc.“

„Ten jeho otec bude asi pěkný vztekloun, co?“ koukla na něj Simone a prohrábla si vlasy.

„Myslím, že jo. Už od pohledu mi nebyl sympatický, ale Anneli, Willova máma, ta jo, ta byla vážně hodná.“

„No mladý muži, teď je řada na tobě, abys mi představil toho tvého Williama, děláš s tím strašné tajnosti, zajímalo by mě, proč?“

„Neboj se, mamuško, všechno bude. Musím mu to tady oznámit, že bys ho chtěla poznat,“ usál se na ni černovlásek.

„On byl za tebou i v nemocnici, že? Viděla jsem na parkovišti tu jeho bílou Audi. Vždycky vidím jenom auto, ale jeho jsem ještě neviděla. Takže mu to oznam a potom dej vědět, kdy by se mu to hodilo, platí?“ Bill nasucho polkl. Snad to jeho máma vezme dobře, že je to jeho profesor matematiky a fyziky. Snad nebude vyvádět.

V pondělí to všechno povyprávěl Bill Sophii. Věřil jí, že si to nechá pro sebe. Tiše mu naslouchala. Pověděl jí všechno, o Willových rodičích, o tom útesu, kde si řekli, že se milují, zkrátka všechno popsal do nejmenších detailů. Taky jí řekl to, že slíbil mámě, že jí Willa představí.

„Doufám, že to vezme dobře,“ strachoval se.

„Určitě jo, je to tvoje volba, a navíc tvoje mamka je hodná. Bude ho mít jistě ráda,“ dodávala mu červenovlasá dívka odvahu.

„Snad máš pravdu, ještě mu to musím dneska říct, to bude ještě hodně zajímavé. No a co ty a Roberto?“ pozvedl několikrát laškovně obočí.

„Skvělý, tento víkend za mnou zase přijel a bylo to opravdu úžasný. Naši ho mají taky rádi. Říkali, že kluk, který je tak galantní, se jen tak nevidí. Za dva týdny bych měla jet já za ním do Francie, aby mě mohl představit jeho rodičům,“ celá se blahem zatetelila

„A to tě vaši pustí?“ divil se Bill.

„To je na tom to šokující. Pustí, samozřejmě pod podmínkou, že dá na mě Roberto pozor, on jim to i slíbil, takže se už nemůžu dočkat, ale zároveň mám i strach, co když se jim nebudu líbit?“

„To je fakt blbá otázka. Ty máš svoje kouzlo, které každé dostane. Umíš si lidi získat, takže tím se vůbec netrap. Já se taky bál jet za Willovými rodiči, ale zas tak zlé to nebylo, teda krom jeho otce,“ uculil se.

Nakonec se každý vydali do své třídy. Bill už na chodbě slyšel Andreasův smích. Zase si vykládali vtipy. Andyho pobavila opravdu každá kravina.

„Anebo tenhle. Jde kolem jeden borec a děda mu říká: „Synku, dones mi papuče.“ Tak borec jde do domku a tam potká dvě dědovy vnučky, ale jsou to opravdu kočky, a tak jim říká, že mu děda řekl, aby je obě pořádně ošukal. Vnučky si říkají, že to by přece děda neříkal, tak borec otevře okno a ptá se. „Obě, dědo?“ A děda odpoví: „Jo, obě!“ Andy se začal zase hrozně smát, i když ten vtip nebyl nějak světoborný. Bill se spíš smál Andymu. Ale blonďák se skoro válel smíchy na zemi.

„To ho to tak vzalo?“ ptal se Bill a sledoval Georga, který z Andrease opravdu nemohl. Andreasův smích byl totiž nehorázně nakažlivý a směšný, prostě jste se museli smát taky.

„Asi, přišel už do školy zhulený, takže toho využívám,“ smál se svalnatý mladík.

„Vy jste paka, jsem zvědavý, jak ho teď umlčíš, když za dvě minuty zvoní.“ Jakmile to černovlásek dořekl, ozvala se rána a blonďák skončil na zemi a smál se na novo.

„To bude ještě zajímavý den,“ uculil se Bill a nachystal si věci.

Celý den byla nehorázná sranda. Kluci měli obzvlášť dobrou náladu, a i když to Andyho už přešlo, povídali jednu ptákovinu za druhou. Billa už ze smíchu bolely líce a líčení se mu pořád rozmazávalo.

„Jděte do háje, mě všechno bolí,“ smál se černovlásek.

„A to ještě není konec dne, ještě čtyři hodiny, brouku,“ uculil se blonďák.

„Řeknu vám, že vaše drahá tetička Helga tady bude tak do stovky za dnešek,“ prohlásil Georg.

„Ty vole, já přežiju ještě svoje vnoučata,“ rozesmál se Andy na novo.

Co může být lepšího na prodlužování života, nežli smích? Asi nic. Kluci nevěděli, kdy mají dost, a tak často rozesmáli i profesory při hodinách. William taky nebyl výjimkou. Ze začátku kluky napomínal, ale nakonec to vzdal a prostě se jim smál. Andreasův smích dokázal pobavit každého.

„Pánové, zajímalo by mě, co vás na těch příkladech tak pobavilo?“ usmíval se černovlasý muž.

„Je to jednoduchý. Andreas má prostě nedostatek sexu,“ plácl to Georg přes celou třídu a všechny tak rozesmál.

„A proto jsou ta čísla tak zábavná?“ nechápal Will, ale stále se culil. Bill se už nadechoval, aby řekl, co Andy dělá, ale ten mu zakryl pusu.

„Ticho, nebo ti ostrouhám celou tužku na oči,“ vyhrožoval Andy.

„Já nemám dřevěnou, ale vysouvací,“ vyplázl na něj Bill jazyk. „Prostě si z osmiček a trojek kreslí prsa no,“ pokrčil Bill rameny.

„Budu za třídní prase,“ opřel si Andreas hlavu mezi lokty na lavici, které měl o ni položené.

„Klid, kámo, to už dávno jsi,“ poplácal ho Georg po blonďaté hlavě.

Nakonec se postupně uklidnili a výuka mohla dál pokračovat. Netrvala však dlouho, protože většinu času zabili smíchem, takže už jenom posledních deset minut počítali, až nakonec zazvonilo.

Bill vystřelil rychle za profesorem a odchytl si ho na chodbě.

„Včera jsem se bavil s mámou a naléhala na mě, že tě chce poznat,“ oznámil mu hned, protože to nemohl do odpoledne vydržet.

„Oh aha. No a nebude jí vadit, že jsem tvůj profesor?“ nadzvedl Will jedno obočí.

„Myslím, že by to nemělo být tak horký, já jí to nějak taktně oznámím. Kdy máš čas, mám se tě na to zeptat,“ zazubil se.

„Klidně už i tento víkend, jestli to tvojí mámě vyhovuje,“ odpověděl mu. Trochu se obával toho, jak to jeho matka vezme, že její syn chodí se svým profesorem.

„Víkend je fajn, to je máma vždycky doma, teda poslední dobou moc ne, protože buď je někde s Gordonem, nebo je on u nás.“

„A Gordon je její přítel?“ optal se William.

„Jo je, ale ještě ho moc neznám. Neboj, on tam nebude, takže šlo by to v sobotu?“

„Sobota je fajn,“ usmál se černovlasý muž a pak už musel na další hodinu.

autor: Tina