Sebekontrola
„Co budete dneska dělat?“
„Nejspíš půjdeme do kasina, co je dole. Gustav tam byl včera a říkal, že to tam není špatný.“ Tom si založil ruce na hrudníku a opřel se o dveře do koupelny, díval se, jak si Bill lehce nanáší oční stíny. „Takže tam dneska půjdeš s Adamem, co?“
Bill se vrátil pozorností k bratrovi, vypadal tou poznámkou trochu raněný. Samozřejmě, že se chystal být s Adamem, byl to jejich poslední společný den na bůhvíjak dlouho. Ale na druhou stranu, byl to také poslední den jejich skupiny v Las Vegas, v Americe, a Tom, Gustav a Georg s ním nebyli skoro ani chvilku. Prakticky je opustil kvůli Adamovi. „S vámi můžu být kdykoliv…“
„To jsme ti opravdu takhle ukradený?“
Starší dvojče neznělo, jako by se chtělo hádat, ale v Billovi mysli jeho slova zněla trochu agresivně.
„Neříkám, že jste mi ukradení. Není to tak, že by mi to bylo jedno, ale podívej se na to z mýho úhlu pohledu: Vás vidím pořád, dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu už… roky. Adama znám jen pár dní a… máme mezi sebou něco. Mohl by být někdo, do koho se opravdu zamiluju… a jestli ano, pak ho nechci nechat jít. Kdybys tohle byl ty s nějakou holkou, pak by to nebylo jiné. Taky bych se tě snažil přemluvit, abys byl s námi, nebo jen se mnou. Vím, jaké to pro tebe je, ale…“ Bill se postavil a vydechl, „nezlob se na mě. Teď alespoň víš, čím jsme si Georg, Gustav a já procházeli, když ses rozhodl jít se bavit s nějakou groupie.“
„To není to samé.“
„Není?“ Bill zahrál překvapení, „protože kdyby ses jich zeptal, tak by se mnou souhlasili.“
Věděl, že Bill má pravdu, ale to jen vzadu v jeho mysli. Významově byl Billův vztah s Adamem vskutku něco jiného. Tom podrážděně odvrátil pohled.
„Žárlíš.“
„Nežárlím, jsem jen… dobře, fajn, žárlím, že má všechnu tvoji pozornost a já jsem s tebou poslední dny nebyl ani chvíli. Není to správné. Nejsem rád jen v ústraní a divákem. Tohle nejsi ty.“
„Protože předtím jsem neměl někoho, komu bych chtěl věnovat svou pozornost,“ Bill rychle obrátil konverzaci, aby nezašla tam, kam Tom mířil. „Kdybys byl trochu víc otevřený, pak bys mohl jít s námi. Opravdu bych byl rád, jestli ti to ještě nedošlo. Určitě by se ti líbil.“
„Nepůjdu nikam s tvým přítelem.“
Přítel. Bill se zamračil nad tím, jak divně to slovo znělo z úst jeho bratra. Neřekl to hanlivě nebo zahořkle, ale stejně se to dotklo jeho srdce tak, jak si nebyl jistý, jestli to chce přijmout. Chtěl říct, že Adam je jen jeho kamarád, ale byl? To něco, co spolu sdíleli… to bylo něco, co s kamarádstvím nešlo dohromady. Možná neoplatil Adamovo ‚Miluji tě‘, ale líbali se, mluvili jako milenci, spali spolu a probouzeli se v objetí. Byl Adam opravdu jeho přítel?
Starší dvojče najednou vypadalo ustaraně.
„Hej, teče ti krev.“ Okamžitě se mu změnil i tón hlasu.
Zpěvák vykulil oči a podíval se k zrcadlu, opravdu hlasitě nadával, když začal prsty tahat toaletní papír a dával si ho k nosu. Zaúpěl a naklonil se nad umyvadlem, snažil se krev zastavit, co nejvíc to šlo, a tvářil se při tom znechuceně.
„Vážně by sis s tím měl dojít k doktorovi…“ Už přes měsíc se to Billovi stávalo, alespoň co Tom věděl. Předtím se to nikdy nestávalo.
„Jsem v pohodě. To je jen stres.“ Zavřel oči, cítil, jak se přes něj přelila další vlna provinění. Automaticky lhal, a nenáviděl, že to šlo s jeho bratrem tak lehce, se všemi lidmi. Tom by to také nepochopil. Nikdy by nepochopili tlak, pod kterým byl, a potřebu dělat si život lehčím alespoň na chvíli. Vybral by si radši lež než pravdu, pokaždé. Pravda by jim zlomila srdce a dala věci do pohybu tak, jak by to Bill nikdy nechtěl: slova jako ‚odvykačka‘ a ‚léčení‘ a cokoliv, co se pojilo s koncem závislosti. Ne, musí být naprosto perfektní, Tom a Adam by nikdy nepochopili váhu něčeho takového.
„Jestli je to stres, pak by to mohl být vřed nebo něco…“
„Nekrvácí ti nos kvůli tomu, že máš vřed.“ Zasmál se Bill do kopy kapesníků, pohnul rukou, aby se mu lépe mluvilo. „Jsem v pořádku. Přísahám.“
***
„Řekl ti už někdo, že s pistolí vypadáš opravdu sexy?“ Adamovy oči se odvrátily od bezmyšlenkovitého zabíjení zombíků na obrazovce a podívaly se na svého partnera. „Ale kde ses to mohl takhle naučit držet?“ musel se smát tomu, jak Bill držel červenou plastovou pistolku a jak zlehka zabil každého zombíka, který šel proti nim.
„Bushido.“ Mladší zpěvák pokýval zbraní na obrazovku a zabil dalšího.
„Kdo?“
„Jeden z našich přátel doma v Německu,“ položil zbraň do jejího krytu, „je to rapper.“
Adam se uchechtl a snažil se nesmát. „To všechno vysvětluje.“
„Co je tohle za hru?“ další hra, která se Billovi líbila, byly dvě železné platformy s barevnými šipkami na zemi, na nichž skákali dva lidé. Na velké obrazovce před nimi se různé šipky posunovaly nahoru za pomoci hlasité hudby, která hrála z repráků.
„D.D.R. je to taneční hra.“
Bill se odvážil sundat si sluneční brýle a dát si je za mikinu, díval se, jak se hráči rychle pohybují po šipkách. „Jak to někdo může umět hrát? Já bych se zabil.“
„Ne, to by ses nezabil! Je to zábava!“ větší ruka jemně chytla Billovu, zatáhla ho do fronty, aby byli další na řadě.
„Já tohle nemůžu!“
„Jasně, že můžeš!“ starší zpěvák se podíval na obrazovku, sledoval, jak se poslední šipky posunuly k vršku obrazovky, a hudba se zastavila. Jemně Billovu ruku stiskl a pustil ji. „Pojď, pojď si se mnou zahrát. Jen jednu písničku?“
„Ale…“ Bill vypadal zdráhavě, díval se, jak poslední hráči odcházejí, možná jen jednu píseň.
To, že protočil oči, byla pro Adama dostatečná odpověď, aby skočil na jednu z platforem. „Dáme si něco lehkého.“
První písnička vytvořila závislost.
„Hej, je to- oh můj bože, je!“
„To je on!“
„A je
tohle-?„
Druhá písnička je naplnila ještě víc a třetí je oba neuvěřitelně vyčerpala, ale o dvacet minut později se stále drželi, byli si naprosto nevědomi té pozornosti, které se jim dostávalo. Fotoaparáty začaly blikat, dívky křičely a mezi nimi neexistovalo nic než oni dva a šipky na obrazovce.
Ztěžka dýchali, smáli se a potili se tak, že se na ně trička začínala lepit, když seskočili dolů z platforem, narazili do sebe rameny a chytili se, aby to ustáli, zatímco šli pryč od hry.
„Jsi fakt dobrý tanečník!“
„Tys o tom pochyboval?“ zazubil se Bill, najednou vypadal překvapeně, když se kolem nich začaly hromadit holky. Byl tak šťastný, že ani neměl náladu přeměnit se na profesionálního zpěváka, když se začal natahovat po propiskách a podepisovat se. Adam byl k němu zády, dělal to samé, oba byli tak unavení, že jim bylo to, že je našli, ukradené.
Adamova ruka brzo chytla Billovu a stiskla, na Němcův obličej to přivedlo ještě větší úsměv, začal ho následovat. V tu chvíli se držet s Adamem mu už nepřipadalo jako tak špatná věc. Cítil se… speciální, že měl tu ruku kolem své, byl dostatečně šťastný na to, aby to ukázal, aby neodešel tak, že by to jejich rukávy zakryly. Možná byl šílený, ale jak mohlo být zlé, být takhle vyfocený?
***
Horké bublinky okolo nich je lechtaly na kůži, zahřívaly ji a naplňovaly vzduch párou. Bill se hlavou opřel o vířivku a zavřel oči, ponořil se do toho opojného pocitu. Pod povrchem cítil, jak se do vody vpouští proudy vody, jak vytváří jemné vibrace, které uvolňují jeho bolavé svaly. „Jsi si jistý, že tady budeme sami?“
„Jsem si jistý, že by do takového místa nedali kamery… jelikož jsme tak trochu nazí.“
„No, ne úplně…“ usmál se Bill, jen si představoval, jak jiná by tahle chvíle byla, kdyby nazí byli. Billův úsměv se rozšířil, když Adamova ruka pod vodu našla jeho a propletli spolu prsty. „Ale nemůže sem někdo přijít…?“
„Možná.“ Starší z nich se také opřel a podíval se nahoru na strop. „Bože, nechci, abys odjel.“
Cítil se tak smutně z toho, že ho Bill opouští, chtěl ho jen obejmout a už nikdy nepustit. Chtěl ho hlídat, být tu pro něj, utěšovat ho a ochraňovat ho před celým světem. Ale byl tady také další důvod, proč si chtěl Billa trochu déle udržet, příhodný čas říct proč, jako by nechtěl přijít, ať ho hledal, jak moc chtěl. Jen poslední šance Billa okouzlit, to bylo to jediné, co chtěl.
„Taky si přeji, abych mohl zůstat. Ale… vrátím se. Hned po tom předávání cen, vrátím se, na nějakou dobu.“
Teď byla ta chvíle říct to, předpokládal. „Zítra večer bude koncert… a byl bych opravdu rád, kdybys tam šel.“
Bill se na něj podíval. „Kdo hraje?“
„Já.“
Pusa se mu otevřela překvapením. „Proč jsi mi to neřekl dřív?“
„To jen… nezdál se mi ten správný čas.
Teď také není ten správný čas, ale… byl bych opravdu rád, kdybys šel.“
Bill sklopil pohled a celé jeho mysl začala šrotovat, začínala přestavovat rozvrh a počítat to, čemu mohl rozumět jen on. Náš let odlétá pozdě odpoledne… „Kde?“
„Mandalay Bay Resort. Je to odsud asi pět minut jízdy.“
Tak dlouho, jak budou se mnou bodyguardi… mladší zpěvák otočil hlavu zpátky ke stropu a zavřel oči. „Okay.“
‚Okay‘? Co to znamenalo? Bude se snažit zůstat déle? Bude tu nabídku ignorovat? „Takže… tam budeš?“
„Uvidíme.“ Jeho výraz se nezměnil ani o trochu, když si zpěvák protáhl krk, aby se víc uvolnil, choval se, jako by Adama skoro ignoroval. Ale za tím prázdným výrazem byl ďábelský úšklebek. Bude muset tahat za nitky, ale když za ně bude tahat dostatečně, mělo by to fungovat.
Po pár vteřinách ticha se ruka propletená s Billovou najednou zvedla a začala ho přitahovat blíž, aby si získala zpěvákovu pozornost. Podíval se na Adama trochu zmateně, ale ten se na něj jen usmál. „Pojď sem.“
„Ale… někdo nás uvidí!“ zašeptal Bill, jako by je snad za dveřmi někdo poslouchal, i když byly lázně prázdné, když přišli.
„Pojď sem.“ Zkusil znovu, jeho úsměv byl klidný a dodával mu odvahu, když zatahal za Billovu ruku trochu víc. „Nikdo nás neuvidí, slibuju.“
autor: Raiju
překlad: LilKatie
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Taky doufám že je nikdo nebude fotit.
Musím říct, že celou dobu jsem si sumírovala nějaký kloudný začátek tohohle komentáře, ale stejně musím jako první napsat to, co mi přišlo na mysl až v posledních řádcích… Protože já úplně vidím, jak by se Bill v tomhle stavu tvářil, kdyby jaksi byl na Adamovu koncertu, dokonce kvůli tomu neletěl domů, jen aby viděl to, jak se tam Adam ožižlává s Tommym xDDDDDDD Tak jak Adommy nemám ráda, tahle představa je naprosto kouzelná, ten Billův protáhlý obličej… :D:D:D:D:D
No nic, jen takový malý žertík pro začátek, teď už naprosto vážně 😀 Píšu to pořád a napíšu to zase – já bych tomu Tomovi nasekala na prdel 😀 To až není možné, jak strašně bezohledný vůči Billovi je… Vůbec si neuvědomuje, jak strašně špatně volí slova… I kdyby na to Bill třeba nereagoval nějak vědomě, jeho podvědomí to vnímá pořád a ničí ho to, alespoň takový z toho mám pocit. Doufám, že se s tím konečně Tom skutečně srovná a nechá to být.
Jinak představa Adama s Billem, jak tancují na tam té takové věci, je naprosto dokonalá! 😀 Vidět to, tak tam se mnou asi šlehne, zvlášť při zmínce o tričkách lepících se na těla díky potu :D:D
Pevně doufám, že to Billovi na ten koncert vyjde a že se spolu rozloučí v nejlepším možném světle, aby oba měli na co vzpomínat v době odloučení… Těším se na další díl! =))
Dnešní díl mi po dlouhé době přišel takový pohodový, Bill se s Adamem dobře bavil a konečně jsem měla pocit, že je šťastný, opravdově a obyčejně šťastný, dokonce i ta neplánovaná autogramiáda ho těšila.
Jediné, co mě rozesmutnilo, byl opět Tom. Vím, že má Billa nade všechno rád, ale jeho majetnické chování už začíná překračovat všechny meze…
Kdy si konečně uvědomí, že svým sobectvím Billa doslova zabíjí? On si to Tom snad ani neuvědomuje, ale vždyť on vlastně bratrovi nepřeje štěstí a lásku a to je hrozné. To se musí opravdu něco strašného stát, aby konečně dostal rozum a otevřel ty svoje krásné hnědé oči? Mrzí mě to, že se ani nesnaží dát Adamovi šanci a hned ho odmítá, tohle je chování hodné pětiletého dítěte a ne dospělého člověka…
Jakožto milovníka Billshida mě potěšila zmínka o Bushidovi, jak jinak, a už jsem si představovala, co jiného kromě střílení ještě Billa naučil xD
A na Adamův koncert se těším a doufám, že tam Bill půjde a pořádně si ho užije a Tom by mohl jít s ním, ale to bych toho asi chtěla hodně, no, škoda.
Takže Bille, vzhůru na koncert!
Ale předtím by bylo super ještě nějaké to pomazleníčko ve vířivce :)♥
Dnes to bylo krásné. Ulevilo se mi, že Adam zaujal tohle stanovisko.
Adam musí prožívat muka s tím co o Billovi zjistil, ale zatím se drží hodně statečně. Užívá si ty poslední chvíle s ním, asi to nechce ničím kazit.
Tohle byl krásný díl, zase mi přišel jako jeden z těch klidnějších, idyličtějších, ani ten Tom na začátku mi už nepřipadal přes ty své poznámky tolik naštvaný jako dřív. Ale může to být tím, že už odjíždí, třeba si plánuje, jak Billovi otevře oči, jak mu to bude rozmlouvat, protože bez Adama poblíž to půjde určitě líp. No, jsem na to hodně zvědavá, jak se to bude vyvíjet.
Moc díky za překlad!