Transemotions 3.

Betty s malinko znechuceným výrazem vycházela dřevěné rachotivé schody, následovala hlučné Tomovy kroky.

„Bydlím až úplně nahoře, výtah tady není… nemáte na to zrovna vhodné boty.“ Ušklíbl se Tom při pohledu na Bettyiny lodičky a vybíhal schody nahoru bleskovou rychlostí.

„Co je špatného na mých botách?“ Betty si pro sebe zamručela a prohlídla si svoje růžové lodičky s mašličkou poseté malými bílými kamínky. Chodilo se v nich jako v bavlnce, ale stovky schodů neschvalovala ani bosa.

„Tak jsme tady,“ Tom otevřel pootevřené dveře úplně posledního pokoje a vešel dovnitř. Hned na chodbě se Betty podivila, proč má dveře otevřené, proč nezamyká? Když vstoupila jednou nožkou dovnitř, nevěděla, jestli má nejdřív křičet hrůzou nebo rovnou zvracet. Místnost byla temná s rozbitými okny, které byly zalepené kartonovými krabicemi, zdi měly mít zelenou barvu, ale byly popraskané, flekaté, otřesné. Všude po zemi byl nepořádek, dokonce nějaké matrace a spacáky, po stranách pokoje byly dvě neupravené postele. Vše bylo hnusné, špinavé… horší byt Betty neviděla ani v televizi, dokonce snad úplní bezdomovci se mají líp.

„Kolik vás tady vlastně… žije?“ Betty nejdřív chtěla říct, kolik jich tam bydlí, ale tomuhle se určitě bydlení říct nedá.

„Momentálně jsme tady čtyři, dva kamarádi se už odstěhovali.“ Řekl Tom a skočil si na jednu postel, jen se z ní zaprášilo. „Si sedněte, ne?“ Pozvedl obočí a nechápavě zíral na Betty, která se úzkostlivě držela kolem hrudi a pevně pod paží svírala kabelku, očima koulela kolem sebe.

„Radši postojím,“ kývla na Toma a pokusila se usmát. „Takže tady žiješ… už dlouho?“

„Ne, jenom půl roku… dřív jsem byl na ulici a potloukal se, každý den přespával někde jinde.“ Tom se otočil ke zdi, kde měl svoji malou ‚nástěnku‘, a sundal z ní jednu fotku. „Tohle je můj bratr s mým otcem. Tu fotku mi dala babička, abych měl památku na otce. Ani nevím, jak otec zemřel, ale pokusím se svého bratra najít, prý žije někde na jihu Německa a je bohatý a má se dobře.“ Podal Betty fotku. Ta jenom zamrkala při pohledu na tu stejnou fotku, která dlouho zdobila její noční stolek, než se rozhodla na svou minulost zapomenout a všechno, co by jí mohlo připomínat rodiče, schovala do krabic.

„Vypadá… fajn. Určitě chceš bratra hledat? Třeba se změnil, je jiný… nebo se odstěhoval.“ Nadhodila Betty.

„To je mi jedno… musím to aspoň zkusit. Vy jedete odkud? Možná se někdy potkáme… Chtěl jsem vždycky dělat do filmu. V Mnichově je prý velké natáčecí studio. Jednou budu slavný herec a až budu mít hodně peněz, nechám si udělat takové ty drsné raperské copánky… víte jaké, že?“ Tom se nadšeně usmál a začal ukazovat na hlavě, jaké chce copánky. Betty by byla raději, kdyby na své vlasy nesahal, mohl by pak sáhnout na ni a mohly by z něj přeskočit nějaké vši, blechy nebo jiné breberky. „A taky víc zapracuju na svých svalech, lidem se víc líbí ti svalnatí… vždycky nestačí jenom hezkej zadek a sladkej obličej… Svaly a velkej pták.“ Dodal Tom a zatvářil se frajersky. Kdyby Betty měla zrovna něco v puse, asi by se zadusila.

„T-to… to… to mluvíš o porno filmech?“ Vykulila oči.

„A o čem si myslíte, že celou dobu mluvím? Je to skvělá kariéra…“ Usmál a vytrhl fotku jeho otce a bratra Betty z ruky a připnul ji zpátky na nástěnku. Začal hrabat pod polštářem a vytáhl malého modrého plyšového medvídka. Už nebyl moc modrý a ani nebyl hezký, spíš byl ušpiněný a zdeformovaný, ale jen ho Betty uviděla, skoro se jí chtělo brečet.

„Tohle je ten medvídek,“ Tom ho držel pevně v rukou a díval se na něho jako na svatý obrázek. „Právě jsem se rozhodl… odjedu. Pomohla jste mi dostat se ven a mám jedinečnou šanci vydat se najít svého bratra. Možná pojedu stopem, nebo… nebo někde seženu peníze na vlak nebo na autobus.“ Vstal a začal si svých pár věcí házet do tašky. Měl asi tři trička, dvoje kalhoty, spodky nevedl… potom Betty viděla nějakou knihu, do které si začal skládat fotky z nástěnky, nakonec do tašky hodil plyšáka a zadíval se na Betty, jako by na ni dělal psí oči.

Betty si povzdychla a posadila se na nějakou starou nechutnou rozvrzanou židli a vypadala opravdu zoufale, nevadilo jí ani, že jí zpod sukně na stehnu vykukují stahovací kalhotky, které držely schované tajné věci.

„Tak fajn… pojedeš se mnou, pomůžu ti. Aspoň kousek. Jsou tady v tomhle baráku nějaké toalety pro dámy?“ Pokusila se usmát.

„Jo, jasan… na druhém konci chodby, záchody jsou společné.“ Tom se usmál a hodil do tašky ještě pár drobností, když Betty odešla.

Ta šla dlouhou nevzhlednou chodbou až úplně na konec, kde byly pootevřené dveře. Strčila do nich jedním prstem, a když se otevřely, opravdu nevěděla, jestli zadrží zvracení při pohledu na záchod a celou místnost, kterou měli tihle obyvatelé tohoto domu. Okamžitě se vytočila zpátky s rukou na puse a nedýchala, než se vrátila k Tomovu pokoji. Tom už tam ovšem nebyl. Chvíli si radostně pomyslela, že utekl, ale pak už to tak radostná myšlenka nebyla. Nevěděla proč a nechápala, co se to děje, ale prostě měla pocit, že musí toho kluka ochránit, postarat se o něho. Něco v ní jí říkalo, že takhle je to správně… jen bude nejhorší jít s pravdou ven.

Když sešla dlouhatánské schody ven z budovy, Tom byl u auta ještě s nějakým klukem a ten vypadal, jakože se pokouší ten nepořádek v autě uklidit. Začala se procházet po chodníku okolo auta a okolo domu, potřebovala nabrat čerstvý vzduch do plic a nějak rozdýchat celou tuhle situaci.

„Já to fakt nechápu, ona ti zaplatila kauci, pozvala tě na jídlo a dokonce tě chce odvést odtud pryč? Co je zač, proboha? Proč taky nemám takové štěstí, kde se tady vzala?“ Brblal hnědovlasý kluk, který pomáhal Tomovi s úklidem ‚jejich‘ auta.“

„Netuším… ale je mi to jedno, zkusím z ní dostat co nejvíc peněz, a potom se vypařím, půjdu svou cestou. Je z nějakého kostela, ale já dobrovolně tyhle sračky dělat nebudu.“

„Z kostela? Tahle nevypadá na nějakou kostelnici, brácho… a jestli ano, skončíš s ní v nějakém zapadlém baráku na venkově, budete pěstovat krávy a ovce a budeš ji šukat do konce svýho života.“ Hnědovlasý se koukl okýnkem ven na Betty, které se zrovna zvrtl podpatek na nerovném chodníku, a skoro upadla, zastavila se o sloup. Tom taky zvedl hlavu a zadíval se na mladou holku s černými upravenými vlasy, květovanou sukní, tmavým lichotivým tričkem a dlouhýma sexy nohama.

„Tuhle by mi nevadilo šukat celej život,“ zasmál se, oba se začali smát a pošťuchovat, až se z auta začal okny valit nepořádek a prach.

„Už jsi nachystaný, Tome?“ Betty se přiblížila s obavami trochu blíž k autu a musela trochu zakřičet, aby ji kluci slyšeli. Tom rychle vyskočil z auta a poplácal ho po kapotě.

„Je to skoro nové auto, perfektně šlape a skvěle se v něm sedí. Za stovku ho můžem mít a jet s ním až do Mnichova.“

„Co? Ne, ne, já… půjčíme si spolehlivé auto.“ Betty by do toho nesedla ani náhodou.

„Tohle je taky spolehlivé auto, a pak ho můžete s pěkným ziskem zase prodat.“ Zapojil se do toho hnědovlasý kluk.

„Se ziskem?“ Betty se na něj podezřívavě podívala a oba kluci souhlasně přikývli.

*

Po očištění sedadla, volantu a páky vlhčenými ubrousky Betty skutečně do auta vlezla a už byli na cestě nějakých pár desítek minut.

„Takže, Tome… kde jsi říkal, že bydlí tvůj nevlastní otec?“

„V Halberstadtu… ale nejedeme tam, já se k němu nevrátím. Odešel jsem jednou, odejdu zase.“ Odsekl Tom.

Betty hned na prvním odpočívadle, kde si Tom potřeboval odskočit za keř, prohledala mapu a zjistila, že Halberstadt není zase tak daleko od Berlína a vlastně pojedou skoro okolo. Zajedou si možná nějakých padesát kilometrů, ale pokud Tom nic nepozná, určitě tam aspoň zkusí zajet. Mohla by se ho zbavit, jít na svou operaci a jednou za čas se s ním vidět. Jo, udělá to…

Asi po hodině cesty zastavili na benzínce, Tom si to šinul dovnitř a nechal Betty, aby benzín nabrala sama. Nikdy to nedělala, ale všechno je jednou poprvé… pokud jí nezačne přitom hořet auto, bude to v pořádku. Začala táhnout černou hadici okolo auta a všimla si, že si ji prohlíží asi pět chlapů, co sedí na verandě domu kousek odtud. Nehnutě seděli, jen jeden přežvykoval, a jenom zírali. Cítila se z toho hrozně, všichni vypadali jako nějací bezdomovci.

Nakonec se jí podařilo benzín nabrat, začala umývat přední okno auta, když k ní přišel Tom.

„Nemáte nějaké drobné? Chtěl bych koupit nějakou bagetu a pití…“ zamručel a zašklebil se, jak mu při pohledu na Betty slunce svítilo úpěnlivě přímo do očí. Betty přemýšlela, jestli jí za to stojí, ale Tom byl opravdu až moc hubený a určitě měl hlad.

„Když umyješ okna…“ podala mu hadr, Tom ho vzal a začal okna umývat, Betty se opřela o auto a sledovala ho.

„Ty jsi to opravdu dělal?“ řekla tiše.

„Co jako?“ nadhodil otráveně Tom.

„Prodával ses? Na ulici?“ Zadívala se na něj, Tom se malinko zarazil a potom kývl. „Nechápu to, jak to můžou lidi dělat… to ti nevadí, že se tě dotýkají úplně cizí lidé? Vydělává to aspoň dost? Kolik dostaneš za jednu… práci?“

„Mhm…“ Tom pokrčil rameny. „Ze začátku jsem si nemohl zvyknout, měl jsem zlé sny a tak, bál jsem se, že mi budou ubližovat. Ale pak už to bylo v pohodě, ani jsem to nevnímal. A peněz bylo podle toho, co všechno po mně chtěli. Někdy dvacet, někdy padesát i sto Euro.“

Betty jenom zakroutila hlavou a sledovala Toma, jak o tom mluví, jako by to nic nebylo. Když okna umyl, podala mu nějaké bankovky z peněženky, Tom se nadšeně usmál, vytrhl jí je z ruky a utíkat do obchodu. Koupil si pivo, nějakou sladkou tyčinku a cigarety ukradl. Zbytek peněz si schoval do knížky k fotkám.

Jeli pak ještě nějakou dobu, když Betty zahlédla u silnice ceduli s odbočkou na Halberstadt. Ohlídla se dozadu na Toma, který spokojeně chrněl a svíral knihu o psech pevně v rukou. Zabočila a ještě pár minut jela po úzké cestičce, než se dostali s autem až mezi domy. Zastavila, otočila se na Toma a odolala nutkání ho pohladit po tváři, jen do něj strčila.

„Vítej doma, Tome…“ řekla spokojeně, když se mladý kluk vzbudil a začal se rozhlížet kolem.

autor: Clarrkys
betaread: J. :o)