autor: Raiju
„Pojďme se vydat na srdcervoucí cestu skrze lidské nitro… skrze různá stádia ztráty, která člověku ovlivňují jeho každodenní život… a naději, jež je nakonec nabídnuta v čase největší potřeby. I přesto, že tato povídka může obsahovat věci, které byste za normálních okolností nechtěli číst – konkrétně smrt jednoho z členů kapely – dejte tomu šanci. Nezabíjím nikoho jen proto, abych ho dostala z cesty, ale naopak se ho snažím v příběhu udržet. Díky této povídce ve mně vzrostl respekt ke dvojčatům.“
Tak takto nás Raiju zve ke čtení povídky Obloquy a já se k její výzvě přidávám svým překladem. 🙂 Příběh má 21 kapitol a ještě 40 dílné pokračování zvané What Patience Earns, ke kterému se snad časem a dle zájmu také dostaneme. 😉
K první kapitole přikládám i jeden z trailerů, který, jak doufám, navnadí kromě fanoušků Billshida i většinové twincestní návštěvníky, protože hlavním pairingem první řady jsou naše drahá dvojčata.
Ještě bych ráda dodala, že každý díl začíná tematickým úryvkem z různých písniček a kurzívou jsou oddělené vzpomínky od přítomnosti. A teď již pěkné počtení!
flixo
Můj zachránce
Ticho mě uklidňuje, zatímco temnota buší do mé hlavy.
Nenávist obklopuje můj život, až ty mi umíš přinést zase klid.
Tvůj hlas je vše, co potřebuji, udrží bolest, která se do mě vkrádá,
Naposledy zavolám tvé jméno a ty mě pro jednou opět zachráníš.
song: My Savior – Flesh Field
„Tome…“
Jeho ruka stiskla volant o něco pevněji a očima schovanýma za slunečními brýlemi sledoval červené světlo na semaforu. Byla již tma a věděl, že by je neměl mít na očích, ale nechtěl, aby ho někdo – pokud by si ho vůbec všiml – viděl brečet.
„Nepřestávej… ach, nepřestávej…“
Něco takového by ho ani nenapadlo.
Uniklo mu ze rtů tiché vzlyknutí, když rukou pod brýlemi stíral slzy.
„Už budu….“ zašeptal Bill do jeho ucha se slabým zasténáním, které mu způsobilo mrazení. Věděl, jaké přesné zvuky by měl vydávat, aby ho doháněl k zbláznění, aby přestal být tak jemný, povalil ho pod sebe a přirážel do něj tvrději, než by si kdy představil, že může.
Starší z dvojčat prostrčil svou ruku mezi jejich těla, pevně uchopil bratrův penis. Objel svým palcem jeho špičku a usmál se do Billova krku, když ucítil jeho chvějící se výdech a těsnější sevření u svého zátylku.
„Sakra… Tome…“ Kytaristova ruka ho začala lehce masírovat a druhou ho přidržoval pod zády a tiskl si ho k sobě blíž, aby se otírali jeden druhému o kůži při každém přiražení. „T-tvrději…“
Zoufalství, potřeba, touha – tohle drobné vzdychání a bezmocné naříkání by nikoho neošálilo. On byl ten vrchní v tomto vztahu, ať už ležel na zádech či ne. Co chtěl, to dostal. Kdykoliv, kdekoliv, jakkoliv, a Tom byl více než šťastný, že mu mohl splnit každý jeho rozmar. Už to takhle pokračovalo šest měsíců a nikdy za celý svůj život si ti dva neužívali pobyt v hotelových pokojích tak, jako když se spolu milovali.
Tom se z něj na okamžik odtáhl, přitiskl Billa silněji k posteli a podepřen jedním loktem na něj dopadl, když do něj znovu pronikl. „Bože, cítím tě líp pokaždé, když to udělám…“ Mladý dredatý chlapec zanaříkal skrze zaťaté zuby, rukou uchopil Billovo stehno a přidržoval si ho za něj, když do něj přirazil tvrději.
„Ano…!“ Mladší dvojče se prohnulo v zádech a silně tisklo svůj piercing v jazyku o patro, aby zabránilo dalším výkřikům rozkoše, které se z něj zoufale draly. Rozhodně nebyl při sexu nikterak tichou polovičkou a zadržovat v sobě tyto zvuky ho téměř bolelo. Ale museli zůstat tiše.
Tom bratra okamžitě utišil svými rty, které natiskl na jeho. Stále se skláněl nad druhým chlapcem, opíraje se hrudník o hrudník, když svou ruku, o kterou se podpíral, přesunul na Billův bok. Jakmile jeho ruka našla bratrovu erekci, pevně ji s ní uchopil a začal jí pohybovat ve stejném rytmu, ve kterém proti jeho mladšímu dvojčeti narážely jeho boky.
Bill se téměř zalykal blahem, dokázal v sobě udržet sténání, ale ne svůj zběsilý dech. Jeho mysl se ztrácela v mlžném oparu, který zřejmě vytvářela jejich zpocená těla, která se o sebe třela. Rukama se zapíral o bratrova záda, nehty škrábal přes jeho lopatky a Tom zasténal, když Bill jejich polibek s velikým úsilím přerušil. Svými drápky se do jeho zad zasekl hlouběji, když se jeho tělo pod tím bratrovým napnulo a s mohutným chvěním vyvrcholil. Mladý zpěvák prudce vzepjal své boky a hlavu zaklonil do polštáře, jak nejvíc dokázal, když vykřikl skrze zaťaté zuby.
Černovlasý chlapec byl již ztracen v dozvuku svého orgasmu, nedokázal by ani promluvit, ale Tom i beze slov věděl, že by měl pokračovat i skrze jeho vyvrcholení. Mladší dvojče se stáhlo kolem bratrova vzrušení uvnitř těla, bez ohledu na to, jak moc byl sám vyčerpaný, aby o vteřinu později dopomohl i k jeho úlevě a k dalším přidušeným výkřikům. Ani jeden z nich neodcházel z hotelového pokoje s tak spokojeným výrazem ve tváři, jako po jejich milování. Nikdo jiný už na to nebyl dostatečně dobrý.
Tom se opět vyhoupl, opíraje se nad svým bráškou o lokty. Jeho hlava se sklonila, aby se mohl svými rty líně otřít o ty jeho v něžném políbení.
Bill zavřel unaveně oči a stále omámený se nezmohl na víc, než k němu pozvednout svou bradu a polibek mu oplatit. „Tolik tě miluju…“
Pohled na zcela spokojeného Billa byl jedním z těch, které Tom nechtěl nikdy zapomenout. To, jak se jeho hlava lehce nakláněla ke straně, jeho vlasy vlhké od potu a rozčepýřené po polštáři do všech stran, červeň, jež se rozlévala v jeho tvářích, a růžovost Billových jemně našpulených rtů ze vší té vášně, kterou během sexu prožili, či jeho lehce zadýchaný výraz. Dokonce i slabý odlesk potu na jeho čele a špičce nosu se v tu chvíli zdál na denním světle téměř magický.
„Já tě miluju víc.“ Zašeptal do prázdna v autě, mračící se pod svými brýlemi, když pevně stiskl rty k sobě. Nechtěl si už dovolit znovu plakat, i přesto, že ho nemohl nikdo vidět. Když na semaforu naskočila zelená, jeho noha se zlehka opřela do plynového pedálu a jeho Escalade se rozjelo dolů ztemnělou ulicí.
Déšť zprudka bubnoval o kapotu a stěrače začaly mít problém té průtrži stačit. Věděl, že by měl raději zastavit, ale nechtěl. Tohle bylo až příliš důležité. Nemohlo to počkat. Jestli dojede k jeho bytu pozdě, Bill již bude spát a bude příliš pozdě na to, aby mohl cokoliv říct, a tohle prostě nemohlo počkat až do rána. Nechtěl to zaspat a přijít tak o další noc.
„Co je krucinál tohle?“ Procedil David a hodil přes celý konferenční stolek časopis, který se sklouznutím zastavil před sedícími dvojčaty. Jejich ústa se otevřela a oči rozšířily stejným šokem. Obrázek, který na ně z obálky koukal, byl pořízen zřejmě z něčí střechy. Nebyl úplně ostrý, kvůli zataženým závěsům, ale i přesto byly lehce rozeznatelné dvě postavy, které se k sobě tiskly. Byli na ní vyfoceni od pasu nahoru, oba nazí, Billovy ruce byly zapletené do rozpuštěných dredů jeho bratra a vášnivě se líbali.
Bill byl první, který sebou trhl, kdo se vůbec odvážil dýchat, rukou si zakrýval ústa a se studem v očích odvrátil zrak. Ach bože, někdo je vyfotil… někdo je prozradil.
Druhý z dvojčat zůstal tiše, jeho oči se sklopily, letmo se podíval po Billovi a pak také jinam. Věděl až příliš dobře, co jejich manažer chce: vysvětlení, ale on mu ho rozhodně nepodá. Copak on ho také někdy potřeboval?
„Čekám, jak mi to vysvětlíte, kluci.“ Byl naštvaný, ale zároveň měl starost. Pokud dvojčata tu fotku a článek – který se ani neodvážili přečíst – okamžitě nepopřou, čeká je určitě na několik let vězení. Pokud nebudou jednat rychle a nedostanou to pod kontrolu, vše se začne kvapem šířit a skupina se dostane do strašlivých problémů.
Tom uchopil volant druhou rukou, aby mohl pustit CD přehrávač a otočit knoflíkem hlasitosti na maximum, až se začala otřásat okýnka duněním, které vycházelo z několika repráků. Potřeboval něco, co by rozehnalo jeho myšlenky a co by ho udrželo od neustálého přemýšlení.
Bill, který měl hanbou skloněnou hlavu, vlasy mu padaly do obličeje, a tím ho tak zakrývaly, vstoupil na policejní stanici. Za ruce ho táhli strážníci v uniformě a na zápěstích měl kovové náramky. Tom šel ani ne kousek za ním, hlavu vzpřímenou a odvážil se podívat na každý fotoaparát či mikrofon, který mu byl přistrčen před obličej. Neudělali nic zlého! Proč je tak špatné milovat jinou osobu?
No a, že je Bill jeho dvojče, jeho bratr… je jedinou osobou na světě, která pro Toma něco znamená, a on nepůjde ke dnu bez boje. Bill by od něj NEMĚL být oddělován. Ne násilím, ne zákonem, ne jejich rodiči… NIKDO je nerozdělí.
Jeho ruka vystřelila utřít vlhké oči, aby se rychle vrátila na své místo na volantu, a zbytek slz se snažil zamrkat. Stiskl zuby za svými pevně sevřenými rty. Tolik věcí by udělal jinak – snažili se být dostatečně opatrní. Ale stačila trocha nepozornosti a vše, co znali a milovali, se kolem nich roztříštilo…
„Donutila jsem dceru, aby strhla všechny své plakáty Tokio Hotel. Jejich hudba je v mém domě zakázaná. Když si pomyslím, jak jsou zvrácení! Nedovolím, aby byla její mysl něčím takovým vůbec zasažená – aby si myslela, že je úplně v pořádku spát, s kým se vám zachce, i když je to váš bratr!“ řekla nesmlouvavě žena do mikrofonu, který jí někdo přistrčil.
„Minulý týden,“ ozval se hlas, který mluvil přes ukázky z jejich různých videoklipů, písniček a interview, které kdy natočili, „se na internetu objevily fotografie dvojčat Billa a Toma Kaulitzových, které je usvědčují z provozování sexuálního styku na hotelovém pokoji. Před třemi dny byli oba zadrženi a obviněni z údajného incestu a následně propuštěni na kauci. Datum přelíčení ještě nebylo stanoveno a osud dvojčat je stále nejasný. Zatím jim byl soudně zakázán styk a být spolu v jakémkoliv spojení.“
„Rozvážete s Tokio Hotel nahrávací smlouvu?“
„Zvážíme ještě všechny možnosti předtím, než učiníme nějaká rozhodnutí v této věci. Více se k tomu nebudu vyjadřovat.“ Postarší muž odstrčil reportéra s mikrofonem a tvářil se značně rozladěně, když vcházel do budovy, která – jak by si divák domyslel – byla sídlem nahrávací společnosti.
Tom sáhl do kapsy a vytáhl mobilní telefon, povzdechl si. Vymačkal palcem několik tlačítek a zpomalil rychlost, aby se zvládl věnovat řízení i telefonování bez toho, aby naboural. Dlouhou dobu se díval na zobrazené telefonní číslo, jeho oči kmitaly mezi silnicí a mobilem. Jediné, co musel udělat, bylo zmáčknout tlačítko ‚volat’… tak proč to bylo najednou tak těžké? Proč prostě jen nedokázal… zavolat svému bratrovi? Bylo to tak dávno… 2 měsíce… 8 týdnů… 61 dní… 1464 hodin… 87840 minut bez Billova doteku, bez jeho tichého šeptání, bez jeho utěšující přítomnosti. Bez jeho úsměvu.
Vnímal jeho nepřítomnost každou minutu, která mu bez něj utekla, budil se v noci každým sebemenším zvukem a doufal, že by to možná mohl být Bill, který se vkrádá do jeho hotelového pokoje – že ho možná našel.
„Tržby klesly. Už si vás nikdo neobjednává. Není den, kdy bychom nechodili do práce a před budovou nepostávali nějací pobouření demonstranti…“
„Pak je tedy rozhodnuto.“
„No tak… není to tak těžké… jen zmáčknout to tlačítko…“ Tom si povzdechl, zaklapl mobil a odhodil ho na sedadlo spolujezdce. Ne… něco takového by měl říct osobně. Nemůže to udělat přes telefon.
„Prosím… prosím… nemůžeme…“ naříkal Bill do mobilu se slzami na krajíčku.
„Neexistuje způsob, kterým by se přes to Tokio Hotel dostalo, Bille. Snažil jsem se s nimi domluvit, dokonce jsem pro tebe hledal jinou společnost, se kterou bys mohl podepsat smlouvu… ale po tomhle…“ David si povzdechl a smutně se podíval na interkom. „Nikdo to podepsat nechce.“ Kvůli nařízení, díky kterému spolu dvojčata nesměla být v kontaktu, musely se meetingy se skupinou omezit na telefonní spojení, kdy společně komunikovali skrze hlasitý odposlech – všichni čtyři členové skupiny a jejich manažer zároveň. To jediné bylo soudem povolené.
„Tak a je to, hm? Skončili jsme, prostě jen tak?“ vyštěkl Georg.
„Seru na to! Nevzdám se kapely tak snadno!“ zavrčel Tom.
„Budeme se prostě zastupovat sami! Nepotřebujeme je. Už jsme to tak dělali předtím.“ připojil se i Gustav. Z konce jeho linky se ozvalo hlasité tříštění, když máchl v rozčilení rukou a zavadil o vázu. Na dřevěné podlaze se rozpadla se na miliony malinkatých kousíčků.
„Promluv s nimi znovu. Když budu muset, promluvím s nimi JÁ… prosím, Davide…“ Bill zakryl mikrofon svou rukou, jak nejlépe mohl, ale stále ne dostatečně, aby ostatní nemohli přeslechnout slabé dozvuky jeho kašlání a pláče. Skupina pro něj byla vším – byla JÍM. Jeho původ, jeho dílo, jeho kariéra… jediná věc, která mu dávala pocit bezpečí, lásky a důležitosti. Byla jeho život…
„Je to moje chyba. Je to všechno moje chyba…“ Malé popotáhnutí mu opět uniklo, když zatočil na silniční odpočívadlo. Odteď za dvacet minut bude před dveřmi jejich bytu – ve kterém bylo soudem dovoleno zůstat pouze Billovi – a jeho malý bráška bude zase v jeho náručí.
„Tohle je sakra všechno moje chyba!“
—
Nikdy tohle předtím nedělal. Nikdy to nezkusil, nikdy na to ani nepomyslel. Napadlo ho to, to jistě, ale jen letmo a zas to bylo pryč. Nikdy se skutečně ani na moment nezamyslel, aby zvážil takový drastický krok jako jednu z možností.
Bill stočil pohled do zrcadla před sebou, přál si, aby se mu nevracel jeho odraz s takovým raněným pohledem. Potřeboval by u sebe někoho, aby byl silný… ale když jste sami v koupelně a být silný není tak lehké, jak se zdá… na koho byste se tak mohli obrátit?
Neopustil byt od té doby, co byl vydán ten zákaz, co měl zákon tu troufalost jemu a jeho bratrovi oznámit, že spolu nesmějí být v jakémkoliv kontaktu. Měl pocit, jako kdyby na něj zdi toho bytu měly spadnout, ale přesto je nijak netoužil opustit. Dny prospal, jedl jen občas a většinu svého času trávil přecházením po místnostech a vzlykáním. Bill prostě netušil, co se sebou má dělat, když už Tokio Hotel neexistoval. Žádné další songy, žádní fanoušci, žádné další ceny nebo večírky, žádné další koncerty a ani televizní či rádiová vystoupení. Nedokázal se s tím vyrovnat. Bez toho všeho se cítil tak… ztracený. Tak prázdný a nicotný…
Bez Toma, o kterého se mohl opřít, neměl žádnou oporu, žádnou vůli. Nikdo ho nechodil navštěvovat a nikdo – dokonce ani jeho rodiče – mu neodpovídali na volání. Byla tu jen jediná osoba na světě – ta nejméně pravděpodobná osoba – která prokázala kousek zájmu o něj: Bushido. Jednou za týden začal Billův mobil bez ustání vyzvánět, dokud ho prostě nezvedl a neodpověděl rapperovi na druhé straně spojení, který ho s něčím pokaždé otravoval a snažil se ho vytáhnout ven z domu. Dokonce zašel až tak daleko, že nasadil vlastní krk, aby předával vzkazy, které si mezi sebou dvojčata vyměňovala – stručné, ale přesto to bylo lepší než nic. Kdo by si kdy jen pomyslel, že Bushido, ze všech těch lidí, bude na jejich straně?
Neusmál se od té doby, co je rozdělili. Mladý zpěvák o sebe již dávno tolik nedbal, ve vlasech se mu objevily odrostlé kořínky jeho barvy, lak na jeho nehtech byl oprýskaný a ani makeup nenosil. Některé dny se mu nechtělo ani oblékat, prostě jen bloumal po domě v pyžamu nebo v čem zrovna byl. Někdy vydržel i několik dní bez sprchy, když se na ni prostě necítil… neviděl v tom žádný smysl.
Billovy tmavé oči sklouzly dolů k žiletce, kterou držel dvěma prsty, a jedním svým volným prstem toužebně přejel přes zakryté ostří. Za pár minut… bude vší bolesti a osamělosti konec.
—
Nic z toho se nemělo nikdy stát. Tohle si Bill nezasloužil a ani on ne. Milovali jeden druhého a neudělali nic špatného. Opravdu, co bylo tak zlého na tom, že se zamilovali, když zbytek světa byl plný nenávisti? Nikomu tím neubližovali, přeci si to ani nerozdávali před zraky malých dětí… na jejich vztahu nebylo NIC hrozného. Tak proč musel zasáhnout zákon?
„Je mi to tak líto…“ Vypnul vyřvávající přehrávač a povzdechl si.
Opět si protřel oči, zhluboka se nadechl a s blikajícím blinkrem se zařadil na vozovku.
Bill by měl být s ním. Měl by sedět hned vedle Toma a říkat mu, aby zpomalil. Měli by se dohadovat ohledně hudby, co si pustí, a smát se, když by jeden druhého plácali přes ruce, aby na přehrávač nesahali. Nikdy se nebudu omlouvat za to, že tě miluju. Nikdy se nebudu omlouvat za každé naše milování. Nikdy si nebudu vymýšlet výmluvy a lži – ty, jen ty jediný jsi ten, se kterým mám být.
Místo toho byl Tom sám, jel v tichosti a sedadlo vedle něj zůstávalo prázdné.
autor: Raiju
překlad: flixo
betaread: J. :o)
Bože, až se mi vykradla slova z mysli, jak moc jsem tímto úvodním dílem zasažena, vůbec nevím, co bych na to řekla, snad jen jediné: Nádherné. Určitě se těším na další díl. ♥
Děkuji za překlad, drahá. ♥
Na tento diel, nemám slov, neviem si predstaviť ako sa museli dvojčatá cítiť. Teším sa na další diel.
Ach můj bože, já normálně umřu!!!
Vůbec se nemůžu vzpamatovat a hlavně uvěřit tomu, že ta nejúžasnější povídka ze všech povídek je tady na blogu. V něco takového jsem nedoufala ani ve snu, málem se mi zastavilo srdce, když jsem klikla na blog a uviděla jsem nápis Obloquy, jenom jsem ohromeně zírala a nemohla uvěřit tomu, co vidím.
Povídku jsem na THF četla už nesčetněkrát a i když jsem se jí pokaždé doslova proplakala, znovu a znovu se k té nádheře vracím, abych mohla s Billem opět prožívat všechnu jeho bolest, zoufání a ztrátu chuti do života i jeho postupné znovuzrození.
Snad v žádné jiné povídce si osud pro něj nepřipravil tak těžkou a krutou zkoušku a já jsem jeho vnitřní sílu nikdy nepřestávala obdivovat.
Vždycky mě strašlivě mrzelo, že jsem se svými chabými vědomostmi angličtiny nemohla Raiju vyjádřit svůj nekonečný obdiv a lásku k této povídce, proto jsem opravdu šťastná, že tak můžu učinit u jejího překladu.
Takže se hrozně těším, protože vím, že mě čeká něco neskutečně překrásného ♥
Milá flixo, když jsi mi napsala, že právě já budu tvým novým překladem nadšená, ani ve snu by mě nenapadlo, že se bude jednat právě o Obloquy, moji nejmilovanější povídku. Za to, že právě ji teď pro nás překládáš, ti patří můj obrovský a nekonečný dík a hlavně obdiv, že jsi se na to dala, protože podle mě je tento emocionální skvost pro překlad strašně obtížný.
Takže ještě jednou ti děkuju a velebím den, kdy jsi propadla B vášni :)♥
Jinak, trailer je hezký, ale já dávám přednost tomu s Bushidovou písní Alles Wird Gut, protože ta píseň má v povídce své důležité místo a stala se i jednou z mých nejoblíbenějších písní vůbec, používám ji jako antidepresivum 🙂
Jinak doufám, že si povídka získá hodně příznivců, protože je v ní kromě billshida i twincest v té jeho nejčistší podobě :)♥
Prostě jsem nadšená :)))
Jak jen mám dostatečně poděkovat?
Jsi neuvěřitelná, flixo, máš můj nehynoucí obdiv, že ses pustila do překladu něčeho tak monstrózního. Rekreačně si teď překládám z němčiny King of Kingz, a proto vím, co to je, mít před sebou hromadu dílů. 😀
Zápletkou jsem nadšená. Zatím jsem ještě neměla možnost číst skutečně kvalitní povídku na tohle téma, vždy to bylo podstatně ošulené. K umu Raiju se nemá cenu vyjadřovat, její genialita je nesporná. Příběh tohoto typu mi tu dlouhou, dlouhou dobu chyběl. Už po prvním díle jsou moje pocity jasné. K téhle povídce budu mít stejně úpěnlivý vztah, jaký jsem předtím měla k Formative&Catharsis a Commited, bude mě trýznit a já jí budu milovat za hrob. Díky.
[3]: mám radost, že máš radost! ♥ 🙂 cítím totiž k této povídce snad úplně to samé, co ty. myslím, že jsem si nikdy nevyplakala oči tolik, jako když jsem jí četla prvně, měla jsem pocit, že jsem s Billem všechno prožívala na vlastní kůži a zasáhla mě do budoucna natolik, až mě to dovedlo sem…k jejímu překladu. 🙂 když už se k tomu nikdo jiný neměl a stále byla překladateli obcházena, Janule mě k tomu vyhecovala. 😀
postupně se tu objeví všechny trailery, neboj. sice si myslím, že ten, kdo si povídku oblíbí/l už si zbytek dohledá, ale já je chci zveřejňovat trochu tématicky a abych tím neprozrazovala děj dopředu. 🙂 Alles Wird Gut je pro mě jasným trailerem k WPE, k jehož překladu se jednou určitě taky dostanu. 🙂
Krásnej překlad Ta povídka je na začatku ,ale už je v ní tolik lásky smutku a touhy.
No páni… Poté, co jsi psala, že chystáš další překlad, hrozně jsem se na něj těšila a byla zvědavá, jakou povídku vybereš. Předpokládám, že nás znovu stavíš před citově silné dílo, ve kterém půjde hlavně o emoce. A já se toho začínám bát. Vůbec se mi nelíbí, v jakém duchu se nesl celý první díl a věřím, že celá zápletka, tedy alespoň co se tohohle dílu týče, napadla Raiju při nějaké pěkně mizerné náladě, která občas postihne každého z nás a kdy si klademe otázky typu "Proč já to vlastně píšu, když kdyby to byla realita, dostali by se do pěkného průšvihu."
Musím říct, že celý tenhle díl jsem četla se zatajeným dechem a dokořán otevřenou pusou, ale mám hrozný strach, co bude následovat. Takové odloučení musí být něco strašně krutého, i kdyby mezi sebou nic neměli. Ale už dlouho jsem neviděla takhle dokonale popsané emoce. Smekám.
Děkuji moc za překlad, jsem zvědavá na další díly =)) Věřím, že tohle bude úžasná povídka.
[5]: Tak Janule tě k překladu vyhecovala? To bych jí měla na kolenou děkovat, že jo?
Takže Jani, díky bohu za tvoje přesvědčovací metody 🙂
[7]: tak tak, na city já hraju ráda. 🙂 kdesi v komentářích se Raiju svěřovala, že jí tohle dílo pomohlo s vyrovnáním se se smrtí jednoho z rodičů. a jak už psala Janča, že má povídka čtenáře dostat na samotné dno, aby pak zažil postupné znovuzrození.
bude to těžká a dlouhá cesta, ale rozhodně stojí za to. 😉
[8]: já už byla nahlodaná, jen se mi do toho moc nechtělo, protože jsem v tom viděla víc práce než zábavy. vlastně jsem jen hledala to finální pošťouchnutí a známe Januli, ta by dokázala ukecat i kámen k tomu, aby začal kvést.. 😀
[9]: Věřím, že to bude stát za to… podle těch komentářů 😀 Hlavně Raiju je určitě skvělá autorka, její Sell your soul je moje láska, takže věřím, že i tohle bude naprosto dokonalá povídka. A ono pár slz taky neuškodí, že? =) Jsem na to vážně moc zvědavá =)
Neviem čo napísať. Po prečítaní som zostala zarazene civieť do blba a trpím. Ale nedokážem nečítať. Je to prílliš krásne aby som takéto niečo neprežila.
oooh..naprosto úžasné ^^ ležím úplně zaražená v posteli a vzpomínám co jsem četla,co se tam stalo a taky co se stane dál :)..děkuji Flixo že se tuhle nádheru rozhodla překládat a Raiju za to,že to dokonale napsala :)..určitě budu věrná čtenářka 🙂 už teď se těším na další díl 🙂
Wow, tak tahle povidka me teda uchvatila hned prvni vetou 🙂
Tohle je opravdu krasny zacatek prekladovky 🙂 Takze myslim, ze budu pravidelny ctenar 🙂 uz se tesim na novy dilek 🙂
Boze..muj. To je dokonalost. Cely dil jsem precetla bez jedinyho mrknuti, jak me to naprosto pohltilo. Rozhodne budu pravidelnym ctenarem a budu se snazit o komentare, i presto, ze na mobilu se mi spatne pisou. Rozhodne se tesim na dalsi dil prekladu, a dekuju moc prekladatelce, ze nam umoznila si neco tak skvostneho precist si v cestine. Uz jen ted jsem mela slzy v ocich, jsem moc zvedava na dalsi dil.
Tohle bude určitě skvělá povídka, už teď mě mrazí:-). Moc děkuju za překlad.
Takovy dramaticky zacatek…. to se to na ne na chudatka opravdu sesypalo. Ten dusevni chaos a zmatek, kdy se vam cely zivot hrouti pod rukama a prichazite soucasne i o tu nejmilovanjesi osobu sveho zivota, si dokazu docela dobre predstavit. Billovy myslenky na sebevrazdu jsou rovnez docela logicke – v takovem rozpolozeni chce clovek te beznadeji, ukrutne bolesti a dusevni nicote utect a uvazuje mnohdy iracionalne.
No a Tomovy vycitky svedomi jsou snad jeste desivejsi – vsechno si to vracet a hledat chybu jen v sobe, nebo si to klast za vinu musi byt silene. Snazi se byt za kazdou cenu tim silnejsim.
Prekladas to flixo paradne. Raiju a jeji poklady jsou v dobrych rukach:-)
[16]: červenám se, děkuji. 🙂 od mého překladatelského vzoru mě pochvala nesmírně těší. 🙂
Nádherné, bolestné, procítěné. Tři nejvýstižnější slova, která k prvnímu dílu nacházím a už podle něj jsem si jistá, že se ponesou celou povídkou. Je to naprosto dokonalé, neuvěřitelně živě a věrně popsané, jako bych se dívala jejich očima.
Moc se těším až dočtu zbytek (zaplaťbůh mám to štěstí, že už je celý, na tohle bych asi čekat nedokázala).
Vyjadřuji obdiv k autorce a velký dík překladatelce.
Momentíček, než se vrhnu do čtení – ta druhá řada byla, nebo nebyla přeložena 🤷🏼♀️?