The broken ones 11.

autor: silverlightning
Inspirativní písničkou pro tento díl byla Wherewer You Will Go od The Calling

So lately, been wondering
Who will be there to take my place
When I’m gone you’ll need love to light the shadows on your face
If a great wave shall fall and fall upon us all
Then between the sand and stone, could you make it on your own

V poslední době jsem přemýšlel,

kdo tu bude, aby převzal moje místo.
Až odejdu, budeš potřebovat lásku, aby dala světlo stínům na tvé tváři.
Pokud by měla přijít velká vlna a všechny nás zaplavit,
zvládl bys to sám mezi pískem a kamenem?

„Tome Kaulitzi, ty jsi ten největší idiot v historii lidstva!“ zafuněl Bill a nevěřícně zakroutil hlavou. Vyslechl si celý Tomův příběh, viděl vinu a hanbu v Tomově obličeji, když vzpomínal na večer před všemi těmi lety. Bill byl trochu zmatený bratrovou interpretací událostí, které vedly k jejich trápení. Od té noci utekla již spousta let, ale Bill si pořád docela jasně pamatoval, co se stalo týdny před tímto incidentem a i onu noc.

Tom měl pravdu, že v tu dobu to měli všichni členové kapely opravdu těžké, zvládat nátlak produkování hitu za hitem, hraní před miliony fanoušků a s prakticky nulovým osobním životem už nemohli vyjít ani ven. Byly to roky ode dne, kdy byl Bill naposledy v supermarketu, aby si koupil něco, co chtěl, nebo v kině, aniž by si nemusel kvůli jednomu večeru pronajmout celé kino. Jak čas plynul, snažil se vše zvládat tím, že visel na svém velkém bratrovi, protože pouze díky němu se cítil v bezpečí. Konstantní nátlak odhalil Billovy nejhorší stránky. Nechal se jednoduše rozrušit, žárlil na každého člověka, kterému věnoval jeho bratr jakoukoliv pozornost, a upřímně řečeno, byl herečka. Situace se Billovi vymkla z rukou, protože měl pocit, že se od něj bratr odtahoval a namísto toho, aby trávil čas s ním, trávil ho s otravnými groupies. Byla to doba, kdy byl Bill zmatený, stále toužil po tom, aby byl svému bratrovi emočně i fyzicky blízko, ale Tom ho znovu a znovu odstrkoval. Tom se vyhýbal jeho dotekům a objetí, a jak týdny ubíhaly, Bill se cítil jako ten nejnechutnější člověk na planetě. Pokaždé, když položil dlaň na bratrovo stehno, sebou Tom škubnul a on se cítil nemilovaný a nechtěný. Pokaždé, když si Tom domů dovedl dívku, Bill upadal do spánku s pláčem, neschopen kontrolovat svou intenzivní žárlivost a bolest, kterou cítil. Logicky bylo špatné, že Bill chtěl, aby Tom miloval jen jeho. Cítil, že svou majetnickostí Toma od sebe oddaluje, nedokázal ale přestat v upoutávání bratrovy pozornosti. Nyní, když si vyslechl Tomovo vysvětlení, jednoduše viděl, jak byli uvěznění v bludném kruhu.

„Vypadá to, že předpokládáš, že si tu noc nepamatuju. Ano, byl jsem opilý, ale zdaleka jsem nepil tak moc, jak si myslíš. Byl jsem opilý a šťastný, ale nebyl jsem na sračky.“ Bill sledoval svého bratra, jehož oči se zděšením rozšířily a byl ještě bledší, než byl po celou dobu vyprávění svého příběhu. Tom si opět ukryl obličej do dlaní, jako kdyby pro něj bylo jednodušší Billa nevidět.
„Nechápu,“ zašeptal Tom nakřáplým hlasem.

Billa mrzelo, že Tom celých pět let věřil, že znásilnil svého nevinného a opilého bratra. Na chvíli Bill uvažoval o tom, že nechá Toma myslet si, že jeho verze je ta správná. Svým způsobem by to byla odplata za jeho hloupost a tvrdohlavost, která je stála roky jejich životů. Nakonec se ale rozhodl, že nemůže bratra trestat, protože to vypadalo, že během let ticha Tom vytrestal sám sebe dostatečně.
„Okay. Teď jsem na řadě já, abych řekl, co se stalo z mého úhlu pohledu.“


Tom se na něj tázavě podíval, jako kdyby nevěřil, že tady byl jiný způsob, kterým by se dalo nahlížet na onu noc či týdny předtím. Začal se tahat za vlasy stejným způsobem, jako když byl malé dítě. Bill se natáhnul, aby chytil Toma za ruku, a odtáhl mu ji od hlavy. Obával se, že kdyby Tom pokračoval, tak by byl koncem večera plešatý.
Na Tomově obličeji se rozprostřel šokovaný výraz a podíval se na Billa, jako kdyby byl jeho kořistí a pouze čekal, kdy se na něj vrhne a rozcupuje ho na kusy.
Bill trochu stiskl Tomovu ruku a pohled očí mu utekl k velkým oknům. Miloval Manhattan a výhled z Tomova apartmánu byl báječný. Jediné, co mu během návštěvy tohoto města chybělo, byla možnost vidět hvězdy na noční obloze. Pokaždé, když se Bill díval na hvězdy, přišel si, že je v bezpečí. Rád si představoval, že existují miliony světů s nekonečnými možnostmi. Dříve si myslel, že pokud vesmír dokázal vytvořit tak nesmírnou krásu, musí existovat cesta, která ho zavede zpátky k Tomovi. Bill se usmál, trochu přemýšlel o tom, že ušli dlouhou cestu, než dostali možnost sedět v Tomově apartmánu a promluvit si. Protože Tom neodpověděl jinak, než vysíláním zmatených pohledů, Bill se rozhodl, že řekne bratrovi, jak se cítil on.

„Ano, ta část našich životů byla opravdu náročná. Vím, že jsem se častokrát choval opravdu špatně. Cítil jsem, jak mě od sebe odstrkuješ a neskutečně jsem žárlil. Nedokázal jsem se vypořádat s tím, že ses rozhodl dát veškerou svou pozornost těm holkám namísto mně. Chtěl jsem tě sám pro sebe.“ Bill si povzdychnul a zahanbeně se podíval na své břicho, ve kterém mu zakručelo. Pod celým tím emočním nátlakem zapomněl na to, jaký měl hlad. Tváře mu zčervenaly.

„Omlouvám se, musíš mít takovej hlad!“ Aniž by dal Billovi čas na protesty, Tom vyskočil na nohy, vylovil z kapsy svůj telefon a zavolal do italské restaurace. Objednal pizzu přesně tak, jak jí měl Bill rád: s extra sýrem a ananasem. Bill se usmál na svého bratra, který se o něj opět staral tím stejným způsobem, jako když byli děti.
„Děkuju, Tome. Mám opravdu hlad.“ Na důkaz vyslovených slov se jeho žaludek opět ozval. Tom se sklonil, a aniž by od Billa odtrhl pohled, položil dlaň na Billovo břicho. Bill věděl, že to byl Tomův způsob, kterým se ho ptal, jestli je stále v pohodě s tím, že se ho dotýká. Bill pouze pokýval hlavou na souhlas, položil dlaň na bratrovu a přitlačil ji proti svému hladovému žaludku.

„Nicméně… chtěl jsem, abys věděl, že jsem cítil, jak mě od sebe odstrkuješ. Cítil jsem se tak nemilovaný a nechutný. Všiml jsem si, že ses vyhýbal veškerému tělesnému kontaktu s mojí osobou a prakticky jsi mi vyrval srdce z hrudníku. Tak moc jsem toužil po tom, abych byl ve tvé blízkosti.“ Bill sklopil pohled k podlaze, když si uvědomil, kolik bolesti si navzájem způsobovali, když spolu odmítali mluvit. Ve chvíli, kdy spolu potřebovali mluvit nejvíce, nebyli schopní jeden druhého oslovit.
„Cítil jsem, jako kdyby už na ničem nezáleželo, protože jsem si začínal myslet, že mě nemiluješ. Bylo toho až moc. Nemyslel jsem si, že jsou mé city vůči tobě špatné: že jsem neměl tak toužit po tvém objetí nebo si přát, abys mě políbil. Ani jednou mě to nenapadlo.“ Bill slyšel, jak se bratr zhluboka nadechl, pravděpodobně si uvědomoval, co mu říkal. „V tu noc přebírání cen jsem byl zoufalý. Plánoval jsem získat tvou pozornost jakýmkoliv způsobem. Proto jsem se obléknul tak, jak jsem se obléknul. Když se mi nepodařilo tě dostat z té tvojí zadumané nálady, začal jsem pít, abych nabral kuráž, protože jsem plánoval čelit tvému chování.“

Bill viděl lesknoucí se slzy v bratrových očích. Vzpomínky na pocity, které tehdy cítil, způsobovaly, že se cítil stejně jako tehdy. Cítil silnou potřebu být v Tomově blízkosti, takže se k němu posunul blíž a naklonil se, aby Toma objal oběma pažemi. V okamžiku, kdy cítil, jak ho bratrovy silné paže objaly nazpátek, se znovu rozplakal a obličej zabořil do Tomovy košile. Slyšel, že Tom mumlá tichá slova, aby ho uklidnil, a cítil, jak ho jemně hladil po zádech. Prsty sevřely jeho bradu a nadzvedly ji, aby se setkal s Tomovým intenzivním pohledem. Billův žaludek se zkroutil, když se Tom naklonil blíž a vydechl na jeho rty, než je konečně přitiskl na jeho a políbil ho. Bill cítil spalující oheň, který díky Tomovu jemnému polibku vzplál. Tom se ale odtáhnul dřív, než mu mohl Bill polibek oplatit. Možná si vzpomněl na okamžik, kdy mu Bill oplácel polibky naposledy.

„Přeju si, abychom si prostě promluvili,“ zamumlal Tom a vydechl. Bill kývl na souhlas a našel v Tomově klíně lepší pozici, aby mohl pokračovat ve svém vyprávění.

„Připouštím, že ty panáky tequilly nebyly dobrý nápad. Nicméně když se nikdo nedíval, zalejval jsem jimi ošklivou kytku, která tam byla. Vypil jsem dva nebo tři. Tancování na stole byl pouze další způsob, kterým jsem tě chtěl donutit, aby ses na mě podíval.“ Když se na to Bill díval zpětně, přišel si hloupě, že se choval, jako kdyby byl jeho bratr někdo, koho může zmanipulovat k tomu, aby dělal to, co chtěl. Byl ale zoufalý. Tomova dlaň byla stále položená na jeho břiše, vytvářela malé kroužky a Bill tak zapomínal na bolest v žaludku.
„V tom hotelovém pokoji jsem předstíral, že jsem totálně opilý, protože jsem chtěl, abys mě nesl. Byl jsem tak hloupý a za všechno se moc omlouvám.“
„Ššš, to je v pořádku. Vypadá to, že oba dva jsme byli hloupí.“ Tom ta slova téměř zašeptal do Billova ucha, jeho dech zasáhl Billův lalůček.
„Ve chvíli, kdy jsi mi dal tu pusu na dobrou noc, věděl jsem, že to musím udělat teď, nebo nikdy a prostě jsem udělal to, co jsem chtěl nejvíc na světě. Byl to risk a vím, že se to mohlo vyvinout opravdu špatně, což se svým způsobem stalo.“ Bill koutkem oka viděl, že Tom na souhlas přikývl. Na jednu stranu Bill dostal přesně to, co chtěl, zároveň ale díky sérii nedorozumění, smůly a viny ztratil svého bratra.

Nyní poté, co řekl Tomovi o svých citech a o tom, jak ho zmanipuloval do situace, která vedla k rozpadu jejich vztahu, tady byla ještě jedna podstatná otázka, na kterou se Bill potřeboval zeptat. Byla to otázka, na kterou nechtěl znát odpověď, protože měl strach, že se mu nebude příliš líbit. I tak se ale rozhodl ji položit.

„Stydíš se za ty city, které vůči mně cítíš a nejsou tak úplně… ehm… bratrské?“ Bill otočil hlavu, aby se podíval Tomovi do očí. Jediné, co viděl, bylo zmatení a bolest.
„Bille, pět let jsem si myslel, že jsem tě znásilnil. Ani netušíš, jak moc jsem se nenáviděl za to, že něco takového k tobě cítím a že jsem ty city nechal proniknout na povrch, když jsi byl nejvíce zranitelný.“ Nebyla to přímá odpověď na Billovu otázku, ale svým způsobem ano. Bill cítil, jak ho v očích pálily slzy a jak mu žaludek poklesl. Nedokázal si ani představit, jaké to muselo být na Tomově místě a myslet si, že znásilnil svého vlastního bratra. Propadal se vinou, když mu došlo, že kdyby on nebyl ten, kdo Toma do té situace zmanipuloval, nikdy by se nic z toho nestalo. To, v čem se ocitli, byla jak jeho vlastní chyba, tak Tomova.

Ticho, které následovalo po Billově otázce, bylo přerušené zazvoněním domovního zvonku. Tom se vymotal z bratrova objetí, rychle se zvedl a tiše došel ke dveřím. Otevřel dveře a Bill skrz mezeru viděl člověka v uniformě, o kterém si myslel, že musí být nějaký portýr. Dávalo smysl, že do luxusní budovy, ve které Tom žil, nebyl vpuštěn každý poslíček s pizzou. Bill slyšel, jak Tom muži tiše poděkoval a s klapnutím dveře opět zavřel.

Z obrovské pizzy, kterou Tom držel, se linula lahodná vůně. Na chvíli Bill zapomněl na celou jejich konverzaci a opravdu přemýšlel o tom, že Tomovi pizzu z ruky prostě vytrhne. Na poslední chvíli si ale vzpomněl na zásady slušného chování. Sotva se ale dokázal udržet, aby vyčkal, než jim Tom podá talíře a ubrousky, protože byl tak moc vyhladovělý.

Hned poté, co byl první trojúhelník pizzy s rozteklým sýrem a rajčatovou omáčkou na jeho talíři, nechal se Bill unést a začal se cpát. Slyšel, jak se bratr rozesmál a vzhlédl k Tomovu radostí rozzářenému obličeji.

„Je to dobrý?“ zeptal se s obočím vytaženým div ne ke kořínkům.
Bill věděl, že musí vypadat směšně. Jedl, jako kdyby týdny neviděl jídlo, a ananasová šťáva mu kapala po bradě.
„Je dobře, že jíš. Jsi až moc hubený.“
Bill se na bratra zamračil. „Jak to myslíš?“ Nemyslel si, že se nějak výrazně změnil. Podle svého vlastního názoru vypadal pořád stejně.
„Bille, jsi pouze kost a kůže.“ Tom pokračoval v jídle a vzal si další kousek pizzy.
Bill si s obavami vepsanými v očích prohlédl své vlastní tělo. Viděl své vystouplé kyčle, to nebyla ale žádná novinka. Poté sjel k hubeným nohám, které měl zkroucené pod sebou. Uvažoval, jestli připadá Tomovi ošklivý a srdce se mu jen při tom pomyšlení sevřelo. Tom řekl, že byl do něj zamilovaný a stále je, ale Bill si uvědomil, že Tom byl pravděpodobně zamilovaný do osoby, kterou byl před pěti lety a ne nyní. To, že Tom Billa nyní neznal, bylo bolestivou pravdou, jelikož během těch pěti let se toho opravdu hodně stalo. Určité věci změnily jeho vzhled, stejně tak osobnost. Jak to tak vypadalo, Tomovi se nelíbilo, jak momentálně vypadal.

„Myslíš tím, že jsem ošklivý?“ Bill přestal jíst, položil svůj talíř na skleněný konferenční stolek. Jeho hlad zmizel stylem, jako kdyby se nikdy neobjevil. Zamotán ve svých myšlenkách si Bill nevšiml, že se k němu Tom posunul, až do doby, kdy cítil konečky jeho prstů, jak se dotýkají jeho brady.

„Hej, ty…“ řekl Tom s lesknoucíma se očima. Jako kdyby vycítil změnu v Billově náladě, přejel svým ukazováčkem po Billovu spodním rtu. Opět to bylo, jako kdyby dokázal číst Billovy myšlenky. „Jsi nádherný, zlato!“ vykřikl zlomeným hlasem, který zněl tak potřebně.
Celým Billovým tělem se rozlilo teplo. Chlupy na pažích se mu postavily a páteří mu projel mráz, jak sledoval špičku Tomova jazyka, kterou si navlhčil rty. Bill chtěl ty rty políbit. Tak moc chtěl cítit bratrův jazyk, až se celé jeho tělo chvělo.

Hnědé oči vyhledaly ty jeho, aby našly odpovědi na nekonečné otázky, než se Tom sklonil a jemně přitiskl rty na Billovy. Bill cítil Tomův jazyk na svém spodním rtu a s potřebou nadechnout se pootevřel více své vlhké rty. Tomův vlhký jazyk smyslně poznával vnitřek Billovy pusy a vysílal vlny adrenalinu do celého Billova těla. V okamžiku, kdy se jejich jazyky setkaly, si Bill nemohl pomoct a přitiskl se k Tomovi. Teplé dlaně hladily jeho stehna a ten pocit ho nutil opřít se do doteku a roztáhnout nohy od sebe.

Po několika minutách dechberoucího líbání se Tom s omluvným výrazem ve tváři trochu odtáhl. Díky lesknoucím se očím a červeným tvářím vypadal Bill, jako kdyby měl horečku. Látka upnutých džín nebyla schopná zakrýt reakci Billova těla na Tomovu pusu a dlaně.
„Možná bychom… ehm… měli pokračovat v té pizze,“ oznámil Tom a podíval se dolů na své ruce.

If I could, then I would,
I’ll go wherever you will go
Way up high or down low, I’ll go wherever you will go
And maybe, I’ll find out
A way to make it back someday
To watch you, to guide you through the darkest of your days
If a great wave shall fall and fall upon us all
Then I hope there’s someone out there who can bring me back to you

Kdybych mohl, tak bych šel kamkoliv, kam půjdeš ty.

Úplně nahoru nebo dolů, půjdu kamkoliv, kam půjdeš ty.
A možná jednoho dne najdu způsob, jak se vrátit zpátky.
Abych tě sledoval, abych tě vedl tvými nejtmavějšími dny.
Pokud by měla přijít velká vlna a všechny nás zaplavit,
poté doufám, že je tu někdo, kdo mě zvládne přivést zpátky k tobě.

autor: silvelightning
překlad: Catherine
betaread: J. :o)

2 thoughts on “The broken ones 11.

  1. Aaawwwww. To je take trubkovske! Obaja su dve velke trubky. Odlucit sa kvoli takejto malickosti. Som velmi stastna, ze si to chlapci vyjasnili. Len tak dalej chlapci. Poriadne sa najest. Nabrat sily. A potom sup sup vybit si energiu na druhom tele. 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics