autor: KarlaSka
Ahojky twincesťátka,
další dílek, sice krátký, ale zlomový. Doufám, že po tomhle díle budete číst i ten další, protože je v něm vyjádřeno přání většiny fanoušků twincestu i TH.
Vaše KarlaSka
Otočím se. Za mnou stojí Andy a zářivě se usmívá.
„Ani jsem tě nestihl přivítat, jak rychle jste zmizeli nahoře,“ řekne a jeho úsměv se ještě rozšíří. Mám dojem, že je dost umělej a neupřímnej.
„Čau Andy. Ani jsem si tě předtím nevšiml. Vlastně jsem ani nevěděl, že jezdíš s Tomem. Asi se nikdy nedozvěděl o té, řekněme nepříjemné, záležitosti, co?“ odpovím. Chci se ho co nejdřív zbavit. Vždycky jsme měli mezi sebou problémy.
„Tak hele, Georgu, já jsem tady doma, ne ty! A jestli se to Tom někdy dozví, tak přísahám, že tě to bude sakra mrzet!“
„Vyhrožuješ mi?“ zeptám se s ledovým klidem a pozoruju, jak mu uvadá ten přiblblej úsměv.
„Ne, jenom říkám, že se občas stane nehoda.“ Otočí se a odchází. Jak mně leze na nervy. Nikdy jsem nechápal, proč se s ním kluci kamarádili, a už vůbec ne potom, co jsem ho načapal při ‚tom‘. Nikomu jsem to nikdy neřekl, ale možná jsem měl.
„Co se ti stalo? Koukáš, jako by ti spadly hračky do kanálu.“ Otočím se za tím hlasem a spatřím nádhernou štíhlou brunetku s dlouhýma nohama. „Já jsem Monique,“ představí se a čeká na mou odpověď, ale já se k ní nemám. Vlastně jsem doslova oněměl, když jsem ji spatřil.
„A ty si Georg, že?“ hodí mi záchranné lano. Rychle zavrtím hlavou a snažím se trochu probrat.
„J-jo,“ vykoktám, když konečně najdu hlas. „Jak to víš?“
„No… Bill je zpěvák, Tom je kytarista a basistu už snad poznám,“ odpoví a nádherně se usměje. Nemůžu z ní spustit oči. Je tak nádherná, a přitom přirozená. Asi jsem se neměl vysmívat Billovi za tu jeho ‚lásku na první pohled‘, protože jsem se asi zamiloval.
„Ty jsi teď Tomův osobní řidič?“ zeptá se, když vidí, že ze mě nic dalšího nevypadne.
„Jo, to víš, s tou rukou toho moc nenařídí. Navíc, jsem mu snad i morální oporou.“ Nevím, kolik toho můžu prozradit, třeba spolu chodí tajně.
„To chápu, Ron je na tom z nás asi nejhůř, co se týče Tricka,“ pozmění Tomovo jméno ve chvíli, kdy kolem nás projde vyšší hnědovlásek. Takže asi ví, co je mezi nimi. No aspoň se nemusím bát, že se někde prořeknu.
„Takže, Tom a Trick…“
„Jsou partneři. Tady to ví každý,“ dořekne, čímž mě ujistí, že si nemusím dávat pozor na pusu.
„No a… je nějakej kluk tak šťastnej, že s tebou může chodit?“
Tom:
Ze snění mě vyruší nepříjemné zvonění telefonu na nočním stolku. Celým pokojem se rozléhá zvučný hlas Samyho Deluxe a mobil vibruje, div nespadne ze stolku.
„Prosím?“ ohlásím se ospale.
„Tom Kaulitz? Tady doktor Müller, volám, protože stav vašeho přítele se zlepšil. Probouzí se, za dvě hodiny vás k němu budeme moci pustit.“
„Vážně? Děkuju, doktore, hned tam budu,“ křiknu do mobilu a položím ho bez možnosti doktorovy odpovědi.
Vyletím z postele jak namydlenej blesk a rychle na sebe naházím oblečení, které mi padne pod ruku, a letím dolů za Georgem.
„A nechtěla bys někdy zajít na skleničku?“ Georg docela slušně svádí Monique, ale já nemám čas ani náladu, abych to ocenil.
„Geo, potřebuju rychle hodit do nemocnice!“ křiknu a už ho tahám k autům.
„Dobře, dobře. Jen mi pusť tu ruku!“
***
„Pacient leží na pokoji 483, ale teď tam nesmíte,“ oznámí mi paní na recepci po krátkém nahlédnutí do počítače.
„Pane Kaulitzi, pojďte se mnou,“ ozve se za mnou klidný hlas a zarazí tak salvu sprostých slov na adresu recepční. Otočím se a spatřím za sebou muže v bílém plášti, kterého si moc dobře pamatuju od minulé návštěvy. Jako tupá ovce následuje svého pastýře, jdu za ním do pátého patra.
„Posaďte se tady. Až za ním budete moct, dojde za vámi sestra,“ řekne doktor Müller a ukáže na místo vedle nějakého blondýna začteného do časopisu. Poslušně se usadím a čekám. Nemůžu se dočkat, až ho zase uvidím a uslyším jeho hlas. Strašně mi chybí, i když je to teprve pár dní.
Blonďák vedle mě je asi dost nervózní, protože si jednou rukou vyťukává nějakou melodii. Nevědomky začnu dělat to samé, a dokonce s ním i chytám rytmus.
„Máš dobrej rytmus,“ ozve se zpoza časopisu.
„Hm, hraju na kytaru,“ odpovím, jen aby se neřeklo.
„Návštěva na pokoj 483,“ hlásí sestra do chodby.
„Zkurvený náhody,“ zašeptáme oba naráz a zvedneme se. Udiveně se podívám na blondýna a brada mi spadne až na zem. Vždyť je to Gustav!
„Co tady děláš?!“ vykřikneme opět najednou.
„Já jdu za svým… kamarádem,“ odpoví první.
„Jo? Na stejnej pokoj, jako jdu já za svým přítelem?“
„Pří-přítelem?“ zakoktá se bubeník a nevěřícně na mě hledí.
„Jo, a když mě omluvíš, už bych za Trickem šel. Nemám teď náladu si tohle objasňovat.“ Vyrazím k pokoji a už otevírám dveře, když mě někdo chytne za rameno. Otráveně se otočím na Gustava, který mě chce asi naštvat. „Co je?!“
„Já jen… někdy děláme šílený věci pro lidi, které milujeme,“ řekne a upřeně se mi zadívá do očí. Úplně mě zamrazí pod tíhou jeho pohledu.
„J-jak to myslíš?“ zakoktám se. Tenhle Gustav je úplně jiný, než jak si ho pamatuju. Je sebevědomější a asi i chytřejší, když mě poučuje takovými frázemi.
„Tome… mám tě rád, Geo tě má rád a i Bill tě má rád-„
„Bill je mrtvej, nepleť ho do toho,“ odseknu, i když mě to hrozně bolí. Můj Billi.
„Co to plácáš? Bill žije a… pořád se s ním stýkám,“ řekne nechápavě.
„Cože? On žije?! Bože můj, já kretén!“ vykřiknu a chytnu se za vlasy. Já jsem všude rozhlašoval, že už nežije a ani jsem si nezjistil, jak to přesně je. Já jsem debil. „Musíš mi všechno říct, Gu, ale nejdřív se půjdu podívat na Tricka!“ Je mi jedno, jestli se mě pokusí zastavit, já ho musím vidět.
„Lásko?“ zeptám se potichu sterilně bílého pokoje. Trick leží na posteli a obličej má složený v dlaních. „Ty pláčeš? Zlato, všechno bude v pořádku, uzdravíš se a budeme zase spolu. Teda jestli to pořád chceš i potom, co jsem ti provedl.“
„Nic nebude v pořádku! Všechno je v prdeli! Nic nebude jako dřív, náš život se od základů změní a ty mě budeš nenávidět!“ vzlykne zlomeně a třesou se mu ramena. „Potom, co jsem utekl, jsem si myslel, že mě to zocelilo, ale byla to jen maska. Jsem pořád stejně citlivý, jak mi říkala mamka, přátelé i bratr. Nikdy jsem to neměl udělat, chtěl jsem tě nenávidět, ale to já prostě nezvládám. Odpusť mi, prosím.“
„Kurva, o čem to mluvíš? Ty máš bratra? Proč jsi mi to nikdy neřekl?“ Otázky ze mě padají jedna za druhou. Absolutně nechápu, o čem to mluví. „Co ti mám odpustit?“
„Nikdy jsem neměl autonehodu a nikdy jsem neproletěl předním sklem. Odpusť mi, prosím,“ zašeptá a sundá si ruce z obličeje. Šokem mi spadne brada až na zem. Z obličeje mé lásky na mě koukají mé vlastní oči zarudlé pláčem. Oči mého bratra.
autor: KarlaSka
betaread: J. :o)
Jojojojojojojojojojo Já to někde vzadu v hlavě tušila…….. Ty jiskřičky co jsem měla teď v očích….. Sakra joooooooooooooo!!!!!!!! Billíííííííí 🙂
[1]: Jen by mě zajímalo co Andy provedl….. to je další malá záhada 🙂
Mněla jsem pravdu že je to Bill jupí.Také by mně zajímalo co Andy vived.
Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaah aaaaanooo! 😀 *prehnany citovy vylev* Jezisisi kriste! YAY! .. .:D ja viac proste nemam slov .. len oh ano ! >w< .. 😀
Tohle byla jasna nahoda, ale jsem rada, ze se to TOm dozvedel 🙂
A je to konečně venku!!!
Po mnoha teoriích a úvahách jsem ráda, že jsem se nemýlila 🙂
Teď se trošku bojím, jak to celé vezme Tom, přece jenom, Bill mu lhal a Tom se může cítit hodně oklamaný a zrazený…
A cože to provedl Andy? Ať už je to cokoliv, je jasné, že tím zrádcem bude právě on, tipuju, že se chtěl Tomovi za něco pomstít a jsem zvědavá, za co.
Takže rychle na další díl 🙂
Aj tak mi nie je jasné, že na to Tom neprišiel, ale hlavné je, že sa to vysvetlí a verím, že Tom to vezme v kľude.