The treasure from Philippine​s 2.

pairing Kay One/Tom

(Z pohledu Kaye)

Jsem zvyklý vstávat po propité noci s kocovinou a silnou bolestí hlavy. Vlastně se divím, že už si na to moje játra nezvykly, protože večírky jsou téměř mojí každodenní náplní, pokud zrovna nesedím ve studiu nad novým albem. Často slýchávám od matky, jak bych měl pobrat někde alespoň trochu rozumu a začít se chovat dospěle, najít si milou přítelkyni a zapřemýšlet o rodině. Takové návrhy a rady pouštím druhým uchem ven, ač mamku doslova miluju. Nenacházím žádné velké zalíbení ve faktu, že bych se měl stát stereotypním mužem domácnosti, akorát se jen starat o to, aby doma bylo z čeho žít, abych zajistil dědice svého jména a udělal tak radost matce, abych pečoval dennodenně o jednu ženu. Tohle prostě není má parketa, a naštěstí jsem našel i přítele, který má na tyhle životní úlohy stejný názory. Bushido. Můj nejlepší přítel a taky společník většiny mejdanů a večírků. Můj bratr, dalo by se říct. Ten pokrevní bratr ale teď momentálně znehodnocuje mé krušné ráno. Sleduju vibrující mobil, který vesele tančí po nočním stolku, a díky mé bolesti hlavy mám pocit, že mi do uší troubí z každé strany alespoň pět trumpet.

„Kurva.“ Ulevím si vyčerpaně, když se mi podaří otevřít oči, které následovně zase zavřu pod palbou nepříjemných a ostrých. Promnu spánky, z kterých vystřeluje známá bolest a poslepu se natáhnu pro mobil, abych mohl hovor přijmout.

„To je dost.“ Ozve se z druhé strany trochu nevrle. Ah, drahý Anis vykročil do dne levou nohou, podrážděn stejně jako já ranní kocovinou a možná ještě nevyspalý z náruživého sexu, který si užívá kolikrát až do pozdních hodin. Pak bývá po ránu extrémně nepříjemný.

„Spal jsem a… nemohl jsem najít mobil.“ Zalžu pohotově, zatímco se opřu ztěžkle o pelest postele, snažíc se zvyknout na sluneční světlo, které se rozbíhá pokojem. Chvíli se rozhlížim, abych zaznamenal škody včerejší noci, a snažím se vzpomenout si, co se tu včera (dneska) dělo a hlavně s kým! Mám absolutní okno, tohle nemám rád.

„Takže jsi doma?“

„Ano jsem, co se děje?“ zívnu a vyhrabu se z peřin, abych mohl trochu pouklidit tu spoušť kolem. Když popadnu plechovku jakéhosi alkoholu a hodlám ji vyhodit do koše, zpozoruju vyhozený a použitý kondom v koši. Takže tu někdo se mnou trávil noc.

Hlavou se mi mihne jen krátká vzpomínka jakéhosi těla a slastného vzdechu, který nezněl tak známě – ne tolik žensky. Ušklíbnu se a odhodím konečně sebranou plechovku, zastelu trochu postel a vydám se nahý do obýváku. Jestli jsem si stěžoval na bordel v ložnici, myslím, že při pohledu na obývací pokoj si půjdu rovnou hodit mašli.

„Stavím se, nechci bejt doma, je tu kurevská nuda.“

„Hm.“ Zamručel jsem pouze a padnul na křeslo. „Vezmi něco na kocovinu.“

„Jo, kámo, to je mi jasné. Tak čau.“ Rozloučil se chvatně Bushido a položil hovor. No nic, objednám si uklízecí službu, nemám síly to tady uklízet, nejsem zrovna pořádný typ a bolest hlavy mi sotva dovoluje vnímat okolí.

***

Než dorazil Anis, přemluvil jsem se k menší, rychlé sprše a oblíknul se. Mezitím dorazila starší dáma, která se vrhla okamžitě do úklidu, mumlajíc si přitom nějaké poznámky pod nos.

„Tak to nemáte dělat, tu práci, když si stěžujete.“ Odsekl jsem podrážděně, když znechuceně popadla mé včerejší ponožky a nesla je před sebou s nataženou rukou. Protočil jsem očima.

„Nějak si vydělávat musím, mladíku, já nemám holt tolik peněz, abych si mohla jen užívat a rozhazovat a dělat takovou neplechu u sebe v bytě, aby mi pak někdo přišel uklidit. I když tomuhle životnímu stylu já asi nikdy neporozumím, jak v tom někdo může žít. Zaprskat pár slov do mikrofonu bych taky dokázala, tohle je tak nečestné vydělávání peněz, mělo by se s tím něco dělat, jinak budoucnost lidstva bude jen založena na lenosti, nepořádku a-„

„Prosím, vezměte si to.“ Strčil jsem jí pod nos bankovku peněz a nasadil naprosto prosebný pohled. Nechápavě ke mně vzhlédla. „To je menší úplatek za to, když budete mlčet. Protože mám kocovinu a nebaví mě tyhle sračky poslouchat, tak berte, ukliďte mi, já vám zaplatím a všichni budeme v pohodě…“ vysvětlil jsem jí pohotově. Vystál jsem málem ještě důlek v podlaze, protože jí chvíli trvalo, než vstřebala má slova a odseknutí, ale konečně pak mlčky pokračovala ve své práci a já tak mohl v klidu přečkávat nepříjemnosti v mé hlavě.

„Au, do prdele.“ Uslyšel jsem ode dveří a uchechtnul se. Řekl bych, že Bushido opět zakopnul o práh dveří – nikdy si nezvykne, že mám před dveřmi vstupní schod. Počkal jsem, než přišel až ke mně do obýváku, s pozdravem jsem od něj přijal sáček s práškem proti kocovině a vysypal ho do sklenice s vodou. Na jeden nádech jsem ji vypil a zašklebil se.

„Vypadáš docela v pohodě.“ Kouknul jsem na něj, když se posadil místo mě do křesla a roztáhnul spokojeně nohy.

„Nebyl jsem zase tolik nalitý, jsem jen unavený, protože jsem šukal až do svítání.“ Zasmál se Bushido. Posadil jsem se vedle na sedačku a pohladil její kožený povlak, když se mi před očima zase zjevila menší vzpomínka. Něčí tělo, které se mi ocitlo v klíně, ale přesto tolik jiné, než ženské. Zamyslel jsem se na chvíli, než mě vyrušilo odkašlání.

„Aha, to mě nepřekvapuje, která byla ta šťastná?“ zeptal jsem se zvídavě, zatímco jsem pozoroval jeho samolibý úsměv.

„Zkus hádat.“ Pobídnul mě hravě a zkusil jsem se zamyslet. Vzdal jsem to téměř okamžitě. „No tak, stačí, když ti řeknu, že ta prdelka byla dokonale úzká? Zase jen připravena na mě, až jí budu celý večer zaměstnávat. A ten vyzpívaný, ukňouraný hlas jejího vlastníka.“ Mlasknul blaženě Anis a spokojeně se opřel do opěradla. Okamžitě mi to došlo a pozvednul jsem obočí.

„Bill, už zase?“

„Zase? Vidíme se párkrát do roka na nějakém večírku. Byl tak nadržený, že na mě dorážel sotva pět minut potom, co jsme přišli.“ Zasmál se. „Přijde mi, že řval ještě víc než kdykoliv. Povím ti, kámo, tohle bych mohl nabodávat dennodenně.“ Zakončil své vzpomínky Bushido a já si v tom okamžiku vzpomněl na Toma, kterému jsem se doslova vetřel já a jak říkal něco o tom, že Bill se vytratil brzy a nemá ponětí, kde je. Mohlo mě napadnout, že poslušně odběhnul za Anisem. Připadalo mi kolikrát, že ho považuje za boha, nebo za nějakého svého pána, za kterým poslušně běhá jeho čokl – v tomto případě nadržená čubina.

„To zní pěkně vzrušujícně!“ přitakal jsem při pomyšlení na Billa a jeho přitažlivou vizáž. Samozřejmě, že i mě by lákala představa, že bych šukal Billa Kaulitze, toho zatraceného zmetka s uhrančivýma očima, malým, pevným a úzkým zadečkem a jeho pronikavým hlasem, který musí v podobě stenu znít opravdu božsky. Já ale teď myslel na jeho drahocenné dvojče, které po mém konečném řešení skončilo u mě v posteli. Ano, já si nakládal Toma, u mě doma. Z okna se stávaly jasné vzpomínky – bar, společná cesta ke mně, pomalé opíjení a pak sex.

„A co ty, Kennethe, co sis včera naložil ty, hm?“ zvědavě zvednul hlavu. Ušklíbnul jsem se a natáhnul se pro láhev s vodou.

„Co jsem včera nakládal já?“ líně jsem protáhnul a dlouze se napil vody. „To bys opravdu neuhodl, ale nebudu tě trápit, jistě hoříš nedočkavostí. Měl jsem v posteli bratra tvého úlovku.“ Usměju se na něj a dostane se mi absolutně nevěřícného pohledu.

„Toma?!“ dostal ze sebe ztěžka a já protočil pobaveně očima. Nějakou takovou podobnou reakci jsem čekal.

„Toma. A jak jsem se k němu dostal? Stál tam tak osamělý u baru, zřejmě už se měl k odchodu. Nebylo tak těžké upoutat jeho pozornost a přesvědčit ho, že je škoda tuhle noc promarnit odchodem na hotel a spát. Pak se stalo, že jsme seděli v autě směrem ke mně domů, že ode mne po pár chvilích nedůvěry vzal sklenku s alkoholem a pak se nějak záhadně objevil u mě na klíně, vrtící se a očividně nadržený.“ Zasnil jsem se chvíli společně se svými slovy a hlavou mi běhaly už jasné vzpomínky na vydařenou noc. Vybavoval jsem si každý kus jeho těla a každý líbezný zvuk, který z něj vycházel při sebemenším intimnějším dotyku.

„Ty vole!“ vydechnul Bushido obdivně, a zároveň neustále nevěřícně. „Neřekl bych zrovna do něj, že on bude nastavovat prdel. A už vůbec ne někomu, jako jsi ty. Pamatuješ, jak se minule strašně urazil, když se dozvěděl, že si píchal s Nicole z Pussycat Dolls a on ne?“

„Lhal jsem přeci.“

„Ale to on nevěděl. Bill mi pak v jedné naší chvíli oddychu řekl, že tě za to nesnáší. A pak se nechá nabodnout na tvůj meč. Překvapivé a směšné zároveň.“ Odfrknul pobaveně Anis a já se musel upřímně zasmát, protože měl pravdu. „Jaký vůbec byl, hm?“

„Jaký bys řekl, že bude?“ kouknul jsem na něj pobízivě. Chvíli se zamyslel.

„Nevím, dost prkenný vzhledem k tomu, že to bylo pro něj poprvé.“

„Ono ale nebylo.“ Mlasknul jsem a smál se protějším vykuleným očím, které určitě neměly daleko k vypadnutí. „Taky jsem měl určité obavy, jak k tomu bude přistupovat a jestli to vůbec bude stát za tu námahu a dotěrnost, kterou jsem musel podstoupit, abych ho dostal tam, kam jsem chtěl. Ale musím říct, že by možná mohl konkurovat s prdelkou Billa.“ Usměju se samolibě.

„S Billem si nikdy nešukal, tak co můžeš vědět.“ Pronesl klidně a napil se vody z láhve.

„To ne, ale z tvého vyprávění jsem si obrázek udělal. Jenže já to ani nemůžu popsat, takže to bylo něco, co ani slova nevystihují. Všechna by byla moc slabá na to, abych popsal, jak perfektně mi obstál v posteli a dostal mě na vrchol blaha.“

„To je neuvěřitelný, brácho, neuvěřitelný.“ Rozesmál se Anis po chvíli ticha a já se jen pousmál.

„Docela je mi líto, že ráno tak chvatně odešel. Plánoval jsem ho prohnat ještě po probuzení.“

„Vlastně mi Bill nabídnul, jestli bych se nechtěl stavit dopoledne. Z hotelu odjíždějí až k večeru a prý by se možná hodilo, abych mu přijel zkrátit chvíli, když se pak zase dlouho neuvidíme.“ Dodal Bushido, vytahujíc jakousi kartičku z kapsy. Byla to vizitka na jeden z nejluxusnějších hotelů v téhle čtvrti.

„A co bych tam měl dělat já?“ nechápavě jsem nakrčil obočí. Anis si jen odfrknul a naklonil se blíž ke mně.

„Mohl bys zase zkrátit chvíli té copánkaté mrše. Říkal jsi, že jsi plánoval druhé kolo. Proč si nevzít něco, co tak chceš?“ Usmál se takovým způsobem, že jsem hned potom vyskočil na nohy a zamířil se převlíknout do něčeho formálnějšího. Ženské, která už zase remcala, jsem strčil do ruky ruličku bankovek se slovy, že už se dá na ten byt koukat a poslal ji pryč. O deset minut později už jsem seděl u Anise v autě, míříc k onomu hotelu.

***

Společně jsme se vydali dovnitř. Bushido už vytáčel Billa a vedl s ním krátkou řeč, aby ho informoval, že jsme právě dorazili na hotel. Ty jeho neodpustitelné, oplzlé poznámky, které se zřejmě Billovi líbily, jelikož jsem slyšel jeho koketní smích i na tu dálku, kterou jsem šel za Anisem, jsem se pokoušel ignorovat a nevnímat. Moje myšlenky se odebíraly jiným směrem. Přemýšlel jsem, jak bude Tom reagovat, a jestli to někomu řekl.

A taky jsem hlavně přemýšlel, jestli se mi povede ho opravdu chytit teď na podruhé a ukázat mu, že z mojí postele nikdo jen tak utíkat nebude. Ne, dokud nedostane ranní příděl.

„Ah, jak milá návštěva.“ Zvedl jsem pohled k mluvícímu. Bill akorát sešel do vstupní haly hotelu a jeho výraz byl opět na facku. Tak arogantní, tak vedoucí k okamžitému znásilnění.

„Sám jsi na ní trval.“ Ušklíbnul se Bushido, který zastavil kousek před ním. Žádný doteky, žádné polibky, žádné výrazné náklonnosti. Tohle bylo jejich pravidlo – to vše se rušilo v případě, že jsou zavření o samotě v nějaké místnosti. Tam už se děly orgie, při kterých by se mohli i světoví pornoherci přiučit.

„Samozřejmě.“ Usmál se Bill a pozdravil mě letmo pohledem, než se zase zavěsil pohledem na Anisovi, který mu ochotně pohledy oplácel. „Můžeme se jít najíst, je tu docela prima posezení, kluci z kapely už tam určitě budou. My jsme totiž ještě od rána nejedli, vstávalo se nám krušně a Tomiho jsem nemohl vůbec vytáhnout z postele.“ Povzdychnul Bill drasticky naoko a ukázal prstem ke skleněným dveřím po straně, za nimiž se nacházela větší místnost, která připomínala restaurační prostor.

„To zní skvěle, taky jsme nejedli.“ Přikývnul jsem okamžitě a všichni jsme se tedy vydali společně do místnosti. Uviděl jsem vzadu u rohového boxu známé tváře. Jejich bubeník, pak ten namyšlený manažer a Tom, který okusoval kus croissantu a četl ranní tisk. Vypadal dost unaveně a zaujatě nějakým článkem. Zajímalo by mě, jestli už to řekl Billovi.

„Hej.“ Probudilo mě Bushidovo pozdravení a několik odpovědí. Tom nereagoval, nikdy Bushida v lásce neměl a zřejmě se rozhodnul ignorovat ho nadále.

„Zdravím.“ Kývnul jsem vzápětí také a uvelebil se na místě přímo naproti Tomovi, který se po mém hlase okamžitě zarazil a sesunul noviny, aby se mohl ujistit, že jsem tu opravdu taky. Nechal jsem ho, aby se na mě podíval a sledoval, jak najednou bledne v obličeji.

„Tome, děje se něco? Jsi tak bílý najednou. A zaražený.“ Všimnul si změny okamžitě Bill, který si nechával od Anise nalít kávu, a nakrčil starostlivě čelo.

„Půjdu si ještě pro něco k jídlu.“ Vydechnul ze sebe okamžitě a vstal, že se celý stolek zatřásl. Ležérně jsem přidržel svůj hrnek s čajem špičkami prstů.

„To je skvělé, půjdu s tebou.“ Usmál jsem se a zvedl se také.

„Vlastně pak půjdu ještě na záchod.“

„Taky mám plný měchýř.“

„A ještě si skočím ven zakouřit.“

„Oh, cigaretu jsem neměl od včerejšího večera, ta chuť je silná.“ Zasmál jsem se a dokonale jsem se bavil jeho rozpaky. Neměl ani tušení, jak roztomilý je, když se snaží urputně se mi vyhnout, mé přítomnosti. Tak moc roztomilý, že bych ho nejradši přehnul už tady a před zraky všech si ho vzal tvrdě na stole.

„Skvělé, pak ale musím do krámu, něco si s sebou koupit na cestu.“ Zamručel už zoufale.

„Taky si potřebuju nakoupit, má lednička zeje prázdnotou.“

Povzdychnul smířeně.

„Nemůžu se nabažit nadšením, že budeme takovou dlouhou dobu spolu a nebudu sám!“ vydal ze sebe nakonec, vzdal se. Usmál jsem se pro sebe a společně jsme se tedy vydali pryč z jídelny.

Saline A. & PeTiŠka