autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
Opravdu jsme se s Tomem milovali celou noc. Bylo to jednou divoké, podruhé zase něžné, hráli jsme si spolu. Nikam jsme nespěchali, prostě jsme si to užívali a bylo vážně co.
Milování s Tomem je něco tak dokonalého, nepopsatelného. Ozkoušeli jsme spoustu poloh, někdy to bylo až krkolomné, ale vždy z toho vzešel skvělý výsledek.
Venku už svítalo, když jsme se chystali milovat se spolu znovu, ale Tom mi usnul vyčerpáním na hrudi. Byl naprosto rozkošný. Nebylo divu, že takhle usnul, i já jsem byl už unavený. To, co jsme tuhle noc zažili, si leckdo nezažije snad za celý život. Než jsem usnul, ještě jsem hodně přemýšlel o tom všem, co mi Tom řekl. Chápal jsem ho, ale zase jsem si řekl, že tohle bych si vážně přál a že pro to udělám maximum.
Ráno mě probudilo světlo, které sem šlo z venku. Ani jsme si večer nezatáhli žaluzie. Jen co jsem rozlepil oči, viděl jsem vedle sebe toho mého medvídka zachumlaného v peřině. Pořád tvrdě spal. Proto jsem ho nechal, tiše jsem se zvedl a rozešel se do koupelny. Musel jsem se zaculit při vzpomínce na to, co jsme v tom sprcháči dělali. Udělal jsem si ranní hygienu, a nakonec se zabalil do županu. Bylo mi trošku chladno. Mm, méďa ještě spinká, takže bych mu mohl připravit nějakou dobrou snídani, než se probudí. Hned jsem se rozešel do kuchyně. Uvařil jsem si kávu. Chvíli jsem jen přiblble pokukoval, co tu máme dobrého, ale nakonec jsem mu udělal tradičně velký hrnek horké čokolády a k tomu mu připravil vafle se šlehačkou, na každou z nich jsem dal ještě půlku jahody. Pro efekt jsem na každou z nich nastrouhal trošku čokolády. Mmm, láska prochází žaludkem. Pro něj mě bavilo tohle dělat. S ním mě bavilo všechno, dělal jsem pro něj všechno rád a s láskou.
Sám pro sebe jsem se usmál a dal to na podnos, který jsem vzal pak tiše do ložnice. Přisednul jsem si k němu a podnos položil na stolek. Nevím, zda jsem ho probudil nějakým hlukem, nebo jen rozeznal mou asi hodinovou nepřítomnost, ale začal se převalovat. Zůstal jsem stát na místě a jen jsem se na něj díval a čekal, co bude. Přetočil se na břicho, strčil si ruku pod polštář jako obvykle a mělce oddechl. Uculil jsem se a tiše si přisedl na postel k němu. Snažil jsem se moc nehýbat, abych ho neprobudil. Něco tiše zabručel a dál klidně oddechoval. Položil jsem se a hlavu si opřel o ruku.
Mohl bych jej sledovat hodiny a neomrzelo by mě to. Stále jsem na něm něco nového objevoval. Zase se překulil, tentokrát na bok a začal hmatat po posteli. Schválně jsem k němu položil ruku, aby na mě sáhnul. Spokojeně vydechl, vpletl si prsty do mých a po tváři mu přeběhl drobný úsměv.
No není dokonalý?
„Dobré ráno, medvídku,“ zašeptal jsem pro jistotu, kdyby tohle dělal jen ze spaní.
„Chmpf,“ povzdechl si nespokojeně a začal po mně hmatat víc. Přesunul jsem se blíž k němu a umožnil mu tak se mě dotknout. Přilezl ke mně a stočil se u mě téměř do klubíčka. Otevřel ospale oči, jako by hledal místo, kam si položit hlavičku.
„Mmm,“ políbil jsem ho jemně na čelo a přijal ho do svého náručí. Hned jsem ho k sobě přivinul a láskyplně jej hladil po zádech. Během vteřinky se ke mně schoval a snažil se mě zahrabat do peřiny jako sebe. Hned jsem se usmál a uklidnil jej. Sám jsem nás trošku přikryl, hlavně jeho, a pohladil ho po ramenu.
„Jak ses vyspal, drobečku?“
„Mmm, sice se nevidím, což je dobře, ale určitě do růžova, i když jsem se celou tu dlouhatánskou noc pořád budil,“ broukne pobaveně. „Měl jsem hlad a tvoje proteiny mi moc nestačily.“ Já ti dám proteiny.
„Dlouhatánskou noc? Spíš ráno,“ poopravím ho s úsměvem. „No, tak v tom případě bys měl rozlepit očička a posadit se, protože pro tebe mám už snídani, hm?“
„Nejdřív se se mnou chvilku mazli,“ vydechne nespokojeně a víc se ke mně namáčkne.
Mazel jeden můj.
„Mmm, mazlit by se ti chtělo,“ zašeptám, a hned ho začnu hladit po zádech, po boku, až nakonec sjedu na stehno a líbám ho při tom všem na oušku.
„Hmmhh,“ zavrní šťastně. Chce mě obejmout rukou kolem pasu, ale pak mi zajede pod župan a sjede mi neposednou ručičkou na zadek, jejž něžně zmáčkne, nad čímž se na mě uculí.
„Ale,“ pošeptám a prsty mu cupitám po stehně nahoru. „Kam to strkáš tu ruku, hm? Líbí se ti tam?“ zasměju se potichu. Jen se usměje, ruku vyndá a pomalu se posadí. Pohladím ho po tvářičce.
„Přikryj se, je tu chladno, musím pak nějak zatopit nebo tady zmrzneme,“ pošeptám. Hned se poté zvednu a donesu mu podnos.
„Myslíš, že tu není normální topení?“ usměje se. Stáhne si peřinu kolem ramen a zadívá se na podnos s jídlem. „Ouh…“ vykulí trošku oči a pootevře rty. Že by to nebylo moc jeho gusto…? No, uvidíme.
„Myslím, že jo, musím to prozkoumat,“ zaculím se a šoupnu to těsně k němu. „No, snad to bude trošku k jídlu… Ahm, dobrou chuť,“ brouknu.
„Děkuju, ale… tos nemusel,“ pošeptá a sladce se usměje.
„Neděkuj, je to maličkost… Hlavně, aby ti to aspoň trošku chutnalo,“ usměju se na něj.
„Oh, děláš, jako bys mě neznal. Nic lepšího jsi mi udělat nemohl. Jedině, že bys mi uvařil čokoládovou polívku,“ začne se roztomile smát a hned se chopí hrnečku.
„Tak tu ani neznám, ale asi ji vymyslím,“ zasměju se a pohladím ho po hlavě. „Tak papej.“
„Děkuju,“ usměje se a usrkne si teplé čokolády. „Ty už jsi jedl?“ Pokud se dá káva nazvat jídlem.
„Jo,“ usměju se a přikývnu.
„Dobře,“ šeptne a dál se zvláštně usmívá. Vzal si talíř s vidličkou a začal spokojeně jíst. Aww, ty tvářičky, já bych ho spapal.
„Dobrý?“ zeptám se, když sní první vafli.
„Výborný. Jsi nejlepší kuchař, kterého znám,“ nakloní se ke mně a dá mi sladkou pusinku. Ono s láskou jde všechno lépe.
„Nepřeháněj,“ zasměju se a hned mu ji oplatím.
„Ty jsi nejlepší ve všem,“ šeptne a dá mi ještě jednu dlouhou pusinku. Poté se vrátí zpět ke své snídani.
„Mmm, až po tobě,“ přejedu mu prstem po nose a poté už ho nechám jíst. „Jdu na to topení,“ brouknu.
„Dobře,“ přikývne a dál se spokojeně cpe. Zvedl jsem se a šel jsem do obýváku.
Po chvilce hledání jsem zjistil, že je tu malá kotelna, kde je trošku postarší kotel. Chata drahá jako prase, ale kotel tu mají snad ještě z války. Jen jsem si povzdechl. Nakonec jsem úspěšně asi po dvaceti minutách i zatopil. Došel jsem si umýt ruce a poté se už vydal do ložnice. Jen co jsem otevřel dveře, pohlédl jsem na Toma a usmál se. Stál totiž těsně u dveří a zvědavě na mě hleděl.
„Za chvilku už bude teplo, ale takhle ti tu nastydne zadeček,“ došel jsem k němu a objal ho kolem pasu.
„Myslel jsem, že si dojdu do sprchy,“ přivine se ke mně s úsměvem na tváři.
„Mm, to můžeš,“ zaculím se. „Ale napřed bych si vyžádal aspoň jeden polibek, prosím,“ upnu k němu oči. Položil mi ruce na ramena, stoupl si na špičky a hned mi dal dlouhou pusinku.
„Páni, ta byla ale sladká,“ usměju se.
„Ty jsi sladší,“ pošeptá a něžně mě políbí.
„Mmm,“ oplatím mu to a pohladím ho nakonec po zadečku. „Na tebe nemám, ty jsi ten nejsladší medvídek pod sluncem.“
„A nechceš mi dělat garde do sprchy?“ Aby to nedopadlo jako včera, hah.
„Moc rád,“ usměju se a pomalu se tam s ním rozejdu. Zašel do sprchového koutu, pomohl mi ze županu a zatáhl si mě k sobě, načež mě hned objal. Přitulil jsem se k němu. Teď jsem u něj cítil ten krásný pocit bezpečí, měl jsem potřebu se k němu tulit a mačkat.
„Zapni to,“ broukne mi do pokožky na rameni. Hned jsem se natáhnul po tlačítku a namačkal pár proudů.
„Mmmmh,“ zavrní tiše jako kočička, přičemž mě líbne na klíční kost a pohladí mě po zádech.
„Umyju si tě, můžu?“ usměju se a sjedu mu po bocích.
„Jasně,“ zasměje se a hned se ke mně otočí zády. Plácnu ho zlehoučka po zadečku a zasměju se. Natáhnu se po houbičce, vymáčknu na ni trošku sprchového gelu a hned mu začnu omývat záda. Shrnul si copánky na rameno a sklopil hlavu, abych mu mohl dobře omýt i krk. Hned jsem tak udělal a sestupoval jsem níž – přes krk, ramena, na lopatky, potom přes celou páteř až k bedrům.
„Pořád musím myslet na to, o čem jsme včera mluvili,“ pošeptá náhle. No, taky jsem hodně přemýšlel, ale nevím, zda on o tom samém.
„O čem přesně?“ vydechnu potichu.
„No…“ odmlčí se na chvilku, „o… medvíďátku,“ šeptne bázlivě, jako by se o tom snad bál přede mnou mluvit. Ah, to je sladký. Už jen to, jak o tom mluví.
„Taky jsem o tom hodně přemýšlel,“ usměju se a pohladím ho po boku. „A k čemu jsi došel?“
„Že bych… ho chtěl,“ šeptne sotva slyšitelně. Hned ho k sobě přitisknu a zezadu ho obejmu. Chtěl by dítě… Možná by ho chtěl se mnou. Uhm…
„Vážně?“ pošeptám.
„Jo…“ vydechne, „ale… nejde to.“
„Ale ano, jde to. Víš, já bych si ho přál taky, s tebou,“ oddechnu tiše, „…a hodně jsem o tom uvažoval a šlo by to. Dokázali bychom to, já to vím a já pro to udělám maximum,“ šeptnu. Tom ale jen zakroutil hlavou. Proč se tomu tak brání, když je možné téměř vše…
„Věř mi, že přijde ten správný čas a my budeme mít miminko,“ pošeptám tiše. „Broučku, všechno bychom zvládli.“
„Jednou…“ šeptne.
Pohladím ho po bříšku a líbnu ho pod ouško. „Dáme tomu čas, ale splníme si ten sen, to ti slibuju.“ Mlčel. Tohle mě mrzí. Jsem rád za tenhle jeho cit, myšlenku a to, že chce mít dítě, ale nesmí se kvůli tomu trápit, zvlášť když to možné je.
„Pojď ke mně,“ nastavím mu náruč. On ke mně však zůstal stát zády. Jen si vzal do ruky houbu.
„Tomi,“ zašeptám a sám si ho k sobě otočím. Otřel si oči a snažil se mi vyhnout pohledem. „Ne, neplakej,“ přivinu si ho k sobě a schoulím si ho do náručí. On se mi však pokusil vyvléknout. „Neutíkej mi,“ pohladím ho konejšivě po zádech. „Netlačme na to, na všechno krásný máme čas. Neplakej, prosím.“
Byl bych ochotný pro to udělat vše už teď, nic mě nedrží. Práci mám a kariéry se rozhodně držet nechci a nebudu. Chci rodinu, rodinu s ním. Věk už na to mám. Jen mám strach, abych na něj příliš netlačil. Možná by chtěl, ale za čas. Nebo naopak teď… Já nevím.
I přesto se mi poté vyvlékl, otřel si oči a vylezl ze sprchového koutu. Tiše jsem povzdechl, rychle jsem se opláchnul a poté vylezl taky. Tohle mě mrzí. Dusí to v sobě a nechce to řešit. Chtěl bych s ním o tom mluvit, do hloubky. Jen se zabalil do osušky a v rychlosti odešel, ale nemohl jsem nic dělat. Jen jsem znovu povzdechl, otřel jsem se a vzal si na sebe župan. Díval jsem se chvilku do zrcadla, jako bych se z něj snad snažil vyčíst nějakou radu, ale marně. Nakonec jsem ho jen otřel, jelikož bylo zapařené a šel z koupelny pryč. Když jsem přišel do ložnice, akorát si oblékal mikinu. Vzhlédl jsem k němu a pokusil se o drobný úsměv. Možná bych měl prolomit ledy. Ale zase… teď to řešit není vhodné. Došel jsem až k němu a chytnul ho jemně za ruku.
„Nechci, aby ses trápil a byl smutný. Tenhle víkend jsme si chtěli užít,“ zašeptám opatrně. „Nevím, jak ty, ale já bych si přál, aby ty naše sny byly skutečností okamžitě, například jako byl právě tenhle výlet na chatu. Já… udělám všechno proto, aby to tak bylo co nejdříve, protože bych si to vážně přál. Ale teď bych byl moc rád, kdyby ses aspoň maličko odreagoval, protože nechci, abys byl takhle smutný, Tomi,“ zašeptám potichu. Mám strach, že ho naštvu. Podíval se mi do očí, smutně sklopil hlavu a přivinul se ke mně. Něžně jsem jej objal a přitisknul se k němu.
„Bude dobře,“ špitnu a dám mu drobnou pusinku na spánek.
„Chtěl bych vlastní dítě,“ pošeptá spíš pro sebe a položí si mi hlavičku na rameno.
„Já taky,“ šeptnu na oplátku a pohladím ho po zádech, „ale to by šlo zařídit.“
„Já vím, že ano… Ale všechno to strašně trvá a…“ odmlčí se, „nejraději bych byl, kdyby se mi hned teď z nebe sneslo dítě,“ povzdechne nešťastně. Trošku se usměju.
„Nemáme ani dupačky, to by nešlo, medvídku,“ pošeptám a pohladím jej po hlavičce. „Taky bych si to přál, ale pro všechno, co chceme, musíme něco udělat, vytrpět, počkat si… Ale víš, co je hlavní? Pokud budeš ty i já chtít, tak se dočkáme a já si myslím, že je jasné, že oba dva chceme, hm?“
„Hm,“ broukne, pohladí mě po boku a pomalu se ode mě odtáhne.
„Bude to dobré, věř mi. Já vím, že máš asi pocit, že máme mnoho překážek před sebou, ale nemáme… Zvládneme to,“ sjel jsem mu prsty po tváři.
Ač se snažím jednat s ním co nejjemněji, stejně se ode mě odtahuje, ach jo. Slabě se pousmál, přikývl a rozešel se z ložnice. Nepřipadal mi naštvaný, spíš jenom posmutnělý, jako by přemýšlel nad něčím, co ho mrzelo. Povzdechl jsem a raději se vrhnul k oblečení. Našel jsem si džíny a tričko s dlouhým rukávem. S každým pohybem jsem snad povzdechnul, nebo zakňučel. Mrzí mě, že je smutný, ale nic s tím udělat nemůžu. Chápu ho. Taky bych s ním chtěl miminko, ale hned to nejde. Nejradši bych ho vytáhnul někam ven, šel se projít, ale pochybuju, že bude chtít. Já chápu, že ho to trápí… ale nic není hned. Nemůže se mu jen tak snést miminko z nebe. To by bylo přece šílené. Neříkám, že bych si to nepřál, ale musíme pro to oba dva něco udělat. Chce to trošku času, všechno zařídit, a hlavně si o tom promluvit. Já bych o tom dokázal mluvit hodiny, chci si všechno říct, chci slyšet jeho názory, přání a myšlenky… jenže takhle se nedozvím nic. Já jsem si jistý, že je Tom natolik inteligentní, že tohle všechno chápe. Spíš měl jen nějaké myšlenky, co ho zamrzely, nebo přemýšlel o něčem špatném. To má někdy každý. A po tom všem, co se nám stalo, jeho obavy i svým způsobem chápu. Ale my to přece nějak zvládneme.
Tak moc bych chtěl, aby pochopil a věděl, že já po tom toužím také. Mrzí mě, že život není aspoň v tomhle takový, aby to bylo hned, ale je to tak vlastně lepší. Musíme si všechno promyslet. Tohle není rozhodnutí na pár měsíců, ale na celý život. Jsem si jistý tím, že se dokážeme o dítě postarat, ale i tak, je to obrovská zodpovědnost, kterou bych na sebe rád vzal, ale musím s ním o tom mluvit, komunikovat, hovořit, řešit to, jednoduše navzájem si o tom povídat.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 0
Je to čím dál tím lepší:-).
Tom vždy to všeho vnese něco co to skazí.
ze by z toho byl m-preg? 😀 wow, to by bylo dokonale ^^
no tyhle depresivní díly moc nemusim:D
Ježiiiiš, já se na začátku tak přiblble culila 😀 :D!! A m-preg bych, nevím no, jestli čekala, ale tak uvidíme. 😀 Přeci jen, je pak ještě jedna řada, ne? Možné je ještě všechno. 😀
Doufám, že si touhle blbostí nezkazí celý zbytek víkendu, protože začal vážně slibně. 😀
Jupiii jupiiiii!!!! Konecne dalsi dil!!!!!:-)
Nemohla jsem se dockat toho, az blogove prazdniny skonci a navic kdyz si predstavim, ze me cekaji jeste dalsi…. Uh… Bude to krusne….:-)
No ale musim rict, ze ten napad s tim medvidatkem je opravdu hoooodne dobry!!!;-) myslim si, ze by to vneslo do povidky dalsi orkan!!!;-) uh!!!:-) ja se tak tesim na dalsi dilek, ze snad ani nedospim!!!:-):-)):-)):-))):-))