Scar Tissue 15. 1/2

„Je opravdu přízemní. Velmi praktická, řekl bych. Snáší to daleko lépe než já, to je jisté. Půjdeme na ples jako zasnoubený pár. Bude to tak zvláštní. Nebudu vědět, jak se chovat…“

Bill zabroukal, zatímco si zamyšleně pohrával s látkou svých kalhot. Ramenem si přidržoval sluchátko u ucha a každou chvíli se na židli zavrtěl, jak se pokoušel najít méně nepohodlnou pozici. Bylo to beznadějné.

„Přinutím je přinést sem křeslo,“ řekl nahněvaně, a náhodně tak Andrease přerušil. „Španělská inkvizice by s touto židlí mohla dojít k pozoruhodným výsledkům…“

„Poslouchal jsi mě vůbec?“ Zeptal se Andy nedůtklivě. „Budu se ženit, a ty dokážeš žvanit jen o nějaké židli…?!“

Bill vzdychl, ale vyznělo to spíše jako zavrčení.

„Samozřejmě, že jsem poslouchal, to jen…“ Znovu se zavrtěl. „Sakra…“

„Jsi v pořádku?“

Bill na moment zavřel oči, aby se dal dohromady, a poté hlasitě vydechl.

„Ne. Já… cítím se divně,“ vyhrkl nakonec. „Andy, odpusť mi, pokud se nedokážu soustředit na to, co mi říkáš, není to proto, že by mě to nezajímalo, ty víš, že mě to zajímá, jen…“

„Tuhle část přeskočme, ano?“ Přerušil jej Andy svým obvyklým stylem a okamžitě se soustředil přímo na problém. „Říkáš, že se cítíš nemocně?“

Bill si rukou promnul obličej a shrbil se nad stolem. Popadl sluchátko do ruky a zapřel se o druhou volnou ruku.

„Kéž bych to věděl… Necítím se špatně, nic takového. Nemyslím si, že jsem nemocný. Je to spíš takový druh neklidu. Jako bych měl každou minutou vybouchnout, víš? Chci něco udělat, ale nevím co.“

„Možná bys měl jít ven. Jsi v tom domě zavřený už dost dlouho. Jdi do města na nějaké nákupy nebo tak něco…“

„Byl jsem ve městě!“ Vysvětloval Bill s popuzeným výkřikem. „A taky jsem nakupoval. K čertu, nakupoval jsem hodně kvůli tomu plesu. Tom mě rozmazluje ze všech stran od chvíle, co jsme… však víš… dokonce víc než předtím, a nyní ten ples je pro něj dobrá výmluva, aby za mě utratil celé jmění. Je to šílené. Ne, že by mi to opravdu vadilo… Mluvím hodně? Hádám, že jo. Sakra. To je to, o čem mluvím. Prostě nemůžu… nedokážu přestat!“

„Vždycky jsi byl upovídaný,“ odvětil Andreas, a Bill jej mohl téměř vidět mávnout rukou nad problémem s netrpělivým švihem v zápěstí. „Ale zníš zadýchaně a vyčerpaně. To je něco úplně jiného.“

Bill se pokoušel uvolnit si límec.

„Je mi trochu horko…“ připustil.

„Nechystáš se mi tam omdlít, že ne?“

„Omdlít? Ne. Tak špatné to není.“ Bill si povzdechl a znovu se na židli opřel. „Kdybych mohl, šel bych právě teď do stájí a vyskočil na Devila, toho mého šíleného a nestvůrného koně. Ale nepustí mě k tomu místu ani na několik kroků, natož abych si to zvíře osedlal.“

„Což je celkem rozumné. Možná už nemáš ruku v závěsu, Billy, ale chtěl bych vidět, jak tím ramenem ovládáš otěže.“

Bill si rozhořčeně odfrkl, a kdyby Andreas v tu chvíli viděl jeho tvář, mohl by se smíchy potrhat.

„Ale já se zblázním, Andy!“ Zakňoural. „Nevím, jak se té frustrace zbavit…“

Na druhém konci linky nastalo na okamžik ticho. „Andy?…“

„No… jen jsem uvažoval,“ začal druhý chlapec váhavě. „Existuje spolehlivý způsob, jak se zbavit jakékoliv tajemné frustrace, víš…“

„To už jsem zkoušel,“ přišla odměřená odpověď bezvýrazným hlasem.

Ticho.

„Opravdu?“ Andy si odkašlal, stále lehce dezorientovaný necharakteristickým uštěpačným postojem svého přítele k masturbaci.

„Ano. Dnes ráno. A včera při koupeli,“ odpověděl Bill.

„Jsi alespoň červený?“

„Cože?“

„Nad pouhou zmínkou o sexu tvůj obličej spontánně exploduje, Bille. A mluvíme tady o dotýkání sebe sama, takže jestli nemáš alespoň trochu růžové tváře, pak jsi podvodník a já to pokládám.“

Bill protočil oči, ale byla pravda, že byl trochu zardělý.

„Nepokládej to. Ale s kým jiným bych si o tom mohl promluvit? A není to tak, jako bych to nedělal jako všichni ostatní. Jsem stydlivý, ale jsem jenom člověk.“

Andreas zabroukal.

„Jak dlouho už to trvá?“

„Já nevím. Jeden nebo dva dny. Ale dnešek je rozhodně nejhorší.“

„Ono se to ´zhoršuje´?“

Bill se zamračil.

„No… je to horší než včera, takže…“

„Myslím, že by sis měl promluvit s Tomem.“

Na okamžik ani jeden z nich nic neřekl.

„A co mu řeknu, hm?“ Vyštěkl Bill nakonec. „Že se cítím jako fena v říji a…“

„Takhle se cítíš?“ Zeptal se Andy pomalu, zamyšleně, jako by až nyní porozuměl, o čem to celé bylo. Bill ztuhnul. Jeho vlastní slova jej překvapila. Cítil se jimi přepaden. Jak mu mohlo uniknout to spojení? Jak mohl přehlédnout skutečnost, že všechny jeho symptomy prakticky křičely, že je nadržený? „Bille? Jsi pořád…“

„Jo, jsem tady… Sakra. Tohle mi totálně uniklo.“

„Je to jen nápad,“ připomněl mu Andy obezřetně.

Bill zavrtěl hlavou.

„S tímhle za ním nemůžu jít,“ projel si rukou skrz své černé prameny. „Ne, to je nemožné. Bože, je to tak trapné…“

„Nemůžeš to vědět jistě, Bille! Co když je to něco úplně jiného? Tom musí vědět, jestli je s tebou něco špatně. Nedrž před ním žádná tajemství, prosím, Bille, ty víš, že s ním můžeš mluvit o čemkoliv…“

„Nic se mnou není špatně. Jsem jen sexuálně frustrovaný.“

„Okay, tak máš příznaky sexuální frustrace,“ Andreas se pokoušel apelovat na jeho zdravý rozum, „ale odkdy být nadržený znamená také návaly horka a nevysvětlitelné zadýchávání?“

Bill se opřel tváří o chladný povrch stolu a zasténal.

„Andy… co mám dělat?!“

Druhý chlapec se nafouknul.

„A ty mi říkáš něco o frustraci, člověče. Řekl jsem ti, co máš udělat. Ale ty jsi až příliš zabedněný, abys to udělal, co?“

„Já nejsem zabedněný…“ Zamumlal Bill nedůtklivě a ukazováčkem kreslil na povrch stolu malé kroužky. Andreas měl očividně pravdu, a Bill by se s každým jiným problémem okamžitě obrátil na Toma – s výjimkou tohoto. Ale cítil se opravdu podivně. Něco bylo jinak, a pokud by Bill chtěl být k sobě upřímný, byl i trochu vyděšený. Byl sexuálně vzrušený už dříve, věděl, jaký je to pocit a byl to pouze jeden aspekt ze způsobu, jakým se cítil nyní. Ten problém byl daleko komplexnější než jen tohle.

Po dlouhé, dlouhé chvíli těžkého ticha na obou stranách linky se Bill konečně vzdal.

„Zítra,“ procedil přes zaťaté zuby. „Povím mu to zítra. Ale jen, pokud se to zhorší!“

Andy hlasitě vydechl.

„Jak myslíš, Bille, prostě to udělej. Tohle se mi vůbec nelíbí. Nějak to smrdí.“

Bill zavřel oči. Pořád mu bylo horko, kůži měl příliš napjatou, ve slabinách mu mravenčilo se začátkem nové vlny vzrušení a celé to nedávalo smysl, vůbec žádný smysl.

„Chci být na plese v té nejlepší formě, a ne jako šílený sexuální maniak,“ řekl smutně. „Bojím se, že Toma znemožním, a to je něco, co bych si nikdy neodpustil.“

„A proto bys za ním měl okamžitě jít. Ples je už pozítří. Proč čekat další den?“ Vykřikl Andy frustrovaně.

Bill našpulil rty, ačkoliv ho jeho přítel nemohl vidět.

„Vyspím se na to, ano? Stejně už je téměř zítřek. Tom toho měl poslední dny hodně na práci a já mu nechci přidělávat potíže, dokud to nebude absolutně nutné.“

„Jsem si jistý, že ten ples bude mít obrovský úspěch,“ Andreas se rozhodl změnit téma, když viděl, že se s Billem nikam dál nedostane. „Je to všechno, o čem lidé tady v Berlíně mluví.“

Bill se usmál.

„To je dobře. Nejdřív jsem si myslel, že je to trochu extravagantní, organizovat tak velkou událost jen na oslavu mého zotavení, ale nyní mi to přijde… lichotivé. A hezké, samozřejmě.“ Zasmál se. „Myslel jsem, že už Toma docela znám, ale tímhle krokem mě opravdu překvapil.“

„Vsadím se, že se těšíš velké pozornosti,“ poznamenal Andy sarkasticky. „Chci říct, že Tom se snaží ti ukázat, jak moc to pro něj znamená, že už jsi zase zdravý. Tímhle plesem všem strkáte vaše nechutně šťastné manželství až pod nos. Budou vás za to z duše nenávidět, doufám, že to víš.“

„Jen ať nás nenávidí!“ Bill se se zazubením napřímil. Dokonce ani jeho kroutící se žaludek mu nemohl zničit náhle bujarou náladu. „Jsem ženatý s úžasným mužem. Je milý a něžný a dobrosrdečný a štědrý a ničivě hezký a já jsem do něj zamilovaný. Takže všichni klidně můžou jít a pro mě za mě se utopit v míse punče!“

Andreas se rozesmál tak hlasitě, že si Bill musel podržet sluchátko dál od ucha, poté blonďatý mladík ztichnul a zeptal se vážnějším hlasem:

„Takže jsi do něj zamilovaný, jo?“

Bill měl tu slušnost zrůžovět a zavrtěl se na židli, nervózními prsty si pohrával s chromovaným tělem telefonu.

„Něco ti řeknu, ano?“ řekl nakonec, hlas měl napjatý zjevným rozrušením. Andreas souhlasně zabroukal. Černovlasý chlapec si okusoval spodní ret a poté vzdychl. „Pořádně jsem to promyslel, takže si nemyslím, že do toho skáču po hlavě…“

„Ven s tím, Bille.“

„No, rozhodl jsem se, že noc po plese bude ´ta´ noc. Však víš. Je to dokonalá chvíle.“

Andreasovi trvalo několik vteřin, než rozluštil Billův upejpavě kódovaný jazyk, ale když se mu to podařilo, vydal ze sebe nadšené vyjeknutí.

„Chceš říct…? Vážně mi tím říkáš, že…“

„Ano, ano,“ Bill se nyní zubil od ucha k uchu, zatímco jeho uši byly rudé a tváře zrůžovělé vzrušením. „Bude to tak dokonalé, Andy, prostě to vím. Po večeru plném oslav a tance, toho nejštědřejšího Tomova dárku pro mě, se prostě hodí, abych mu dal dárek stejné velikosti, nemyslíš?“

„Ach, Billy… to je…“

„Nádherné, nebo ne?“ Bill se o židli opřel a zaklonil hlavu, zatímco zasněně hleděl na strop. „A ta nejlepší věc na tom je, že to opravdu, opravdu chci. Jsem připravený.“

„Já vím, že jsi,“ řekl Andreas slavnostně. „Ani bys nad tím neuvažoval, kdybys nebyl. Mám za tebe takovou radost, doufám, že to víš.“

„Opravdu?“ Vydechl Bill.

„Co myslíš tím ´opravdu´?! Bille, i přesto, že jsem ti řekl o tom malém problému, který jsem míval, nikdy se nemůže stát, že bych za tebe nebyl šťastný, když ty jsi šťastný! Jsi můj nejlepší přítel a doufám, že vždycky budeš.“

„Vždycky, Andy. Vždycky,“ řekl Bill a otřel si malou slzu, která se mu skutálela po tváři.

„Bille, ty hloupý uplakánku,“ chechtal se Andreas, když zaslechl diskrétní popotáhnutí druhého chlapce. „Začneš brečet při každé příležitosti.“

Bill se pousmál.

„Ty velký zloune. Ale já ti odpouštím.“

„To se vsadím. Potřebuješ rameno, na kterém bys ses mohl vybrečet, tak proto.“

„Jo, proto.“ Bill vstal a protáhl se. „Myslím, že bychom to měli ukončit, co myslíš?“

„Pokus se opravdu si pořádně odpočinout. „Budeš potřebovat hodně síly na ples… a na další věci,“ dodal Andreas, a Bill mohl téměř vidět, jak přitom sugestivně zahýbal obočím.

Dobromyslně protočil oči.

„Ty chlípný zvrhlíku. To je to jediné, na co dokážeš myslet. Chudák Natálie.“

„Brzy to bude to jediné, na co budeš myslet i ty,“ rozesmál se Andy. „Zítra ti zavolám. Dohlédni na to, aby sis promluvil s Tomem, ano?“

„Ano, mami,“ ušklíbl se Bill.

„Dobrou noc. Hezky se vyspi.“

„Dobrou noc, Andy.“