The Exploration

Datum publikace na THF: 9.10.2011

Zdravím všechny nemravy a nemravky 😀 Chtěla bych ty překlady začít střídat a trochu nám to všem zpestřit. Jednou třeba přihodit srdcebol, a potom zase něco na rozproudění krve. Jak už to u Amdee bývá, dvojčecí lásce se nevyhneme tak jak tak, tak proč se nevydat do končin neprobádaných a na tomto blogu zastoupených jen v okrajové menšině? Co tím vším chci ale vlastně říci – otvírám kapitolu „threesomes“ (trojek), a pokud bude aspoň trochu odezva, chtěla bych dvojčata do budoucna v přeložených povídkách různých autorů „strojkovat“ s tvářemi dobře i méně známými. Tentokráte se rozjíždíme u Andrease, nebo-li jak letité přátelství přešlo v něco víc.

Tomovi se podařilo postavit láhve piva na desku kuchyňské linky a postupně je všechny otevřít. Byl ve vynikající náladě a usmíval se rošťácky pod vousy, když obdarovával své hafany po kousku psího krekru. Ti vypečení chytráci dokázali pokaždé bezostyšně využít dobroty Tomova srdce ve svůj prospěch, a teď nadšeně vrtěli ocasy, když současně chroupali ukořistěné laskominy.

Tom měl k úsměvu důvod. A z toho samého důvodu se teď stejně tak mohl nervozitou i zbláznit, pocity obav a nedočkavého nadšení přihozené do kotlíku emocí, ve kterém se teď vše mísilo páté přes deváté. Byl to ten samý pocit, jako když jste dítětem a nedočkavě se chystáte na setkání se Santou. Chcete ho vidět strašně moc a nemůžete se dočkat příležitosti, až se vás zeptá, jestli jste byli hodní a jaký dárek byste si přáli, protože mu chcete pošeptat, že ze všeho nejvíc byste chtěli právě to suprovní auto, které jste před pár dny spatřili poprvé ve výloze obchoďáku. Stejně tak jste i ostýchaví a děsně se bojíte – tak je tomu pokaždé.

„No tak, kluci… jde se.“ Tom kývl směrem k obývacímu pokoji, a jako by rozuměli každému jeho slovu, všichni čtyři se sprintem vydali jako o závod ke dveřím a halou ven. Vycítili, že příležitostná svačina byla tak jak tak u konce.

Popadl láhve piva a vydal se ve stopách svých chlupáčů, ale místo toho, aby pokoj divoce atakoval se stejnou vervou jako jeho miláčci, zastavil se ve dveřích. Nebyl zatím zpozorován, a tak mu to vyhovovalo. Aspoň prozatím. Byla mu tak dána příležitost sledovat nerušeně obraz, který se mu naskýtal přímo před očima, pojmout jej, nechat se jím naplnit a okouzlit.

Billovy prsty na nohou kreslily obrazce po potahové látce, těsně obepínající opěradlo křesla. Někdy flirtoval úplně nevědomky a Tom byl ten jediný, který to byl schopen postřehnout a pochopit. Pro všechny ostatní to byl jen prapodivně vzrušující a šimravý pocit usidlující se v samém centru žaludku.

Bill se právě choval zcela otevřeně jako koketa, ale Tom žárlivost nepociťoval. Zakoušel ji jen zřídka, teď si ale naopak přál, aby se stalo to, co se stát mělo. Jeho nitro bylo zaplavováno vlnou vzrušení.

Andreas.

Andreas byl v LA už přes týden. Byl to jeho pobyt v zámoří, letní dovolená u nich. Byli tak domluveni už od začátku. Všem třem jim scházely ty doby, kdy mohli spolu trávit čas jen ve třech.

Ano, Andreas byl tím pravým důvodem, proč se Tom cítil tak skvěle.

Udělal pár kroků vpřed a oba muži si jej okamžitě všimli. Obrátili k němu pohledy – Bill však ještě předtím stačil vztyčit svou paži, natahujíc se po jedné z lahví. Pobaven zautomatizovaným reflexem a intuicí svého bratra, Tom nabídl první láhev Andreasovi. V okamžiku, kdy si Andreas od něj láhev bral a jejich prsty se přitom na zlomek vteřiny o sebe otřely, když se jeho přítel na něj vlídně usmál, Tomovým nitrem projelo příjemné mrazení.

„Díky…,“ řekl mu a Tom přitom jen pokrčil rameny a oplatil mu úsměv.

I Bill si vzal své pivo a Tom se posadil do protějšího rohu sedačky. Ani mu nestálo za to snažit se zaposlouchat do Billovy a Andreasovy konverzace. Stejně se jejich rozhovor stáčel k tématům, která mu nic neříkala.

Radši se napil a soustředil se na pozorování jich dvou. Dělával to poměrně často, uvědomil si. Možná i častěji, než si byl sám ochoten přiznat. Billovy prsty stále objížděly kruhy a přibližovaly se pozvolna k Andreasově paži. Bylo zřejmé, jak to jejich kamaráda ani v tom nejmenším neobtěžuje. Přátelé, vytvářející přirozený trojúhelník. Když se Tom nad tím vším zamyslel, uvědomil si, že Andreas byl vlastně jakýmsi kotvištěm, které je drželo při zemi. Záchrannou bójí starající se o to, aby nebyli strženi hurikánem dění a odneseni do nenávratna v okamžicích hektického šílenství, které se kolem nich pravidelně vytvářelo. To vše však člověku dochází až zpožděně, až posléze.

Žaludek měl nervozitou jako na vodě, když se začal ujišťovat o tom, že se Bill musel pustit do realizace jejich plánu. Spřádali jej spolu, a to jen s tím největším ostychem – když se pomalu formoval v jejich myslích, když si o tom šeptali těsně před usnutím. V těchto dnech, kdy byl Bill přinucen přestěhovat se po dobu Andreasovy návštěvy z Tomovy ložnice do svého vlastního pokoje, vyměňovali si na toto téma jen textovky.

„Chtěl bych jít do toho,“ stálo svítivým textem na displeji Tomova telefonu.

„Jseš si jist, že nebude mít nic proti?“ Zněla Tomova odpověď.

„Nebude,“ přišel mu další text od Billa, nacházejícího se v druhém pokoji hned za zdí.

To jim k vzájemnému ujištění stačilo. To stačilo k tomu, aby se Tom začal třást nedočkavostí, a zároveň byl ochromován strachem.

Billovy prsty se dobraly až k Andreasově paži. Andreas neucukl, místo toho se do Billova dotyku ochotně opřel. Konverzace vázla a slov ubývalo. Jejich blízkost a intimita jim byla samozřejmostí. Přistihl se, jak zadržuje dech, a pak, jak začíná dýchat zrychleně a ztěžka, jako by si musel každý výdech a nádech přikazovat. Zničehonic to bylo tady, reálné a hmatatelné.

Tom si snažil připomenout, že tomu musí věřit. Vzájemná důvěra, neochvějná jako skála, se přece nedala jen tak zviklat. Na výsluní i v blátě, Andreas jim stál vždy neochvějně po boku. Od školního hřiště přes celou Evropu a ještě dále. Dneska byl s nimi v LA a jejich pouto jim musí vydržet i nadále. Věc důvěry. Bude to v pořádku.

V očích Andrease zaplály plamínky zvědavosti, ale i nejistoty, když se konečně pořádně podíval na Billa, jenž byl stále ještě oděn ve stejném oblečení, co měl na sobě celý den – v černém tenkém nátělníku a džínách stejné barvy. Tom zauvažoval, jestli se ti dva intimně dotýkali už někdy předtím. Bylo docela možné, že mezi nimi došlo k dychtivému osahávání v opileckém poblouznění, v opojení nespoutaných mladických hormonů někdy před mnoha lety. Možná se to opravdu stalo, ale vybledlo pak do podoby snu, o němž nikdo neví, jestli byl skutečný, a stejně tak se na to neodváží zeptat.

Na Billově tváři se rozhostil úsměv. Úsměv, který sváděl a dodával odvahu. Tom nasucho polkl, pokusil se uvolnit do měkkého propadliště polštářů pohovky pod ním a ke rtům si přitiskl láhev s pivem. Billovy prsty hladily paži, jejíž svaly tuhly pod jeho doteky. Andreas si rukou prohrábl prameny vlasů. V pokoji se rozhostilo ticho jako v kostele.

Bill svou nohu odtáhl, položil ji na podlahu, a pak se přitáhl blíž. Vypadal tak sebejistě, to ale Toma nezmátlo. Cítil, jak se o něj přímo tříští vlny nejistoty a váhání, šířící se k němu od jeho bratra. Chtěl se dotknout jeho kolena, aby jej ujistil, tak jak to dělával vždy, že je všechno v pořádku. Stala se z něj ale najednou solná socha, byl uvězněn do stavu nehybnosti, nezbývalo mu nic jiného, než němě zírat na hrátky kočky s myší, které nabíraly na intenzitě.

„Andy…“ Billův hlas byl přidušený, Bill se zajíkal.

„Uhmm?“ Odpověděl Andreas poté, co vypustil zatajovaný dech.

Billovou odpovědí bylo lehounké pohlazení Andreasovy tváře. Billův dotyk ho nevyplašil, možná jen trochu zmátl. Ruka na jeho tváři se zastavila, jímala zespodu ve svém objetí celou jeho čelist. Tom slyšel svůj vlastní horký dech. Koleno mu nervozitou samovolně poskakovalo nahoru a dolů.

Vydechli společně, když se Bill posunul až na samý konec pohovky a dva páry rtů si vyšly vstříc. Jejich lehký dotek byl bázlivý, byl otevřenou otázkou, ptal se, zdali je povoleno vstoupit dál. Tom je sledoval a musel si přiznat, jak je ten pohled na ně dva neskutečně krásný. Bylo to tak vzrušující a on začal okamžitě pozorovat účinky přímo ve svém rozkroku. Bylo to omamné a žhavé, ale bylo v tom i mnohem víc. Prsty jeho bratra spočívaly na Andreasově obličeji, palec jezdil v malých kruzích po jeho tváři. Oči byly zavřené, vějíře černých řas odpočívaly na pokožce Billovy líce.

Ostýchavost doteku, otevřená otázka, našly svou odpověď, když se prázdná ruka Andrease – ta, co právě netřímala láhev piva – poslepu vydala hledat a skončila na Billově předloktí, které chtivě a majetnicky polapila do svého sevření. Pokračovala výše k Billovu rameni, potom k jeho obličeji, kde už zůstala, spočívajíc na drsné struktuře třídenního strniště. Rty se otevřely a ostýchavý dotek, otevřená otázka, nejdřív sotva znatelné, přešly do hlubokého, náruživého polibku.

Tom si uvědomil, že všechny jejich společné roky je připravovaly právě na tento okamžik. Blízkost a souznění, nepředstavitelná důvěra, potřeby a sny. To vše vyústilo do tohoto jediného polibku.

Mohlo být, že jim vzájemné pátravé dotyky nebyly nikdy cizí. Mohlo být, že spolu zůstávali vzhůru až pozdě do noci, kouřili jednu cigaretu za druhou, smáli se a užívali si toho, jak mohou být spolu, jen proto, aby zamaskovali jejich niternou touhu a chtíč. Mohlo být, že to k tomu směřovalo od samého začátku, už od sedmé třídy.

Z Billova hrdla se vydral slabý sten, což jeho samotného překvapilo. Začal se stydět, intuitivně se snažil stáhnout, vycouvat, Andreasova dlaň svírající Billův zátylek ale nepovolila, sevřela ještě pevněji.

„Kruci, Bille… já jen… kruci…“ dalšího vysvětlování už nebylo třeba. To jediné, co byli schopni vnímat, byly Andreasovy rty, tlačící do rtů Billových, otálejících a rozhodujících se, jak postupovat dál.

Tom byl fascinován tím, co se před ním odehrávalo. Kdyby měl být upřímný, musel by si přiznat, jak je strháván tendencemi voyaera, které v sobě vždycky měl. Bylo tak zvláštní sledovat svého bratra, jak se líbá s jeho nejlepším přítelem. Zvláštní směs pocitů, mezi kterými převládala láska a zadostiučinění. Bill se Andreasovým rtům poddával víc a víc. Dostávalo se jim mnohonásobně víc, než v co kdy mohli doufat, než co si kdy dokázali vysnít. Zosnující šepot v pozdních nočních hodinách, tajné výměny esemesek mezi jejich pokoji, když Billovi nezbývalo nic jiného, než se provizorně vrátit do toho svého, skoro nepoužívaného, skoro cizího. Rozpalovalo je to a vzrušovalo, mělo to ale i svůj důvod, nebylo to jen tak pro nic zanic.

Tomův dech se zrychloval, vyrážel ze sebe přerývané, nevědomky v sobě příliš dlouho zadržované nádechy a výdechy. Prsty křečovitě svíraly hrdlo láhve piva a jeho klín se rozpaloval do běla.

Sledoval, jak Billovy prsty putují od Andreasovy tváře, přes jeho skráň a lalůčky uší až ke kštici světle hnědých vlasů, do kterých se nakonec ponořily. Labutí krk jeho bratra se naklonil a vytočil do strany, aby tak Bill získal lepší přístup, a Tom spatřil dva propletené jazyky, laskající se v hloubi dvou otevřených, líbajících se úst. Rty se otvíraly a zavíraly, stříbro vlhkého piercingu v jazyce se třpytilo, tiché hrdelní zvuky, svědčící o zakoušené rozkoši, unikaly ven.

„Bille…, ach bože… ty jsi tak…, nevěděl jsem, že…,“ jediné, na co se Andreas zmohl, byly zlomky vět, útržky myšlenek, jednotlivá slova, ale i tak jim to všem dávalo smysl.

„Uhm- hmmmmmm… je to mnohem víc…“ Bill pokračoval a vyplňoval dalšími fragmenty slov a vět, prázdná místa v mluvě. Tohle nebyl polibek područí a nadřazenosti, polibek mezi ní a ním, Bill nebyl dominancí partnera zatlačen do kouta ženské role, jak si to o něm často mnozí vysnili. Tohle byl polibek dvou mladých mužů, o tom se nedalo diskutovat. Sklízeli zakázané ovoce příliš dlouhých roků odříkání, nesčetných let blízkosti.

Kdy si jeho ruka našla cestu dolů, aby se začal dotýkat sám sebe, si Tom ani neuvědomil. Snažil se nalézt uspokojení ve svých dotecích i přes bariéru džínoviny. Stále váhal a vzdálený pocit strachu nikam nezmizel, i tak se však neubránil rozechvělosti a touze, které v něm surealita celé situace probouzela. Bylo to tak správně, tím si byl jist, dělali přesně to, co jim bylo předurčeno.

Andreas postavil svou láhev na podlahu vedle křesla a naklonil se k Billovi. Ruce mu položil na stehna a začal je pozvolna hníst, pomalu se posouval od kolen výš, z vnější strany k jejich straně vnitřní. Billovo tělo reagovalo tak, že se stehna ochotně otevřela. Bill chvějícím se rukám svého přítele schvaloval jejich úmysl, ponoukal je, aby na své nejisté, váhavé cestě směrem do jeho klína pokračovaly. Všichni tři se právě ocitali na nejisté půdě, v šedé zóně vytyčené jen jejich rostoucí, nebojácnou vášní. Byli na rozhraní lásky k tomu druhému, na rozhraní nejistoty, váhání a paniky.

Tom zavzdychal a kousl se do rtu. Snažil se zůstat zticha, když svým zrakem sjížděl níž a sledoval, jak pod tlakem Andreasova palce, zlehka masírujícího Billovu rostoucí erekci, jeho bratr tvrdne čím dál tím víc. I on už měl erekci a jeho krev šumivě pádila v žilách. Rukou si tlačil do klína, kde pociťoval záchvěvy svého bolestně žádostivého mužství. Billovy boky se krouživě vlnily proti Andreasově dlani. Bylo možné, spíše bylo pravděpodobné, že tvrdý musel být už i Andy. Tom to sám ze svého úhlu pohledu neviděl, ale z pouhé myšlenky se mu točila hlava.

Najednou se té představy nebyl schopen zbavit – Andreasův penis v plném ztopoření.

Billovy a Andreasovy rty se uprostřed polibku roztáhly do úsměvu. Byli udýchaní, oči zavřené, čela opřená o sebe, Andreasovy prsty zaryté do útlých Billových boků. Ruka jeho bratra se svezla po Andreasově krku, konečky prstů projely krátkými vlasy, rostoucími na mužném zátylku, a pokračovaly směrem dolů, až se schovaly za lemem výstřihu trička.

Když se Bill otočil, aby se na Toma podíval, Andyho rty stále ještě přisáté na Billově arterii, to, co Tom spatřil v zastřených očích svého bratra, byla jen černočerná neprostupná temnota a neskrývaná touha. To Toma poněkud vyvedlo z míry.

„Pojď k nám, Tome…“ vybídl jej Bill a kývl na něj hlavou.

Tom ztěžka polkl. Nikdy si nic nezačal s jiným mužem, a už vůbec ne se svým nejlepším přítelem. Bill se nepočítal, protože Bill byl jeho dvojče. Bill byl jedinečný. Všechno to ale dokonale zapadalo do sebe.

Omámeně a jakoby ve zpomaleném filmu přistoupil k nim blíž a skončil v posedu až na samém konci pohovky, jeho prsty sevřené v nervózní křeči. Na lících se mu objevil nach studu a on se snad poprvé v životě zdráhal podívat Andreasovi zpříma do očí.

Ostych a obavy se zdály být oboustrannými. Andreasovy rty byly pořád ještě zvlhlé po Billových polibcích, ale jeho váhaní bylo zřejmé. Obávali se toho, že se dopouštějí nenapravitelné chyby, že se tím něco mezi nimi zničí. Možná tomu tak opravdu bylo. Dalo se to vyčíst z jejich tváří. Byl tam strach, ale i odhodlání. Jejich oči těkavě přejížděly po tom druhém, a pak se zastavily, aby se poprvé pořádně podívaly a pojaly to, co předtím nikdy nesměly, k čemu se nikdy předtím neodvážily – bezednou hloubku očí, atraktivitu a roztomilost toho druhého, Tomův piercing ve rtu.

Pomalu a obezřetně, rozhodnuti nezkopat to a v posledním okamžiku necouvnout, vyšli si oba vstříc. Potkali se napůl cesty. Nejdřív to byl jen nevinný polibek sevřených rtů, a pak další a další.

A další.

Nebylo to tak hrozné, a ani mu to nepřišlo divné. A Tom to potřeboval, moc a moc to chtěl. Jejich jazyky se váhavě začaly navzájem dotýkat a olizováním se seznamovat. Andreas vdechoval nosem a jeho výdechy Toma šimraly na líci, dělaly mu tak dobře.

V tom nejzapadlejším koutě jeho mysli jej napadlo, že by se měl cítit divně a nepatřičně. Byl přesvědčen o tom, že ho druzí muži nepřitahovali. Byl to jen Bill. A pak už nikdo jiný. Nebylo místo pro nikoho jiného než Billa.

I přes to všechno se teď ocitl v situaci, kdy padaly poslední zábrany, sunuly se dolů jako domeček z karet a jejich polibek jej pohlcovat víc a víc. Své paže zlehka ovinul kolem Andreasova krku, a ten na to reagoval tím, že do jeho rtů opakovaně všeptával Tomovo jméno.

Bylo by zbytečné ospravedlňovat si jejich činy. Billova dlaň konejšivě přejížděla po Tomových křížích a hlava se ztěžka opírala o jeho rameno. Přátelé, tvořící dokonalý trojúhelník.

„Toužím po tobě. Vždy jsem toužil,“ vyrazil ze sebe Tom dříve, než si stačil uvědomit, co to vůbec říká. Nic na tom ale neměnilo ten fakt, že to byla čistočistá pravda. Vždy po něm toužil. Hned po Billovi.

„Ty nemáš ponětí, jak i já…“ Andreas se usmál, skousl Tomův spodní ret mezi zuby a přejel po něm jazykem.
Bylo to jako jeden nekonečný, plynulý tok řeky – směs slabých zvuků, zvuků sténavých,

Tom začal klesat dozadu, jeho tělo se poddalo a on byl vtlačen do měkkých polštářů pohovky. Něčí ruka byla v jeho klíně, on sám nevěděl čí. Jediné, co byl schopen pociťovat, bylo uspokojivě vábivé tření a jeho boky se zcela samovolně proti němu nadzdvihávaly.

Andreas se nešikovně, až vrávoravě, zvedl z křesla a následoval Toma v jeho pohybu. Jedno koleno zabořené do polstrování vedle Tomova stehna, nakláněl se nad ním, jemně jej do opěradla za ním tlačil a jeho blízkou přítomnost, sdílený fyzický kontakt, to vše Tom mnohem víc než vítal. Nestydatě nabízel své rty k polibkům a Andreas si je od něj dychtivě bral.

Jeden z nich stočil svůj pohled dolů, mezi jejich do sebe vpasovaná těla, a zrak se mu zastřel lesklou černotou. Tom se nechtěl vzdát Andresových rtů, a tak mu nezbylo, než znetečnět a nechat Andrease, ať se dívá dál. I on se teď podíval dolů. Ten dotyk tam byl pořád a nebojácně masíroval Tomův ztopořený úd v jeho kalhotách. Dotyk zakázaný, nepatřičný, morálně nepřijatelný…

A tak žhavý.

Oba teď sledovali Billovu ruku, jak Toma zpracovává, jak svůdně tře jeho penis. Ten pohled vyrážel Andreasovi dech a přiměl jej, aby i on své boky začal třít o Tomovo stehno. Zrak měl stále zafixovaný a fascinace nad tím výjevem mu nedovolovala spustit oči z Billa, jak svými hříšnými dotyky vzrušoval a uspokojoval svého bratra, jak měl svou tvář zabořenou do látky trička na Tomově rameni, vdechujíc zhluboka jemu tak dobře povědomou vůni.

V očích Andrease nebyl ani odpor ani odsouzení.

Tonoucí v náruživosti a pobízen Andreasovou kladnou reakcí, Tom se svou druhou rukou natáhl po Billovi, nahmatal jeho odrostlé vlasy, něžně jej za ně chytil a přitáhl si jeho obličej až k tomu svému. Dostali se do slepé uličky, ve které mohlo všechno skončit. Bylo nasnadě obávat se, že Andreas jimi bude zhnusen, že je bude považovat za perverzní úchyly, za vyšinuté podivíny. Obavy to ale byly zbytečné. Když se začali líbat, jejich polibek vypovídal o lásce, o oddanosti, o nezničitelném poutu.

Bill chutnal tak, jako tisíce jiných polibků, které si už spolu vyměnili. Chutnal mu stejně, povědomě. Vzrušeně nasávali dech toho druhého, otevřené rty přilepené na sebe, popustili konečně uzdu sexuálnímu napětí, které byli vždy nuceni krotit a schovávat za zavřenými dveřmi, za zataženými závěsy. Billovy prsty sevřely Tomovo zápěstí a někam naváděly jeho ruku. Tom se nechal. Ozvalo se cvaknutí spony na opasku, Tomovy prsty zašmátraly, a to, s čím se setkaly, byla horká kůže Andreasova břicha.

Pochopil, co po něm chtějí. Účinkem žáru, pociťovaným konečky jeho prstů – hebkostí a měkkostí povrchu kůže – se rozechvěl. Nechal své prsty následovat stezku jemného ochlupení, až zajely dovnitř Andreasových boxerek.

Nikdy se žádného muže s výjimkou Billa takhle nedotýkal.

„Je ti to po chuti?“ Bill zahuhňal do Tomových úst a na rtech se mu roztančil úsměv. Otázka byla mířena Andreasovi a Bill jeho odpověď věděl už předem.

„Uhmmm, vy jste se oba…, panebože, já to věděl. Jen mě nikdy nenapadlo, že bych sám mohl…,“ Andreasův hlas se přibližoval k Billovu uchu, jehož lalůček začal být olizován špičkou jazyka, za jehož piercingy teď laškovně tahaly Andreasovy zuby.

Tom se odtáhl, aby Billovi umožnil pootočit hlavu a vyjít tak vstříc Andreasovu naléhání, a vláčně jej začít otevřenými ústy zhluboka líbat. Andreasovy dlaně svíraly Billovo pozadí. Dotýkal se Billa, jako by se ho nemohl nabažit, jako by o něčem podobném snil už spoustu let.

Nepřepadala jej majetnická žárlivost, vyvstalo Tomovi na mysli, když se díval na dva líbající se muže před ním. Byli ponořeni jen sami do sebe, okolní svět byl pro ně v zapomnění. Objevovali právě nový aspekt svého letitého přátelství. Jejich nepsané role jim byly jasné a vytyčené od samého začátku, znali své místo a vzájemně jej respektovali. V jejich konstelaci se družilo sdílení s nabízením a přijímáním.

Billova soustředěnost začala selhávat a ruka na Tomově erekci se zastavila. Zůstala tam jen ležet a mírně tlačila do mužného hrbolu.

I když měl ze svého posedu jen omezený přístup, Tom nakonec našel, co hledal. Pocit z toho, že ve své ruce drží Andreasovo přirození, jej neskutečně vzrušoval. Tom jej zkoumal, se zaujetím pozoroval, jak na doteky a sevření jeho prstů Andreas reaguje. Vnímal sametovou hebkost na povrchu a zbytnělost pod ním. Tomova ruka se jej dotýkala a z Andreasových rtů se linuly tiché steny. Tomovo srdce tlouklo jako o závod.

Chtěl jej ochutnat, chtěl penis svého přítele uzavřít ve svých ústech.

Sedl si zpříma a přiměl Andrese i Billa, aby se posunuli a udělali mu místo. Nebylo to snadné, ale nakonec se manévrováním tří těl dostal až do kleku na podlaze, mezi roztažená Andreasova kolena. Chvějícími se prsty stahoval Andyho džíny dolů ke kotníkům, a nakonec je sundal úplně.

Ztopořený penis stál přímo před jeho očima, chvěl se a svůdně pulsoval pod jeho pohledem. Tak neskutečně moc si to přál, zavrtat si do toho místa nos, vdechnout tu mužnou vůni přímo u kořene, vymýtit tak veškeré představy, na nichž stála image Toma Kaulitze. Bill se posunul na bok a nic už mezi nimi nestálo, nic ho nechránilo, nezabraňovalo pohledu z očí do očí, když Tom ze svého místa na zemi vzhlédl vzhůru a upřel své oči do těch Andreasových – do plamenů vášně a temnoty.
Nebránil se, když se Billovy prsty propletly řadami jeho spletených vlasů a tlakem jej naváděly k tomu, aby vsál ztopořený úd do úst.

Jazykem přejel po spodní straně Andyho penisu, zanechávajíc po sobě mokrou, lesklou stopu, a nakonec jej uzamkl mezi svými rty, pociťujíc, jak se dotýká a naráží do horního patra v jeho ústech. Jeho dlaně se opíraly o Andreasova stehna a on cítil, jak se pod jeho dotyky jejich svalovina chvěje, jak tuhne kouzlem jeho vlhkých, horkých rtů.
Zavřel oči a snažil se jen vnímat, všemi svými smysly zachytit to, co se dělo nad jeho hlavou; naslouchal zvukům líbání, přidušeným stenům, mlaskavým zvukům jeho vlastních rtů klouzajících opakovaně nahoru a dolů. Jeho dojmy a vjemy se šířily jako výboje elektrického proudu přímo do jeho rozkroku. Jeho přirození se hlásilo o slovo, nedočkavě a naléhavě.

S námahou ze sebe strhávali oblečení a nechali je dopadat, kde se jim právě hodilo. Tom se teď na ně nedíval, ale i tak slyšel, jak si přes hlavu přetahují trička. Zaslechl, jak se otvírá spona na Billově opasku a jak si jeho bratr chraplavě povzdechl, když se něčí prsty ovinuly kolem jeho mužství. Prsty na Billově penisu, tam, kam měl až doteď exklusivní právo přístupu jen Tom.
Ta představa na něj zapůsobila a v jeho nitru se opět probudily pocity něhy a lásky, mísící se s nedočkavým očekáváním.

Dělili se o to nejdůležitější, co měl.

Uslyšel dýchavičný šepot. Slyšel, jak někdo někomu vyznává lásku, jak je komunikována něčí potřeba, touha a přání. Billova ruka spočinula nanovo na jeho temeni a začala něžně masírovat jeho pokožku na hlavě, ponoukala jej a trochu snad i nutila, aby začal Andreasův úd vsávat a polykat hlouběji, aby ho do něj nechal zajíždět tak daleko, jak jen to šlo, až dokud neměl nutkání začít kašlat.

„Chtěl bych vás spolu vidět.“ Andreas zašeptal do Billova ucha a ten němě přikývl, bez jediného zaváhání přijal, po čem ten druhý toužil.

Nakonec to k tomu všemu i patřilo; dívat se a být viděn. Odhalit se vůbec poprvé očím někoho jiného.

Tom pustil Andreasův penis, vzdáleně si uvědomujíc, že mu jeho chuť na jazyku bude scházet, a snažil se dostat z kleku vzhůru. V rytmu jeho dechu a bušícího srdce se mu zprudka zdvihal a klesal hrudník. Podíval se na ně oba, na jejich nahé postavy, na vlasy jeho bratra tak kouzelně potem přilepené k útlé šíji. Svlékal se, a oni se na něj dívali. Svlékal se a bylo to překotné a dychtivé.

Stál před nimi nahý, vzrušený, nejistý jak dál, dokud jej Bill nepopadl za paži, nepřitáhl k sobě a nepolíbil.

Tom si vlezl na pohovku, položil se opatrně na Billa a pocítil okamžitě, jak ho bratrovo tělo vítá, jak ho jeho stehna obepínají, tlačí jej k němu blíž a pevněji, jak je jeho pas obemykán v sevření Billových nohou. Skoro navlas identické erekce se setkaly a začaly se v sepjetí dvou těl o sebe třít. Po celou dobu si byli vědomi Andreasovy přítomnosti, nezapomněli, že se na ně dívá, když teď Billův jazyk přejížděl po Tomově spodním rtu.

Dvojčecí spojení byla dokonalost. Vláčné, vlnivé pohyby jejich boků proti sobě byla dokonalost. Dělali to spolu už tolikrát, nikdy však ne před publikem. Jejich akt měl náboj zakázanosti a Andreas jej svou přítomností jen znásoboval, přiváděl jejich nenaplněnou sexuální fantazii k dokonalosti. Tom se zapíral o své lokty po stranách Billovy hlavy, líce přimáčknutá k líci, a měkká strniště na dvou tvářích se tiše otírala o sebe.

Bill mezi ně vsoukal svou paži a poslepu nahmátl jejich penisy, které oba sevřel v dlani. Tom cítil, jak jsou přimačkávány k sobě, a jak za ně Billova ruka minimálním, skoro zanedbatelným úsilím začíná potahovat. Tomovi bylo jedno, jak nepohodlně ležel. Soustředil se jen na ruku, která držela jeho erekci, a svíravými stahy ji společně s Billovým vlastním ztopořeným přirozením oblažovala.

Soustředil se na chtivé, pátravé oči, přejíždějící po jejich tělech, polapených náruživostí sexuálního aktu. Oči tak chtivé, tak spalující.

Pod jejich těly se ozývalo vrzání kůže pohovky a přizvukovalo do taktu vlnivě houpavému pohybu jejich spojených boků. Jejich společný pohyb byl dokonalost. Bylo to v jejich pohybu, koordinaci, ne v Billově dotyku. Billova sevřená ruka byla na místě, vyčkávala a přijímala, oni dva pak do zavřené pěsti jeho ruky zvolna přiráželi. Ramena a krk značkovány zuby, nespoutaně náruživé sténání, vydechováno do uší toho druhého…

Polibky slíbávaly pot, který se Tomovi začal shromažďovat na zádech. Chvíli mu trvalo, než si to uvědomil, než zaregistroval dlaně hebce hladící jeho boky a slabiny.

Ten dotyk byl pro něj nový a nepoznaný. Tomem projel záchvěv vzrušení.

Bill se Toma držel jako o život a zasypával jeho rty a krk záplavou polibků. V téhle chvíli a ve všech ostatních, této podobných, byl jeho bratr nádherný, pomyslil si Tom sám pro sebe, vlasy jeho dvojčete rozhozené v samovolném spádu a ledabyle odhrnuty z obličeje. Jejich lásku, kterou v tomto okamžiku fyzicky vyjadřoval, by Tom nikdy nedokázal skrývat. Teď by už nemohl přestat, i kdyby sám chtěl.
Ale on nechtěl. Nechtěl a nemohl, ne teď, když se jich Bill obou dotýkal, když je oba s rostoucí intenzitou uspokojoval, a když Andreasovy polibky přistávaly jako kapky deště na jeho zádech.

Andreasovy palce přejížděly po Tomových hýždích, po stahujících se, napjatých svalech, které společně s Billem pracovaly synchronizovaně na jejich přírazech. Svaly pevných půlek, které Andreas s citem opatrně roztáhl, obnažujíc tak Tomovo tělo i duši a dostávajíc jej až na samou mez, na které začínala panika.

„Smím?“ Zašeptal Andreas proti hladké, líbané kůži, z níž slízával vláhu a sůl.

Tom se zastavil ve svém pohybu a podíval se Billovi do očí. Billovy oči. Bezedné studnice temnoty a žádostivosti. Bill to chtěl taky. A jeho rty byly tak lesklé, tak vlhké, tak lákavé. Tom věděl, co ta otázka obnášela, a i když se s tím snažil bojovat, nedokázal nezaváhat.

Po stranách jeho zad přejížděl neúnavně jazyk, s prosíkem k němu promlouval, žádal ho, aby už řekl ANO.

Chtěl říct ANO. Dovádělo jej to až k šílenství, jak moc po tom část jeho já toužila.

„Tak jo…“ Odpověděl a sám byl překvapen, jak zastřeně a chraptivě zněl jeho hlas.

Když Bill zaregistroval Tomovu odpověď, oči se mu rozšířily úžasem a zaplál v nich plamen vášně. Na tváři se mu objevil zářivý úsměv, přitáhl se k Tomovi, aby se mohl přisát k jeho pootevřeným rtům a tiše do něj všeptávat své dýchavičné vyznání.

Tom zavřel oči a zprudka se nadechl, když nasliněný prst párkrát zlehka obkroužil stažené svaly jeho vstupu, a pak do něj začal pronikat.

„Tome…, Tomi,“ Bill opakoval znovu a znovu jeho jméno. „Už se dostal…? Je už v tobě…?“

Tom na to přikývl. Andreasův prst se v něm pohyboval bez ostychu a váhání, vyjížděl z něj a znovu vklouzával dovnitř, do jeho otvoru, objevoval jeho nitro. Až doposud to bylo mnohem víc, než co si kdy Tom představil jako možné, jako splnitelné, jako schůdné, mnohem, mnohem víc, než v co kdy doufal, a co ukrýval v těch nejtemnějších celách své mysli. Byly to jen sny, až doposud zamčeny ve stínové zemi zapomnění, sny odpírané. Billův úd byl jako z oceli, tlačil se na něj a drobné, trhavé pohyby jeho bratra se stávaly čím dál rychlejšími, čím dál zoufalejšími. Andreasův hlas se rozléhal pokojem, když mu dával vědět, jak opravdově moc si tohle přál.

„Ach bože, Tome. Jsi tak…, já se snad…, jsi tak úžasný,“ říkal mu.

Tom se znovu váhavě přidával k Billovu tempu. Bylo to teď ale mnohem těžší. Jeho bratr byl už nedočkavý, nezkoordinovaný, nezkrotná touha jej nemilosrdně popoháněla k orgasmu. Billovo strniště poškrábalo Tomovu tvář, když si ho Bill k sobě křečovitě přitáhl, když si ho Bill svým tělem nárokoval. Ruka je oba svírala pevněji než předtím, přejížděla po dvou penisech rychleji a rychleji, klouzala mezi jejich zpocenými břichy a klíny. Vyluzovala mezi jejich mokrými těly obscénní zvuky.

Nedalo se tomu zabránit a nešlo se už ani vrátit. Nacházeli se v absurdní, surrealistické situaci a byli vybičováváni k dosažení vytouženého orgasmu. Tomova sebekontrola šla stranou. Nedokázal se už ovládat a zadusit v sobě všechny ty zvuky, které se z něj draly ven. Nenáviděl i ty sebemenší vokální projevy během sexu, když šlo o něj samého; tu roli rád přenechával Billovi. Teď to ale nešlo. Všechny ty steny, přerývané útržky slov, opakované donekonečna jako mantra, chtěly ven a on byl bezmocný.

Když se přes ně přehnala vrcholná vlna, spláchla je všechny tři skoro současně. Orgasmický výboj potřísnil břicha obou bratrů a pokryl Billovy prsty. Tomovi se zdálo, že záchvěvy rozkoše a puls jeho vlastního těla, jeho mužství, je v unisonu s jeho bratrem. Možná jen blouznil, snad si jen tu jejich propojenost ve všem naivně namlouval, nic to však neměnilo na tom, že síla jeho dojmu jím otřásla, přiměla jej zakouslého do Billova ramena neslyšně zalapat po dechu. Dohnala jej až k opakovaným, spasmickým stahům kolem prstu, hluboce zabořeném v jeho těle.

Jediné sevření Andreasovy ruky stačilo k tomu, a i on vyvrcholil, pokrývajíc svým semenem jedno z Tomových stehen.

Vznášeli se na obláčku post orgasmického opojení a sestupovali z něj jen pozvolna a pomalu. Některým věcem se ale uniknout nedá, jako třeba ošemetně bizarnímu pocitu, který vás překvapí poté, co jste dosouložili s vaším nejlepším přítelem…

Už tu bude, ale zatím není.

Zatím.

autor: Amdee

original