Dawn of emotions 5.

Jsme tu s další várkou 🙂 Pár nadcházejících dílů bych chtěla věnovat Lenně W.K.T. Trochu neúmyslně jsme jí tam šoupli… Bylo to neplánovaný, ale hned jsem si při psaní vzpomněla na ni. Tak si to užívejte a komenty potěší 🙂

P.S: Jen aby nevznikly dohady…. Doslechla jsem se od pár lidí, že je Vin černoch…. Opravdu není. Maximálně je snědý… Vše se dočtete tady.

S rádiem puštěným na plné obrátky dojel Vin na místo určení. Když si představil, co chlapec u něj ve sklepě musí prožívat, musel se jen připitoměle usmívat. Byl svině. No a co. Alespoň si vyvrátil myšlenky, co ho předtím přepadaly, když ho viděl spícího v posteli.

„Adama přiveze James. Neriskovali jsme, aby jel sám. Ještě by pláchnul,“ zasměje se černovlasý muž a sleduje již přijíždějící auto s oním mužem, který Vinovi dlužil peníze. A že to bylo docela dost.

James, další z kompliců Vina, vystoupil radši už se zbraní v ruce, kdyby se pokusil někam pláchnout. Adam byl docela mladý chlápek. Vinovi připomínal chlapce u něj ve sklepě. Následoval další úsměv.

Adam mu ho neochotně podal a těkal pohledem na každého zvlášť. Měl strach, aby si to nerozmysleli a on tím pádem nedopadl jako všichni ostatní, co se s touhle partou zapletli.

Všichni věděli, co je Vin zač, ale neměli mu to za zlé. Však oni taky nebyli nejsvatější. Sice ne taková zvířata jako Vin, ale přeci jen také měli své úchylky.

„Hele, nezajedem někam? Slyšel sem, že na letišti sou dneska závody,“ ozve se znovu Lucas. Všichni přitakali a zvýšili rychlost.
Asi po půl hodince dojeli na letiště a opravdu. Bylo zde už mnoho aut a i motorek. Všechno luxusní značky. Ale co hlavně, tak kolem každého auta se rojila hejna kurev.

Když zastavili na volných místech, hned se k nim přihnal týpek s doutníkem a oháknutej do luxusních hadrů s kurvou po boku. Srdečně je vítal a s každým si podal ruku. V pozadí se už jezdily závody nebo nějaká ta rvačka. Co bylo společné, tak všichni si poměřovali výkony motorů. Všude řvala hlasitá hudba ze stage s Djem a panovala výborná atmosféra. Kluci stáli u svých aut a kecali s nově příchozími. Po každém už se plazila nějaká ta děvka, ale Vin to nějak nevnímal. Myslel na pokušení, co má doma.

„Nad čím dumáš? Jdeme se bavit!“ zasmál se Lucas objímající hubenou blondýnku kolem pasu. Vin jenom zavrtěl hlavou.

Vzal si něco málo k jídlu a zamkl hlavně peníze do sejfu. Potom až sešel tiše do sklepa. Nic se neozývalo. Vešel dovnitř a rozhlédl se. Pohledem zavadil o jedno určité místo na zdi, kde měl svou kořist. Nevypadal, že by vnímal. Asi ho to dostalo. Přišel k němu a vypnul vibrátor.

„Dělej prober se děvko!“ profackoval ho a za vlasy mu zvedl hlavu. „Dělej!“ křikl znova. Bill však nereagoval.

Bolestí omdlel a nejradši by se už asi ani neprobouzel. Štiplavé rány na tvářích ho však bohužel pro něj probraly a on omámeně otevřel oči. Vypadal jako pod vlivem drog. Přitom jenom umíral na bolest a zadržovanou erekci. Bylo mu mizerně. Cítil se nechutně špinavý. Snažil se něco zamumlat, ale přes roubík a zesláblé svaly z něj nevyšlo nic.

„Tak co, pobavil ses?“ uchechtnul se Vin a sundal mu roubík i všechno ostatní.

Bill se složil na zem a zapřel se rukama o podlahu. Ztěžka vydechoval a neopovážil se ani podívat na něj. Bylo mu špatně a chtělo se mu zvracet. Třásl se po celém těle neschopen slova. Vin ho s mírným úsměvem lovce sledoval, ale nakonec ho vzal něžně do náruče a odnesl ho znovu do „jeho“ pokoje. Ani ho nijak nepoutal. Zatím. Věděl, že by stejně nebyl schopen někam sám odejít. Navíc nahý. I když věci se pořád válely po zemi. Bill chtěl už kolikrát něco říct, ale nakonec jenom na prázdno otevřel pusu.

„Něco ti řeknu… dneska už ti dam pokoj a zítra se projedeme,“ zablesklo se Vinovi v očích.

Chce se s ním vytáhnout právě na akci na letišti. Budou mu ho všichni závidět. Tím si byl jistý. Bill dostal ještě větší strach, než doteď měl. Netušil ani v nejmenším, co se mu mohlo honit tou jeho hlavou. Ale nic hezkého to asi nebylo. Jenom slabě přikývl a nechal se přikrýt. Ve vteřině spal. Nevěřil snad ani tomu, že jej nepřipoutal, nic. Ale stejně cítil, že je tak slabý, že by asi ani ke dveřím na druhou stranu pokoje nedošel, natož pak dolů k telefonu.

Vin když viděl, že spí, jen protočil očima a vyšel z pokoje. Zamkl za sebou a spokojeně si šel pro pivko a zasedl k televizi. V kapse mu zavrněl mobil. Bylo to od toho týpka z firmy, co mu vyráběl oblečky pro jeho hračky, že má hotovo a do zítra mu to pošle. Vin se usmál a nacvakal děkovnou zprávu. Bill se bude divit. A on vlastně taky, protože netušil, jak si s tím vyhrál. Dal mu jasné pokyny, že chce něco přiléhavého, nejlépe z latexu černé barvy a vysoké boty na platformě. No, byl zvědavý. A na zítřek se náramně těšil.

Druhý den se Vin vzbudil brzy. Dal si rychlou sprchu a oblékl se. Pak udělal malou snídani a šel za chlapcem. Ještě vlastně ani nevěděl jeho jméno. A zatím mu to bylo nějak jedno. Odemkl dveře a vešel dovnitř. Položil misku i s čajem na stolek a sedl si vedle něj. Pořád spal. Všechno ho bolelo. Celé tělo. Cítil se tak strašně ponížený. Že to víc snad ani nešlo, jak si myslel. Ze spaní mu uniklo několik slz zpod zavřených víček.

Zase se ale objevil ten divný pocit, když ho pozoroval. Strašně moc mu chtěl otřít slzy a utěšit ho, ale to by byl za slabocha, a to nechtěl. Navíc ho hlodalo svědomí, když se včera vrátil a viděl ho bezvládně viset na tom kříži. Zakroutil hlavou, aby už poněkolikáté zahnal tyhle divné myšlenky, a odešel z pokoje. Pro jistotu ho zamkl. Věděl, že oknem se ven nedostane, to bylo přišroubované, takže nešlo vůbec otevřít.

Chtěl vejít do svého pokoje, když vtom zazvonil zvonek. Rychle tedy sešel ze schodů a mířil ke dveřím, za kterými díky sklu poznal svého dodavatele oblečků. Otevřel.

Vin se jen usmál a spolu s Johnem vycházeli schody a mířili k pokoji hraček. I když věděl, že si v tomhle domě může dělat cokoliv, potichu otevřel dveře a nakoukl dovnitř. Jonh ho sledoval. Takhle se Vin nikdy nechoval z toho, co si pamatoval. Ta kurvička musí mít fakt něco do sebe, když na ni bere ohledy. Poté potichu vešli dovnitř.

„Cos mu udělal, že je takhle zřízenej?“ zeptal se potichu John.

„Tak co mi chceš?“ zeptal se Vin narovinu.

Vin si musel přiznat, že má pravdu. Ale nechtěl si přiznat fakt, že by se mohl zamilovat do kluka. A to i když si s pár chlapečkama užíval. Ale pořád to byly jeho hračky a nevyvolávaly v něm to, co to malé rozklepané klubíčko nahoře.

Zatímco se oba muži dole bavili, konečně se vzbudil Bill. Rozhlídl se kolem. Včerejší den měl absolutně rozmazaný, takže nechápal, jak se octl v posteli v tom pokoji. Pamatoval si příšernou bolest a tlak v podbřišku, který byl opravdu nepříjemný, jelikož uvolnění toho tlaku mu bylo odepřeno, a nakonec si jako poslední pamatoval, jak se mu vibrátor pravidelně otíral o prostatu a pak omdlel.

autor: T-KAY & Iveth Biersack