„No…“ přikývl hlavou černovlásek. Věděl, že to nebude nějaká blbost, ale že je to vážná věc. Na svých rodičích to už poznal.
„Do roka tu nesmí nic být. Ani jedna jediná cihla. Musím to tu celé zbourat.“
„Cože?!“ Nechápal Bill. „Proč?“
„Maminka volala kvůli vodě do jedné firmy, abychom měli vlastní vodu, až se sousedi odstěhují… a tam jí řekli, že to nepovolí nebo něco takového… protože tu bude průmyslová zóna… Takže kdyby tam nevolala, tak bychom se to dozvěděli až příští rok a měli bychom na toto vše jen tři měsíce.“
„Ty vole… Pětadvacet roků tu jsme, a teď to všechno mám poodvážet pryč. Nevím, kam to dám… Pronajmeme si znova pozemek někde jinde, tak jako tento, a postavím tam chatku.“ Jen tak seděl. Bill viděl ty malinké slzičky v očích. A upřímně? Ani se mu nedivil. Pětadvacet let je pětadvacet let. K tomuto místu se vám vytvoří nějaký vztah, máte na něj vzpomínky, ať už pěkné, tak i škaredé. Nejde jen o věci… ale o to, co cítíte uvnitř. Řeknete si – Máme na to ještě rok. Ale dvacet pět a jedna je velký rozdíl.
„A další věc je, že si o tom ještě musíme promluvit s babičkou. Domluvit se na té druhé zahradě a podobně. Nevím, jestli se vrátím, dám vám klíče, ať potom večer zamknete, já si vezmu náhradní, kdybych se vrátil.“ To Billa taky zarazilo. Oni tady budou přes noc sami? Jakože… úplně sami? Nevěděl, co si myslet. Jestli být rád, že tu bude s Tomem jenom on, a nebo se bát, protože tady není téměř žádná civilizace. Teď ani neměl čas nad tím přemýšlet, proto jen přikývl. Sledoval otce, jak se zvedl a odešel do chatky. Byl po noční, tak se ani nedivil, že si šel na chvíli zdřímnout.
On sám se také zvedl a rozešel se k jiné části zahrady. Tam, kde byl postaven bazén, menší posezení, které ještě nebylo hotovo a ani nebude, společně s lavicovou houpačkou, na kterou se usadil. Tom se posadil vedle něj a pomalu se houpali. Ono to vlastně ani jinak nešlo. Nebyli tam však v tichosti, ale povídali si. Dohodli se, že by si večer mohli zajít do bazénu, ale jen pokud se jim bude chtít. Ovšem, koupání jen ve dvou se zamlouvalo oběma.
autor: Kiki
Ach… tak to je smutné 🙁 tiež nám vzali záhradku, ja som sa ale tešila, že v nej nemusím makať ale mama bola na nervy 🙂
Teším sa na ich spoločnú noc… Snáď padne nejaká tá pusa 🙂 alebo…?